Šťastná kniha
Barbora Šťastná
Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale upřímně řečeno nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou. A zjistila jsem, že štěstí si nechci schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy.... celý text
Povídky Literatura česká Duchovní literatura
Vydáno:
2018
,
Motto
Interpreti: Marie Ludvíková
více info...
Přidat komentář
Hvězda navíc za všechny ty výzkumy, průzkumy, statistiky a dobré rady, které autorka přečetla místo mne.
Ke knize jsem se dostala náhodou a nečetla jsem ostatní knihy autorky, tudíž nemám srovnání zdali jsou její ostatní díla lepší či horší. Tuto knihu bych nejspíš nebrala jako zaručeného rádce, jak být šťastná, ale líbilo se mi nepřikrášlené vyprávění příhod autorky z každodenního života.
V mnoha případech jsem se našla a souhlasně kývala hlavou. Knihu bych spíše doporučila čtenářkám, které mají děti, protože většina kapitol se točí kolem nich. V některých případech se autorka opakovala, jak si může pozorný čtenář všimnout. Občas mi překážely nejrůznější studie, které vždy navazovaly na texty Šťastné.
Tato kniha mě příliš nenadchla, ale možná to bylo i tím, že jsem od ní čekala něco trochu jiného. Místy to pro mě byla příjemná oddychovka, kdy jsem se pousmála, místy mi přišla zdlouhavá a nezanechala ve mně nějaký hlubší dojem.
Knihu mu doporučila kamarádka, zdá se mi plná prázdných frází, klišé... Nic, s čím bych chtěla ztrácet svůj čas. Kniha sama o sobě nikoho šťastným neudělá.
Myšlenka knihy mě bavila - dovolenkové čtení - ale jinak ti bylo takové moc přemoudřelé. Nikoliv ale špatné!
Oddychovka na léto! Každý se v nějaké chvíli v knize najde! Několikrát jsem pokývala hlavou, usmála se i zamyslela - tak to měla autorka asi v plánu. 70%
Jsem knihou nadšená! Autorka si v ničem nerozporuje, čímž mi usnadnila práci a knížka je fajn (+místy vtipnou) jednohubkou. Ocení ji za mě především ti čtenáři, jež jsou zatím bezdětní (“Milá Lily101, mé budoucí já, pokud někdy začneš mít pocit, že bys chtěla potomka, tak si tuto knihu přečti ještě jednou a pak až se rozhodni :-).”).
Trošku mi přišly některé vědecké studie přidané na sílu(či ten text bezprostředně předcházející vědecké studii), leč mnohdy byly zajímavé(neverifikovala jsem, zda vědecké studie jsou pravdivé=mám za to, že ano), ale na konci už mi to přišlo moc a trošku to ve mně vyvolávalo efekt “protočení očí á la co to zase bude”, zatímco v průběhu četby to bylo spíš “Jůů, studie, co asi zajímavého vědci zjistili?”. Nicméně to je tak max. na odebrání čtvrt hvězdičky, což by na hodnocení po zaokrouhlení nic nezměnilo a současně je to trochu subjektivní(nevím, zda to tak vnímají i ostatní čtenáři). A moc ráda bych si přečetla knížky, na něž se v knize nacházel odkaz(str. 27 poslední odstavec a str. 146 poslední odstavec, leč ani databáze knih, ani elektronický katalog knih v knihovně, jej nezná).
Za mě tedy zasloužený plný počet hvězdiček!
P.S.-To, že má autorka blog, jsem od přečtení první knížky od autorky (název: “Jak jsem sebrala odvahu”) úspěšně zapomněla (prý by se mohly opakovat články na blogu s knihou a chtěla jsem mít “wow” efekt z knihy). Plánuji přečíst i další knihy autorky, takže blog číst nehodlám kvůli čtenářskému požitku.
Shodou okolností jsem tuto autorčinu knihu přečetla jako poslední z aktuální čtveřice, ale buď to nebyla Štastná volba, nebo nálada. Každopádně na ostatní její knížky vzpomínám jako na milejší a sympatičtější; na tuhle spíš jako na prolog k tomu, co nás čeká dál, jak se zlepšuje autorčin styl a humor, a možná i jak roste časový odstup od prožitých příhod. Proto se na další tvorbu paní Štastné stále těším.
