Stébla trávy
Walt Whitman
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/283036/mid_stebla-travy-wHJ-283036.jpg
4
227
227
Nový výbor z jediné, ale rozsáhlé Whitmanovy sbírky (396 básní), kterou autor postupně vydal v sedmi edicích, přičemž do každé z nich byly přidány další nové básně. Básně v tomto výboru byly přeloženy z Complete Poetry & Selected Prose and Letters.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2016 , GaramondOriginální název:
Leaves of Grass, 1855
více info...
Přidat komentář
Kniha obsahuje nejen poezii, ale i prózu.
Poezii je psána volným veršem a v těch volných verších jsou uloženy hluboké myšlenky. Svým pojetím víry v člověka, pokorou, laskavostí, toleranci, obdivem k přírodě, pojetím smrti, někdy až hodně naturalistickým, mi autor nabídl jiný úhel pohledu na svět. Ke knížce se časem určitě vrátím, doporučuji a hodnotím všemi hvězdičkami.
Na tyhle básně bylo potřeba si udělat čas a úplně se do nich ponořit. Četla jsem je opravdu dlouho. Volný verš mi občas dělá problémy, což rozhodně neubralo na zážitku z četby- naopak mě to donutilo se více soustředit. Whitman si vybírá témata, která byla v jeho době tabu a dnes jsou velmi aktuální…Věnuje se však i víře, přírodě, lidskosti a smyslu lidské existence…kdo chce najde v básních možná pár odpovědí na své otázky. Já jsem je našla a jsem za to velmi ráda.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Asi rozumím tomu, proč je Whitman modlou moderního amerického básnictví. Ale je to jen asi. Je to jako když k vám zavane vůně oblíbeného jídla, jenže okamžitě zmizí a vy si ani nejste jisti, co jste to vlastně cítili. Podobný pocit ve mně vzbudily některé autorovy verše. Už jsem si říkal, jo to je ono, chápu ten transcendentní prožitek, který se mi Whitman snaží zprostředkovat, jenže v tu ránu je to pryč...
Nemám moc rád volný verš. Špatně se mi čte, vadí mi jeho nerytmičnost, absence rýmů, v mysšlenkách jsem se velice rychle ztrácel a většinu pasáží jsem musel číst opakovaně. Zároveň mě trochu prudila všeobjímající vyrovnanost lyrického subjektu, kterého kdybych nakopl do kulí, ve stylu Ježíše mi odpoví něco strašně pateticky sysluplného, jako že jsem vlastně ublížil sám sobě.
Jak jsem podotkl výše, několik veršů mě zaujalo, líbilo se mi i celkové pojetí sbírky a její tematický oblouk od zrození po smrt. Možná se ke Stéblům trávy ještě někdy vrátím, až budu o něco starší (a určitě moudřejší), abych verše více docenil.
Pro mě osobně budou vždy Listy trávy vždy velmi výjimečnou sbírkou poezie ani ne tak kvůli okolnostem doprovázejícím jejím koupi (i když ty sami o sobě jsou dobrým příběhem) jako kvůli odpovědím na jisté palčivé otázky, které jsem tou dobou měla.
Walt Whitman je, jak sám autor rád proklamuje, člověk z lidu, který proti krutosti lidského světa staví něhu a laskavost přírody. Člověka představuje nikoliv jako osamělou entitu uvrhnutou do chaosu nepřehledného světa, ale jako součástku společenství, které prostřednictvím lásky k jiným nachází mír a klid v sobě samém.
Whitmanovo brojení proti zbytečné nesrozumitelnosti poezie pro obyčejné lidi a vykreslení básníka jako morálního vůdce společnosti, mi připadá (sice nikoliv objevné a nové ale) především osvěžující a zajímavé.
Navíc děsivá obálka a široké okraje vybízí ty tvořivější a přemýšlivější z nás, udělat knihu pomocí poznámek nebo výtvarného zásahu (neupalujte mě, prosím) opravdu „osobní“.
Některé verše "nicneříkající", některé naopak plné krásných a silných myšlenek.
Co tím chtěl básník jako říct? Tahle kniha je dokonalým vzorem když někdo "mele páté přes deváté". Poetové všech zemí klidně po mně hoďte kamenem, ale byla to blbost.
Musím říct že mě volný verš překvapil, knížka se četla pěkně ale je náročné vystihnout slovy tohle dílo protože v sobě toho nese tolik. Nejlepší bude na pomoc použít slova samotného autora.
