• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u knih Vladimír Klevis

Zázrak s Valérií

„Oddechová knížka za mě pro vyčištění hlavy. Jednoduše napsané povídky a číst se to dalo.“
— martianekk

---

Zázrak s Valérií

„knihobudková..zaujal název. Příběh/y už méně. Dobrodružství Tomáše byly docela přitažené za vlasy, spíše vysněné, než reálně se odehrávající... Jak případ z první povídky, tak koncert v třetí povídce. A salátová historie - to už bylo hodně psychedelické i na mě :D Možná už jsem jenom na ty "dětské" knihy přistará. Náš výtisk zaujal úplně něčím jiným - co 3-5 strana byl vložený sušený čtyřlístek... tolik čtyřlístků sušených jsem snad v životě nepotkala ...teď třeba přinesou štěstí dalšímu čtenáři, co je najde v knihobudce.“... celý text
— haki34

---

Stavitel snů

„„Petr si uvědomil, že není oslnivě krásná. Je spíš protestem proti pěstěným a tuctově dekorativním krasavicím.“ Jeden z těch případů, kdy ani nevím kdy a jak se to dostalo do mé knihovny a když jsem knihu otevíral, vůbec jsem nevěděl, o čem to je a do čeho jdu. Podobná rande naslepo mám ale hodně rád, protože nejednou je z toho velmi příjemné setkání. Tento příběh z doby ještě před mým narozením je na jednu stranu dobově tendenční – hlavní postarší hrdina řeší své milostné problémy se zkostnatělou a zlatokopeckou milenkou a novou mladou novinářkou, která v něm probouzí něco nového a dávno ztracenou radost ze života, osobní problémy staromládeneckého života i pracovní problémy, neboť byl povýšen a naráží na zajeté zvyklosti molochu jeho ústavu i „vyšších“ sfér socialistické společnosti – na druhou stranu dokáže zaujmout psychologií a bezútěšností postav. Trochu jsem nechápal prokládání současného příběhu retrospektivním ohlížením do hrdinova předválečného prvorepublikového dětství, pokud to mělo nějaký význam, našel jsem v tom jen odraz toho, jak si dokáže člověk život postupem času zevšednět a uzavřít do šedé vyjeté koleje. Shrnuto, příběh stejně šedý jako tehdejší doba, průnik do mysli postav chytlavý a hlavní hrdina ve své obyčejnosti vlastně nakonec i sympatický.“... celý text
— eraserhead

---

---

A bůh byl hluchý

„Zde dvě časové roviny - život pětačtyřicetiletého Jakuba, jeho život a malá bilance, a vzpomínky na válečnou dobu. Ta vzpomínková doba mě zajímala víc. Zaujal mě i styl vyprávění - autor neukazoval "ten je špatný, ten je hodný". Prostě líčil, co se dělo, popsal obyčejné lidi, protože zde šlo o civilní život, ne o zážitky z bojů, ale i v tom civilním životě už se objevovaly první vrány strachu, z šířených zvěstí, a také urputnost národa, který už to měl prakticky spočítané, a přesto mnozí věřili, že poraženi přece nemůžou být a zaslepeně kráčeli na smrt znovu a znovu. - A do toho i vzpomínky válečných veteránů z první světové, kteří už si odžili své a nějaké bombastické válečné provolání jim bylo srdečně ukradené. Což někteří skrývali a někteří ne. Ztráceli se najednou lidé z Jakubova života - buď byli odvezeni, nebo zemřeli. Jakub vidí, co se říká, a vidí i, co se děje. Nezajímá ho válka, zajímá ho neznámá Ingrid, která stejně jako on přišla o rodiče. Co taky chtít od patnáctiletého kluka. - V těch vzpomínkách jsem viděla celou škálu lidí. Od obyčejných, kteří jsou tiše srovnaní a nevyčnívají, přes obyčejné, kteří ví své a dají to najevo, přes odvážné chvástaly, kteří se nechají naverbovat a nakrucují se v nových uniformách (a pak zprávy, že zemřel v boji), přes udavače a naslouchače, přes zbabělce, až po nenápadné postavy s odvahou, kterou projeví v nečekané chvíli. Kniha určitě stojí za přečtení a vzpomínky v ní uvedené jsou životnější než umělá historie, která se vyrábí v současné době.“... celý text
— Eumenida

---

Komu svěrací kazajku

„Knížka nalezená v knihobudce. Vzal jsem si ji spíše náhodou kvůli jménu autora, které evokovalo napojení na mou oblíbenou detektivkářku M.Klevisovou. Knížku jsem přečetl, ale nějak mě nastrhla. Moc se mi nedařilo vyfabulovat si postavu vyšetřovatele - na jednu stranu to byl dobový policajt, na druhou stranu rádoby chlápek se suchým anglickým humorem (...nasednout do auta jsem nemusel, ještě pořád jsem v něm seděl...). Dočteno, konec OK, celkově čistokrevných 50%.“... celý text
— AdamMM