Stepný vlk
Hermann Hesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272412/bmid_stepny-vlk-3aZ-272412.jpg
4
860
860
Autor napísal svoj svetovo známy román v roku 1927 ako bilanciu kríz uplynulého desaťročia a pokúsil sa o formulovanie východísk z nich. Poučený psychoanalýzou odhaľuje korene vlastnej osobnosti a zároveň snahu o prekonanie protikladov ducha a pudov. Román vyniká neobvyklou štruktúrou, poetikou, fantastičnom a pôsobivým prelínaním sna a skutočnosti.... celý text
Přidat komentář
Hesse se v sobě pěkně pošťoural aby pak bravurně svou psychoanalýzu hodil na papír.
Přišlo mi to celé jako metafora na duchovní růst. Animus Herman a Anima Hermína, hledají k sobě cestu a učí se spolu protančit k celistvosti.
Poslední třetina, mi přišla jako bloudění v astrálním světě. Naznačení toho, že skutečný svět lze najít až za hranicí pěti smyslů. Že vše má hravou, snovou podstatu, ve které se neustále mění kulisy a kostými herců. Téma však zůstává ponecháno.
80%
Nejlepší Hesseho kniha. Samotář nemusí být vždy blázen a podivín, člověk kterého je třeba litovat.
A vždy je možné se něco nového naučit, anebo se utvrdit v tom co už vím, například, že je úplně jedno co si o vás druzí myslí. Žijte svůj život.
No toto nebolo vôbec jednoduché čítanie. A neviem prečo som si myslela, že by malo byť. Siddhárthu som zhltla a pri Stepnom vlkovi som strávila teda niekoľko fakt sústredenia plných hodín. Kniha má viac rovín, dosť metafor... Nie je ani zďaleka prvoplánová, obsahuje odkazy do života, myšlienky... Musím ju ešte stráviť, pretože mám z nej veľmi zmiešané a neustálené dojmy... No je treba zdôrazniť, že to, čo obsahuje, je veľmi veľmi silné a za jej hlavné posolstvo považujem možnosť oslobodeného vedomia...
Stepního vlka vnímám také jako oslavu života, který se žije se všemi svými stránkami. Při čtení mi došlo, že je platná i v našem oddobí, že se nic zas tak moc nezměnilo a to mě hodně překvapilo. Navíc jsem se hodně dověděla i o sobě. Narcis a Goldmund se mi líbil víc, tato kniha mi přišla těžší tématem i způsobem vyprávění.
Vynikajici kniha, psychologicky naprosto na vysi, kazdy se tam v necem najde. Nosnych myslenek je tam opravdu tolik, ze jsem je ani vsechny na prvni precteni nepobrala. Docela jsem koukala. Moc rada se k ni v budoucnu vratim...
Za mě velká spokojenost. Vůbec mi nevadilo, že knížka neměla téměř žádný děj. Popis osobnosti byl parádní! Psychologie, filosofie...dokázala jsem se perfektně do Harryho vžít a musím říct, že mi byl svým způsobem velmi sympatický :) Takže knížku doporučuji!
Já jsem ji četla jako referát na němčinu :)
Jak autor v dovětku vysvětluje, kniha není příliš vhodná pro mladé čtenáře, a přesto je pro mě úchvatná a těším se, až se k ní v průběhu života budu vracet. Je pravda, že posledních 40 stran pro mě bylo hůře stavitelných vzhledem k fantaskním scénám, ale na konci koneckonců nezáleží.
Úžasná kniha, nejlepší, nejsilnější kniha co jsem v životě četl a přesto bych jí doporučil málokomu . Popis děje je, myslím si, v tomto případě naprosto zbytečný, děj je zde podružný, rozhodně to není kniha pro lidi , kterým jde v knihách především o příběh, takovým lidem zůstane Stepní vlk dost pravděpodobně nepochopen.
Stepní vlk je především o myšlenkách , emocích , kniha se pro plné docenění nesmí jenom "tupě" číst, ale prožít, občas během čtení na chvíli odložit a vstřebávat
Kniha pro pomatené, ne pro všechny.... :) . Pro lidi , kteří se cítí jako plaší, samotářští stepní vlci , nepatřící do současné doby a přece v ní žijící . To jsou lidé, kterým knížku doporučuji.
Rozhodně nesouhlasím, že jde čistě o depresivní četbu, mé pocity po dočtení byli různé, ale ne depresivní :) . Jeden kamarád mi řekl, že je to podle něj oslava a ospravedlnění "sebevraždy" , já knížku vnímám naopak jako uctění života. Tohle samo o sobě je podle mého dost vypovídající :)
(Stretnutie s bohom.）str.24/25
Bolo to na koncerte, hrali nádhernú starú hudbu, a medzi dvoma taktami, keď drevené dychové nástroje hrali piano, sa mi zrazu otvorili dvere onoho sveta,preletel som nebesami a videl som Boha pri práci, cítil som blaženú bolesť,
a ničomu na svete som sa už nebránil,
ničoho na svete som sa už nebál, so všetkým som súhlasil a všetkému
som dal svoje srdce.
Netrvalo to dlho, možno štvrťhodinu, ale tej noci sa mi to sem-tam vo sne vrátilo, a odvtedy, vo všetkých tých prázdnych dňoch to sem-tam skryto zažiarilo, niekedy som to celé minúty zreteľne videl ako zlatú božskú stopu prechádzajúcu mojim životom,
takmer vždy bola hlboko ukrytá pod blatoma prachom, potom znova zasvietila predo mnou zlatými iskrami, akoby sa už nikdy nemala stratiť a predsa čoskoro hlboko zapadla.
