Stařec a moře
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41593/bmid_starec-a-more-2vv-41593.jpg
4
6845
6845
Snad nejznámější novela E. Hemingwaye, který ovlivnil celou generaci amerických i evropských prozaiků. Byla napsána r. 1952 a objevila se i ve filmové podobě. Příběh bezejmenného starce, jenž bojuje na širém moři o svůj úlovek a později už jen o holý život, symbolizuje odvěký zápas člověka s přírodou, zápas, který vyplňuje lidský život. Spisovateli byla za toto dílo udělena Nobelova cena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1972 , OdeonOriginální název:
The Old Man and the Sea, 1952
více info...
Přidat komentář
Řekla bych: typický Hemingway - spousta vnitřních úvah hlavního hrdiny a relativně málo děje. A paradoxně právě v tom je obrovská síla. Největší boj nebyl ten s rybou (ten byl spíš jakousi náročnou zkouškou psychické i fyzické odolnosti vůči dlouhodobé zátěži), ale až později - o rybu - na cestě domů.
Tahle drobounká knížečka má veliký duchovní rozměr (možná proto ta Nobelovka), protože ten příběh je metaforou duchovní cesty - pochopení a pokory, boje a přijetí prohry. A asi ho plně může docenit jen ten, kdo už si touhle cestou prošel, ten, kdo v následujících dvou citátech vidí hloubku a ne plky :)
---
Byl příliš prostý na to, aby uvažoval, kdy dospěl k pokoře. Ale věděl, že k ní dospěl, a věděl, že pokora není člověku k necti a není na újmu opravdové hrdosti.
---
Vítr je stejně náš přítel, napadlo ho. A pak dodal – někdy. A nesmírné moře se všemi našimi přáteli i nepřáteli. A postel, kmitlo mu hlavou. Postel je taky můj přítel. Prostě postel, pomyslel si. Postel, to bude báječné! Jak je to lehké, když je člověk poražen, řekl si v duchu. Nikdy jsem nevěděl, jak je to lehké. A co tě porazilo? zeptal se sám sebe.
„Nic,“ odpověděl si nahlas. „Pustil jsem se moc daleko.“
Krásný dojemný a velmi poučný příběh. Knihu jsem přečetla zpětně do čtenářské výzvy do roku 2016 a rozhodně jsem tomu ráda. Stařec, který se snaží si znovu vydobýt svou ztracenou úctu a hrdost. Hodně mi to připomíná náboženskou symboliku. Stařec je v podstatě potrestán za to, že překročil jistou hranici. Když drží lano, které se mu zarývá do zad, tak mi to připomíná Ježíše, který táhnul svůj kříž a musel podstoupit bolest. Zároveň i trochu boj Davida s Goliášem. Je v tom však i krásný příklad toho, jak spolu lidé dokáží držet a vzájemně si pomáhat. A také odhodlání starce nevzdát se, a ačkoli je na pokraji sil, stále vidí naději a jakýkoli problém se dá vyřešit. Jen se stačí soustředit a chtít. Nejdůležitější je úcta k vlastnímu životu a úcta k jinému. To vše, ale i víc je v tomto příběhu.
Starec versus more. To je u mňa výstižnejší, ikeď nie tak pekný lyrický názov. Tejto knihe sa pripisujú kadejaké prívlastky, no pre mňa vždy bola a bude predovšetkým drsným príbehom o prežití, nedostižný, intenzívny survival v jedinečnom prostredí nedozerného mora, no ohraničenom malým priestorom rybárskej loďky. A čo teda ten záverečný symbol? Myšlienok je tam skrytých určite viac, no vo mne rezonuje hlavne táto. Niektoré vojny sa vyhrať nedajú. I zdanlivé víťazstvo môže byť v skutočnosti úplnou porážkou.
Pro mě povinná četba, kterou jsem musela přečíst a k mému údivu mě bavila. Podtext knihy je zajímavý. A myslím, že i právě kvůli této knize, jsem si uvědomila co nám čtení knih vlastně dává. ...Díky.
Kniha je ve zkratce o tom, jak stařec loví a zápasí s obrovskou rybou, která by mu mohla po neúspěšných čtyřiaosmdesáti dnech bez úlovku přinést uznání ostatních rybářů a uznání své.
Když jsem tuto knihu četla jako mladší, nedokázala jsem se ztotožnit se starcem a jeho motivacemi jet na moře riskovat život kvůli rybě (nebo uznání).
Dneska už celý příběh a myšlenku vnímám také trochu jinak. Nicméně mi podle mě stále chybí ta zkušenost člověka, který už nestačí mladším, ale nechce si to přiznat.
