Starosta
Alžběta Bublanová
Co se stane s charakterem člověka, když se poprvé v životě dostane k moci? Radek Novotný bydlí na ničím výjimečném maloměstě a pracuje jako úředník. Díky své nevinně vyhlížející tváři se dostane na kandidátku ve volbách, a nakonec se z něj stane i starosta. Ovšem jen na oko. Svou roli ale vezme vážně a začne se měnit. V nové funkci hledá novou identitu. Tu však hledá i jeho žena s dospívající dcerou, jež se snaží stát předobrazem současné společnosti. Román o složitých vztazích, hledání sebe sama a mezigeneračních válkách, které nemůže nikdo vyhrát.... celý text
Přidat komentář
Radek se stane starostou malého města, ve kterém žije se svou manželkou Evou a 13letou dcerou Pavlínou. Je pracovitý, čestný, spravedlivý, zkrátka má vlastnosti, které se s jeho novou funkcí moc neslučují. Je jen hezkou tváří města, ale prakticky o ničem nemůže rozhodnout a nic nemůže udělat podle svého.
Jeho manželka Eva je úplně pravý opak. Je redaktorka místního bulváru, ambiciózní, pěkná ženská, která manželovi ze začátku tak trochu závidí. A tak se rozhodne, že bude lepší a úspěšnější než Radek.
A jejich rodinu uzavírá Pavlína, dcera v pubertě, která hledá smysl života.
Každý žije svůj život, ale ten společný se nějak rozpadá. A každý je v tom svém nespokojený a pátrá, co vlastně chce.
Eva časem pochopila, že život není takový, jak si vysnila. A Radek, že holt není takový starosta, jakým chtěl být.
Je to zkrátka příběh jedné rodiny, která má běžné problémy. Líbila se mi charakteristika postav, jejich rozdílná povaha a taky střídavé vyprávění z pohledu Radka a Evy. Docela mě děsilo, že rodičům přišlo v pohodě, že jejich 13letá dcera má vztah se vším všudy a nijak zvlášť to nehrotí. Škoda, že nebyla víc rozehraná postava Pavlíny - u ní by to mohlo být hodně zajímavé. A čeho jsem si taky všimla - že pořád pili víno
Není to špatná kniha, ale kdyby měla třeba o 100 stran víc, nevadilo by mi to.
Čekala jsem od knihy něco jiného. Od půlky už jsem četla jen abych ji dočetla.
Myslela jsem, že půjde o nějaké politické intriky a o dění v zastupitelstvu se dozvíme víc, ale opravdu to bylo spíše o hledání sebe sama, jak je uvedené v anotaci. A také o tom jak to může ne/fungovat v rodině a manželství. Bohužel mi žádná z postav nebyla sympatická.
Skvělé čtení. Líbilo se mi vykreslení postav, taky například popsaná rivalita mezi manželskou dvojicí.
Tyhle knihy mě baví. České prostředí, příběh ze života, vztahy v jejich syrové podobě. I když tohle manželství pana starosty s novinářkou Evou bylo možná až moc syrové. Z každého řádku čišela zvláštní toxicita a napjatá atmosféra, která příběh neopustí až do úplného konce. Oba se v tom plácají, láska se střídá s nenávistí, do toho jejich pubertální dcera Pavlína, kterou jsem nepochopila a celou dobu jsem měla chuť jí dát pár facek. Možná měla být obrazem nepochopené dnešní mladé generace, která si hledá svou vlastní cestičku, ale pro mě byla drzá a zbytečně nafouknutá ve své vlastní bublině nesmyslné ublíženosti. Jo, tenhle příběh jedné malé rodiny o třech členech obsahoval tři nesympatické hlavní postavy, a o to je knížka zajímavější. Mimochodem, všiml si někdo, jak často Eva vařila těstoviny? :)
Co se stane, když se průměrný ničím nevybočující člověk dostane v komunální politice dál než očekával nebo než očekávala jeho rodina? Křeslo starosty maloměsta sebou nese nejen touhu po moci, sebevědomí ale také zodpovědnost a vnitřní boj mezi tím dostat se ještě výš a být dobrým člověkem.