"Každé mé došlapnutí na zem prýští tisíci pocitů lásky,
A když se je snažím sebelíp popsat, jen se mi posmívají."
"Vzkažte každému, kdo neleží ve své rakvi a v temném hrobě, že má vše, co potřebuje."
"Stébla trávy" mi moc sedla, jde nejspíš i o moji nejoblíbenější sbírku poezie, která se četla skoro sama. Líbil se mi Whitmanův styl psaní, jeho filozofie, navození atmosféry 2. poloviny 19. století v Americe, dokonce i to, jak občas přeháněl a jaké používal výrazy. Kniha, kterou jsem četl v angličtině, byla asi o dvě stě stran delší než ta, která je tady na databázi, proto je možné, že jsem (náhodou) přečetl i jiné knihy. Měl jsem původně strach z volného verše, protože sám vím, jak k smrti nesnáším poezii ve stylu "Mléko a med", ale zpětně se stydím, že jsem (náhodou) hodil Whitmana do této kategorie, protože "Stébla trávy" jsou na úplně jiné úrovni. Dostal jsem víc, než jsem čekal a stoprocentně se ke knize někdy vrátím.
walte, já rozumím, co mi chceš říct: stojíš, vidíš. jsi portýr, jsi diapason světa v člověku, člověku bez ega a v uvědomění si přítomnosti. mluvíš a vnímáš jeho postavení v bohu.
"jsem jako zbavený těla, vítězný, mrtvý." na shledanou až budu starší, walte
Kniha mě velmi překvapila. Nečtu poezii, ale tuto sbírku jsem zhltla na jeden zátah.
Doporučuji do povinné četby.
K Stéblům trávy se asi budu vracet po celý život. Jedna z nejkrásnějších knih poezií, které kdy byly napsané.
Tahle knížka je jako moc dlouhá horská dráha. Některé básničky jsou výborné, jiné zas za nic nestojí, a po chvíli vás omrzí monotónost celé téhle konstrukce, protože se tu všechno opakuje tisíckrát dokola. Ale líbila se mi, o tom žádná.
"Víš, co to je být milován cizími lidmi, když kráčíš kolem nich?"
Nevím, Walte Whitmane. Ale tuším, že své čtenáře vždy odněkud pozorujete a prožíváte své krásné texty znovu s nimi. A milujete je tak, jak jste miloval všechno na světě.
Jste velmi pozoruhodný člověk.
"Kdyby nebylo nic víc než mlž ve své bezcitné škebli, bylo by toho dost."
Co ve Stéblech trávy najdete?
Velebení přítomného okamžiku.
Laskavost.
Jednotu.
Našeptávající moře.
Cvrlikání ptáků.
Pokoru.
Velkolepost ducha.
Smělost.
Spokojenost.
Moudrost.
Blaženost.
"Jak rychle by mne zabil ohromný a oslňující východ slunce, kdybych nemohl nyní a stále ze sebe šířit východ slunce?"
Nebýt čtenářské výzvy, tak se do této knihy nepustím. Musím přiznat, že do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Buďto jsem to vůbec nepochopila nebo volný verš není nic pro mě.
Není to zrovna můj šálek kávy, alespoň jsem pochopil co znamená termín mistr volného verše :)
Jsem z této sbírky rozpačitá. Ale to se mi u poezie stává často, takže žádná novinka. Nakonec dávám 3 hvězdy, průměrné hodnocení. Některé myšlenky mi zde připadaly zajímavé, ty jsem si v knize označila, že se k nim chci ještě někdy v budoucnu vrátit a více nad nimi přemýšlet. Ale pak tam byly pasáže, které ke mně vůbec nepromlouvaly, nic mi neříkaly a nudily mne. Něčemu jsem ani nerozuměla, nechápala. Ale kdo ví, třeba za nějakou dobu - až budu starší (a moudřejší??), tak možná pochopím.
Autorovy další knížky
| 1969 |  Stébla trávy |
| 1983 | Zpívám o sobě |
| 2002 |  Spojím vás láskou milenců |
| 1945 | Demokracie, ženo má! |
| 1974 | Tráva a tŕstie |
Moje milovaná kniha...už to téma a ta jeho spontaneita zabalená do perfektního hávu slov. Oslavující život, burcující i konejšivá: je tam vše. Kvůli němu a jeho věčnému přepisování vlastní tvorby stojí za to se naučit anglicky.