Stěhování národů
Jarmila Bednaříková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43114/bmid_stehovani-narodu-2KS-43114.jpg
5
45
45
Dávným a dnes jen obtížně překonávaným nedostatkem české historiografie je fakt, že se přespříliš soustřeďovala na dějiny národní na úkor dějin evropských a světových. Proto nám dosud chybí původní práce o řadě klíčových momentů evropských dějin, a to dokonce i o tématu tak závažném, jako je epocha stěhování národů. Dílo brněnské historičky Jarmily Bednaříkové představuje tak první monografické zpracování této převratné epochy evropských dějin v naší odborné literatuře, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové. Počátek tohoto období klademe do 3. století n.l., kdy výrazně zesílil tlak germánských kmenů na slábnoucí říši římskou. Další mohutný impuls pohybu barbarských kmenů dali na konci 4. století asijští Hunové. Poté již následoval vír dramiatických a skoro nepřehledných dějů, v němž se rychle střídala jména jako Vizigóti, Ostrogóti, Skirové, Alani, Avaři, Vandalové a další a další. Konec říše západořímské roku 476 znamenal uprostřed těchto zmatků jen málokým zaznamenanou epizodu. Až říše franská dokázala vnést alespoň načas do těchto násilím provázených dějů určitý řád. Velkým kladem práce je to, že autorka se nespokojila jen s vylíčením barvitých a napínavých událostí, ale soustředila se též na skutečnosti, které rozhodovaly o dalším evropském vývoji: na šíření křesťanství, které se stalo základem celé evropské kultury, a na formování nového společenského uspořádání, feudalismu. Kniha určená pro širší čtenářský okruh, ale zakládající se na vlsatní autorčině badatelské práci, znamená jak velký přínos odborný, tak poutavý čtenářský zážitek.... celý text
Přidat komentář
Fundovaný a hloubkový ponor do historického období, které dodnes nepřestává fascinovat. Snad proto, že v naší přítomnosti stále častěji s obavami ale i vzrušením předpovídáme etapu podobně chaotickou a stávající paradigmata převracející. Autorka se tu ale nevěnuje žádným podobně zjednodušujícím paralelám, ale seriózně a pečlivě líčí osudy hlavních etnik, která se podílela na tom horečném a často hodně krvavém hemžení na pomezí starověku a středověku. Hodně se věnuje procesu christianizace, který nepochybně hrál v celém dění klíčovou roli. Jinak souhlasím s názorem, že Bednaříková píše srozumitelně, jen jí občas ta souvětí hodně nakynou. Nejednou jsem si vzpomněl na slavnou větu z cimrmanovského Posla z Liptákova o průjezdu Mladou Boleslaví, knížeti Václavovi a žízni. Nicméně to samozřejmě není důvod ke slabšímu hodnocení, čtenář si aspoň potrénuje soustředění.
Kniha, kolem které jsem před téměř dvaceti lety chodil v knihkupectví Barvič a Novotný, prohlížel ji, a nakonec nekoupil, protože pro mne byla příliš odborná a okruh zájmu málo přitažlivý (žádný Caesar, Caligula, žádné tajemné pyramidy). Až posledních pár let mě zpětně mrzí, že jsem ji tehdy nevzal a neuložil do knihovny pro dnešní použití. Je to totiž opravdu precizní dílo a pí Bednaříková na pozdní Řím odborník na slovo vzatý. Knížku jsem si tak musel půjčit na omezený časový úsek v knihovně.
Jako jedna z mnoha mne tu zaujala (logická) interpretace, že Římská říše a její byrokracie byl moloch kladoucí obrovské nároky (na armádu, silnice, poštu, úřední aparát, soudnictví,...) téměř srovnatelné s moderním státem, které ale nízká úroveň ekonomiky a především zemědělství nemohly ani omylem stíhat. Ještě tak dvě staletí, kdy říše rostla a tu neuvěřitelnou zátěž pokryl přísun otroků, to jakž takž šlo. Ale po zastavení expanze a naopak vnějšímu tlaku barbarských národů převzalo toto (daňové) břemeno obyvatelstvo, kterému se tak vedlo opravdu špatně čím později, tím hůře. Ne programově, jen nepoměrem požadavků státu a výkonu ekonomiky. Cesta k feudalismu tak byla nevyhnutelná.
Rovněž (paralela s dneškem?) soukromé zájmy zejména privilegovaných vrstev výrazně převyšovaly zájmy státu a boháči se všemi způsoby bránili odvádění daní a raději si platili soukromá vojska. Opět: cesta k feudalismu tak byla nevyhnutelná.
