Star Wars: Pravé barvy
Karen Traviss
Star Wars - Republikové komando série
< 3. díl >
Válka mezi Republikou a separatisty nebere konce. Tajné operace komand klonovaných vojáků nikdy dříve nebyly tak důležité… ani nebezpečné. Vítězství Republiky, na začátku konfliktu téměř jisté, je nyní najednou na vážkách a jednotka Omega učiní šokující odhalení, jež otřese jejich důvěrou ve vedení armády. Jasná čára mezi spojenci a nepřáteli se stále více zamlžuje a vojáci Velké armády Republiky – od klonovaných poddůstojníků až po jediské generály – musejí náhle čelit pochybnostem ve svých srdcích a myslích. Pravda se jeví jako křehká, proměnlivá iluze a jen nadcházející peklo odhalí obě strany v jejich pravých barvách. První vydání. -- zdroj: www.legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , Alicanto (Egmont ČR)Originální název:
Star Wars Republic commando. True colors, 2007
více info...
Přidat komentář
"Republikové vztahy: Pravé barvy" pokračují v tom, o čem série být neměla, tedy v romanci a věcem tomu podobných. Člověk by popravdě čekal, že když si vezme knižní sérii o nejlepších vojácích Republiky, dostane také nějaké zajímavé mise, ale místo toho se topí akorát v tom, že by klonové mohli mít také normální život. Nadržená rytířka Jedi je již jinak těhotná a synka také v knížce v závěrečných kapitolách porodí. Na druhou stranu je ale fajn číst o Mandalorianech, jejichž kulturu teď Filoni a Favreau pomalu a jistě vrací do kánonu, když to předtím s Lucasem v Klonových válkách zprasili.
Přímý kontakt je dle mého prozatím stále nejlepší knihou této série, ale Pravé barvy se dostatečně přiblížily. Mnoho postav se stalo sympatičtějšími. Děj se pomalu chystá pro Rozkaz 66 a člověk je v napětí, jak tohle celé dopadne.
(SPOILER)
O něco lepší než první díl, o něco horší než druhý díl.
Etain už porodila dítě a Darman netuší že je jeho otec...
Za mě:72%
O stupínek lepší než Trojitá nula, o stupínek horší než Přímý kontakt. Travissová bohužel pokračuje ve všem, co mně na příběhu Republikového komanda vadí. Kniha má přes 400 stránek a přeci je tam zoufale málo akce a až přespříliš prostoru dostává neustále recyklovaný motiv vztahu mezi všemi postavami a Kalem Skiratou, který ne vždycky úplně dává smysl (v tomto díle třeba Besany Wennen). Kriticky hodnotím i míru detailu, která uměle nafukuje objem textu, čímž trpí zejména dynamika děje. Počet postav se už zase zvýšil bez spolehlivé obhajoby jejich důležitosti pro příběh samotný. Ale abych byl fér, dialogy mezi samotnými klony jsou skvělé a s vysokou mírou toho, co si představuju pod autentickým vojenským žargónem a černým humorem. Je to pravděpodobně jediná věc společně se vzácnými akčními částmi příběhu, která této knize pomůže alespoň ke 2 hvězdám. Bohužel nevím, jak jinak se postavit k ději, který mě nudil, přišel mi zbytečný a od pokračování ve čtení mě spíše odrazoval.
Takhle dlouho jsem knihu ze SW universa snad ještě nelouskal, ale mám to za sebou a musím říct, že tahle série asi není úplně můj šálek modrého mléka, rozhodně mi nevadí armádní prostředí, ani militaristický pohled na SW, ale tak nějak mi příjde, že příběh samotný chybí a nebo je jen slabě naznačen v pozadí a autorka se zaměřuje na psychiku klonů a Skiratovu honbu za tím, aby si prožili normální život jako všechny ostatní bytosti v galaxii. Stupidní chování Etain už radši přehlížím a i nadále pro mě zůstává nejzajímavějším prvkem mandalorská kultura.
Slabé 3*
Kniha vo mne vyvoláva rozporuplné dojmy, tak ako celá séria Republikové komando. Na jednej strane v nej máme perfektne vykreslené postavy klonov, armádneho prostredia, mandaloriánskej kultúry a vojenskej akcie. Na druhú stranu je kniha dlhá, plná patetických úvah Kala Skiratu o jeho klonoch a taktiež nelogického správania ženských postáv.
O dost zajímavější a lepší čtení než předešlá "Trojitá Nula". Celková zápletka byla čtenářsky zábavná, rozvětvená a poutavější než posledně. I tolik dokola zmiňované špatné zacházení s klonama mi zde až tak nevadilo, protože se zde poprvé v sérii obejvují indice a podezření, že tenhle problém má kořeny na hodně vysokých místech a podléhá nějakému velkému, hodně "Velkému" tajnému plánu. Ovšem, žádné explicitní důkazy, které by vedly ke konkrétním osobám zde ještě nedostaneme. Ale to jako negativum nevidím. Hodně se mi líbili i zmínky a reference k tehdy ještě neznámému veliteli Pellaeonovi a Královně - Matce z Hapesu.
Na 5 hvězd to ale nebude. Pořád se nemůžu smířit s tím, jak se vyvíjí vztah Etain a Darmana a vlastně ani s chováním jedijské generálky. Právě k tomu se váže pár nelogičností, které můj mozek nedokáže už druhou knihu pobrat, ale věnovat se jím kvůli spoilerům nebudu. Tomu, kdo čte komentáře, musí zatím stačit, že tam ty chyby jsou a bude jenom na něm jak a jestli se s nima vyrovná.
