• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Josef Protiva

Karel Čapek

„Pohodová kniha o všem.“
— EmaPerkaus

---

Vincentova zpověď

„"...ani grešli bych nedal za život, kdyby mi nedal něco nekonečného, něco hlubokého, něco skutečného." Ve své intimitě a autenticitě působivá ochutnávka k něčemu většímu. Třeba k nádherné Stoneově Žízni po životě.“... celý text
— Hanka_Bohmova

---

Stát se divochem

„Mám knihy pana Protivy ráda. Jsem vděčná, že jsou, že o nich vím…. a jestli si jich v budoucnu všimne i nějaký dramaturg, nehraje roli. ------------------------- Gauguin : (…) Kdybych myslel na absolutno, přestal bych se namáhat i jen žít. Spokojme se s tím, jací jsme, pokud jde o hmotu nebo dokonalost. – str. 4 (…) V umění je třeba obětí, jedno období za druhým, jsou to pokusy o rozběh, prchavé myšlenky bez přímého a definitivního výrazu. Ale co! Jsou to okamžiky, kdy se dotkneme nebe, než se pak zase ztratí; za to má v sobě ten zahlédnutý sen něco silnějšího než všechna hmota. – str. 12 (…) Proto tedy pracuji na svém umění, které není nic (v penězích) pro přítomnou dobu (doby jsou těžké), které se však rýsuje pro budoucnost. To je dlouho, řeknete, ale co chcete, abych v tom udělal, je to snad moje chyba? – str. 13 (…) Kdy budu prodávat, nemohu říci, ale co mohu říci, je to, že jsem dnes jedním z umělců, kteří nejvíc překvapují. - str. 14 (…) Možná, že nemám nadání, ale (všechnu marnivost stranou) přece si myslím, že nikdo neudělá v umění nic nového, byť sebemenšího, bez nadání, nebo je pak hodně bláznů. – str. 23 (…) Moje velké plátno spotřebovalo na nějaký čas všechnu mou vitalitu; dívám se na ně stále, a namouduši (přiznávám Vám to), obdivuji je. – str. 28 (…) Jsem tedy odsouzen žít, i když jsem ztratil všechny svoje morální důvody k životu. Někteří sní o slávě… Není slávy krom té, jíž si uvědomujeme: co záleží na tom, že druzí ji znají a proklamují. To pravé uspokojení je jen v nás, a já se v tomto okamžiku sobě hnusím. – str. 30 (…) Přeji si jen dva roky zdraví bez velkých finančních starostí, které nyní příliš doléhají na moji nervózní letoru, abych dosáhl ve svém umění určité zralosti. Cítím, že v umění mám pravdu. Ale budu mít sílu vyjádřit ji přesvědčujícím způsobem? - str. 34“... celý text
— milamarus

---

---

Vincentova zpověď

„Čteno souběžně s příslušným Malým uměleckým průvodcem od Slovartu (ČR), a musím nadšeně poděkovat oné náhodě, jež mi v pondělí umožnila půjčit si v knihovně obě naráz, ...protože tyto dva tituly se báječně doplňují. Jeden k sobě čtenáře láká svou barevností a encyklopedickým stylem podání. Druhý zas tím nepojmenovatelným, co se v člověku děje, když vidí ona prostá, na zažloutlém papíru pomalu blednoucí van Goghova slova: ,,Můj milý Theo!“ ---------------------------- ,,(…) Když uvažuju, jak dlouhou dobu mám před sebou na práci, myslím, že lze připustit, že moje tělo snese ještě určitý počet let, řekněme od šesti do deseti. Nemá nejmenší smysl šetřit se, vyhýbat se vzrušení a obtížím; je mi vlastně lhostejné, budu-li žít delší nebo kratší dobu. Ale vím velmi dobře, že v několika málo letech musím splnit přesně stanovený úkol. Svět se o mne zajímá jenom potud, že mám splatit svůj dluh a splnit svůj úkol, protože jsem se flákal třicet let, a tedy nechat vděčnou vzpomínku ve formě kreseb a obrazů, které nejsou určeny, aby se líbily určitým skupinám nebo určitým školám, ale v nichž mluví lidský a upřímný cit. Z tohoto hlediska znamená moje dílo pro mne cíl.“ - str. 20 ,,(…) Tedy: při své práci dávám život v sázku a můj rozum vzal při ní z poloviny za své, budiž. Já se snažím pracovat, jak nejlépe dovedu, ale neskrývám Ti, že se sotva odvažuji doufat ve své trvalé a potřebné zdraví. Omluvíš mne, vrátí-li se má nemoc, málo jsem přesvědčen o tom, že bych kdy měl vlastní ženu, ale stále ještě horoucně miluji umění a život. A pak je pravda, za nás budou mluvit jen naše obrazy.“ – str. 39“... celý text
— milamarus

---

Věřte v mé přátelství

„Bezesporu další z pokladů divadelního oddělení, který dává nahlédnout do nitra dvou uměleckých duší. // Stojí za přečtení. -------------------------------- Braunerová: ,,(...) Nemohu říci, že by mne Váš list těšil: bylo mi tak nesmírně líto, že jste mi psal jen tak krátce, a jako z povinnosti, "že máte psát". A přec, vzpomínám-li, jak mnoho a důvěrně jsme spolu si povídali, tu zdá se mi, že snad přece jste to někdy cítil, čím mi jste, a že to není neoprávněná pretence, chci-li celé Vaše přátelství. Zeyer: ,,(...) Víte, tenkráte navečer, pozdě, když moře řvalo a bylo bílé pěnou a stříkalo na nás, až jsem byl z té vody slep a musil Vás prosit, byste mě vedla? To bylo jako v básni! - Rád bych Vám připsal delší báseň řekněte mi upřímně, bylo by Vám to příjemné?"“... celý text
— milamarus