Stát se divochem

13.09.2018

Mám knihy pana Protivy ráda. Jsem vděčná, že jsou, že o nich vím…. a jestli si jich v budoucnu všimne i nějaký dramaturg, nehraje roli.

-------------------------
Gauguin :
(…) Kdybych myslel na absolutno, přestal bych se namáhat i jen žít. Spokojme se s tím, jací jsme, pokud jde o hmotu nebo dokonalost. – str. 4

(…) V umění je třeba obětí, jedno období za druhým, jsou to pokusy o rozběh, prchavé myšlenky bez přímého a definitivního výrazu. Ale co! Jsou to okamžiky, kdy se dotkneme nebe, než se pak zase ztratí; za to má v sobě ten zahlédnutý sen něco silnějšího než všechna hmota. – str. 12

(…) Proto tedy pracuji na svém umění, které není nic (v penězích) pro přítomnou dobu (doby jsou těžké), které se však rýsuje pro budoucnost. To je dlouho, řeknete, ale co chcete, abych v tom udělal, je to snad moje chyba? – str. 13

(…) Kdy budu prodávat, nemohu říci, ale co mohu říci, je to, že jsem dnes jedním z umělců, kteří nejvíc překvapují. - str. 14

(…) Možná, že nemám nadání, ale (všechnu marnivost stranou) přece si myslím, že nikdo neudělá v umění nic nového, byť sebemenšího, bez nadání, nebo je pak hodně bláznů. – str. 23

(…) Moje velké plátno spotřebovalo na nějaký čas všechnu mou vitalitu; dívám se na ně stále, a namouduši (přiznávám Vám to), obdivuji je. – str. 28

(…) Jsem tedy odsouzen žít, i když jsem ztratil všechny svoje morální důvody k životu. Někteří sní o slávě… Není slávy krom té, jíž si uvědomujeme: co záleží na tom, že druzí ji znají a proklamují. To pravé uspokojení je jen v nás, a já se v tomto okamžiku sobě hnusím. – str. 30

(…) Přeji si jen dva roky zdraví bez velkých finančních starostí, které nyní příliš doléhají na moji nervózní letoru, abych dosáhl ve svém umění určité zralosti. Cítím, že v umění mám pravdu. Ale budu mít sílu vyjádřit ji přesvědčujícím způsobem? - str. 34