Stařec a moře
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/251054/bmid_starec-a-more-JE5-251054.jpg
4
6804
6804
Starý rybář vyjíždí na sklonku svých dní na moře, přemůže obrovskou velrybu a vrací se s její kostrou, když byl jeho úlovek napaden žraloky. V tomto prostém ději je symbolisován odvěký zápas člověka s přírodou, nezadržitelnost ovládání přírody člověkem. Stařec ač sám uprostřed širokých vod, s nimiž srostl a dokonale je zná, není sám. Myslí na chlapce, kterého učil lovit, ví, že se o něj na břehu starají druzi. Vrací se z lovu s prázdnou vysílen a raněn. Přesto jeho příběh není pesimistický, naopak, brzy se s chlapcem vydají na nový lov. Novela (v r. 1954 Nobelova cena) výrazně ukazuje osobitý autorův vztah ke světu, způsob jeho vidění reality i způsob vyjádření. Je to oslava lidské statečnosti a houževnatosti.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Skoro se stydím, že jsem tuto klasiku přečetl až ve svých 28 letech. Krásný popis toho, jak pomíjivé je štěstí a vlastně i život.
Ideovo zrozumiteľné od počiatku, takže o to by príliš nešlo. Nazdávam sa, že je veľa noviel tejto úrovne alebo lepších, ktoré sa nepoužili ako zámienka dať niekomu konečne nobelovku (aby kolegov ulovený kus nemal dlhšie rohy, preboha!) Dá sa, pravdaže, rybačka na mori, osamelosť, živly a odvaha bojovať o stratenú vartu až do úplnej prehry...pekné, ale nie unášajúce. Úvahy chlapca absolútne nevierohodné. Starcove áno. Niektoré veci sa mi od autora páčili omnoho viac, iné omnoho menej. Tak za tri.
Zpočátku mi trochu vadilo, jak rychle se děj přesouvá na moře, nicméně později člověk s napětím hltá jednu větu za druhou, a sleduje starcův urputný boj. Samozřejmě se jedná o krapet jednodušší příběh, každopádně o to je silnější hlavní myšlenka tohoto krásného díla, které i přesto na jak malém prostoru se po většinu času děj odehrává, rozhodně nadchne, protože je zároveň skvěle napsané a hezky se čte. 9/10.
Ačkoliv je příběh knihy jednoduchý, má hloubku. Lze v něm najít hodně paralel s životem a otázkami, které řešíme i v dnešním světě. Kniha je útlá, přečtená hned. Nejvíc si pamatuji odhodlání a boj. Je to ukázka přístupu k životu lidí dřívějších dob, kdy byl život tvrdý. Také respekt, úcta a poctivost, takový tvrdý ale správný život. Také s čím člověk bojuje, když se rozhodne pro nějaký úkol, jak ho mysl svádí na scestí. Je tam toho hodně.
Jako by knihu vůbec nepsal lovec trofejí. Nepojednává o „vítězství člověka nad přírodou“, jak tvrdí anotace k českému vydání z 50. let, ba přímo naopak: jedno z hlavních témat představuje partnerský vztah mezi lovcem a kořistí. Fascinovalo mě, jak stařec pochybuje, jestli hřeší, když zabíjí zvíře pro obživu (... a neodpovídá si „ne“). Jak přemítá, má-li někdo z lidí právo sníst tak krásnou, silnou a houževnatou rybu. Jak sympatizuje s želvami, jež kdysi lovíval, a ptá se, v čem se vlastně žralok liší od rybáře... Dokonce připisuje dost komplexní duševní schopnosti rybám. U pasáží, kde nazývá svého marlína bratrem, jsem si vzpomněla na filosofa Martina Bubera, který hledal partnerský vztah ke kosmu a který při pohledu do očí koně pochopil, že každé zvíře je „ty“, nikoli „ono“.
„Stařec a moře“ je úžasně realistická kniha. Z každé věty člověk cítí, že Hemingway popisoval to, co dobře znal (a říkám si, kolik ryb mu asi padlo za oběť, aby mohl vyprávět příběh jednoho Kubánce tak důvěryhodně). Bavily mě pasáže o životě v rybářské vesničce i o zvířatech, jež stařec potkává na moři. Proto mě nejvíc zaujala první třetina novely. Druhé dvě třetiny, kdy Santiago přemáhá úlovek a vrací se s ním, byly pro moji mizernou technickou představivost místy špatně stravitelné. Hemingway totiž popisuje starcovo počínání pohyb za pohybem a já prostě nejsem schopná pochopit, co je – například – vratiráhno (moje chyba, samozřejmě).
Předpokládám, že určitou vyčerpávající monotónnost autor navozoval schválně, jelikož přesně takový byl Santiagův boj s marlínem, takže ani tu mu nevyčítám. A obdivuji, jak charakterizuje vnitřní svět kubánského rybáře: sny o lvech, něžný vztah k chlapci, dost specifická zbožnost, dojemná oddanost baseballu. – Shrnula bych to následovně: Jako člověka Hemingwaye nejspíš nikdy mít ráda nebudu, ale svoji literární slávu si nepochybně zaslouží.
Klasikům přichází člověk na chuť až po letech. Nezdolná vůle starého muže, bojujícího s mořem o svého bratra (ulovenou rybu) za cenu vlastního života.
