Stařec a moře
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/251054/bmid_starec-a-more-JE5-251054.jpg
4
6721
6721
Starý rybář vyjíždí na sklonku svých dní na moře, přemůže obrovskou velrybu a vrací se s její kostrou, když byl jeho úlovek napaden žraloky. V tomto prostém ději je symbolisován odvěký zápas člověka s přírodou, nezadržitelnost ovládání přírody člověkem. Stařec ač sám uprostřed širokých vod, s nimiž srostl a dokonale je zná, není sám. Myslí na chlapce, kterého učil lovit, ví, že se o něj na břehu starají druzi. Vrací se z lovu s prázdnou vysílen a raněn. Přesto jeho příběh není pesimistický, naopak, brzy se s chlapcem vydají na nový lov. Novela (v r. 1954 Nobelova cena) výrazně ukazuje osobitý autorův vztah ke světu, způsob jeho vidění reality i způsob vyjádření. Je to oslava lidské statečnosti a houževnatosti.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Na začátku čtení mi vadily delší popisné pasáže v “rybářské řeči“, kterým jsem moc nerozuměla, ale brzy jsem si na ně zvykla. Jinak dílo krásně vystihlo kontrast mezi člověkem a přírodou. Líbila se mi také postava starce, který se snažil dosáhnout cíle, a to se mu povedlo díky jeho vytrvalosti a duševní síle a odhodlání. Přestože je dílo krátké, nese v sobě mnoho zajímavých myšlenek.
Po dočtení knihy mi bylo líto starce, který se tak statečně bil a nezbylo mu vůbec nic. Čtení mě přimělo se zamyslet za čím vším se lidé ženou a častokrát bezúspěšně, a přesto že vyhrají boj, nemají z toho vůbec nic.
Chvála Čtenářské výzvě. Díky ní jsem si přečetla tuhle úžasnou knihu, kterou jsem na gymplu nedocenila.
Hezke, smutne, ale zaroven obdivuhodne z hlediska lidske vule a vytrvalosti.
Co vsechno clovek muze dokazat a kde v sobe vzit silu?
Tuto knihu jsem přečetla za jedno odpoledne. Ani jsem se nenadála a otočila jsem poslední stránku. Je to na první pohled prostý příběh o muži, který žije rybařením, ale skrývá se za ním něco víc. Nezlomná touha zdolávat překážky, nevzdávat se, splnit zadaný úkol, překonávat vlastní cíle.
Jedním slovem - hrozný. Autor tam třeba popisuje nějakou situaci úplně zbytečně, nudně a zdlouhavě, že mi nezbylo nic jiného, než přeskakovat stránky.
Knihu jsem cetla podruhe, protoze jsem zapomnela, o cem predtim byla. :-) Ani dnes uplne nechapu, ze za tohle nekdo dostane Nobelovku, ale musim uznat, ze tentokrat se mi novela libila mnohem vic nez v puberte, a nasla jsem si tam sve. Houzevnatost starce, ktery se nevzdal, a plynuly, krasny popis jednoducheho pribehu me zaujal urcite pravem.
Ačkoliv se příběh může zdát jednoduchý, pro někoho možná nudný a příliš pomalu plynoucí. V pomalém plynutí je schovaná krása. Nádherný příběh, který by si měl přečíst každý.
Hezký příběh. Mě nejvíce oslovilo téma stáří. Jak jím všichni opovrhovali a stařec si svým hrdinským (a bláznivým) činem znovu vydobyl respekt. Také mě potěšilo zobrazení vztahu chlapce a dědy. Na první pohled lehké čtení o moři a přírodě, na druhý o zklamání, vůli a touze po lásce a uznání.