Raz v noci, keď som ležal s otvorenými očami, začal som zrazu recitovať verše, príliš krásne a príliš zvláštne verše, aby som pomyslel na to, že by som si ich mal zapísať, ráno som si ich už nepamätal, a predsa ostali vo mne skrité ako tažké orechové jadro v starej krehkej škrupine.
Inokedy to prišlo, keď som čítal básne, keď som uvažoval o nejakej Descartovaj či Pascalovej myšlienke, potom to zas znovu zažiarilo a viedlo ma zlatou stopou vysoko do neba, keď som bol s milenkou.
Ach, tažko nájsť túto Božiu stopu v živote, ktorý vedieme, v týchto priveľmi spokojných, priveľmi bezduchých časoch, pri pohľade na túto architektúru, na tieto obchody, na túto politiku, na týchto ľudí!
Akože som mohol nebyť Stepným vlkom a drsným samotárom vo svete, ktorého ciele sú mi cudzie, ktorého radosti mi nič nehovoria...!
Knihu jsem četla v rámci povinné četby na SŠ. Vím, že se mi líbila, ale byla pro mě v tu dobu těžko pochopitelná. Jednou se k ní určitě vrátím.
Fantastické, dechberoucí, po jednom prečtení têžko uchopitelné....spoustka myšlenek, se kterymi se ztotožnuji. Prvních sto stránek pomêrnê náročnych, zbytek velmi čtivy, hltal jsem každou stránku a čekal na katarzi. Za mne geniální literární dílo a zasloužená Nobelovka za literaturu. Btw se chystám si zajít na Dona Giovanniho, musím zjistit, kde se hraje:)
Miestami náročné, ľahko šmrncnuté psychoanalýzou (ktorú nemusím, no Hesse je Hesse), ostro kritické k vtedajšej (aj dnešnej) spoločnosti, k tomu ešte prelínanie skutočnosti a snu kedy sa človek pýta, čo je vlastne pravda.
Jedna z tých kníh, na ktoré musí človek dozrieť, aby ich dokázal plne pochopiť. Hesse holt nie je literárny brak ani biedne napísaný ženský román, ktorý láme rekordy.
Jak se ztratit za zrcadlem reality, díky existenční tísni a špatně načasovanému letáku, který změní všechnu naši realitu... a dojít tak k tomu, že nová láska, přes všechny masky zaslouží smrt... o překvapení a zmatku staneme-li se tak doopravdovým vrahem této lásky.
Těžké hodnotit. Chvílemi mi čtení šlo ztuha, ale vlastně jsem našla každou chvíli v knize myšlenku, která mě zasáhla.
Ano, taky odsuzuju maloměšťáky a jejich život žiju.
"Naučte se brát vážně to, co je vážnosti hodno, a tomu ostatnímu se smějte!"
Je to úchvatná, ale těžká kniha, kterou jsem nedokázal uchopit po prvním čtení - a to hlavně z toho důvodu, že jsem měl neustále tendenci pokračovat dál, abych se dozvěděl, jak to celé dopadne, a neulpíval jsem na detailech a myšlenkách, které jsou pro tuto knihu tak podstatné. Vůbec ona zápletka s knihou v knize, kdy Stepní vlk, čte o Stepním vlkovi, je fenomenální, neboť i já jsem měl několikrát pocit, že čtu knihu sám o sobě - což je samozřejmě jen vnucená nadsázka.
Takže ke knize se jisto jistě vbrzku vrátím, stejně jako jsem to udělal s Petrem Camenzindem:)
Při čtení jsem byla rozervaným a hledajícím se tvorem, asi proto se mi vlk tolik vpil pod kůži. Nadčasovost autorových myšlenek a atmosféra na každé stránce je důvod, proč bude tahle knížka už navždy srdcovka.
Hlavní postavou je muž, kterému se pro jeho zvláštní povahu říkalo stepní vlk. V knize se podává filozoficko-psychologická analýza stepního vlka, bytosti napůl vlčí, napůl lidské, a zároveň analýza světa analogicky rozdvojeného. V románu jsou děj a vnější reálie nepodstatné.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Jak nemám být stepní vlk a trhan poustevník uprostřed světa, z jehož cílů nesdílím ani jediný, z jehož radostí ke mně žádná nepromlouvá.
I kdo v sobě nemá svého vlka, nemusí být proto ještě šťasten. A i ten nejnešťastnější život má své slunné chvíle a kvete v něm trocha štěstí v písku a kamení.
Zajisté, život je vždycky hrozný. Vůbec za něj nemůžeme, a přece máme odpovědnost. Člověk se narodí, a už je vinen...
Z utrpení dlouhých monologů mě zachránila až Hermína a s ní spojené dialogy. Díky! Nebudu si hrát na to, že jsem knihu plně pochopila, je to zvláštní kousek. Líbilo se mi třeba to divadelní imaginárium v závěru knihy.
Pokaždé, když Stepního vlka čtu, chápu ho o něco méně. Asi si s každým čtením uvědomím, že opravdu nejsem cílová skupina této knihy (muž ve středních letech) a časové i místní umístění děje pro mě už taky není tak uchopitelné. I přesto mi ale kniha vždycky pomůže a trochu mě nakopne žít. A proto ji mám tak ráda.
Štítky knihy
zfilmováno německá literatura švýcarská literatura samota
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
Četla jsem tuto knihu před mnoha lety a velmi mě oslovila. Hlavně její duchovní rozměr - bylo to v době začátků mých hledání odpovědí na věčné "PROČ". Takže moje hodnocení je za to přečtení tenkrát.