Stébla trávy

28.01.2019

„Odkazuji sám sebe blátu, abych rostl z trávy, kterou miluji
Až mě zas budeš potřebovat, hledej mne pod svými podrážkami.
Stěží budeš vědět, kdo jsem, nebo co znamenám,
Ale přeci jen ti půjdu k duhu
A pročistím a posílím tvou krev.

Nepodaří-li se ti potkat mne hned, neklesej na mysli,
Nejsem-li na jednom místě, hledej na jiném,
Někde jsem a čekám na tebe.“

Walt Whitman na mě vletěl jako utržený vagón, s velkým drajvem a vibrující energií. Oslovila mě i jeho láska ke všemu a všem. Strhlo mě to a nadchlo.
Jenže jak jsem otáčel další stránky, bylo to všechno nějak pořád stejné a moje zaujetí se vytrácelo – nepřišla změna nálady, nepřišla větší hloubka. Zdálo se mi, že Whitman svoji ústřední myšlenku stále opakuje. Znova a znova, jen jinými slovy.
Také jsem měl pocit, že nemám, jak s Whitmanem vést myšlenkový dialog. Ve svém nutkání být všeobjímající se staví za mladé i staré, živé i mrtvé, bohaté i chudé, šamany i křesťany. Mluví za všechny a tím pádem vlastně nemluví za nikoho – a já se pak k němu neměl jak vztáhnout.

I když se Walt Whitman mezi moje oblíbence nezařadí, na jeho poezii jen tak nezapomenu. Nejsem si totiž jist, jestli jsem vůbec někdy četl něco takového, jako jsou jeho verše. Básnící se na svět obvykle zlobí (jako Bezruč), nebo jsou světem zklamaní (jako T.S. Eliot), nebo nad ním rozjímají (jako Skácel). Ale někdo takhle pozitivní, takhle přitakávající všem aspektům života? Navíc takový zastánce tolerance a lidské rovnosti? V roce 1855? Bylo mi to tak sympatické - až jsem si přál, aby se mi jeho básně líbily víc.

„Všechno mi připadá krásné,
Dovedl bych stále opakovat mužům i ženám: Byli jste ke mně tak dobří, rád bych vám oplatil,
Kudy půjdu, rozptýlím se mezi muže a ženy,
Rozházím mezi ně novou radost a drsnost,
Kdokoli mě zapře, neublíží mi,
Kdokoli mě přijme, muž nebo žena, tomu požehnám a ten mně požehná.“

28.10.2018

Nebýt čtenářské výzvy, tak bych si asi nikdy tuto sbírku básní nepřečetla. Poezie mi nikdy nevadila, nicméně já a volný verš se asi nikdy nestaneme kamarády, minimálně ne po této knize. Do dočtení knihy jsem se musela vyloženě nutit, od jejího rozečtení jsem si neustále opakovala, že mi John Green dluží 70 korun za její pořízení.

10.07.2018

Lyrická oslava všeho živého. Kniha, kterou člověk nesmí číst doma!

18.04.2018

Jsem ráda, že Whitman opakovaně poukazuje na rovnost lidí, tedy nerozlišuje mezi mužem a ženou, bílým a černým - v tom byl téměř nadčasový. Pozitivně také hodnotím, že tématem básní jsou veskrze běžné věci, běžný život, ale nazíraný z originálních rovin a pohledů a okem člověka, který má život rád, ale forma mě nezaujala. Měla jsem pocit, že čtu stále dokola několik básní smotaných dohromady, způsob podání se mi zdál arogantní a egoistický. Čekala jsem něžnou lyriku, nemohla jsem se ale více splést. I když nemám problém s volným veršem, Whitman mě tedy svou poezií moc neoslovil.

21.02.2018

První část byla taková zvláštní nebo prostě nijak se mi to obzvlášť nelíbilo, jenže dál to bylo čím dál lepší a pak to byla krása nevím jak to vyjádřit prostě Walt Whitman

01.06.2017

Něco tak nudného a zdlouhavého jsem už dlouho nečetla. Velkohubý mluvka zpívá ódy na Ameriku, rovnost, bratrství, přírodu a vyvražďování zvířat. V hloubi duše jsem tušila, že se mi Whitmanova poezie líbit nebude, ale kvůli Laně Del Rey, která ho zbožňuje, jsem se do knihy pokusila začíst. Asi bych musela být nadšený americký nacionalista, aby mne kniha oslovila. Dostala jsem se sotva do půlky, a protože už nevidím žádný další smysl ve čtení knihy, odkládám ji.
P. S. Četla jsem český překlad z Levných knih, takže bůh ví, jestli byl soubor básní úplný.

08.11.2016

Krása, krása, krása!!
Musím akorát podotknout že první část mě zcela nezaujala, ale což se velmi rychle obrátilo k lepšímu. Stébla trávy se stala mou oblíbenou básnickou sbírkou.

17.10.2016

Opravdu krásná kniha. Už dlouho jsem se chystala ji přečíst a konečně jsem se k ní dostala a nelituji :-) Sice se čtením básní nemám moc zkušeností, ale tato sbírka dokáže člověka chytit za srdce a umí mu otevřít oči, aby si lépe všímal krásy kolem sebe a vnímal sebe jako božské stvoření. :-)

25.09.2016

Běžná kniha k maturitní četbě, ke které jsem se dokopávala opravdu dlouho. Přečetla jsem ji a jsem za to ráda, protože můžu říkat, že jsem ji přečetla :) (a taky mohu diskutovat s profesorem o Whitmanově orientaci :) )

29.06.2016

Ke zkouškám na anglistiku-amerikanistiku jsme měli v doporučené četbě mimo jiné i Stébla trávy. Znal jsem Whitmana, ale jeho tvorbu jsem do té doby míjel obloukem. Však kdo chce číst v 19 letech poezii? Nakonec jsem jí díky přípravě vzít do ruky musel a zaplať za to, že v originále. Když jsem ji pak později přečetl v češtině, nemělo to už takový efekt jako napoprvé v angličtině.

17.05.2016

Opravdu krásný sbírka. Před čtením jsem si nebyla jistá jestli mě to bude vůbec bavit, jelikož s poezií moc zkušeností nemám a většinou mi dělá problém se to ní úplně položit. To ale neplatilo o tohoto díly, které mě naprosto pohltilo a uchvátilo. Sice se mi daleko více líbili delší básně, ty přes dvě a více stránek. Tak nějak jsem se do nich více vcítila než ty kratší, které dříve než začaly tak už byl konec. Ale i tak je to velmi vydařená sbírka.

04.11.2014

Smělost a energie, jaká se hned tak nevidí. I když moje zkušenost je přece jen odlišná, rozhodně jde o básně působivé a nepřehlédnutelné.

15.05.2013

Tak inspirující, tak emociální. Při jeho slovech skoro jako kdybych se procházela těmi vzdálenými kraji, ošlehána větrem, se sluncem v očích a radostí v srdci. Whitman snad zůstane nedotčen časem a jeho verše zůstanou navždy hluboce spjaty se světovou poezií. Snad je právě to, o čem kdy Walt snil, projít kolem smrti a žít nezdolně dál. Stejně jako Stébla trávy, která nepřestanou růst dál...

01.01.2013

PROSTĚ A JEDNODUŠE WHITMANA MILUJU!!! :)

04.05.2012

Odvážím se říci - vynikající básník, řečník, ale i člověk. Člověk s velice plodnými myšlenkami, úvahami a sny. Bylo mi potěšením přečíst si velmi obsáhlou zpověď jeho života.

W. Whitman psal tohle epochální dílo od roku 1855 - 1892.