Šťastný návrat
Cecil Louis Troughton Smith
Hornblower série
< 6. díl >
Kapitán Hornlower, hrdina oblíbeného britského televizního seriálu, velí v tomto díle již jako kapitán fregatě Jeho Veličenstva Lydie. Má za úkol v jihoamerických vodách vystopovat a potopit španělskou řadovou válečnou loď Natividad, jež disponuje takřka dvojnásobnou palebnou silou než jeho fregata. Během plavby se však ukáže, že to možná bude ta menší z jeho starostí, neboť obdrží rovněž příkaz podpořit revolucionáře Suprema, mesiášského šílence, jehož nepochopitelná krutost omračuje dokonce i bezohledné španělské kolonizátory. Hornblower svede dvě námořní bitvy, podaří se mu úspěšně splnit mnohdy si protiřečící rozkazy, a na zpáteční plavbě se ještě stačí zamilovat do krásné lady Barbary.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , United FansOriginální název:
The Happy Return, 1935
více info...
Přidat komentář
Šťastný návrat je první napsanou knihou z hornblowerovské série, autor totiž začal psát příběh svého hrdiny kapitána Horatia Hornblowera odprostředka a později napřeskáčku dopisoval jeho dřívější poručnická a pozdější admirálská léta.
V tomhle příběhu Horatio dopluje na tichomořské pobřeží tehdejší Nikaragui s tajnými rozkazy podpořit tam povstání proti Španělům. Jenže vše se pochopitelně vyvine jinak, z šíleného místního diktátora, který měl být jeho spojencem, se stane nepřítel, a s ukořistěnou lodí původně předanou diktátorovým vojákům musí nakonec kapitán Hornblower svést strašlivou bitvu. A aby toho nebylo málo, byl ještě donucen přijmout na palubu urozenou anglickou dámu, kterou dlouho pokládá za nepříjemnou přítěž, aby se do ní během návratu do Anglie postupně zamiloval.
Všechny Foresterovy romány (uvádím autorův pseudonym, který je známější než jeho skutečné jméno), které jsem dosud četla, mají zvláštní, nerománovou výstavbu, spíš se jedná o dokumentaristický způsob zachycení děje a zároveň duševních pochodů hlavního hrdiny. Ten je navíc opravdu zvláštní a komplikovanou osobností, dá se říci génius pronásledovaný svými vnitřními démony. Rozhodně to není typická dobrodružná literatura, na to jsou detailně puntíčkářské popisy každodenního života na lodi a krutosti bitvy a jejích následků příliš realisticky vyobrazené.
Mám poněkud rozporuplné pocity. Na jedné straně skvělý popis námořního boje, kde autor ukazuje svou kompetenci a uvěřitelný nepřekombinovaný příběh. Na straně druhé pocit, že tam něco chybělo - román to není plastický, tedy s výjimkou titulního hrdiny, protože o jeho podřízených a jejich vztazích a starostech se nedozvíme vůbec nic. Takhle mi to přijde poněkud ochuzené. Ale to nic nemění na tom, že jde o pozoruhodné dílo už jen vhledem do psychologie kapitána lodi a jeho vnitřních bojů, jež je fantastický.
Mám moc rád knihy s tématikou námořní historie. Toto je moje první setkání s Horatiem Hornblowerem v knižní formě. Začal jsem nějak nelogicky v prostřed serie, ale upřímně, zatím jsem se nezorientoval natolik, abych věděl, kde přesně je začátek. Ale vůbec to nevadilo. Horatio je dost specifický kapitán, až jsem překvapen některými jeho vlastnostmi.
Je znát, že knihu psal autor s velkým vhledem do námořní problematiky. Autor se úplně vyžívá v co nejpřesnějším popisu kdejakého manévru a musím dodat, že i já jsem si tyto popisy velmi užíval a úplně cítil kymácní lodi a vítr v poslední košové plachtě :)
Nedávám pět hvězdiček proto, že ač tu pěju na knihu chválu, tak je samotný příběh poněkud jednoduchý.
Taková poznámka pod čarou: nabízí se srovnání s Jackem Aubreyem od Patricka O'Briana a mám dojem, že v tomto srovnání Hornblower malinko nestačí s dechem.
Nicméně, už se těším na další díl.
Štítky knihy
námořnictvo Britské královské námořnictvo
Autorovy další knížky
2004 | Řadová loď |
1993 | Africká královna |
1947 | Šťastný návrat |
1972 | Poručík Hornblower |
1972 | Kapitán Hornblower |
Ne vážně, já proti kapitánu Hornblowerovi nic nemám, problém je prostě v tom, že mi prostě víc vyhovuje Jack Aubrey. To je prostě frajer co nic nepředstírá, milovník života a chlap a ne taková zakomplexovaná hromádka nervů, ufňukánek jako tady Horatio. Ten je mi z duše protivný a číst o něm je jako boží umučení. Na druhé straně uznávám, že je Mr. Hornblower zřejmě věrnější obraz většiny námořních důstojníků té doby. Jeho autor mu ale dává pěkné kapky co se duševní stránky věci týče, a podle mě už tlačí moc na pilu a kde je pak potěšení z četby, to mi řekněte?
Zde bych dále mohl psát ódy na P. O´Briana a jeho vybroušený styl, který strká i zde nadprůměrného Smithe do kapsy. Nošení dříví do lesa. To si nechám na jiné komentáře. Zkrátka, za mě: Aubrey vždy a znovu a pokaždé jinak, Hornblower nikdy více (nebo tuhle knížku aspoň určitě).