Šťastie má osem chápadiel
Shelby Van Pelt
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520274/bmid_stastie-ma-osem-chapadiel-0O6-520274.jpg
4
216
216
Očarujúci príbeh o strhujúcom priateľstve osamelej ženy s chobotnicou V pokojnom prímorskom mestečku došlo k zvláštnemu zmiznutiu osemnásťročného Erika. Jeho matka Tova Sullivanová sa i po dlhých rokoch vyrovnáva so stratou svojho jediného syna prácou. Po nociach upratuje v morskom akváriu a prihovára sa jeho obyvateľom. Práve tam spozná tajuplného osmonoha gigantického menom Marcellus, ktorý má nielen obratné chápadlá, bystrý rozum, ale aj dobré srdce (dokonca tri srdcia!) a svojský zmysel pre humor. Zvláštne priateľstvo osamelej ženy a uväzneného osmonoha s originálnym názorom na ľudí vyústi do nečakaného sledu udalostí, ktoré navždy zmenia osudy obyvateľov malebného Sowell Bay. Tova postupne zisťuje, čo sa stalo v tú osudnú noc pred tridsiatimi rokmi, a napriek bolestivej strate získava veľký dar… Zobraziť menej informácií o knihe... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , CosmopolisOriginální název:
Remarkably Bright Creatures, 2022
více info...
Přidat komentář
Krásně napsaná a hlavně velmi emotivní kniha, která tedy podle anotace slibuje něco trochu jiného, ale já jsem asi ráda, že vše bylo malinko jinak. Ano, cca v polovině jsem už tušila, jak to všechno dopadne, přesto jsem si příběh užila. Vyhovovalo mi střídání úhlů pohledu, hlavně tedy Marcellovy kapitoly. Upřímně jsem ale nečekala, že mě bude tak moc zajímat příběh Tovy. Její kapitoly jsem vždycky zhltla během pár minut a jenom se těšila na další.
Když to tak shrnu, tak tato kniha pro mě byla docela krokem do neznáma, ale nesmírně jsem si to užila a s čistým srdcem ji mohu doporučit třeba jako dárek.
V rámci žánru se mi to moc líbilo, byt jsem spoustu věcí tušila jak budou. I tak to bylo milé, dojemné, hezké. Brečela jsem u jedné scény jak želva:-)
Těšila jsem se na ni asi až moc, začátek mě na několik měsícům odradil a vůbec jsem se k ní neměla chuť vrátit.. Nicméně jsem jí dala ještě jednu šanci a pak už jsem ji četla v každé volné chvilce :). Od té doby, kdy se na scéně objevil Cameron, pak už to nebylo jen o důchodcích, ale bylo to hezky vyvážené, zajímavé, příjemné čtení. Myslela jsem si, že tam bude víc o té chobotnici, ale je to jen pohled člověka, jak si myslí, že to ta chobotnice asi vidí.. Jako určitě je to zajímavá knížka, ale bohužel nijak nadprůměrná. Určitě si jí nebudu číst znovu, ale pokud si jí člověk jen půjčí a vrátí, tak dobrý. Je to hezky napsané (až na ten zdlouhavý a za mě nudný začátek). Dobrý příběh.
Kdybych měla najít jedno slovo jak na mne kniha působila, ta asi by zvítězilo slovo l a s k a v á no možná laskavá a optimistická. Kniha se mi velmi líbila a to dějem, stylem i námětem. Ano takové knihy mám ráda. Po přečtení má člověk tak nějak větší chuť do života a takovou větší snahu o pohodu v životě.
Začnu tím, co tahle knížka není.
Pokud si přečtete oficiální představení knihy (tady na Databázi knih nebo kdekoli jinde), z věty
"Marcellus, který je ve skutečnosti skvělý detektiv, vydedukuje, co se stalo té noci, kdy…"
můžete teoreticky usoudit, že jde o detektivku. Ne, nejde. Přinejmenším ne v tom smyslu, že by zde byl v hlavní roli zločin a jeho vyšetřování.
