Starec a more
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323089/bmid_starec-a-more-ivT-323089.jpg
4
6658
6658
Príbeh kubánskeho rybára Santiaga a jeho boja o obživu s neúprosným morom sa povznáša na podobenstvo o osude človeka, ktorý sa nikdy nevzdáva. Maximálna sústredenosť na najpodstatnejšie prvky dodáva monumentalitu jednoduchému príbehu, a ktorom autor pracoval s prestávkami od tridsiatych rokov. Po dlhých týždňoch neúspešného lovu Santiago natrafí na obrovskú rybu. Nasleduje vysiľujúci zápas, v ktorom napokon víťazí človek. Ryba je však priveľká, preto sa ju rybár pokúša dovliecť k brehu pripútanú k člnu. Kým sa mu to podarí, rybu už zožral žralok, takže len obrovská kostra je svedectvom mimoriadneho úlovku.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1957 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Nádherné. Tak maličká kniha a tak velký příběh boje člověka s přírodou.
Některé komentáře tady mě udivují. Asi musí člověk do tohoto příběhu dospět, aby ho pochopil a hlavně, aby se mu líbil. U mě má tato kniha plný počet a významné místo v knihovně.
Příběh úžasný... kdybych však při jeho čtení neměl neustále před očima "hrdinu" autora, který na lov ryb vyrážel jedině s kulometem...
Na konci jsem cítila bezmoc a pomalu bych brečela nad starcem i nad rybou... I když se může zdát, že se unudíte k smrti, musíte se ponořit pod povrch a obdivovat vnitřní nezdolnou sílu hlavního hrdiny.
Kniha vybraná k maturitě. Musím řict, že mě vůbec nenadchla a připadala mi strašně nudná. Děj byl zbytečně roztahaný, klidně by stačilo tak 30 stránek. Ano můžeme zde vidět Santiagovu odhodlanost, statečnost a touhu nevzdát se. Ale popsat jak Santiago ulovil rybu a na cestě zpět mu ji sežerou žraloci je na 60 stránek moc. Znovu bych si ji nepřečetl.
Líbí se mi starcova mentalita. Má důvěru ve své zkušenosti, a tak se nebojí riskovat, a díky své pevné vůli vždy udělá to, co má udělat. Je to pro mne velmi inspirativní příběh :)
Útlá kniha plná emocí. Knihu jsem přečetla za jeden zimní večer a bylo to mé první setkání s Hemingwayem...můžu říct, že jistě nebylo poslední.
Velice těžko se mi dílo hodnotí...
Dílo, které se psané jednoduchým stylem. Dílo, které popisuje boj člověka se sebou samým. Čte se dobře, obsahově je příjemně postačující. Připomíná ovšem spíš plochou povídku, která by si v některých chvílích zasloužila lepší a hlubší popis. A přeci to nějakým zvláštním způsobem funguje. Po dočtení knihy vzpomínám na přečtené scény, na boj člověk s přírodou. Na scény, které vyvolávají emoce.
Tato kniha je projevem opravdové spisovatelské geniality. Považte, v tak malém tiskovém prostoru se nachází tolik velkých ideí a v jednoduché zápletce se odráží otázka podstaty lidského života a lidského charakteru. Velebení lidské statečnosti je Hemingwayova specialita, ale v tomto dílku má nejsilnější účinek. Stařec si zaslouží být adorován za skromnost, se kterou svoji statečnost a odhodlanost považuje za něco přirozeného a nutného, ačkoli podobných jedinců existuje (a existovalo) jen mizivé procento. Také jeho vztah k chlapci a k velrybě velmi silně poukazuje na nejšlechetnější lidskou vlastnost -na lásku k bližnímu. Vztah k chlapci je poměrně běžným typem oboustranně silného přátelství, také velmi přátelský projev starce vůči ptáčkovi, který mu sedl na loď, není výjimečný (stařec je osamělý v životě i na moři a je laskavý, je nevyhnutelné, že bude projevovat přátelství s jiným živým stvořením), ale pouto, které v sobě nese k velrybě je literárně velmi silný prvek. Velryba, jejž ho ničí a zároveň je mu nejlepším přítelem je Hemingwayovou parafrází milenecké vášně (téma jiných velkých románů, např. ruské klasiky Anna Karenina či Evžen Oněgin) a vztahu člověka k přírodě, což je velmi originální počin. Ovšem nejen tahle hlavní zápletka, která je niterním projevem lidskosti, je silným momentem knihy, vzpomínky starce, které prolínají jeho cestu zpět ke břehu, jen více umocňují charakter dílka a jsou dalšími opěrnými body pro pevné vyzdvižení odvahy, družnosti a citovosti člověka na vrchol adorace.
