Stavy rachotí / Kus života
Vojtěch Martínek
Román z prostředí rodného města Brušperku. Stavy rachotí - Kronika ze starých časů. Kus života - Putování zapadlými pěšinkami.
Přidat komentář
Obě knihy podle mě obsahují autobiografické rysy. V románu ,, Stavy rachotí je to spíš historie na rozhraní ,, starého a nového světa" kdy se pomalu blíží konec cechů se vzniku továren, kdy lidé se musí přizpůsobit nové době. Druhá část nese asi pravděpodobně autobiografické rysy, kdy autor vzpomíná na svoje dětství i na kus svoji mladosti
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Chodil jsem po hřbitově a stíny dávných lidí šly se mnou. Cítil jsem naléhavě jejich blízkost, ale jejich dotek nebyl stisk cizích lidí. Rozuměl jsem jejich řeči. Jejich stavy rachotily z jizeb, slyšel jsem je zřetelně za krásných úsvitů i za měkkých večerů, rachotily slavně a ještě více bolestně. Moudré tváře staříků se na mne dívaly, měkký pohled žen, které vadly v denní lopotě, zasvítil ze stínů stavů. A nebyl to nijak dychtivý zájem romanopiscův, který hledá nový svět a vymýšlí si dějové senzace… hovořil jsem s přeludy, které však ožívaly a staly se tělem.
Autorovy další knížky
1977 | Kamenný řád - I. Kamenný řád |
1957 | Básnický almanach 1956 |
1954 | Domove líbezný |
1987 | Hořící kámen |
1978 | Černá země |
Jakkoliv se člověk snaží utkat si spokojený život, vlastní vinou či zásahem zvenčí se nit někdy zašmodrchá a v suknu se objeví uzlíky. Něco jde opravit, na něco se pozapomene. Jen je smutné zjistit před završením díla, že o řemeslo, kterému se poctivě věnoval celý život, přestává být zájem. Autorovi náleží pochvala za použití nářečí a jeho zdařilé vkomponování do textu.