Stařec a moře
Ernest Hemingway
Starý rybář vyjíždí na sklonku svých dní na moře, přemůže obrovskou velrybu a vrací se s její kostrou, když byl jeho úlovek napaden žraloky. V tomto prostém ději je symbolisován odvěký zápas člověka s přírodou, nezadržitelnost ovládání přírody člověkem. Stařec ač sám uprostřed širokých vod, s nimiž srostl a dokonale je zná, není sám. Myslí na chlapce, kterého učil lovit, ví, že se o něj na břehu starají druzi. Vrací se z lovu s prázdnou vysílen a raněn. Přesto jeho příběh není pesimistický, naopak, brzy se s chlapcem vydají na nový lov. Novela (v r. 1954 Nobelova cena) výrazně ukazuje osobitý autorův vztah ke světu, způsob jeho vidění reality i způsob vyjádření. Je to oslava lidské statečnosti a houževnatosti.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Někdo říká že je nudná, nezáživná, já říkám že tomu tak není, je v ní hodně pravdy a hrdinství, kdy člověk by chtěl být na té lodi s ním.
Psychologicky a křehce popsaný vztah Santiaga a chlapce Manolina. Při čtení jsem se přenesla do prostředí u moře. Styl čtení mezi řádky k zamyšlení mi sedí. Knihu jsem si užívala, i když některé pasáže popisu cesty byly moc zdlouhavé. Něčím nepopsatelným mn vtáhla do děje. Přece jen, něco v sobě ta kniha mít musí, je to vrchol jeho díla.
Mě se kniha moc líbila:) Jednoduchý děj a Hamigwayův styl ,,ledovce" mi sedl. Sice jsem celou knihu čekala kdy se konečně začne něco opravdu dít, ale čekala jsem tak dlouho, až jsem byla na poslední stránce :D I tak při zpětném pohledu na knihu se mi dobře četla, bavila mě.
Nádherné vyprávění o nezdolnosti a velikosti lidského ducha. O schopnosti postavit se síle přírody, přestože je to boj často marný. Je to příběh o síle lidské vůle, o štěstí i o zklamání, příběh o životě v jeho ryzí podobě.
Nelíbila se. Hemingwayův styl psaní nemám ráda. Jediné, co mě na příběhu zaujalo byl vztah chlapce a starce a kontrast mezi těmito postavami.
Četla jsem jí jako povinou literaturu na střední škole. A nijak mě neoslovila. Spíš jsem jí musela přetrpět. Dokonce jsem u ní i usnula, což se mi u knížek nestává. Za mě teda rozhodně NE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
vzala jsem ji do ruky po několika letech oprášila a je to takovej ten starej fór: rozdíl mezi manželkou a milenkou? USPOKOJÍ ALE NENADCHNE. ale na druhou stranu je fakt že bych (když jsem ji četla poprvé) tohle určitě neprohlásila a to ne proto že jsem neznala ten fór ale protože tenkrát jsem ji přečetla skoro jedním dechem a velmi dlouhosáhle diskutovala o tom jak je skvělá jenže i čtenář je dnes náročnější spisovatelé mnohem odvážnější a to je dobře, jen se starcem na moři by byl život čtenářův velmi velmi chudý.....
Chvílema jsem se musela už smát, chudák, pořád zápasil s rybou, až mu ji nakonec stejně sežrali žraloci (nebo žralok, je to už delší doba, co jsem to dočetla). :-)) Jinak zajímavý zápas člověka s přírodou ... ale už bych se k téhle knížce asi nevrátila :)
Knížku jsem četla, protože byla součástí povinné literatury na střední škole. Také mě děj nijak moc nezaujal, i když některé jeho monology byly k zamyšlení. A musím říci, že se mi líbilo více knižní zpracování, než to filmové.
Na mě asi až příliš ploché a jednoznačné. Dává to jen minimum prostoru pro imaginaci, což já nerada. Stylově však vyvážené. Povinná literatura, ovšem nejen školní!
Přes všechnu symboliku, vžití do příběhu jako bych tam byl, mě kniha nijak nezaujala. Autor i kniha jsou podle mě přeceňovaní.
Rozečetl jsem to snad čtyřikrát a nikdy se nedostal ani přes půlku, ale příběh znám dopodrobna z různých výkladů a obsahů. Hlavně chci říct, že Hemingway na začátku nepsal špatně. A ovšem, vždycky se najde někdo, komu to bude něco říkat, jakákoliv klasika, což není na škodu - třeba jde o chybějící dílek skládačky pro váš život. Ale s ohledem na to, že mě ten námět už tuším v 8. třídě na ZŠ tak silně oslovil se to nakonec celé s postupnými pokusy o čtení vytratilo... už jsem to prokoukl. Starouš Hem to myslel samozřejmě dobře - je lépe šířit naději v sílu ducha, než poraženectví, ale 'Stařec a moře' je neodpustitelně idealistický a naivní. Jednoduše až filmově, i když není líčen nějak heroicky a ani tak nebyl zamýšlen. Těžko přesně říct. Určitě je to významný příběh a jako spousta klasik v současnosti dostává velmi smíšené kritiky od prázdných konzumních čtenářů, ale něco zkrátka nelze přehlédnout. Ta kniha musela úžasně fungovat v době vzniku, ale dnes? Nevím. To ovšem neznamená, že ji neuznávám. Jen cítím, a možná, že i sám Hem to tak cítil, kam tímhle dílem směřoval. Možná i právě proto to zabalil.
Opravdu nevím... mám velmi smíšené pocity. Kniha není špatná. Jsou zde opravdu určité myšlenky, nad kterými by se člověk mohl zamýšlet - Stařec bojoval a nakonec prohrál, - Člověk nemá šanci zvítězit nad přírodou. Celkově jsem ale nebyla nijak nadchnutá...
Hemingwayův stařec a moře je proklamací víry ve věčnou důstojnost člověka, jenž může dorůst velikosti i ve zdánlivé porážce.
"Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možno zničit, ale ne porazit."
výborná kniha
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturu
Autorovy další knížky
2015 | Stařec a moře |
1974 | Sbohem, armádo |
1966 | Pohyblivý svátek |
2016 | Komu zvoní hrana |
1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Při čtení této knihy jsem trpěl. Vůbec se mi nelíbila, ale něco na ní určitě je.