Stavitel snů
Vladimír Klevis
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57998/bmid_stavitel-snu-kl0-57998.jpg
3
3
3
Nový román Vladimíra Klevise se zabývá aktuální problematikou přestavby Prahy. Hrdina, architekt Petr Chval, je autorem projektu nové zástavby Žižkova: do jeho odborných představ a plánů vstupují vzpomínkové epizody, vykreslující celé jeho dětství od první republiky, prožité právě v atmosféře starého Žižkova s jeho tehdejšími rázovitými postavami. Petr Chval je postavou citově nevyrovnanou a nezakotvenou, ale v podstatě pozitivní svým přístupem k životu a práci. Rozhodně nechce být úspěšným za každou cenu – jde mu vždy o věc, snaží se hájit celospolečenský zájem a neváhá při tom nést svou kůži na trh v boji s kariéristy. V soukromém životě Petr osciluje mezi dvěma ženami: reklamní modelkou Magdou a mladou schopnou novinářkou Kateřinou. Autor však příběh neuzavírá laciným happy endem – dává hrdinovi možnost hluboké a očistné osobní bilance, dává mu možnost poctivého, byť bolestného rozhodování o další cestě.... celý text
Přidat komentář
Socialistický román z 80. let minulého století je plný schematismu a autorovy rozpačitosti. Už se v něm nesoudruhuje, ale v pozadí je to tam pořád. Reminiscence starého Žižkova před a během války jsou samé klišé. Úlitba bohům nebo snadný výdělek?
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1983 |  Michaela |
| 1980 |  A bůh byl hluchý |
| 1975 | Komu svěrací kazajku |
| 1986 | Zázrak s Valérií |
| 1980 | Tábor na Zlatém potoce |
„Petr si uvědomil, že není oslnivě krásná. Je spíš protestem proti pěstěným a tuctově dekorativním krasavicím.“ Jeden z těch případů, kdy ani nevím kdy a jak se to dostalo do mé knihovny a když jsem knihu otevíral, vůbec jsem nevěděl, o čem to je a do čeho jdu. Podobná rande naslepo mám ale hodně rád, protože nejednou je z toho velmi příjemné setkání. Tento příběh z doby ještě před mým narozením je na jednu stranu dobově tendenční – hlavní postarší hrdina řeší své milostné problémy se zkostnatělou a zlatokopeckou milenkou a novou mladou novinářkou, která v něm probouzí něco nového a dávno ztracenou radost ze života, osobní problémy staromládeneckého života i pracovní problémy, neboť byl povýšen a naráží na zajeté zvyklosti molochu jeho ústavu i „vyšších“ sfér socialistické společnosti – na druhou stranu dokáže zaujmout psychologií a bezútěšností postav. Trochu jsem nechápal prokládání současného příběhu retrospektivním ohlížením do hrdinova předválečného prvorepublikového dětství, pokud to mělo nějaký význam, našel jsem v tom jen odraz toho, jak si dokáže člověk život postupem času zevšednět a uzavřít do šedé vyjeté koleje. Shrnuto, příběh stejně šedý jako tehdejší doba, průnik do mysli postav chytlavý a hlavní hrdina ve své obyčejnosti vlastně nakonec i sympatický.