Knihu nechci vykládat skrze Hemingwaye a jeho život, ale domnívám se, že on sám po několika svých zraněních a vzhledem ke svému věku na sklonku život věděl o tom, že některé věci už dělat nemůže a tenhle příběh se jeví jako vhodný způsob, jak se s tímto faktem vyrovnat.
Metoda ledovce je za mě v téhle knize ideální. Rybář přemýšlí nad rybou a baseballem a zdá se mu o lvech. Víc vědět nepotřebujeme, abychom si k rybáři vybudovali vztah. Víc tam totiž za mě není.
Ano, kniha je vskutku vrcholným dílem a právem obdržela Nobelovu cenu. Vím, že když autor píše metodou ledovce, tak neočekává, že by se čtenář nějak sblížil s hlavní postavou. Ovšem to je to, co mi vadilo, nedokázala jsem se s příběhem ztotožnit.
Naopak se mi velmi líbilo, jak dokázal autor všechno mistrně charakterizovat.
Rozhodně tuto knihu nechci kritizovat, neb vím, jaké to je veledílo, takže nikoho ani neodrazuji od čtení.
Ba právě naopak, směle do toho!
Toto je fakt právom masterpiece. Počúval som ako audioknihu, načítanú skvelým Ladislavom Mrkvičkom, čo príbeh ešte umocnilo. Ale inak úplne chápem, že v osemnástich to maturantom nič nehovorí a pripadá im to nudné. Aj ja som si musel počkať na ten čas, kým knihu vstrebem. A určite si ju potom prečítam ešte raz, možno viackrát...
Z knihy mám smíšené pocity... Chápu myšlenky příběhu - statečnost a odvaha. Po celou dobu jsem obdivovala starcovo odhodlání. Avšak prostředek knihy mi přišel zbytečně zdlouhavý.
Po dočtení knihy jsem rozpačitá. Příběh se četl hezky, ale asi jsem od toho čekala něco víc na základě ocenění, které knížka nese. Docela úplně nechápu, proč je tahle kniha v seznamu maturitní četby. Co přesně si má čtenář z knížky odnést? Často uváděnou symboliku (vytrvalost, splynutí člověka s přírodou) této knihy sám pan spisovatel popřel slovy: "There is not any symbolism. All the symbolism that people say is shit."
Knihu jsem jednou rozečetla a pak na dlouho odložila. Když jsem se k tomu dostala podruhé, přečetla jsem to téměř okamžitě. Je to dílo, které si člověk nemůže číst, jak se mu zachce, musí prostě být naladěn na stejnou vlnu.
Atmosféra knihy mě vcucla a já slyšela po celou dobu v hlavě starcův hlas, jakoby mi to sám vyprávěl. Jednotlivé úryvky děje jsem si po zavření očí přemítala a viděla to tak podrobně, jako bych to sama prožila. A vůbec nejvíc kouzelné byla i slaná pachuť moře a teplo slunce, které jsem cítila, i když byla zima.
Ve škole jsem o díle Stařec a moře slyšela tolikrát, že jsem se těšila, až si knihu přečtu, když jsem dostala povinnou četbu k maturitě. Pořád si pamatuju, jak jsem si tu knihu s radostí nesla z knihovny, nadšeně ji otevřela už ve vlaku...
Ano, ta kniha ve vás něco nechá. Konkrétně ve mně nechala zklamání, už je to několik let a když ten název slyším, zase si vybavím tu frustraci. Celá ta vyjížďka na moře byla k ničemu a dodnes mě to štve!
knížku jsem četla kvůli povinné četbě, jinak si troufám tvrdit, že jinak bych to asi neotevřela....je to podle mě zvláštní příběh...takový až pochybný....místy to bylo sice napínavé ale jinak mě moc nezaujala...
Knihu jsem rovněž četla v rámci povinné četby a musím se přiznat, že to nebyla žádná sláva. Příběh velice pěkný, ale na můj vkus dost jednoduchý a rozvláčný. Měla jsem docela problém se vůbec začíst. Rozhodně to nebylo tak hrozné, jak jsem se obávala, ale ani nic úžasného. Za mě osobně takový poctivý průměr.
Kniha, kterou jsem četla v rámci povinné četby. Asi to není úplně šálek mé kávy.
Knihu jsem četla v rámci přípravy na maturitu a nesedla mi. Nesedla mi asi nejvíc ze všech kdy přečtených knih. Stránky jsem si musela dávkovat, abych se dostala vůbec ke konci. Jsem ve výsledku ráda, že jsem ji četla, jen to nebyl zrovna med.
Asi to bylo tím stylem i tématem. Styl je velmi strohý, zároveň je téma pro holku tehdy v pubertě dost nezáživné - stařík loví ryby. Hlubší myšlenku jsem zaznamenala, ale nijak zvlášť mě neohromila, ale za to asi může celková antipatie ke knize.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturuAutorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
pro čtenáře-rybáře dvojí potěšení