No, předně musím říct, že anotace, která prozradí druhou polovinu příběhu, je na facku. Celkově jde o jakouis čtenářskou vytrvalostni zkoušku, která ovšem v přímých i nepřímých formulacích a metaforách obsahuje mnohé s přístupu, kterým se člověk může popasovat snad s jakýmkoli náročným vlastním dílem od sportu po podnikání. V některých momentech sklouzává příběh k lehce Coelho/Alchymista duchu, ale naštěstí jde jen o záblesky, na rozdíl od nich je totiž tvrdým manifestem vytrvalosti, odhodlání a houževnatosti člověka vstříc mezním situacím.
Akorát ten konec mi přišel hrozně useklý a do ztracena, takže na plný počet to není.
Hmmm... Vím že je to klasika, pamatuju si že to bylo vždycky v povinné četbě ve škole, ale musím říct že mě to tedy moc nenadchlo. Byla to nuda. Aspoň se jsem se něco naučila o mořských rybách, ale jinak nic moc... Neumím si představit číst to jako teenager ve skole!
Jsem ráda, že jsem knihu četla jako dospělá. Kdybych ji přečetla v povinné četbě, tak by mě nebavila a vůbec bych ji nepochopila. Další důkaz toho, že k některým knihám musíte dorůst.
Vše je asi řečeno v popisu knihy, po jejím přečtení ale každý může přemýšlet nad množstvím hlubokých myšlenek, které děj symbolizuje. Zajímavá, ale už se k ní asi vracet nebudu.
Pro mě je to jiná generace, jiné století, Jirásek, styl pro mě nestravitelný. Prokouskával jsem se tím jaksi zarytě, abych to zvládl. To neni asi chyba pana Hemingwaye.. je to možná spíš chrakteristika mé osoby, mého vnímání. Tohle nedávám. Třeba u takové Hrany, tam už jsem se něčeho chytil...
Symbolika, metafora a ještě jednou symbolika. Zatímco například u Tracyho tygra jí na mě bylo moc, v tomto případě jsme se potkali naprosto perfektně.
Houževnatost a trpělivost starce, jeho neutuchající boj, silná vůle a to i přesto, že i jemu je jasné, že je to boj, který nemá šanci vyhrát. Stejně jako boj s časem. Ulovená ryba jako životní cíl a ostatní dravé ryby jako ti, co v životě hází klacky pod nohy. A ještě mnohem víc. Působivé.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturu
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Stařec ze Starce a moře je dobrou inspirací pro zvládání těžkých životních situací. Někdy se nám stane, že nás osud postaví tváří v tvář překážce, která je mnohem větší než mi sami. Není dobré couvat, ale pustit se do zápasu. Stařec nesoupeřil jen s marlínem a žralokem ale mořem samotným (od toho také název knihy), jeho sok byl mnohem víc než on sám.
I skutečnost, že hlavní podobou je stařec, má svůj význam. Stařec je osobou už zralou a nevolí neperspektivní přístup "try hard", pouští se do nerovného boje, ale nepouští se do něj naslepo. Přemýšlí, zvažuje... V postavě starce dochází ke skloubení odhodlání svědčícího o obrovské vnitřní síle (byť třeba pramenící ze zoufalství) s chladnou hlavou a moudrostí.
Stařec je obdivuhodný i čistotou svých motivů. Není v něm lenosti, jde až na hranici sili. Je prost pýchy, sice se srovnává se sportovní hvězdou (kterou v průběhu knihy jednoznačně přerůstá), ale vždy své myšlenky soustředí na svůj vlastní úkol. Konečně svého nepřítele ctí, zápasí s ním, ale váží si ho (na rozdíl od oněch mladých rybářů, pro které je to prostě materiál). K starcovým ctnostem se dá připsat i pokora, se kterou přijal svou porážku.
Snad máme v dnešní době příliš velkou potřebu hledat vnější úspěch. Když ne přímo dosažení cíle a vítězství nad sokem, tak aspoň uznání druhých. Uprostřed toho všeho je dobré si vzpomenout na starce a moře. Udělat maximum, nechlubit se jím a v případě neúspěchu přijmout porážku s pokorou.