Stará láska
Isaac Bashevis Singer
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210249/bmid_stara-laska-210249.jpg
5
95
95
Rozsáhlý výbor dvaačtyřiceti próz sleduje tři základní tematické okruhy Singerova díla: život zaniklého světa židovské diaspory na polském venkově a varšavské periferii počátkem 20. století, intelektuální prostředí ve Varšavě 20. let a osudy polských uprchlíků a vystěhovalců ve Spojených státech v druhé třetině našeho století.... celý text
Literatura světová
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
Short Friday, An Issac Bashevis Singer Reader, Passions, A Friend of Kafka, A Crown of Feathers, The Séance, Gimpel the
více info...
Přidat komentář
Majstrovsky vypointovanè poviedky. Je to jeden zo zriedkavých prípadov, kedy mi kniha pôsobila nielen radosť, ale aj pôžitok z čítania.
Prostě krásná kniha plná skvělých povídek. Žádné šoky, žádné zvraty, většinou normální příběhy, co mají začátek, střed i konec. Kdo umí, ten umí.
I.B. Singer měl jako autor štěstí, že se ho koncem osmdesátých let ujal překladatel Antonín Přidal. Díky Přidalovu úsilí vznikl výbor z próz autora v Čechách tehdy méně známého. Je to výbor víc než vynikající, je totiž také užitečný, a to nejen ve své době, ale i dnes, kdy Singer patří k nejpřekládanějším autorům u nás. Tento výbor představuje instruktivní vstup do autorova díla. V jediném svazku nalezneme samu esenci jeho poetiky a všechna jeho hlavní témata (která jsou spíš intenzivní než početná): osud židovské komunity v předválečné a válkou postižené Evropě i v poválečné Americe; pologeniální excentrické intelektuály; klubka žhavých vášní; fantastická setkání s astrálnem; kouzelný venkov předválečného Polska i pohlcující chaos přelidněného New Yorku... Mistr vypravěč, jehož postavy rovněž rády vypravují (a milují a nenávidí).
Před lety moje první setkání s I. B. Singerem. Zpočátku nenápadné povídky, které vás pohlcují tím víc, čím víc jich přečtete. Když se pak blíž seznámíte s dalšími Singerovými díly, jako byste jeho svět důvěrně znali, nejen ten "starý" polský, ale i pozdější exilový. Skvěle vystavěné příběhy a skutečné postavy, kterým věříte každé slovo a vidíte je před sebou.
Hodně zajímavé čtení...i když jsem se chvílemi ztrácela v židovských pojmech a názvech...že jsou vysvětlivky na konci knihy, jsem zjistila až po přečtení :D
Mám smíšené pocity. Kniha je dost rozsáhlá, ty první povídky - ze starých časů, ty se mně líbily, ale později už tak nějak čím dál, tím míň.
Tuhle knihu miluju. Noční návštěva, povídka o staré tetě, co se ubytuje u rodiny autora, mi neskutečně moc pomohla svým poselstvím v době, kdy mi bylo ouvej. Kniha plná moudrosti, silných lidských příběhů i jemného humoru... navíc skvěle napsaná.
jak mi polská literatura vůbec nepřirostla k srdci, tak Singerovy povídky jsou čestná výjimka
skvěle připravený výbor
Díky za tento obsáhlý povídkový výbor Singera, který obsahuje asi čtvrtinu všech jeho povídek. Dle zajímavého doslovu překladatele Přidala je vidět, že v Odeonu si s výborem dali práci, povídky seřadili chronologicky časově dle děje, ne kdy byly napsány. A mně se nejvíc líbily ty z venkova někdy z 19. století. Pravda, skoro všechny povídky jsou pěkné, zajímavé, ale ty z konce knihy už ne tolik. Působí totiž už hodně "normálně", tím míním to, že děj se odehrává v Americe, skoro v současnosti a jejich obsah není až tak nezvyklý. Z těch starých na mě opravdu dýchá ta doba, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých, nevšedních informací o židovském životě a tradicích. Vše se dobře četlo, ale na druhou stranu musím říct, že jsem nemohl číst hodně povídek naráz. Abych si vše lépe vychutnal, byl jsem nucen dělat přestávky. 85%, 27.1.2018.