V recenzi na stránkách Luxoru se píše, že to je good feeling story. Fakt? Hlavní hrdinové jsou: Marcellus - velká chobotnice žijící v zajetí už tak dlouho, že i kdyby se vrátila do oceánu, nedokázala by tam přežít, Tova - 70letá žena, která si nese svou bolest ze ztráty syna a Cameron, 30letý muž s traumatem, že ho odložila vlastní matka. Minimálně první polovinu knihy to nevypadá, že by se zmínění hrdinové cítili aspoň trochu good, ani že byste se z toho, jaký děj příběh vypráví, měli good feeling cítit vy.
A o čem to tedy je?
Bavilo mne a přišlo mi úžasné, že až do strany 220 jsem to nevěděl a zůstával zvědavý. Na straně 221 jsem pochopil, jak se věci mají. Jenže Tova ani Cameron stále nevěděli, a tak jsem byl zvědavý dál – ne jestli na to přijdou (bylo jasné, že ano), ale jak se to stane.
(Pokud se nyní chcete pochlubit, že jste pochopili dřív než já, tak gratuluji! A přeji, ať vám to pálí i dál stejně dobře! :)
Děj posouvá dopředu chobotnice, je to fajn a milý nápad, i když ne tak originální, jak se některým recenzentům zdá (vzpomenu za všechny příběhy, kde nečekané zvíře je hybatelem děje, třeba „Prodavač minulostí“ od José Eduardo Agualusa, kde děj posouvá ještěrka tygrovaná).
Kratičké kapitoly, v nichž Marcellus mluví v první osobě, mají nicméně velké kouzlo a umožňují autorce odhlédnout od příběhu a přinést kratičká poselství o tom, jací my lidé také jsme (třeba: „…Připadá mi to jako typický znak lidské rasy: ubohé komunikační schopnosti. Popravdě, ne že by na tom jiné druhy byly lépe, ale i sleď pozná, kam směřuje hejno, ke kterému patří. Proč lidi nedokážou využít miliony slov, které znají a říct jeden druhému, po čem touží?“)
Nakonec ani nevadí, když se Marcellus přizná, že umí číst, takže mne hned napadne, že kdyby chtěl, prostě by svůj vzkaz Tově napsal – třeba pomocí z písku tvarovaných písmenek na podlahu vedle jeho akvária. Ale pak by byl příběh příliš jednoduchý a já bych si neužíval zvědavost až do strany 220!
Aha, nějak jsem zapomněl, že chci napsat o čem příběh je. Za mne - je to příběh o naději. O naději, že v kterémkoli věku můžeme dojít k nějakému poznání a katarzi, která nás osvobodí nebo nám aspoň pomůže přijmout, že život je těžký.
Začal jsem tím, pro koho knížka není a teď skončím tím, pro koho příběh je – samozřejmě pro čtenáře, kteří jsou rádi zvědaví (a ano, mohou to být i muži) a baví je postupný vývoj příběhu, i když není příliš rychlý. A pak také pro romantické duše, hlavně pak ty, které zrovna tak trochu ztrácí naději. Těm bych chtěl vzkázat: prosím nevykládejte si příběh tak, že k naději potřebujete potkat chobotnici se zvláštními schopnostmi a musí vám pomoci spousta nepředvídatelných, ale dobře načasovaných náhod. Tak to chodí v příbězích, aby nás zvědavé bavily. K udržení naděje stačí mít odvahu dál žít, hledat a nevzdat se. A občas nějaká ta dobrá knížka…
Pozoruhodně bystrá stvoření“ mě naprosto dostalo . Obvykle čtu young adult, romantiku nebo fantasy, takže toto byl hodně velký skok do neznáma a opravdu se povedl. Rozhodla jsem, že častěji musí zařazovat knihy, které nespadají úplně do mé běžné četby .
