Stařec a moře
Ernest Hemingway
Ernest Hemingway obdržel Nobelovu cenu „za mistrovství v umění vyprávět, naposledy prokázané v díle Stařec a moře, a za to, jak ovlivnil literární styl své doby.“ Hemingwayova novela se brzy po svém prvním vydání roku 1952 stala jedním ze zásadních děl moderní americké prózy. Z příběhu rybáře, jenž se v nevelkém člunu pouští do zápasu s obrovským marlínem a potom do posledních sil bojuje s přesilou žraloků, kteří napadnou jeho úlovek, dokázal spisovatel na malém prostoru vytvořit existenciální drama o hrdinství, vůli a vnitřní síle.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
No nechcem byť zlý, ale prvá polka knihy ma dosť nudila ... nie som zvyknutý na podobné príbehy, rovnako ako opis.
Druhá polka knihy bola pre mňa ako obrat o 90 stupňov :D konečne to začalo byť "akčné" a ten koniec ... podľa mňa to dopadlo fakt perfektne :)
Kniha je proste také "must have" a strašne sa mi páčia všetky vydania, už mám doma 3 :D
... odvěký zápas člověka s přírodou... pro mě je to příběh o odhodlání, vytrvalosti a nezlomnosti. Styl, jakým je kniha psána, jak stařec mluví. On s rybami nezápasí. Má je v lásce a v úctě. I ty, co nemá rád.
Jedna z naprostý literárních klasik, která mě zanechává naprosto chladnou. Stařec a moře rozhodně nikdy nebude má srdcová záležitost. I přes zajímavou hlubší myšlenku, kterou oceňuji, není pro mě kniha dostatečně čtivá.
Kniha čtená v mladším věku,takže toto byla možnost se k ní vrátit. Vyhovuje mně podání popisů a detailů v příběhu.
Tato tenká knížečka je pro mě velice rozpůlená. Na jedné straně je tu příběh Santiaga, který respektuji a je dobrý, a na druhé straně je tu samotný Santiago, člověk, rybář, kterého jeho touha zlomila. Je to jedna z mých knižních postav, u kterých si říkám, proč musel tak špatně dopadnout.
Stařec a moře, ikonická kniha znázorňující marnost boje jedince proti přírodě. Dílo vyzdvihuje nezdolnost, skromnost i přijmutí nezvratného osudu. V dnešní době bohužel poněkud stárne, jelikož se zdá, že člověk nad přírodou jak ji známe už dokázal zvítězit. V kombinaci s notoricky známým dějem se ze Starce a moře pomalu stává spíše nepříliš záživný relikt povinné literatury.
Četla jsem v mládí. A já vám nevím, literární důležitost tohoto díla jsem v tom nenašla. Četla jsem Komu zvoní hrana a to byla panečku kniha! K tomuto už se nevrátím. Na mě moc unylé.
Přečetla jsem to kvůli čtenářské výzvě i kvůli tomu, že je to tak známý titul a já ho ještě četla. U našich jsem ho našla ve slovenštině, takže to byla ještě jedna výzva. Dříve jsem tak četla běžně, teď už dlouho ne, ale bylo to fajn. Jinak mě knížka moc nenadchla. Boj s přírodou, ale i sám se sebou...nějak nebyla nálada na tenhle žánr.
Mám jiné favority mezi knížkami od Hemingwaye.
Smutné a kruté. Četlo se to docela dobře, taky to bylo krátké. Ale ani na Pulitzera ani na Nobelovku mi to nepřišlo. Asi si od Ernesta budu muset přečíst ještě něco dalšího, tohle mě nenadchlo...
Mnoho povyku pro nic? To rozhodně není případ této útlé knížečky. Přečetla jsem ji na "jeden nádech" přerušený jen tahem tužky, když jsem si psala, co chci o knize napsat... "BOŽÍ". :o) A jako nejspíš spousta lidí přede mnou, jsem v sobě našla Staříka - nebo spíš - našla jsem se ve Staříkovi, takže nebýt toho, že ráno vstávám do práce, četla bych hned znovu. Další čtení tedy zkusím v originále.
