AdamMM komentáře u knih
Hotovo, šmitec, tohle je fajn knížka pro všechny malé i velké kluky. Už jen ta geniální zkratka, že chalupník měl 11 synů a tak z nich sestavil fotbalový tým, je nádherná. A pak ty cifry, kolik to kluci nandali soupěřům: 7:0, 5:0, 12:0, to pohladí po srdci každého, kdo kdy kopnul do mičudy. Knížka prostě nestárne. Stejně jako ta Barcelona, na kterou se v knížce Klabzubáci také vyřítí :)
Tohle dílko mě strašně bavilo. A že píšu dílko, to je narážka na nevelký rozsah. Ale text je parádní. Skutečná kaskáda slov připomínající řečnění někde u baru, jak píše Knihotyna někde pode mnou. Kulomet hadr! A přesto jsem jako čtenář neměl pocit, že by autor byl náhodným generátorem slov (což často někteří současní přeceňovaní spisovatelé bývají). Prostě mě čtení bavilo od první do poslední stránky, a docela jsem dostal chuť se s Těsnohlídkem někdy u toho baru potkat. Jenže, on by mě asi ani nepustil ke slovu, vlastně :) To si radči tedy jdiu sehnat nějakou další jeo knížku, takhle mě navnadila.
Kniha o broucích takto zaměřená na mladší čtenáře už dlouho chyběla, pokud vůbec někdy podobná vyšla. Dříve vycházely buď jen atlasy brouků, nebo popisy, jak je napíchávat do sbírek. Což je už dneska opravdu málo. Proto mi knížka mi přijde skvělá v tom, že popisuje také jak brouky chovat, dává návody, kde brouky najdeme během roku, a tak. Oceňuji také, že seznamuje čtenáře s "českými brouky", že se nejedná o překlad, ale o původní knížku. A do třetice se mi líbí i grafika a barevně odlišené kapitoly, hodně to usnadňuje orientaci. Suma sumárum je to skvělá, byť asi na úzký čtenářský okruh zaměřená kniha. Kdo se ale o broucky zajímá, toho knížka určitě hodně potěší.
Mám rád historické romány. Tento jsem četl na mé poměry dost dlouho - skoro měsíc. Krásný jazyk, bohatý děj. Skláním se před autorem, že v časech "před internetem" dokázal skloubit dohromady tolik historických faktů a postav! Pro mně nepochopitelné. Dávám 80%. Občas jsem se jako čtenář v postavách ztrácel (moje chyba :-) ), ale k dokonalému požitku mi vadil zejména opravdu drobný font písma (2.vydání z roku 2010 Voďňany, 331 stran). Mám dobré oči, ale přesto to bylo téměř k nepřečtení. Proto mi čtení také trvalo tak dlouho.
(SPOILER) Právě jsem přečetl. Už uprostřed knihy jsem si liboval, jak je skvělá. Zároveň jsem si říkal, jestli to bude tak dobrý až do konce, což se nakonec povedlo- závěrečné setkání-nesetkání je pěkně vymyšlené i s návratem na úvod. Jen jsem se nevěděl, jestli Pierre, když skáče na peron - nakonec skončí pod protijedoucím rychlíkem? To mi přišlo nejasný a i trochu zbytečný.
Zajímavé příběhy stopařů, krátké povídky. Hodně se mi líbila grafická úprava, i když fotka na obálce není moc dobře zvolená - ti hipíci fakt nejsou "naši" :-) Suma sumárum - příjemné počtení, na druhou stranu nostalgie, dneska se už autostopem nejezdí jako když jsme byli mladí, odvážní a krásní :-)
No, nevím. Sem tam záblesk nápadu, ale vše dokonale pohřbeno tunou papíru. Sympatická snaha o šumavský temný příběh vychází nazmar přemírou nedotažených postav a stylistických neplatností. Nebo jsem nechápavě trdlo a uniklo mi, proč se jmenuje stejně jedna hlavní postava i jakési dítě (Jakub), proč je tam tolik ženských postav se jménem začínajícím na "E": Ema, Erika, Ester apod. Prostě zmatek. Dvě hvězdy za snahu a sem tam světlé body. Ale je to spíše grafomanské dílo, nic víc.