Četla jsem až po Jak jsem sebrala odvahu, proto zklamání z opakujících se témat, někdy až doslova. Jinak vtipná a čtivá oddechová kniha.
Vcelku milá oddechovka, v níž se ale autorka často opakuje, což je po chvíli už docela únavné.
Píše velmi civilně, čtivě, takže se čte snadno a rychle, ale větší dojem asi nezanechá.
Osobnost hlavní postavy/vypravěčky mi byla chvílemi docela protivná. Do dalších autorčiných knih se už pravděpodobně nepustím.
Obálka je moc pěkná.
Bylo to fajn, prostě fajn. Mnohokrát jsem na tom byla stejně jako autorka (ale to se domnívám, že většina lidí) a byť samozřejmě na základě přečtení knihy asi těžko bude někdo instantně šťastnější, v některých chvílích jsem si cíleně řekla, že by nebylo špatné přehodnotit přístup :)
Velké plus ode mě kniha získává především za to, že se nejedná o žádný vymazlený návod na šťastný život, ale že je čistě ze života autorky, která jde bez skrupulí s kůží na trh.
Přesto mi tam některé pasáže trochu neseděly a přišly mi psané na efekt a občasné výzkumy vědců a psychologů lezly krkem. Jinak se ale jedná o pohodové oddychové čtení, které neurazí ani nenadchne.
Knihu jsem poslouchala formou audioknihy a líbilo se mi to. Jsou to nenáročné útržky a rady ze života a do života, téměř fejetony, které jsou úsměvné. Některé pasáže byly nudnější, ale celkově na mě kniha působila příjemně.
Přidávám se k zástupu čtenářů, kteří si knihu vybrali hlavně k vůli čtenářské výzvě. Už z principu totiž nemám ráda knihy, které se snaží být návodem k životu krásnému, šťastnému, úžasnému a záviděníhodnému (podobně se stavím k návodům jak správně uklidit nejen byt, ale i osobní život). Stejně si udělám vše po svém! Tady by se hodil mrkající smajlík.
Vyšla už celá řada knih popisujících více či méně úsměvné historky ze života autorů, které se mi dostaly do rukou. Jejich hrdinové se z železnou pravidelností snaží žít zdravěji a smysluplněji. Zakládají kozí farmy či začínají žít bez internetu, televize a výdobytků civilizace. V tomto je tato kniha odlišná, autorka je stále spokojená ve svém žižkovském bytě, ale to je asi jediný rozdíl.
Sebekriticky přiznávám, v některých pasážích jsem se našla a sem tam se i zasmála. Jsem šťastná, úkol splněn (usmívající se smajlík).
Kniha jsem si vybrala do plnění Čtenářské výzvy, ale čekala jsem, že se víc pobavím. Pro mě celkem zklamání.
Kniha opravdu do puntíku splnila to, co jsem od ní očekávala. Že ten kousek štěstí z jejího názvu přeskočí ke mně. A ano, četlo se to samo, často jsem měla dojem, že některé situace jsou o mně. A je fajn vědět, že nejsem sama s těmi každodenními patáliemi:). A i na mě působila lehce motivačně. Povedlo se, paní autorce děkuji.
Čekala jsem, že mi toho dá kniha víc, ale nebylo to špatné čtení. V některých věcech jsem se i poznala. Nahlas jsem se u knihy nesmála, ale pár úsměvů se jí ve mně vyvolat povedlo. Barbora na mě působí jako sympatická ženská, se kterou bych klidně ráda zašla na skleničku. A závěrem mi dovolte dvě otázky: 1) Jak může s takovým manželem vydržet? Pořád si jen stěžuje, popovídat se s ním nedá... Brr. 2) Proč Betynka? To je hrozný jméno, jako pro psa.
Pokud máte pocit, že vám ke štěstí něco chybí, pak při čtení této knihy zjistíte, že v tom nejste sami. Autorka až s obdivuhodnou otevřeností v knize odkrývá své mnohé nedokonalosti a každodenní boj s nimi. Je to takové pohodové čtení o rozličných nástrahách života, ve kterém se s největší pravděpodobností taky najdete :-) Hvězdičku navíc dávám za opravdu krásnou obálku.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Samotářky |
| 2013 |  Šťastná kniha |
| 2019 | Láska pro samouky |
| 2020 | Hezčí svět |
| 2017 | Dobrá tak akorát |
Přečetla jsem před lety a líbilo :-)