Staromama vypráví
Radu Ţuculescu
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364369/bmid_staromama-vypravi-HVD-364369.jpg
4
14
14
...ten kocour ať táhne k čertu. My si dáme slivovici... (výrok z vesnice Petra) Staromama je mistrovským uchopením prostoru multikulturního sedmihradského milieu, směsice drsné rurality a knižní vybroušenosti, tradic minulosti a současné ironie, epické matérie a formálního experimentalismu.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Dauphin
Originální název:
Femeile insomniacului, 2012
více info...
Přidat komentář
jestli si mám vybrat mezi českou Babičkou a rumunskou Staromamou, tak Staromama teda jasně vede (čtenářka Bulgakova se sekyrou v ruce); dorazila mne závěrečná - samozřejmě náhodná - paralela s motivem včel, Tuculescova syrová, a přesto lyrická obraznost je dechberoucí
Život v rumunské vesnici Petra připomíná trochu Márquezovo Macondo a trochu Mistra a Markétku. Okořeněné notnou dávkou erotiky. Staromama vypráví o různých spletených a neuvěřitelných osudech, občas si něco splete, ale to se lidem v jejím věku stává. Díky ní se však před námi rozprostře svět natolik živě popsaný, že vás to až zaskočí. Velmi milé a nečekané setkání s rumunskou literární tvorbou.
Ani náhodou by mě nenapadlo, že vyprávění devětaosmdesátileté bábrle z vesnice bude tak strhující jízda, že jí budu dočítat v práci na cigáru, potažmo na toaletě, jelikož to jinak nešlo.
Petra je vesnice v hlubinách Rumunska, kde středověk nebyl zas tak dávno. Obydlená jest směsicí podivných figurek, tu reálných, tu dosazených z babčiných oblíbených románů. Je jí skoro devadesát, tedy měli bychom jí pokroucenou realitu odpustit, alespoň je to větší sranda. Dozvídáme se střípky z jejich mládí i stáří, které propojují autorovy vstupy ze současnosti. Za mě parádní koncept.
Co mě překvapilo a nad míru potěšilo, byla míra erotiky, jakou je kniha prosycena. To máte tak, že sex je kolikrát poslední zábava, co peterským domorodcům zbyla, a tak prcá každý s každým, jak se říká kámen cihlu, často jen s manželským protějškem to vázne a popisy jsou šťavnatý, bradavky se proměňují v prsty, prsa poskakují a vypadávají z výstřihů, vagíny se rozevírají a sám vzduch smrdí sexem, krom hnoje a slivovice. Kdyby takto napsala svou Babičku tehdá Němcová, na základních školách by mládež zcela jistě zaujímala k literatuře vřelejší postoj.
Teď bude asi SPOILER, nebo nevím, u tohoto příběhu na tom asi nezáleží, ale finální scéna svatby, kdy staromamin manžel, vyhlášený tanečník tančí čardáš ve společnosti hromady nahých žen, jejichž prsa tleskají do rytmu, to bylo tak velkolepé, Radu, díky že si tu babču poslouchal, díky za zážitek, že si to tak hezky napsal, bylo to príma a kdyby to bylo jednou tak dlouhý, mně by to nevadilo.
Objev minimálně měsíce!
Pokud si odmyslíme některé novodobé prvky, jako automobil, mohla by podobná kniha vzniknout v i našem prostoru jen o několik desítek let dříve. Prostota života kterou popisuje, nás - zahlcené vší moderností, může zarážet. Nedovedeme si představit takto v dnešní době žít. Na straně druhé z knihy vyzařuje obrovská svoboda, kterou tito lidé žijí. Žádné pokrytectví. Žádná faleš. Přímočarost, otevřenost, život nezatížený civilizačním stresem. Těžko volit.To vše s prvky moudrosti, jaká bývá nazývána lidovou moudrostí nebo selským rozumem. Ale v této knize není po pejorativním nádechu tohoto výrazu ani stopy. Je to prostě moudrost. Kniha si nehraje s prvky falešné korektnosti, s jakou jsme zvyklí se setkávat. Ať už jde o výrazové prostředky, které přes svoji syrovost nepůsobí vulgárně, nebo jde vztah ke kočovným etnikům. I přes volbu jazyka, prostého jako její postavy, to však podle mne není kniha, kterou by bylo možno vnímat jako oddechové čtení.
Tak jako většina lidí i Tuculuescu má buchtičku a ta buchtička má jako většina lidí babičku. Babičce je skoro 90 a po dobu pěti let zachycuje Tuculescu jeji vyprávění o rumunský vesnici, která je odříznuta od civilizace, kde sice je elektřina, ale ne telefon a natožpak internety.
Babča vypraví o svém mladí, dospívání, svatbě a ostatních obyvatelích tohoto rumunského zapadákova a co se jim za ta léta stalo, jak se jim tak žilo a kdo s kym prcal. Vlastně to, co by si každej vnuk přál - mě babka bohužel furt jen tlačí do hlavy, jak maj v Kauflandu drahý rohlíky.
Staromama vůbec nenudí - vyprávění babky autor prokladá vlastním objevováním vesnice a interakci s hrdinama babiččina příběhů. Návštěvou hospody tak čtenář dostává jiný pohled na stejný příběh. Obzvlášť příběhy o místní krásce Margolili a o tom jak si máčela kozy do medu se mi velmi líbily a občas mi malém houpnul.
Příběh, kterým prostupuje bezčasí - nebo spíše naopak nadčasovost prostředí a lidských osudů. Vytříbený styl vyprávění se všudypřítomným geniem loci. Místy snivé, ale autorem výborně podané. Velmi milé překvapení!