Milostná novela. Mám pro tyhle krátké příběhy "co by bylo kdyby bylo" slabost. Myslím, že autor se potřeboval vypovídat z nějakého svého vlastního prožitku, ale napsal to krásným jazykem a proč hledat v tak útlé knížce něco více? Každá dobrá kniha nemusí nést nutně velké poselství, může prostě jen čtenáře naladit a být dobrým počtením. Tedy: ději knihy bych dal 3 hvězdy. Jazyku čtvrtou hvězdu navíc. A pátou dávám za mistrovský úvod, kde Škvorecký na pár řádcích vystihl tak nějak životní odkaz většiny z nás - že až umřou ti, kteří nás osobně znali, tak je vymalováno a po člověku nezbyde nic. Za ten úvod tedy pátá hvězda, celkem plný počet bodů :-)
Knížka nalezená v knihobudce. Vzal jsem si ji spíše náhodou kvůli jménu autora, které evokovalo napojení na mou oblíbenou detektivkářku M.Klevisovou. Knížku jsem přečetl, ale nějak mě nastrhla. Moc se mi nedařilo vyfabulovat si postavu vyšetřovatele - na jednu stranu to byl dobový policajt, na druhou stranu rádoby chlápek se suchým anglickým humorem (...nasednout do auta jsem nemusel, ještě pořád jsem v něm seděl...). Dočteno, konec OK, celkově čistokrevných 50%.
50%. Čekal jsem víc. Román jako by psali dva autoři. První část - Höfgenův začátek kariéry byl popsán podrobně, takřka "den po dni". Každé hnutí mysli postav bylo dopodrobna rozepisováno. Pak najednou skok - dějově naprosto zásadní rozhodnutí herce Höfgena odejít z provinčního divadla do Vídně a do Berlína autor v podstatě zkonstatoval na dvou stránkách... a navíc začal moralizovat. Rozhodnutí postav začal často komentovat vědoucím pohledem pozorovatele, a kniha získala najednou úplně jinou atmosféru (neříkám, že špatnou, ale prostě jinou). V tu chvíli to bylo za rozpačitých 40%, což vydrželo až do konce. Deset procent navíc přidávám po zpětném zjištění, že knihu Mann napsal v roce 1936, tedy ještě před 2.svět.válkou a tedy s jasnozřivostí včas rozpoznat hrůzy, které se chystaly. To se cení.
Příjemná oddechovka. Šmodrchanci a náhodami autor nešetří, ale text plyne jak bystřina, tak jsem se čtenářsky nenudil. Mé první setkání s p.Bauerem tak nejspíš nebude poslední.
Knihu jsem si koupil zcela náhodou "do vlaku", ve výprodeji v antikrariátu. A přečetl ji na jeden zátah. Děj je již popsán v mnoha předcházejících příspěvcích, a tedy jen dodám, že hlavní červená nit, kterou jsem si v knize našel, je popis DNA ruské duše - náš car (zde zvaný Gosudar), je moudrý, rozhodný a neomylný vůdce a pastýř, kterému je souzeno vládnout. A lidem je souzeno jej obdivovat a pro něj pracovat, aby - někdy v budoucnosti- bylo lépe. Rusko v kostce. Plný počet bodů nejen za nečekaně aktuální knihu, ale i za výtečnou práci překladatele.
Snažil jsem se, snažil. Vždy, když už jsem chtěl knihu odložit, tak mě povedený obrat, fráze, nebo autorský fórek vrátily do hry a já četl dál. Ale na str.90 jsem knihu zaklapnul a skončil. Prostě mě nebavila a zajímavý autorův styl (za který sem dávám polovinu bodů) to nezachránil. Sorry autore. Umím si představit, že knížka někoho nadchne, mě ale tyhle pasivní postavy pozorovatelů života nebaví.