Achich ach, opravdu tohle autor zamýšlel? Opravdu tohle chtěl?
Nejdřív jsem se ocitla v pekle, pohlcená depresemi, vlastní nepatřičností, nedostatečností, zbytečností, zhnusená světem, minulostí. Skutečně lze věřit v Boha bez jeho lásky? Vždyť pak nezbývá nic než smrt!
Prásk - a přede mnou se rozprostřel svět Franze Kafky, povídky bez konce a se všemi konci. S konci na začátku, ve prostředek, spousta křižovatek a nutkavý pocit číst znovu a znovu to samé.
A závěr? Tak snadno snesitelná lehkost žití, tak snadno snesitelná chasidská radostnost, tak snadno snesitelný život (s celou tou tíhou smutných a veselých očích, starých jak izraelské otroctví).
Co s tím? Babo, raď!
Tajbele a její démon - povídka, která mi utkvěla nejvíc. Ne, že by byla jednoznačně nejlepší, pohádkovost a chvílemi neuvěřitelnost ji provázela. Přesto v sobě měla něco tak podivně vrtkavě lidské: metafyzické i přízemní současně, jak je člověk sám.
Už když jsem krátce po odeonském vydání četla tuto knihu, řekla jsem si, že z toho jednou bude stará láska. A je to tak, ani po více než 20 letech se na mém vztahu k reálně-neuvěřitelným příběhům Singerových postav a postaviček nic nemění. Přestože jde o texty, které vznikaly v průběhu témeř 30 let, jsou mimořádně zralé, vyvážené, i ty rané nesou typický rukopis autora.
Krásné povídky ze života polských židů na začátku minulého století. Při jejich čtení jsem se ocitla v době Singrova dětství, později ve Varšavě i v exilu v USA. Trochu mě chyběl nějaký životní optimismus, ale vzhledem k situaci Židů té doby i pozdější by asi byl nepatřičný.
Líbí se mi slovní spojení a úhel pohledu, které autor užívá, ale hodně mě zklamaly pointy příběhů, které jsou ve většině případů nijaké, ani nevedou k zamyšlení. Také je zde někdy až moc fyziognomických popisů, které si člověk ani nechce pamatovat. Jinak povídky jsou veselé a zajímavé a je jich opravdu hodně, tak ještě dávám čtyři hvězdy;) PS: S panjanem bych o té "velké myšlence" asi polemizoval..
Tohle je trochu jiný Singer, než kterého znám z jeho románových děl, které jsem zatím přečetl a myslím si, že dokonce lepší. Podle mně formát povídky Singerovi perfektně sedí, dokáže zde velice vytříbeným a sofistikovaným stylem v krátké povídce vyjádřit, ve většině případů, velkou myšlenku. Kniha je velmi obsáhlá, všechny povídky jsou dobré, ale některé jsou výborné a téměř geniální. Nemám ve zvyku se ke knihám vracet, ale tohle bude asi výjimka a z téhle knihy bude koukat pár bílých papírků, abych si mohl některé povídky za čas připomenout. Většina povídek je kritikou racionalismu, idealismu, slepé lásky, vůle, dogmatismu...téměř všech lidských vlastností, ale pouze v jejich ryzí podobě, rozhodně není kritikou lidskosti, jako takové.
Tuhle knihu čtu dokola třicet let a třicet let ve mně se stejnou silou probouzí okouzlení, strach, soucit, obdiv, hrůzu, pocit útěchy. Nejsilnější se mi zdá povídka Interview: rebelka Machla Krumbeinová a její statečná samota, anebo Jeden den štěstí. Kniha dávno přišla o obálku, hřbet je rozpadlý, stokrát spojovaný lepenkou, na jedné ze stran mám tužkou vepsanou báseň inspirovanou čtením a na jiné poznačený "poznatek" Everybody is you. Povídky jsou úžasně přeložené (obličej šerem proměněný v chumel stínů...), štědře uváděné tělesné detaily pomáhají vcítit se do postav, které jsou navíc velice emocionální a prožívají uvěřitelná osobní dramata.