Tak toto dílo je v podstatě o ničem (jen považte : dědka jednoho dne chytí rapl a rozhodne se ulovit sardinku k večeři, jenomže mu neberou takže se morduje asi týden na moři, než mu konečně nějaká ryba z milosti chcípne u lodi. Ovšem než ji stihne odvést k přístavu, tak ji ostatní ryby sežerou. And that's all folks!). Tak to bylo stručně k ději, který je ovšem v této knize spíše kulisa a hlavní náplní jsou úvahy a vzpomínky starce, které jsou úchvatně a velmi čtivě sepsané. Nedokážu si momentálně vybavit jiné dílo, kde by autor dokázal takto umně uplést z hovna bič. Uděluji čtyři bludišťáky!
Dodnes si pamatuji, jak jsem knihu četl k maturitě a po dočtení nemohl uvěřit tomu, že je konec. Myslel jsem si, že s tou knihou strávím celé mládí. Přestože je dílo psané krásným jazykem a často vás donutí k zamyšlení, musím konstatovat, že jsem asi nečetl nic nudnějšího (pominu-li kvantum odborné literatury při studiu na VŠ). Takže za mě bohužel jedno velké ne.
10/10
Lahůdka. Ernest prostě uměl a když všechnu svou genialitu narval do malého prostoru a nenatahoval ho jako třeba v Komu zvoní hrana, vznikla lahůdka, úžasná novela a na svou dobu strašně moderně napsaná. Všichni co sem hází že je nebavil děj, že to bylo divný a o ničem a blablabla, jsou vážně podivný případi. Tahle knížka je plná emocí, každé slovo je tam důležité a celá zdánlivě jednoduchá zápletka maže na chleba zbytek podobných knih z jakékoliv doby. Tohle má prostě koule, stejně mocný, jako je měl Hemingway.
Svatá prostoto! Moje mínění sice není nic, s čím by padal a vstával svět, ale po přečtení některých komentářů opravdu marně přemýšlím, kam se vytrácí kulturnost. Že je to krátké a jednoduché? Ano je, a v tom to právě vězí. Jak kouzelně a silně E. Hemingway popsal a vylíčil úplně jednoduchý příběh. Ještě dnes si pamatuju naládu tehdejšího odpoledne; na TEN dojem.
Občas mně přišlo dost divné, že se o té chycené rybě, která jej táhne po moři dvakrát zmínilo, že ji vidí poprvé a taky, že se tam z čista jasna objevila jiná ryba. Jinak to byl velmi "snadný" příběh s moc nezajímavým dějem. Ale znám opět trochu více druhů ryb, takže má to i své +.
Opět musím konstatovat, že z některých komentářů k této knize na mě padá únava a smutek, někomu tam chybí děj, jiný zas podezírá autora že se do něčeho stylizuje. Lidi, proboha zkuste vždycky předtím, než začnete číst, nahodit mozek. Rozsah knihy neurčuje akce, ale myšlenka. A taky si zkuste přečíst od daného autora ještě něco navíc než se pustíte do komentářů k jeho majstrštyku. Hemingway obdivoval odvahu, sílu, statečnost. Byl válečným zpravodajem, vášnivým lovcem, milovníkem koridy. Jako první spojenecký reportér se objevil v osvobozené Paříži prakticky současně s Leclerkovými tanky. Kolem jeho sebevraždy se vedla spousta diskusí; já souhlasím s těmi, kdo jeho dobrovolný odchod ze života přičítají neochotě přizpůsobovat se světu, jenž se stává čím dál změkčilejším a zbabělým. Tohle všechno není žádná stylizace. On takhle žil a stejně i zemřel.
Velice pěkné počtení. Před asi 15 - 20ti lety dávali v tv filmovou verzi z roku 1958 se Spencerem Tracym. Tenkrát mne tento příběh zaujal, že si na něj dodnes pamatuji. A když jsem teď četl tuto knížku, vybavovaly se mi obrazy z filmu. :-) Určitě se k této knížce někdy vrátím.
Kdo má rád moře, dobrodružství a odvahu, mohu jedině doporučit. :-)
Jsou knihy, které čtete z povinnosti. Jsou knihy, které začnete číst z povinnosti - a pak je se slovy "tak to fakt ne" zase odložíte.
Případ mne a Starce a moře vystihuje obé. Začala jsem číst z povinnosti třikrát. Třikrát jsem to nedočetla. Pokaždé ještě deprivovanější než dřív.
Mnoho paralel, mnoho náznaků a narážek... Co mne tedy vede nakonec k tak pozitivnímu hodnocení? Paradoxně audiokniha. Byla to spíš náhoda. Hledala jsem něco na poslech do auta a narazila na promoakci National British Library na americké autory. Nejen, že jsem to dala za pár hodin při cestování na skandinávskou dovolenou, ale dokonce jsem pak samotnou knihu (tentokrát už v češtině) nakonec zhltla ještě o té dovče jako PDFko.
Takže už chápu.
Prostě jsem dospěla do knihy, kterou jsem neuměla uchopit. Tak proto za pět.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturu
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Překvapivě dobré čtení. Přiznám se, že jsem tuto kihu do teď nečetl a opět musím poděkovat knižní výzvě. Jo, bylo to hodně dobrý čtení!