... Jo a ještě něco jsem si poznamenala... "Na to bych potřeboval tužku." :o))))
Báječná kniha!
Na první pohled povrchní vyprávění o odhodlaném starci (rybáři), co se, i přes nepřízeň osudu, stále vydává na moře. Ve skutečnosti, ale příběh v sobě skrývá mnohem víc : odvěký zápas člověka s přírodou, sílu lidského odhodlání, naděje. Vzestup a pád. Příběh graduje, nejnapínavější je konec. Stařec na své cestě překonává spoustu útrap, zapůsobí na vás zcela jistě nezlomným dojmem. Doporučuji přečíst, ale je třeba počítat s tím, že to není odpočinková četba.
Nedokážu ani popsat proč, ale kniha se mi strašně líbila. Při čtení na mě působila kouzelně, a i když nemá nějaký strhující děj, prostě mě zaujala. Sama si to nedokážu vysvětlit. Možná je to tou statečností a odhodlaností starého muže. A krásným vztahem mezi starcem a mladým chlapcem.
Boj člověka proti přírodě popisuje mnoho jiných knih a poutavěji (Jack London,...). Četl jsem v rámci povinné četby a po dočtení jsem se sám sebe ptal, o čem tato knížka pojednává a proč jsem s ní vlastně ztrácel čas. Komu zvoní hrana, kterou jsem četl dříve, byla pro mě daleko zajímavější.
Šáhla jsem po ní úplně náhodou v knihovně. Stařec a moře, klasiku...to musím přečíst. Nelituji, ale nenadchlo mě to...stále jsem čekala a čekala na nějakou zápletku. Takže mě nejvíce bavila pasáž se žraloky :-)
Knihu už jsem kdysi dávno četla a teď si dala repete do čtenářské výzvy. Myslela jsem si, že je to víc lyrické. O to větší překvapení při nalezení děje. Líbila se mi.
Boj člověka s přírodou a pro mě boj člověka s touto knihou. Hodila se mi do čtenářské výzvy a chtěla jsem si doplnit středoškolské mezery, ale zoufale mě nebavilo ji číst. Možná mělo vliv i to, že to je jedna z těch knih, kdy učitelé rovnou vyzradí pointu ve výuce, protože to pak je u zkoušek, a člověk pak čte něco, kde vlastně chybí to napětí, jak to dopadne.
Nicméně jako podobná kniha mi přijde i Muž, který sázel stromy, ta také popisuje vytrvalé odhodlání člověka postavit se přírodě, a ta ve mně zanechala velmi hlubokou odezvu a byla výrazně čtivější.
Kniha se mi líbila, ačkoliv je poměrně krátká.
Jaké poučení jsem si odnesl z této knihy? I když některé okamžiky vypadají beznadějně a jsme přesvědčeni, že nikdy nemůžeme zvítězit, přesto přece všechno máme bojovat do posledních sil, nevzdávat se. A pokud náš boj nevyhrajeme, nevadí, ale můžeme si říci, že jsme do našeho boje vložili veškeré úsilí a rozhodně nebudeme litovat a vyčítat si, že jsme se alespoň o to nepokusili.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ale člověk není stvořený pro to, aby prohrával. Může ztratit život, vzdát ale nesmí nic.
Prostě pluj dál a věci ber tak, jak přijdou.
V této knize je použita tzv. "metoda ledovce". Z doslovu z jedné knihy jsem si vypsal následující stanovisko, jak vnímal tuto metodu sám Hemingway: "Vždycky se snažím psát na základě principu ledovce. Viditelná část nad hladinou je jen osminou toho, co se skrývá pod vodou. Ze všeho, co autor zná, může eliminovat, a tím síla ledovce vzroste. Je to totiž pouze ona část ledovce, kterou není vidět. Když však spisovatel něco vypustí proto, že to nezná, objeví se ve vyprávění trhlina."
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturu
Autorovy další knížky
2015 | Stařec a moře |
1974 | Sbohem, armádo |
1966 | Pohyblivý svátek |
2016 | Komu zvoní hrana |
1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Audio ušlo, kniha krásná (a krátká).