Výborný je i popis nesporně kladné úlohy církve na nové barbarské (vojenské) elity a na jejich nenásilné začlenění mezi romanizované (civilní) obyvatelstvo v průběhu 5.-6. století zejména ve Franské říši.
Doba stěhování národů je zkrátka fascinující, na jedné straně se rozpadá Římská říše, monolit, který přetrval stovky let, na druhé straně se v rámci subkontinentu přesunují masy a do Evropy proudí nové kmeny z východních stepí. Do toho všeho zasahuje počínající Christianizace. Doba kdy vznikají legendy. Doba, kdy Řím sice na mapě ovládá polovinu Evropy, ale o barbarských kmenech toho přesto dnes příliš mnoho nevíme. Projevuji možná přehnané nadšení, tehdejší obyvatel vesničky vypálené a zotročené Huny by semnou určitě nesouhlasil. Nejsem však profesionální historik, takže si trochu toho nadšení snad mohu dovolit. Kniha je zprvu obtížně čitelná, je třeba si zvyknout na autorčin styl složitých a dlouhých souvětí. Odměna se dostaví v podobě příběhů, které autorka následně rozvíjí, a které jsou nesmírně zajímavé. Navíc jde o původní českou práci, tedy jednoznačně doporučuji.
Tato kniha mi vhodně doplnila informace, načerpané z Třeštíkovy knihy Počátky Přemyslovců. Autorka se velmi detailně zabývá etnickou rozmanitostí epochy, v níž se tvořila tzv. křesťanská Evropa tak jak ji známe v podstatě až dodnes. Tomuto období se naše školství taktně vyhýbá, pročež je nutno doplňovat znalost individuálním studiem.
Fakticky nabušená kniha informacema. Nedá se samozřejmě číst stylem "50 stran najednou". Nejednomu čtenáři by mohl vadit styl dlouhých souvětí, ale právě to dává knize koncepčnější charakter, ikdyž jde o literaturu faktu. Jednotlivé události, týkající se utváření historické Evropy především za pomoci Říma, Germánů a v neposlední řadě například Hunů, jdou chronologicky za sebou a autorka neustále úspěšně dokazuje, že je historikem tohoto období na slovo vzatým. Záživné a zajímavé pasáže se střídají s těmi méně záživnými, ale to už tak v historii bývá. Nechybí samozřejmě rozvedení fatální problematiky v podobě křesťanství, které se do děje těchto věků přes Řím dostalo a dotváří tak ucelený pohled na přelom starověku a středověku v Evropě na pozadí onoho velkého příběhu Stěhování národů.
Určitě zajímavé období, které zná většina jen velice povrchně. Doba, která se vtiskla do podoby národních eposů jako Píseň o Nibelunzích, Beowulf či Edda.
Kromě dějiných souvislostí kniha obsahuje i množství dalších zajímavých údajů (např. vznik vykání).
Někdy je snaha autorky vměstnat co nejvíce informací do vět na škodu, neboť se stávají nepřehledné a méně srozumitelné.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Stěhování národů |
| 2006 | Stěhování národů a východ Evropy: Byzanc, Slované a Arabové |
| 2017 | Stěhování národů a sever Evropy: Vikingové na mořích i na pevnině |
| 2009 | Frankové a Evropa |
| 2012 | Attila: Hunové, Řím a Evropa |
První pocit, který si běžný čtenář uvědomí, je pravděpodobně chaos. Chaos, ze kterého postupně krystalizuje tehdejší skutečný chaos tvorby nových národů, nových společenských uspořádání a nového náboženství, které souběžně měnilo způsob myšlení a přesun hodnot. (A věru, nebyly to ony současné vnucované "evropské hodnoty"). Už jen upozornění na to, jak původní pojímání síly a důkaz přízně bohů při vojenských vítězstvích se posunuly a přestaly být důvěryhodné...
Tehdy Evropa vřela skutečně jak voda v kotli a vznikl nový řád, ordinovaný lepším náboženstvím lásky.
A nic na tom nemění, jak bylo v budoucnu zneužíváno, využíváno a tupeno. Všichni lotři dělali vše možné, ale cestě nezabránili. Teď jsou zajímavé analogie s dnešní dobou, dnešními snahami a zneužíváními. Rád bych viděl, co bude výsledkem, ale mohu pouze tušit. Jedno je jisté, "Ukrajina" to nebude.