Tak tato kniha byl skutečný zážitek. Nádherné, citlivé, smutné, promyšlené, moudré.
Moc doporučuji poslouchat jako audioknihu. Mužský hlas tomu ještě přidá. Je to výjimečná kniha.
Nedokážu slovy popsat, co pro mne tento melancholický zážitek plný vzpomínek znamená.
Hluboký příběh plný odhodlání, vůle a pokory. Je to jako v životě každého z nás. Občas se pustíme do věcí, které třeba nemají úplně stoprocentní výsledek, ale na konci víme, že to stálo za to.
(SPOILER)
2021/1
I když je Stařec a moře velmi útlá kniha, její pověst ji předchází. Možná právě proto jsem měla příliš vysoká očekávání a kniha mě příliš nezaujala. Knihou sice prochází jasná dějová linka – chytání ryby – ale dlouhé popisy a starcovi promluvy dokázaly přesto navodit pocit, že se celou dobu nic neděje. Můj hlavní problém ale spočíval v tom, že když se starci konečně po úmorném lovu podaří rybu zabít, zase o ni přijde. Vážně mi ho bylo líto. Neustále se opakující žraločí útoky taky byly ohromně frustrující, na druhé straně taky poněkud jednotvárné (ten samý problém se opakoval snad pětkrát za sebou, postrádala jsem jiný druh zápletky). Taky starcova samomluva a mluvení s vlastní rukou či mrtvou rybou působilo ‚poněkud zvláštně‘.
Světlou stránkou pro mě byl vztah Santiaga ke chlapci a některým rybářům. Měli o něj starost a záleželo jim na něm.
Dojemný příběh o muži na sklonku života. Není to povrchní vyprávění, je to o bojích a prožitcích vnitřních i vnějších. Teskný příběh, kterému nechybí hloubka.
"Rybo, z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den!" aspoň doufám, dodal v duchu.
Jsem ráda, že jsem si přečtení této knihy nechala na stáří. Protože to není kniha jen o boji s rybou. Je to velmi moudrá kniha o respektu člověka k přírodě. Poučná a poetická.
I když se svým tempem vymyká dnešku, doporučuji se s ní seznámit a pochopit, že jsme součástí přírody, ne její vlastníci či vládci.
Klasika, která k nám mluví ze svého času, proto nám třeba dnes může připadat "pomalá" a "zdlouhavá", což samo o sobě vypovídá víc o nás než o ní. Pro mě je to stále kniha knih, báseň v proze, zamyšlení nad světem.
Hezká kniha, ale strašně na můj vkus zdlouhavý popis. Jsem ale rád, e jsem to četl.
Hemingway považuji za génia především díky jeho schopnosti vložit množství myšlenek do mála slov a tím dát čtenáři prostor k přemýšlení. Příběh je o samotě o přírodě, o síle vůle a pokoře, myslím že každý se v příběhu může najít. Knihu jsem četla, když jsem neměla vůbec tušení, o čem je, a tak efekt novely zapůsobil opravdu naplno.
Jednou za čas mě přepadne potřeba přečíst si nějakého klasika. Nutno podotknout, že Hemingway mi není sympatický z mnoha důvodů, nově i kvůli stylu psaní. Je to hodně popisné, pro mě nezáživné, chvílemi jsem myšlenkami utíkala jinam. Toto hodnocení dávám jen díky úctě k celé ztracené generaci.
Chtěla jsem dát 3*, protože popis toho, jak rybáře táhla ryba na moře, dlouhý cca 35 stránek mě opravdu vůbec nebavil. Ale díky dobrému začátku a ještě lepšímu konci dávám 4*.
Ano, kniha jistou symboliku a myšlenky má, ale nejsou nějak komplikované, tudíž čtenář se nemusí ani zamýšlet a hned je mu v podstatě jasné, o co se zde jedná. Velmi přeceňovaná kniha, která si tak obrovský pozitivní ohlas nezaslouží..
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Chyba není v autorovi - ale nejspíš ve mě. K Hemingwayovi jsem přistupoval až s přílišným prvotním respektem, a proto se zážitek z četby nesetkal s vysokými očekáváními, které jsem o knize zprvu měl.
Děj je sice jednoduchý, ale to není žádný nedostatek. Nejsem z těch, kteří slovo "jednoduchý" vnímají jako "špatný". Příběh má i velice hlubokou a silnou myšlenku, kterou jsem - doufám - z knihy pochopil.
Nicméně mám rád trochu víc barvitý jazyk, to mi nemůže mít nikdo za zlé. Mám rád umělecký, až lyrický sloh, který každou větu příběhu vykreslí díky své osobité obrazotvornosti. Tady mi to zkrátka chybělo.
Hemingway celkově - nejen v této knize - píše velice stroze a přímočaře. Přesně to se stalo jeho autorským rukopisem, díky tomu je nezaměnitelný. Mě ale mnohdy přijde čtení jeho děl jako číst nějakou zprávu, oficiální hlášení nebo závěr protokolu. Chybí mi tam ten třetí rozměr, ten aspekt spisovatele-básníka, který by text oživil.
Tuto knihu - stejně jako jejího autora - respektuji, ale nevyhledávám. Hemingway je vyhledávaná klasika, ne však pro mě.