Úplně jiná politika se pak odehrává doma. Neustálé tahanice o moc, nadvládu a kariérní růst udávající sebevědomí obou manželů. Závist, nepodpora, toxicita pramenící z vlastní nespokojenosti. Už dlouho jsem nečetla knihu o tak vnitřně ubohých a chudých lidech, kteří na těch cca 200 stranách vystřídali několik změn povah, prozření a pár maniodepresivních záchvatů.
Kniha není žádnou vysokou literaturou, ale je čtivá. Moc. Bavilo mě plácat se v tom vztahovém sajrajtu s postavami.
Autorka @alzbetabublanova píše krátké knihy, které vystačí na jeden večer nebo delší cestu vlakem. A zrovna v téhle je namíchán dobrý koktejl všeho. A než se začnete nudit, jste na konci. A i takové knihy jsou někdy fajn.
Poznejte rodinu Novotných! Žijí si zdánlivě spokojený život. Radek se však jednoho dne dostane na kandidátku ve volbách a stane se starostou. Má být pouhou loutkou, ale rozhodne se, že svou moc vezme do vlastních rukou. Sama sebe hledá i jeho žena Eva a dcera Pavlína. Kam to povede v jejich soužití a jak se budou vyvíjet jejich vztahy?
Tato kniha nám přiblíží rodinu, ve které si žije každý sám za sebe. Ač na první pohled vypadá vše zalité sluncem, už na ten druhý čtenář odhalí trhliny a praskliny, které se jen těžko budou spravovat.
Příběh vás donutí se zamyslet i nad svými sny, čeho byste chtěli jednou dosáhnout. Je o tom, jak se můžeme změnit, když se ocitneme v nové roli a jak tím ovlivníme své nejbližší.
Je to příběh ze života, možná se tu najdete, možná tu potkáte někoho ze svého okolí. Pro mě to bylo blízké už jen z toho důvodu, že tu své místo má i dospívající, pubertální dcera, kterou mám také doma, tak mi některé situace byly známé, jiných se bojím, až nastanou.
Příběh nám vypráví jak Radek, tak i jeho žena Eva. Můžeme si tak udělat dobrou představu o tom, co kdo cítí a jak rozdílně prožívají stejné situace.
Musím se přiznat, že mě od čtení odrazoval název knihy, neboť nečtu ráda o politice. Ale bála jsem se zbytečně. Tato kniha je o vztazích a pocitech a také o tom, kam může člověka osud zavést.
Jediné, s čím jsem trošku bojovala, že ani Eva ani Radek mi nebyli sympatičtí a já si k nim tak nenašla cestu. Tím jsem si čtení neužila tolik, jak bych mohla. Ale i přesto to rozhodně byla zajímavá kniha a sonda do lidské povahy a do lidské duše.
Když si obyčejný člověk čichne k moci... zajímavý námět, co mě ale překvapilo, a jak vidím v komentářích tak nejen mě, že měli Novotní tak benevolentní vztah k dceřině sexuálnímu životu. Ve čtrnácti je snad ještě pod zákonem, ne?
Autorka ve svém románu přináší příběh obyčejného muže, Radka Novotného, maloměstského úředníka, který se najednou ocitá v pozici moci – jako starosta maloměsta.
Zpočátku je jeho funkce “formální, jen na oko, ovšem Radek brzy začne brát svou novou roli velmi vážně.
Možná až moc? Co se stane s jeho povahou? Změní ho to?
Tento posun v jeho životě se promítá nejen do jeho veřejné, ale i soukromé sféry, což ovlivňuje vztah s manželkou Evou a jejich dospívající dcerou Pavlínou.
Alžběta se dotýká mnoha citlivých a aktuálních témat, jako jsou rodinné vztahy, mezigenerační rozdíly, hledání vlastní identity a síly.
Oživením knihy je, že příběh není vyprávěn jen z pohledu Radka, ale i jeho manželky Evy, což umožňuje nahlédnout do komplexního světa jejich vztahu, plného zklamání, neporozumění, ale i zvyku a lásky, která se během let změnila.
Postavy Radka a Evy jsou realistické, ale ne vždy snadno pochopitelné. Radek se často chová nepředvídatelně a jeho rozhodnutí někdy působí zvláštně až nelogicky. Eva, ačkoliv je v některých chvílích sympatická, umí to jindy úplně změnit.