Třetí pokračování série o republikových komandech je rozmanitou knihou. Netřeba říct, že Pravé barvy kráčejí věrně ve stopách svého předchůdce a bohužel si s kvalitami nesou i všechny své nedostatky, které mi vadili předtím a zde už je pro mě opravdu těžké to překousnout. Román na rozdíl od těch předchozích nyní sleduje více dějových linií běžících současně, což je jedna z příjemných změn. Za jakýsi ústřední motiv považuji hon na kaminoanskou vědkyni Ko Sai, která jako jediná může pomoci Skiratovým klonům s jejich problémem zrychleného stárnutí. Ko Sai navíc stíhají hned dva týmy a přirozeně jde tedy o to, kdo ji najde dříve. Ze všech linií je tohle asi ta nejzajímavější, i když ostatní též nejsou k zahození. Vše je ovšem potopeno a upozaděno naprosto příšernými romantickými vztahy, zdlouhavými úvahami o životě, popisy toho, jak je s klony příšerně zacházeno, že nemají žádnou svobodu a jsou otroky... a tak dále - mohl bych pokračovat. Všechny jasné informace již dávno víte z předchozí knihy, ale autorka je stále a stále opakuje, aby je čtenář asi neopomněl nebo nevím. Je to otravné, nudné a hlavně zbytečné. Sráží to na kvalitě potenciálně dobrému námětu. Autorka též do knihy promítá své těžké antipatie k rytířům Jedi a vlastně celému jejich působení. První náznaky jsem pozoroval už při čtení Trojité nuly, avšak považoval jsem je spíše za efekt toho, že je děj psán z jiných očí, tedy z jiného pohledu na věc než obvykle. Tento pocit mě však opustil při čtení této knihy a potvrdil se mi, když jsem trochu na internetu pátral v diskuzích a bavil se s ostatními fanoušky. Proč Jedie autorka nemá ráda, je pro mě nepochopitelné. Na jednu stranu je to pro mě v pořádku, protože je určitě zajímavé vidět filmové hrdiny v trochu jiném světle, ovšem knihy jako Darth Bane, či Darth Plagueis toto umí v mnohem zábavnější a zajímavější formě. Další bída s jakou jsem se setkal jsou romantické vztahy mezi hlavními protagonisty. Z ústředního páru vášnivým čtenářkám zvlhnou tak maximálně oči brekem nad tím, jak bídně a bez chemie je tato dvojice napsaná. Dále tu pak je podezřele uspěchaný závěr nebo třeba takové umělé zrychlování těhotenství, které působí jako nápad Kevina J. Andersona. Osobně mě to mrzí, protože opět je zajímavý námět utopen ve zbytečných dialozích a ostatních výše zmíněných botách. Nedoporučuji číst, nečetli jste-li předchozí knihy.
+ poutavý námět
+ mandaloriani
- zbytečné odbočky, nezajímavé dialogy
- nijak zásadní události
- hloubka postav (je to až příliš nemastné neslané, nemluvě o nezajímavých romantických vztazích)
- délka knihy
celkové hodnocení: 65%
Výborné ! Travissová to prostě umí tak aby to byl Star Wars a to tam ani nemusí být desítky Jediu, stačí dva ne nijak výjimeční Jediové a do detailu propracovaná mentalita Mandalorianů, kterou George Lucas způsobem sobě vlastním absolutně odmítnul událostmi v seriálu The Clone Wars ještě než všechny Star Wars knihy navždy poslalo k čertu Disney... Cely tenhle "Klan Skirata" mi přirostl k srdci a nemužu se dočkat posledních dvou knih i když už jsem si je trošku ospoileroval nechtěně :(
Výborná kniha poposující že i kloni nemusí myslet všichni stejně. Jasně se ukazuje čím dál větší rozdíl mezi klasickými klony (popř. novými) a těmi, kteří mají Jangův genom bez úprav. Potěší všechny čtenáře série Republikových komand.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Star Wars: Přímý kontakt |
2014 | Star Wars: Rozkaz 66 |
2011 | Star Wars: Trojitá nula |
2015 | 501. legie |
2014 | Star Wars: Pravé barvy |
Třetí díl Republikového komanda, Pravé barvy, je skvělá kniha. Pokračuje to dál v zaběhnutých kolejí jako předchozí díl. Opět dominují postavy, kdy zde vypíchnu Fie, Kala, Orda, Meerela a Jusika. Zbytek osazenstva je ale taky dobrý, a i Etain mě nepřišla nějak extra tragická. Co dám ale pár lidem za pravdu je, že některé názory, myšlenky či pohledy na svět jsme u mnoha postav slyšeli už nesčetněkrát. Třeba v Trojité nule a tudíž není úplně třeba abychom to tady celý museli poslouchat znova. Vůbec mi nevadí, že to tu, jako takové, je. Mnohdy jsou to zajímavé a vážné myšlenky. Jen by to stačilo v menším množství. Ne tak opakovaně. I když mi to, upřímně, zas až tak nevadilo :). Ovšem vypíchnu hlavní linku s Ko Sai, která byla super a místy fakt napínavá. Obecně jsem si to opravdu užil a moc se těším na Rozkaz 66.