Stena
Marlen Haushofer
Hrdinka románu prijíma pozvanie na víkend do poľovníckej chaty, ktorá patrí príbuzným. Po príchode na chatu sa majitelia vyberú ešte do blízkej dediny čosi vybaviť, no už sa nevrátia. Znepokojená žena sa na druhý deň ráno vychytí zistiť, kde zostali. Všetko naokolo je také ako inokedy: dolina, stromy, horské lúky. Ibaže prv ako sa dostane do dediny, narazí na neviditeľnú stenu, za ktorou vládne smrteľné ticho a nehybnosť. Odrezaná od ostatného sveta, obklopená zvieratami - psom, mačkou a kravou - zariaďuje sa žena na chate a usiluje sa prežiť, pričom nanovo prehodnocuje svoj vzťah k prírode, medituje o slobode a o smrti.... celý text
Přidat komentář
Neobyčejná kniha... vlastně knížečka se světle zelenými stránkami, hustě popsanými a bez kapitol. Jde tu o přežití, ale thriller (ani sci-fi) nečekejte. Je to pozoruhodný psychologický příběh jedné ženy bez jména a jejích zvířecích přátel - silný, dojemný, nadčasový. Snaží se přežít, jak jen to jde a píše, aby nepřišla o rozum. Na všechno je sama a mluvit může jen se svými zvířaty, která se pro ni stávají opravdovými společníky a smyslem jejího bytí. Jedna z těch knih, na které se nezapomíná, i proto se smiřuji s celkově smutnějším laděním, daným námětem a okolnostmi příběhu.
(Velký dík patří nakladatelství, obdiv autorce, o které se více dozvíte na konci knížky. Ráda bych si od ní ještě něco přečetla.)
Skvelá kombinácia robinzonády a mýtu o arche Noemovej. Stroskotať možno aj tak, že sa nikam neplavíte a ostanete na mieste, kde práve ste.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie přátelství zfilmováno rakouská literatura samota člověk a zvíře sci-fi přežití postapokalyptická sci-fi
Tato kniha mě opravdu chytla, postupem čtení jsem se tolik vcítila života hlavní hrdinky, která se se svým příběhem bezcílně svěřuje, a její pocity, samotu i vztah ke zvířatům prožívala natolik hluboce, že jsem naráz dokázala přečíst maximálně 20 stránek. Tolik smutku, melancholie a hloubky na 175 stranách se jen tak nenajde.