Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Agnès Martin-Lugand
Šťastní lidé / Šťastní ľudia série
1. díl >
Mladá Pařížanka Diane vlastnila kdysi útulnou literární kavárničku s názvem Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Žila si svůj šťastný život, dokud jí tragédie nevzala nejen ty nejbližší, ale i smysl života. Zoufalá Diane se na celé měsíce uzavřela před světem. Nakonec se rozhodla splnit sen svého muže a odjet do Irska. Tam, do jejího pochmurného života vstoupí záhadný fotograf Edward, a podivné věci, které se kolem něj dějí, konečně přinutí Diane k činu... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
Les gens heureux lisent et boivent du café, 2013
Interpreti: Michaela Baladová
více info...
Přidat komentář
Za mě tedy žádné velké nadšení. Knížka se sice poměrně dobře četla, ale nebyla vůůůbec ničím nová, čekala jsem rozhodně něco trochu více. Děj je předvídatelný, všechny postavy dost zvláštní a za mě naprosto nevěrohodné, takže jsem se do nikoho z nich nedokázala vcítit. Mi kniha nepřinesla nic nového a rozhodně se do dalšího dílu nepustím.
(SPOILER)
Kniha mě bavila, dobře se četla, ale nechápala jsem chování hlavní hrdinky.
SPOILER
Konec knížky mě zklamal, myslela jsem, že to skončí jako Happyend, když o Edwarda tolik bojovala. Měla jsem z ní pocit, jakoby nevěděla, co chce. Nejdřív si není jistá, pak si uvědomí, že ho hrozně moc chce a nakonec se na něj vykašle. Za mě průměr.
Precteno behem jednoho dne, tak me to dostalo. Krasna i kdyz desne smutna. Hlavni hrdinka bojuje jak muze. To vecne koureni bych klidne vynechala... kdyz je ji tezko - kouri, kdyz je ji dobre - kouri. Edward... no, nevim. Chvili bych rekla ze byl nezny, mily, ale vetsinou pusobi jak kalabus. Moc sympaticky mi teda nebyl. Takovy nerozhodny neknuba. Rada si prectu i druhy dil. Tahle kniha se cetla sama.
Mno...kniha byla dosti slabá....nebo rozhodně slabší než jsem si myslela že bude a než jsem i přes negativní komentáře čekala. Konec bohužel neskončil tak jak jsme si všichni mysleli že skončí a jak jsme všichni doufali. Je to prostě obyčejný průměr, který po většinou sice moc nepotěší, ale ani neurazí, doporučuji na odpočinkové čtení. Hodnocení 55% (2.7 hvězdičky)
První část mě bavila, ač jsem nerada opouštěla prostředí Francie/Paříže, drsné Irsko nakonec nijak nevadilo. Co ale vadilo bylo kouření cigaret na každé stránce (kniha by se měla jmenovat spíš Šťastní lidé čtou a nešťastní bafaj jednu cigaretu za druhou :D) a pak část od doby, kdy se objevila Megan - to už mi přislo hodně utažené za vlasy hraničící s naprostou patlaninou, že to ani návrat do Paříže (to snad není spoiler) nezachránil... Nicméně většina knihy byla hezká a naprosto odpovídala tomu, co se od ní dalo čekat :)
Jedním slovem průměr. Četla jsem od autorky lepší. Občas mi chybělo vysvětlení, dotažení... Prostě povrchně zpracované. Je to škoda :-(
Čekala jsem víc, mnohem víc. Příběh byl jako vystřižený z podprůměrného romantického filmu, který dávají na Barandově a k tomu nebyl ani patřičně rozepsaný (což nevím jestli nebylo spíš štěstí, protože se obávám, že kdyby byla kniha rozepsána zdlouhavěji, odložila bych ji).
Jméno knihy a obálka naláká, ale příběh zklame. Nemůžu říct, že bych u knihy vyloženě trpěla, není to můj šálek kávy, ale dalo se to vypít. Na volné nedělní večery jako oddychová četba určitě splní svůj účel.