Přestože se jedná o příběh ze života, mnohé situace mohou překvapit, například postoj rodičů k dospívání jejich dcery, nebo jejich výchovné kompromisy. Tyto momenty přináší kontroverzní otázky a nabádají k zamyšlení nad tím, jak bychom se sami zachovali na jejich místě.
Knížka na první pohled nemusí mít jasný přesah, ale při hlubším zamyšlení odhaluje mnohé o lidské povaze, moci, touhách i omezeních.
Knížka nebyla vůbec špatná, ale mně bohužel moc nesedly hlavní postavy :-/ Radkovy myšlenkové pochody byly na mě strašně zvláštní, i když jsem ho na jednu stranu chápala, na druhou stranu jednal občas opravdu mimo. A s Evou jsem to měla také jak na houpačce. Jednou jsem ji chápala a fandila ji a pak zase udělala nějakou pro mě nepochopitelnou botu a ztratila mé sympatie a tak pořád dokola ;-)
Když se zaměřím jen na samotný příběh, musím uznat, že je skvělé, že nám jeden celistvý příběh vypráví oba manželé, kterými Radek a Eva jsou už dlouhá léta. Žijí spolu, vychovávají 14-ti letou dceru Pavlínu, ale víceméně žije každý sám. Je to příběh obyčejných lidských životů, vlastně strašně smutný příběh o stárnutí po boku člověka, kterého máš rád, ale jakoby tak nějak spíš ze zvyku. Příběh o tom, že ne každý je předurčený k tomu dokázat velké věci, i když téměř každý po tom touží. To uvědomění si, že prostě ten život nepočká a že pokud změnu neuděláme my, tak nikdo jiný ji za nás neudělá.
Je to příběh o hledání sebe sama, svých hodnot, o kompromisech ve výchově - tady jsem byla lehce zaskočená, že těm rodičům nepřišlo divné, že by jejich dcera měla sex už ve 13 ? Já bych teda tak klidná nebyla :-D Pár dalších takových kontroverzních témat se tam našlo :-)
Kniha má svým způsobem přesah, který není prvoplánový a není vidět na první dobrou. Musela jsem nad příběhem chvíli přemýšlet, abych si z něj vzala to, co jsem asi zrovna potřebovala :-) Pokud máte rádi příběhy ze života, který je občas jako partie šachů, ovšem bez vítěze, určitě dejte knize šanci :-)
Autorovy další knížky
| 2016 |  V Tichu |
| 2021 | Život s panikou |
| 2020 | Ti, kterým se narodíš |
| 2022 |  Pozůstalí |
| 2019 | Barák |
Začnu tím, že téma náhle nabyté moci mě opravdu lákalo. Těšila jsem se, jak se do toho autorka obuje.
Na můj vkus se ale knižní starosta držel docela zpátky, čekala jsem větší čoro moro.
Ale jako větší nedostatky než přímo osoba starosty, které se mi v knize nelíbily, bylo za prvé to, že se tam pořád pil alkohol. Starosta i jeho žena nepili nic jiného, přišli z práce a šup láhev vína pryč. Rodinná večeře s dcerou doma a šup dvě láhve pryč. Pak ještě každý o samotě v noci víno či pivo. Abstinent rozhodně nejsem, ale je fajn ten alkohol proložit také nealkem
Pak mi tam přišly trochu zavádějící nebo nereálné části ohledně výchovy jejich 13 leté dcery. Přišlo by jim normální, že by už měla sex. Poté řešení její pyromanské aktivity mi přišlo také neadekvátní, stejně tak jakože samotná nemůže jít k psychologovi či psychiatrovi, řeší se to rodinnou terapií a je to prostě složitější.
Zbytečně opakující se mi přišly myšlenky obou rodičů ohledně jejich postavení, zda toho druhého milují či nenávidí, zda kariérně jsou na tom hůře či lépe. Ona stále dokola řešila, že brzo bude stará a ošklivá. Přišlo mi to takové schizofrenní a zbytečné. Nějak jsem se v těch dvou postavách nemohla vyznat, stále se jim měnila povaha, jednou byl starosta dominantní a zároveň ale vyfasoval nákupní seznam a po práci jel poslušně nakupovat.
No prostě mě kniha spíše zklamala. Ale zkusím určitě někdy i další autorčiny počiny.