Roj
Nick Webb
Stará flotila série
1. díl >
Když se lidstvo poprvé střetlo s Rojem, nebyli jsme na něj připraveni. Mimozemská flotila se nemilosrdně probila až k Zemi, zničila desítky měst, zabila milióny lidí… a pak jejich lodě uprostřed útoku náhle odletěly a zmizely v hlubinách vesmíru. Od invaze již uběhlo 75 let. Roj je jen dávná historie a flotila, která ho měla zastavit, svůj jediný boj svádí s politiky, kteří chtějí osekat její rozpočet. Když se pak nečekaně znovu objeví mimozemská flotila a udeří hluboko v našem území, Zemi zachvátí panika. Naše nové lodě se s Rojem nedokáží měřit a mezi Zemí a jistou zkázou nakonec stojí jen kapitán a posádka nejstarší lodi ve flotile – ISS Constitution.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , Fantom PrintOriginální název:
Constitution, 2015
více info...
Přidat komentář
Příběh je sice plný klišé, ale to se snad u tohoto odvětví trošku očekává. Autor se drží osvědčeného scenáře, kdy nastoupí silný nepřítel a je jen na outsiderovi, aby ho zastavil. Musím přiznat, že jsem neměl v plánu číst pokračování, ale zvrat v závěrečné časti mě přesvědčil o opaku.
Spoiler: při obraně Sluneční soustavy zahyne kapitán s jedním z nejvtipnějších jmen, na které jsem během čtení kdy narazil, kapitán Argus. RIP.
Jednoduché, přímočaré, místy urážející lidskou inteligenci. Povrchní jednoduchá až klišoidní zápletka, typické rozvržení sil. Jediný nečekaný zvrat je na posledních stranách a to zmíněný asi ve dvou větách. Na můj vkus autor málo pracuje s potenciálem tématu i postav. Trochu to na mne působí dojmem 'tak já něco rychle napíšu, aby bylo na chleba.'
Pokud zvládnete prvních 100 stran, je to nakonec i čtivé. Druhý díl zkusím, třeba byla jednička jen betaverze.
Velice poutavé čtení. Knihu jsem slupnul jako malinu. V knize je spousta akce tak jak to má být v dobrém válečném sci-fi. Děj rychle odcejpá. Hned se du pustit do dalšího dílu.
Píšu k celé trilogii. Jednoduché čtení, taková oddechová jednohubka. Po této sérii jsem sáhnul, protože nemám přes den čas a večer padnu do postele skoro mrtvý. Takže tohle jednoduché čtení bylo ideální. První díl byl jako scénář k Battlestar Galactica, Rusáci byli skvělí padouši, politici taky nezklamali, byli takoví správně hnojovití. Jsou daleko lepší military sci-fi knížky, ale ani tohle propadák nebyl.
Výborné sci-fi. Stará flotila mi přirostla k srdci, stejně jako velitel bojového křižníku Constitution, mrzout kapitán Timothy Granger. Vzhůru na Roj, nakopat mu prdel! Howgh.
(SPOILER)
Hledal jsem něco podobného Honorverse od D. Webera. Prostě technologicky propracovanou military scifi ságu se souboji vesmírných lodí. Tohle za přečtení sice stojí, ale není to co jsem hledal a po dvou dnech od přečtení jsem si horko těžko vzpomínal o čem to vlastně bylo.
Je to prostě slabší, s přibývajícími díly to spíše upadá a ani postavy nejsou tak dobře napsané. Souboje lodí jsou popsány nezáživně a s postupem času je spíše neuvěřitelné co vydrží stejná loď, která nepřežila první boj. Hrátky s časem jsou vždy taková berlička ulehčující dějové zvraty. Co se mi ale líbilo, je že Rusko je i v budoucnu stejné jako dnes.
Černá flotila od F. Dalzelle je po prvním díle mnohem, mnohem lepší.
Každopádně mě ani neláká číst pokračování.
Je dobojované. Tým nemyslím na žiadne epické bitky v kozme, ale môj osobný boj s knihou. Dlho som nečítal takú zlátaninu. Je to plné logických dier, stupídnych dialógov, klišé a teatrálnosti. Často sa spomína Battlestar Galactica, ale ja som postrehol solídnu vykrádačku filmu Independence Day z roku 1996 (na sequel som už nenašiel odvahu), v ktorom nájdete rovnako všetky neduhy, ktoré som spomenul.
Dej je umiestnený do vesmíru (prevažne slnečná sústava) 27.storočia, no čitateľa bude celý čas prenasledovať pocit, že sa nachádza na palube americkej lietadlovej lodi 21.storočia. Webb by si mal vyskúšať nejaký kvalitný vesmírny simulátor. Možno by potom pochopil, že manévre ako loping či vývrtka sa hodia do filmu Topgun, ale vo vesmíre nemajú svoje opodstatnenie. Prípadne by mi mohol vysvetliť, prečo šéfinžinierka na lodi z ďalekej budúcnosti, chodí po palube v kombinéze špinavej od oleja! Na dobré sci-fi nestačí párkrát spomenúť kvantové pole alebo kvantový reaktor.
Toto nemôžem odporučiť ani hardcore fanúšikom military sci-fi. Kto hľadá niečo jednoduchšie, nech skúsi radšej sériu Černá flotila (Joshua Dalzelle). Pre náročnejších čitateľov jednoznačne Honor Harringtonovú (David Weber).
Trochu moc v tom vidím, že se kniha inspirovala seriálem Battlestar Galactica, ale jinak dobré čtení, dám tomu ještě šanci.
Válečná sci-fi do které jsem se nemohl ani trochu začíst. K-skoky, staré flotily, nové flotily, nezáživné tlachání postav... Podobných sci-fi je spousta, jenom boj a nic.