Od první stránky mě příběh vtáhnul! Kniha je psaná mile, čtivě a je vyprávěna z více pohledů. Velká část příběhu se odehrává v akváriu a v menším městečku, kde se setkávají obyčejní lidé s nevšedními příběhy.
Hlavní postavou je sedmdesátiletá vdova Tova, která se smiřuje se životem i se smrtí. Další linku nám vypráví Cameron, mladík, kterého v dětství opustila máma a který se zatím hledá. Nejvíc mě ale bavil třetí vyprávěč, linka z pohledu Marcelluse – jeho myšlenky a postřehy byly svěží a vtipné, často jsem se přistihla, že se u čtení usmívám.
Příběh se postupně odkrývá, odhalují se další tajemství, takže jsem byla neustále napjatá. Celou dobu jsem doufala, že všechno dobře dopadne.
Kniha obsahuje lehce detektivní zápletku, která je spíš okrajová a není hlavním tahounem děje. Co však knihu činí výjimečnou, je propojení příběhů různých postav a ukazuje, jak se jejich osudy prolínají a ovlivňují.
Motiv naděje, náhody a osudovosti byl v celém příběhu hodně silný a dával mu zvláštní kouzlo. Konec byl nádherně pozitivní, hřejivý a zároveň nostalgický.
Pozoruhodně bystrá stvoření je nádherný příběh o nečekaném přátelství, smíření a naději. Doporučuji tuhle knížku všem, kteří hledají něco netradičního a zároveň milého. I když pro mě byla velká výzva vyjít ze své komfortní zóny, rozhodně nelituji.
Moc krásně napsané, ale ve chvíli, kdy jsem zjistila kde je zápletka (zhruba v půlce knihy) už se mi nechtěla dál číst. Takže dotčeno, ale velkým skokem vzad.
Musím souhlasit s většinou komentářů: je to neuvěřitelně laskavá a něžná knížka, příběh, který není složitý a u kterého budete předpokládat, jak dopadne. Příjemná četba a teprve v závěru se dozvíte, kdo jsou ta pozoruhodně bystrá stvoření.
Musím říct, že jsem se na knihu dlouho chystala a díky jejím recenzím se na ni i velmi těšila. Asi jsem čekala moc, protože mě kniha příliš nenadchla, ani neoslovila.
Je to hezký, ale poněkud předvídatelný příběh bez větší hloubky. Audiokniha je načtená hezky, takže jsem poslouchala a doposlouchala, ale asi bych jí v papírové verzi nedočetla, nijak výrazněji mě kniha nezasáhla. Je to trochu jako taková pohádka pro ženy, kde všechno do sebe zapadá a lidé z maloměsta se mají rádi a pomáhají si.
Příběh se zvířaty, tedy hlavně s chobotnicí, byl pěkný, ale zase takový pohádkový. Takový ten dnešní průměr. Určitě knihu nedoporučuji mužským čtenářům.
Rozkošná jednohubka. Čekala jsem originálně pojatou detektivku a dostala něco zcela jiného a to, co jsem potřebovala. Milý příběh prostých, avšak nevšedních lidí v klidném městě s úžasnou chobotnicí navrch. Detektivní linka jen pozvolna proplouvá na pozadí životních příběhů, radostí a strastí. Bála jsem se, že konec bude hořký, ale vše je tak...blažené a cítím se nostalgicky a tulivě. Rozhodně dostává přední místo v knihovně a až mi bude smutno, vrátím se k Marcellovi pro chapadlaté objetí. Zbožňuju chobotnice a jsem ráda, že jsem narazila na tak originální příběh ve kterém figurují a nejedná se o žádnou odbornost a přesto se v knize dozvíte i zajímavosti. Skutečný bombónek.
