Stařec a moře přehled

včera

„Veď človek nie je stvorený na prehru,“ povedal nahlas. „Možno ho zničiť, ale nie poraziť.“

Krátka novela venovaná nezlomnosti (ne)obyčajného ľudského charakteru, ktorý Hemingway pretavil do postavy starého rybára Santiaga. Ak by som mal charakterizovať štýl, akým je dielo napísané, ako prvé ma napadá slovo "jednoduchý". Bez pátosu a bez príkras vykresľuje vytrvalý súboj človeka s nepriazňou osudu a prírodou, ku ktorej Santiago v bázni pociťuje úctu a lásku, a to aj napriek nespútanosti a krutým zákonitostiam morskej ríše.

Knižná klasika, ktorá vyplní tak akurát jeden večer, rozhodne stojí aj za opakované prečítanie, ale na absolútne hodnotenie a nálepku geniálna mi predsa len niečo ešte chýbalo...

09.11.2024

Pokud jste si mysleli, že příběh o starém rybáři, moři a jedné pořádně velké rybě nemůže být vzrušující, připravte se na změnu názoru. Stařec a moře od Ernesta Hemingwaye je tou nejskromnější a zároveň největší epickou bitvou, kterou kdy papír viděl. Není to jen příběh, je to hotová óda na vytrvalost, sílu a srdce, která vás chytí (asi tak pevně jako háček chytil onu slavnou rybu) a nepustí, dokud vás neprovede celou hlubinou lidského odhodlání.

Santiago, náš starý a unavený rybář, je sám o sobě postavou, jakou byste si přáli mít za dědu. Tenhle chlapík je chudý jako kostelní myš, má na hlavě víc vrásek než vody v moři a svaly, co pamatují lepší časy, ale jeho vnitřní síla je nezlomná. Když se rozhodne vydat na moře a vytáhnout rybu, která by byla pýchou každého rybáře, stane se něco jako středověký rytíř na své poslední výpravě – jen s prutem místo meče. Jak se potýká s přírodou, rybou a svou vlastní únavou, cítíte, že bojuje o něco víc než o úlovek. Bojuje o svou hrdost, své místo v mořském světě a snad i o duši samotného člověka.

A ta ryba! Ta ryba je opravdový hrdina tohoto příběhu. Hemingway ji vykresluje tak, že se vám před očima zjeví jako mytický protivník. Vidíte její lesklé šupiny, cítíte její nezměrnou sílu a chápete, proč se Santiago nevzdává. Když nakonec rybu přemůže, čtenář cítí nejen triumf, ale také zvláštní druh smutku – protože to, co následuje, není nic menšího než střet člověka s neúprosnými pravidly přírody. Žraloci přicházejí a Santiago, vyčerpaný, s nimi dál bojuje. Hemingway nám tím připomíná, že vítězství i porážka jsou někdy jen dvě strany téže mince a že skutečné hrdinství tkví v neúnavné snaze jít dál, i když už není co získat.

Hemingwayův styl je v Starci a moři prostý, ale v každé větě se skrývá hloubka. Žádné složité větné konstrukce, žádná přebujelá metafora – jen čistá a krystalická síla příběhu, která vás přiměje číst dál a dál. Každá věta je jako tah pádlem – přesná, rytmická a jdoucí až na dřeň. A právě díky této úspornosti dokáže Hemingway vytvořit atmosféru tak silnou, že se cítíte, jako byste seděli na palubě s vlasy šlehanými větrem, cítíte slaný vzduch a máte mořskou nemoc z každého houknutí vlny.

Kniha Stařec a moře je krátká, ale srdce má obrovské. Není to příběh jen o rybáři a jeho kořisti – je to příběh o všech z nás, kdo jsme někdy čelili nepřekonatelným překážkám, kdo jsme padli a zase vstali, abychom se postavili novým výzvám. Je to kniha, která říká, že ne vždy musíme vyhrát, ale musíme bojovat. Protože nakonec, i když třeba nezískáme to, co jsme chtěli, odneseme si něco mnohem cennějšího – vědomí, že jsme neustoupili.

Zkrátka, Stařec a moře je klenot. Hemingway dokázal v jednoduchosti vystihnout něco univerzálního, hlubokého a krásného, co přežívá v srdci každého, kdo se odvážil stát na svém, i když šance byly nulové. Tuhle knihu nečtete – prožíváte ji. A když otočíte poslední stránku, zjistíte, že ve vás zanechala malý kousek odvahy i pokory, který vám zůstane napořád.