Klasická, předvídatelná romanťárna, která si ke konci najednou, z ničeho nic, začala hrát na něco, čím nikdy nebyla.
Téma, které knížka zpracovává by mohlo být opravdu zajímavé, ale autorka ho pojala velmi svižně a povrchně. Podle mého názoru příběhu chyběla hloubka, všechno bylo hned utnuté, jakoby zkratkovité. Knížka mě úplně neuchvátila.
Nemůžu si pomoci, ale za mě slabo. Je fakt, že jsem nezažila takové trauma ztráty dcery a manžela, těžko mohu posuzovat chování a jednání hlavní hrdinky, ale... Tak jako čtenářka píšící komentář přede mnou jsem poslouchala audioknihu a v tom byl možná kámen úrazu. Hlas předčítající mi opravdu nesedl, hlavní hrdinka mi připadla jako trapná hysterka a děj naprosto banální.
Chytla jsem se na krásný název. Těšila jsem na krásný francouzský příběh, kdy na mne dýchne atmosféra Paříže... Udělala jsem ale nejspíš velkou chybu, že jsem knihu poslouchala v audio verzi. Nesedl mi ženský hlas, který byl na mne moc ubrečený, tím pádem jsem i hlavní hrdinku vnímala jako stále ubrečenou hysterku, což mě opravdu nebavilo. Romantického tam také nic neshledávám. Za pár let zkusím přečíst knihu tištěnou a třeba názor změním. Prozatím bohužel, ale můj šálek kávy to není.
Půl audio, půl papír. Začátek mě hned odrovnal, že jako fakt?! Tohle bude oddychovka?? Nakonec tedy asi byla... knížka se mi líbila, akorát ten otevřený konec.....nějak sem čekala, že to dopadne ať tak či tak, tak ale prostě nějak :)
Občas si přečíst nějakou romantickou knížku je fajn, ale teda tohle bylo na mě až moc jednoduché. Ten začátek ještě šel, ale v druhé půlce to už začalo být decentně nelogické, občas trapné a plné klišé. Navíc hlavní mužská postava mi byla silně nesympatická. Každopádně čtivý to bylo a ten název je prostě lákavý, to se musí nechat. :)
Za mě pěkná a oddechová knížka ,která se dá přečíst na jedem zátah. S hlavní hrdinkou jsem se nějak sžil, a fandil jsem ji až do konce příběhu. Romantiku čtu jen příležitostně, protože fakt někdy potřebuji opravdu vypnout ,a tahle kniha mě opravdu bavila ,že si určitě přečtu i pokračování. Někoho štvou vykouřené cigarety,mě to nevadilo. Ruku na srdce, kolik máte opravdu okolo přátel ,nebo členů rodiny co kouří, a přesto to snášíte, je to prostě realita ,nejsme všichni nekuřáci.
Milý a přesto smutný příběh ,který mě bavil.
Tak teď jsem si vzpomněla, že jsem tuto knihu četla před 4roky u moře na letní dovče. Kniha byla příjemná, ale tak akorát na tu dovču. Vypadla mi z paměti.
Autorovy další knížky
2016 | Šťastní lidé čtou a pijou kávu |
2016 | Šťastní lidé mají snadný život |
2019 | Kapka štěstí v ranní kávě |
2017 | Lituji, čekají mě |
2018 | Štěstí mi uniká mezi prsty |
Stále přemýšlím nad tím, jak knihu ohodnit. Textově mě bavila. Téma je bezpochyby zajímavé, ale podle mého se vše odehrálo strašně moc rychle, což je dáno určitě i rozsahem. Klidně by mohla být delší.
A pak je tu ta věc s obálkou. Naladí vás na idylický příběh uprostřed Paříže, ale o tom to ani trochu není. Z textu jsem pochopila, že Diane je blondýnka, ale na přebálce je tmavovláska. Tak nevím... Tři a půl hvězdičky?