Tohle je tak úžasný příběh, že bych ho dala jako povinnou četbu do škol. Abychom si uchovali tu vědomost, že zvířata nejsou jen zvířata, ale živé bytosti. A taky si nemyslím, že kolonka "pro ženy" je ta pravá. I muži přeci potřebují naději, laskavost a víru. Jasně, příběh se točí kolem mužů, ale to fakt neznamená, že je jen pro ženy. Je to příběh o tom, že i když jsi debil, vždycky máš šanci dospět. Že i na nepravděpodobném místě máš šanci potkat přátele a pomocnou ruku. A že v sedmdesáti život fakt nekončí. Hlavní postava Marcellus vás dostane hned ve své první kapitole. Jeho pohled na svět je střízlivý a na lidi lehce ironický. Ale má nás rád, vždyť jsme jenom lidi. Tove má celoživotní zármutek, ale co už. Jednou je na světě, tak se s tím musí poprat. Ostatní postavičky městečka jsou trochu křoví, ale milé křoví. Konec je dle očekávání, ale vůbec mi to nevadilo. I takové konce jsou potřeba.
Milé! Protnutí osudů postav předvídatelné, ale to nevadilo. Příběh pěkně plynul. Zajímavé postavy. Kdyby bylo více chobotnice... Zase, uvězněné "zachráněné" zvíře. Proč jim to děláme?
Další z komentářových restů; knížka, ke které jsem se dostala spíš jen díky laskavosti jedné z kamarádek na Databázi.
??? Zase to nešťastné - "Pro ženy".
Ne že bych nebyla žena. :)) A ne že bych si bez uzardění občas taky nedopřála cukrkandlové růžodění. Jenže v Pozoruhodně bystrých stvořeních je toho v nabídce, podobně jako v mnohých jiných knihách s podivným odkazem "Pro ženy", mnohem víc.
Tak především - naprosto neotřelý nápad na příběh.
Prostředí akvária (a jeho obyvatel, zejména jednoho).
Mikrosvět mrňavé komunity.
Staré paní. Mladí (a neklidní).
Cesty začínající a končící, balíčky osudů a trápení, hledání a umanutost, plachost a osamělost, rozhodnutí, která se dělají, když už zbývá jen skrojek času, když se zdá, že na nic dalšího už není šance.
Neobyčejně bystrá stvoření jsou vážně pozoruhodný příběh: plný fantazie, života, humoru a pokorného (i ne docela pokorného) přijetí.
SPOILER:
A že to končí, přes posmutnělé dojetí, nejen dobře, ale ano! považte! - s až úsměvně rozmařilou laskavostí?
Řekněte mi, vážně jí není dneska zapotřebí i chlapům?
Tohle bylo zase takové něžné pohlazení! Poslední dobou narážím v knihovně na samé nádherné, milé, i když velmi smutné, knížky. Tahle má ale takový krásný a celkem šťastný konec.
Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav, přičemž jedna z nich je velmi neobvyklá - jde o chobotnici jménem Marcellus.
Věděla jsem už předtím, že jsou chobotnice docela chytrá stvoření, ale nyní mám velkou chuť si o chobotnicích přečíst i něco dalšího, více odborného.
Moc knihu doporučuji!
Tuto knížku jsem objevila v knihovně omylem, ale když jsem viděla její hodnocení, tak jsem si jí půjčila. Po přečtení anotace jsem si říkala, že ji asi brzy zase odložím, ale dala jsem ji šanci a byla skvělá. Příběh mě naprosto pohltil, soucítila jsem s každou osobou, která v knížce byla. Všechny osudy byly vykresleny s citem a několikrát jsem byla hodně dojatá. Musím říct, že o příběhu stále ještě přemýšlím a knihu všem doporučuji :)
Úžasná kniha. Předvídatelná dějová linka dokáže udržet napětí. Co když to skončí jinak? Krásně výstižné charaktery postav i prostředí. Paráda!
Přečteno za dvě odpoledne a večer. Chtěla jsem něco milého, co pohladí po duši, nenáročného, ale ne úplně pro míchu. A přesně takové to bylo. Trochu předvídatelné, ale po náročnějších předchozích kouscích mi to vůbec nevadilo. Pasáže z pohledu chobotničáka byly dokonalý.