Staženi z kůže ze tmy vycházíme
Edgar Dutka
V Edgaru Dutkovi (* 1941) se v české literatuře objevil zcela mimořádný prozaik. Nezůstalo to nepovšimnuto: jeho prvotina U útulku 5 se setkala s příznivým kritickým ohlasem a za svůj román Slečno, ras přichází obdržel Státní cenu za literaturu. Ve své třetí knize Dutka představuje soubor deseti povídek vzniklých v nedávné době. Pokusil se v nich na půdorysu detailních mikroanalýz lidských osudů a zlomových situací pojmenovat celé poslední půlstoletí českých dějin, zejména padesátých let – odtud i název knihy. Jeho povídky jsou přísně realistické, jako bychom v nich vstupovali do skutečných a nám zcela známých bytů, místností a úřadů. Dutkovi jde o pravdivé zachycení situací, které se skutečně staly, které někdo skutečně zažil a protrpěl. Jde o jednu z nejvýznamnějších českých prozaických knih posledních dvaceti let.... celý text
Přidat komentář
Nevím jestli můžu napsat, že jsou povídky pěkné, protože si dobu a chování soudruhů pamatuji, mělo by to být jak povinná četba, aby se to nikdy nevrátilo! Nemohla jsem to číst najednou, musela jsem mít oddychový čas, hlavně první čtyři povídky jsou obludné. Výborně napsané.
Ponuré povídky, které působí až hororově hlavně tím, že se jen těžko dá určit, co je smyšlenka a co realita bolševického období naší republiky. Nečetlo se to lehko...
Část díla
Báječ
2007
Beznadějný případ
2007
Dům
2007
I babičky patří do rodiny
2007
Moje středoevropská famílie
2007
Autorovy další knížky
2003 | U útulku 5 |
2016 | Matka vzala roha |
2004 | Slečno, ras přichází |
2021 | Letní valčíky |
2007 | Staženi z kůže ze tmy vycházíme |
První čtyři povídky se mi líbily, obzvlášť Tátovy narozeniny mě zasáhly, tou nenápadnou krutostí, tenkou hranou mezi vytrvalostí a beznadějí. Ostatní, i když i ony vyprávějí o různých podobách totalitní zvůle, byly na můj vkus strohé, bez jiskry, zapomenutelné.