Uff. Kniha se nedá přečíst na jeden zátah, ale před autorem klobouk dolů. Je to Dílo s velkým D. Tolik jmen a souvislostí, p.Čornej snad musí být cestovatel v čase a v 15.století sám žil :-) Ale vážně - povedená věc, která by neměla chybět v knihovně žádného milovníka české historie. Nejen proto, že v knihovně ta bichle skvěle vypadá, ale hlavně pro její obsah.
Knížku jsem našel ve staré knihovně u známého na chalupě. A vzal ji do ruky z nudy, protože jsem nechtěl jen čumět ten večer do mobilu. Autora neznám. A kniha se ukázala být skvělá! Živé dialogy, syrový děj. Klidně by se s malými úpravami mohla odehrát i v 21.století. Početl jsem si.
Půjdu proti proudu a dávám jen 2 hvězdy. Vysvětlím: vzal jsem do ruky 3.vydání z roku 2021, které jsem chtěl dát jako vánoční dárek. Vybíral jsem co nejčerstvější titul,
současné turbulence době prostě není proč dívat se do zpětného zrcátka (vypůjčuji si s dovolením tento příměr od autorů:-) ). Knihu jsem prolistovat, je precizní, v mnohém i praktická. Popisuje realitu tak 10 let nazpět a jako návod na strukturu osobních financí poslouží. ALE: na konci je shrnutí z roku 2021, jak autorům vyšly jejich původní prognózy. A autoři v dubnu 2021 shrnuli, že jsou vlastně géniové, že jim v prognózách vše vyšlo a jako "černou labuť" zafingoval covid, ovšem žádné drama. A nikde ani slovo o tom, jak se změnil realitní trh. Nikde ani slovo, kolik stoupla hodnota nemovitostí. Sorry, ale rodina, která by v roce 2010 investovala tak, aby měla vytoužené 3 milony (o kterých autoři píšou), aby si koupili hezký byt, tak v roce 2021 jim to moc neklapne. Působím určitě jako puntíčkář, ale kdyby autoři napsali, že takový pohyb realitního trhu nikdo nečekal, tak by to působilo sympaticky a s profesní pokorou. Tahle závěr knihy zůstal jen agitkou: napsali jsme skvělé dílo, kupte si. Dvě hvězdy.
Ke všeobecnému základu nahlédnout do této knihy neškodí. Ale je z ní opravdu cítit poplatnost době vzniku a touha ospravedlnit vznik Československa. A navíc je u tohoto vydání z roku 1991 dost nevhodný papír - tisk prosvítá.
Knížku jsem četl na gymplu, líbila se mi, ale že bych ji považoval za něco mimořádného, to ne. Pak jsem ale po čase viděl divatelní představení studentů DAMU, kteří děj naservírovali úplně geniálně. Scény, kdy Tracy okouzleně vyslovoval jméno dívky ve žlutých šatech - Lau-ra Lu-thy-o-vá, nebo když Pingitzer pochrupkával při psychiatrickém vyšetřování, mi knížku skvěle "přeložily" a od té doby patří Tracyho tygr k mým favoritům. Knize dávám 4 hvězdy. Od té páté hvězdičky ji dělí právě to, že můj zájem vzbudilo až vizuální převedení na divadelní prkna a nikoliv přímý čtenářský zážitek.
Určitě fajn k přečtení. Na řadě míst knihy mě napadlo, že pokud bych měl na základce učitele dějepisu (nebo občanky), který by podobným způsobem vykládal svůj předmět, tak bych na školu vzpomínal mnohem raději, než nyní :)
Autora jsem neznal. Na knihu jsem sáhl omylem v knihovně, když jsem si chtěl pěčíst "něco ze sociologie". Téma svobody mě zajímá dlouhodobě, takže když to slovo měla knížka přímo v titulku.. :-) A kniha mě nadchla! Řeknu třeba jen jediný autorův postřeh: v minulosti lidé brali svobodu jako výherní poukázku ke společenské změně a vyššímu společenskému postavení. Zatímco nyní staví nekonečná svoboda konzumu tuto výherní poukázku do jiného světla - lidé už neusilují o společenské změny, jenom se chtějí mít dobře a to lze uspokojovat právě přes perpetuum mobile konzumu. Jednoduché že. Od Baumana si jistě přečtu i další knihy.