Stařec a moře
Ernest Hemingway
Starý rybář vyjíždí na sklonku svých dní na moře, přemůže obrovskou velrybu a vrací se s její kostrou, když byl jeho úlovek napaden žraloky. V tomto prostém ději je symbolisován odvěký zápas člověka s přírodou, nezadržitelnost ovládání přírody člověkem. Stařec ač sám uprostřed širokých vod, s nimiž srostl a dokonale je zná, není sám. Myslí na chlapce, kterého učil lovit, ví, že se o něj na břehu starají druzi. Vrací se z lovu s prázdnou vysílen a raněn. Přesto jeho příběh není pesimistický, naopak, brzy se s chlapcem vydají na nový lov. Novela (v r. 1954 Nobelova cena) výrazně ukazuje osobitý autorův vztah ke světu, způsob jeho vidění reality i způsob vyjádření. Je to oslava lidské statečnosti a houževnatosti.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář


Podruhé v životě jsem to přečetl, a "plný počet" si zaslouží zaslouženě. Kniha která zbytečně trpí nálepkou "děsivá doporučená školní četba". Krásný příběh starého rybáře z Kuby, který je hrdý a tvrdohlavý. Tři dny osamocený na moři s úlovkem svého života vlastně hodnotí a hledá jeho smysl, někdy až na hranici halucinace. Vřele doporučuji.


Audiokniha
Kniha je krátká a vlastně toho děje tam moc není, přesto jsem se nenudila. Ten boj s rybou mi oripomel všechny boje, které člověk svede sám se sebou.


Ke knize jsem se v rámci povinné četby nikdy nedostal. A vlastně nevím, jestli mě to mrzí. V dospělosti už člověk posbíral mnoho zkušeností, které v textu vidí. A nejspíš bych si dříve knihu tak neužil. Byla to četba na chvíli, jednodenní záležitost, i tak se mi ale stihla dostat pod kůži. Díky krásným popisům moře a ryb jsem skoro cítil, že jsem na moři se starcem. Těším se na ni znovu. Snad zase za pár let...

Přečteno v rámci povinné četby, kniha je krátká poměrně, příběh jako takový se četl pěkně, že by se mi ale kniha vryla nějak do srdce se říct nedá ...


Stařec a moře není jen kniha o rybolovu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to kniha o životě, jeho hodnotách a důležitostech. Kniha o člověku jako takovém, jeho životních radostech a strastech, ale i vztahu k přírodě. A pro nás rybáře je tam bonusem ta syrová radost z lovu, to napětí, ale i pokora a přátelství k ulovené rybě i když ji hodláte zabít. Knihu jsem četla současně se svojí kamarádkou, která ji má jako povinnou četbu ve 3. ročníku gymnázia. Moc se jí nelíbila, bodejť, je jí 17 let. Prý ten chlap pořád jenom chytal ryby. Musela jsem se pousmát :-) Trochu jsme spolu začaly o knize hovořit a rozebírat ji a pak najednou připustila, že z toho, co jsem řekla, je spoustu věcí pravda a že to vlastně v knize všechno je, ale při zběžném přečtení to jejímu věku zůstalo skryto. V tomto vydání je ještě bonusem pár kapitol o rybolovu v různých oblastech světa, protože pan Hemingway byl vášnivý rybář. Je to moc hezké srovnání hlavně ve způsobech rybolovu tehdejší a dnešní doby.


Velice silný příběh a jsem moc rád, že jsem se k němu dostal až teď. Nejsem si totiž moc jistý, že kdybych knihu četl před 25 lety jako povinnou četbu, pochopil bych jeho hloubku. Možná to bude odžitými lety a zkušenostmi. V příběhu prakticky najdeme vše co se týká života. Přátelství, odhodlanost, vytrvalost, porozumění, soucit, zmar a svým způsobem i štěstí. Dokonalé a plný počet.


Smutný příběh, mám ráda smutné konce, ale tentokrát bych mnohem radši četla happyend. Plánuji číst znova.


Příběh se rychle stal jedním z mých nejoblíbenějších. Svou stručností a jednoduchostí zachycuje krásu moře a lidské povahy lépe než by je popsal kdejaký sáhodlouhý román. Jako prioritu zde určitě nevidím zápletku, ale pochopení, atmosféru a sílu které příběh nese..


Krátký, ale smutný příběh starého rybáře, který na moři chytne největší rybu svého života.
Klasika, kterou jsem si v rámci re-readingu dala v angličtině.


Tak tohle byla velká síla! Stařec a moře se mě hodně dotkl, celý ten boj včetně závěrečného smíření.
"Nedoufat je hloupost."
"Štěstí je něco, co přichází v mnoha podobách, a kdo je dokáže rozpoznat?"
Stařec věděl, že popluje daleko, nechal za sebou pach pevniny a vesloval do čisté ranní vůně oceánu."


Možná jsem udělala dobře, když jsem nečetla, ale poslouchala skvělý přednes Honzy Kačera, Lubora Tokoše a Langmajera. Chápu tu Nobelovku. Tady přece nejde vůbec o ryby.


8 bodů z 10
Kniha mi dokázala, že i tak jednoduchý děj s naprosto všední zápletkou se v rukou schopného talentovaného spisovatele dokáže stát opravdovým uměním. Je schopen do příběhu vepsat hluboké lidské emoce a vyjádřit myšlenky. Autor dokázal jednoduchou myšlenku, jakou je lovení jednoho merlina, rozepsat na sto stránek, což je pro mě naprosto fascinující a inspirativní umění. Obdivuji, jak se Hemingway dokázal vžít do starce a s lehkým stařešinským bláznovstvím si pohrávat s myšlenkami, jak si povídá stařík sám se sebou na moři.
Knihu bych doporučil všem, kteří se někdy zabývali psaním příběhů. Domnívám se, že pro ně může být neobyčejně inspirující, že i naprosto banální zápletka se dá rozvinout do něčeho takto velkolepého.


Už pár let mám cíl přečíst knihy, které patří do povinné četby a teď padla volba na tuto. Nečekala jsem od toho nějaký silný zážitek, ale velmi rychle jsem se začetla. Najednou jsem stála na břehu a se starcem zkoumala moře a přemýšlela, jak moc budou brát. Nasedla jsem s ním na loď a vydali jsme se bojovat... s mořem, s rybou a svým odhodláním a vůlí.
Ač je to knížka malá, příběh je to velmi hluboký. Zasáhl mně i vztah starce s mladším chlapcem, jak si navzájem pomáhají a obohacují své životy a přitom to každý dělá jinak.
Velmi silné dílo je to.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
2015 | ![]() |
1974 | ![]() |
2016 | ![]() |
1966 | ![]() |
1985 | ![]() |
"Rybář je rybář, chlapec je chlapec, ryba je ryba, moře je moře a žraloci jsou žraloci nic víc nic míň. Všechny symboliky které v tom různí čtenáři nacházejí jsou sr*čky." - Ernest Hemingway -
Těch symbolik je tam opravdu hodně a těžko říct, jak velkou část tam záměrně Ernest vložil a kolik si toho literární mágové domysleli. Kniha se mi nevryla více pod kůži a nijak závratně jsem ji nehltal. Bylo to skoro jen osmdesátistránkové komentování rybolovu asi tak kvalitní jako komentář Roberta Záruby při hokejovém utkání. Cítil jsem se jako bych byl na moři přítomen také! 41/52