Přesně ten druh sci-fi, který nemám rád, brak. Už dlouho jsem nečetl dobrou sci-fi a tento můj kdysi nejoblíbenější žánr u mě jaksi upadá. Poslední dobou, když šáhnu po sci-fi knize, tak je to většinou brak nebo slabota.
Odpočinková military SF servírovaná bez omáčky.
Kniha se díky krátkým kapitolám (a normálním stem stránkám roztažených do tří set) čte hodně rychle. Po krátkém úvodu do historických spojitostí se zkušený kapitán, se svojí zasloužilou vesmírnou lodí, znovu zapojí do konfliktu s nebezpečným protivníkem.
Doporučuji fanouškům military SF a těm, kteří si na chvilku chtějí odpočinout od hard core space oper.
Na dobré sci-fi je tohle dílko trochu moc jednoduché myšlenkou i vyprávěním. Příliš militarismu a akce na úkor mytologie světa. Hlavní motiv jsem už někde stokrát viděl a četl. Takže žádná sláva se nekoná a zdejší vysoké hodnocení by měly dostávat mnohem originálnější a zajímavější knížky.
Velmi rychle přečteno. Kapitoly jsou krátké, rychle se to čte což je super. Bavilo mě to, i když tedy to není nic náročného. A tak doporučuji a těším se na další díly. Akorát ten český překlad názvu .... chápu je to atraktivnější, ale pak to nejde pochopit :-D
Tak nějak mi to sedlo. Těším se na další díl. Bylo mi od začátku jasné, že jedině stará technologie má šanci. Zamotané a nijak nevysvětlené zapojení Rusů (jak jinak, že?) do konfliktu mi trošku vadí. Určitě by se to obešlo i bez této ohrané písničky. Doufám, že se v dalších dílech setkáme i se samotnými mimozemšťany. Doplněno 18.1. po přečtení poloviny 2. dílu, hlášky o zlých Rusácích jsou stále přítomné.
Máme tady akční vesmírnou mlátičku, protkanou politickými nitkami a pletichami jako u nás v parlamentu. Rychlý úvod do historie knižního universa a jde se na věc. Pomalu se "něco" děje na okraji říše a zatím se všichni tváří jako batole co si dělá do plenky jako že nic. Do toho napovrch vyplouvá "ruské" cosi, z čehož se možná vyklube návštěva několik strýčků Sergejů jako v 68 v ČR. Roj se agresivně vrhá na jakékoliv lidské cíle a dostává slušně na prdel, asi jako zmíněné batole po tom "průseru".
Děj je opravdu jednoduchý, přímočarý, ale dostatečně akční a drží. Roj připomíná finanční správu a postupně si likvidačním postupem dělá cestu až k Zemi. Zde "narazí" na staré železo, které se ovšem tak ještě necítí. A červí díra je kámoška...
Nick Webb se primárně soustředí na akční stránku vyprávění a nezdržuje se zdlouhavým úvodem do společenského uspořádání či obšírným popisem novinek na poli kvantové fyziky. Tady se jde hnedka na věc a krátké kapitoly dramatičnost situace ještě umocňují. Přitom ani samotná invaze emzáků se neutápí v odbočkách, takže finální bitva o budoucnost lidstva je na programu dne prakticky během okamžiku.
Naneštěstí je celá ta koncepce až příliš jednoduchá. Autor sice hází hrdinům klacky pod nohy a pravidla války nijak nebagatelizuje, jenže opomíjí psychologii postav, takže v některých momentech působí děj malinko prvoplánově. Kapitán je v jádru strategický génius, politik zas zkorumpovaný kariérista, Rusové to myslí „upřímně“ a mimozemšťané se stávají hrozbou v okamžiku, kdy to vyžaduje zápletka. Tahle schematičnost pak dělá brikule i v základní logice padouchů, ovšem uznávám, že v nekomplikovanosti je taky síla. Osobně mám ale raději romány, kde jsou aktéři víc než jen okostýmovaný kanónenfutr.
Po dlouhy dobe kniha co mi hodne zabrnkala na emoce. Tady ani nejde o pribeh jako o dialogy a psychologii mezi postavami.
Tohle mi sedlo ,přečteno v rekordním čase. Parádní oddechové čtení . Za mě plný počet hvězd. Prosím další díl. Pokud mi něco vadilo, tak krátké kapitoly, jinak pecka. Doporučuji rozhodně stojí za přečtení. A Ho- či- min z Temným lesem , se může jít zahrabat.
Roj
Pro mě perfektní military oddechovka, při které jsem, především v závěru, moc nedýchal. Asi mám štěstí, že nejsem astrofyzik nebo hnidopich, abych hledal, co ve sci-fi nebo ve fyzice možné je a co nikoliv. To bych si mohl přečíst nějaká skripta z astrofyziky.
Příběh se sice rozjíždí poněkud těžkopádněji, a to proto, že já, na rozdíl od lidstva vím, co se děje na druhé straně, takže mě rozčiluje suverénní jistota. Klasická krátkozraká tupost politiků, kterou ostatně zažíváme v přímém přenosu a nemusíme číst sci-fi.
Knihu jsem si do hlavy nacpal takřka najednou a spolkl ji na několik skousnutí. Ani trochu mně nevadí, pokud si proto někdo o mně myslí, že jsem Tupoun. Já čtu pro svoji spokojenost, nikoliv pro obdiv hnidopichů. Proto podobně stavěným čtenářům sci-fi určitě četbu doporučuji.
Ostatně je zde vidět, kde se Jakub Mařík učil řemeslu sci-fi, zde jako překladatel.