Stepný vlk
Hermann Hesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272412/bmid_stepny-vlk-3aZ-272412.jpg
4
862
862
Autor napísal svoj svetovo známy román v roku 1927 ako bilanciu kríz uplynulého desaťročia a pokúsil sa o formulovanie východísk z nich. Poučený psychoanalýzou odhaľuje korene vlastnej osobnosti a zároveň snahu o prekonanie protikladov ducha a pudov. Román vyniká neobvyklou štruktúrou, poetikou, fantastičnom a pôsobivým prelínaním sna a skutočnosti.... celý text
Přidat komentář
Jak už zde někdo řekl - je málo stran, kde jsem si v knize nepodtrhla nějakou větu nebo odkaz, ke kterému se chci vrátit. Ještě jsem ji nedočetla a už vím, že jí budu číst znova a znova, že se k ní budu vracet.... Po dlouhé době dílo, které bude dalších z několika mých osudových, co mne ovlivní. Struktura mi rozhodně nepřijde složitá nebo nepřehledná. Ideální pro pomatené.
Anarchistickou atmosférou obalený príbeh, ktorému nie je ťažké podľahnúť, pretože pojednáva o strastiach mnohých z nás tak, že miestami vyvolá až depresívny pocit beznádeje, ktorý poznáme, vytiahne z mysle tie veci, na ktoré sa snažíme nemyslieť, aby sme sa netrápili, odhaľuje naše svetlé a temné stránky, ktoré skrývame hlboko v nás, a ktoré sú dôsledkami našej chaotickej civilizácie, alebo u niektorých naopak toho, že sa do tejto uponáhľanej spoločnosti nevedia zaradiť. „Vždy to tak bolo a vždy to tak bude, že čas a svet, peniaze a moc patria bezvýznamným a povrchným ľuďom, a ostatným, tým naozajstným, nepatrí nič. Nič iba smrť.“ Záver je spirituálnym drogovým vyvrcholením s trochu naivnou záverečnou pointou ako možným (ale správnym?) riešením: „Musíte sa naučiť počúvať prekliatu rozhlasovú hudbu života, uctievať ducha, ktorý sa za ňou skrýva a smiať sa z jej pazvukov...“
Četla jsem dvakrát a dvakrát to byla jiná kniha.
Dopručuji před četbou zažít nějakou hlubokou osobní tragedii. Kniha vás vrhne ještě hlouběji do vašeho už i tak trýznivého stavu, o kterém jste si nadějeplní začínali myslet, že svého nejhlubšího bodu už dosáhl. A to je přesně to, co člověk domnívající se, že je na pokraji zešílení, může potřebovat.
Složité, ale nádherné čtení.
Doporučuji přečíst Hesseho Narcise a Goldmunda, který je svou krásou zajímavým kontrastem ke Stepnímu vlkovi.
VŠ povinná četba. Na několika prvních stranách jsem si říkala: Fajn, to by šlo. Poté mi chvíli trvalo se zorientovat ve vypravěči. Pak už to šlo jen z kopce. Sáhodlouhý složitý popis povahy stepního vlka. Pak to zase chvíli šlo, objevuje se podivná postava, která pomáhá hl. hrdinovi z depresí. Chápu. A co přišlo na konci, nad tím úplně rozum zůstal stát. Konec z mé strany totálně nepochopený, šílený a vlastně, co to tam mělo dělat? Celou dobu se kniha tváří, jako příběh obyčejného muže a najednou cestuje v čase, mluví s mrtvými spisovateli??
Nečtetlo se to nejlépe, ale pomalu to šlo.
Tak toto byla moje první knížka od Hesseho, čtena před lety a ačkoliv mě dostala do lehké depky :-D, tak se k ní ráda vrátím. Všechny Hesseho knihy jsem přečetla jedním dechem.
Jsem na vážkách... v knize je spousta zajímavých myšlenek, ale bylo pro mě velmi těžké udržet pozornost a nejspíše jsem jich mnoho přehlédla.
Cetl jsem soubezne s Tulakem po hvezdach, byl to vlastne takovy duel. Obe knihy predchazi jejich povest. V mem vnimani vsak zcela jednoznacne vyhral Tulak po hvezdach. Cekal jsem od Stepniho vlka vice a ve vysledku, byt se pribeh prijemne cte, se jedna vlastne o takovy kompilat analyticke psychologie, Freuda, trocha filozofie, nejakych vychodnich nauk etc. Hesse ma lepsi knihy, i kdyz mi celkove jako autor prijde lehce precenovan.
Zaslouženě vychvalovaná kniha, přesto jsem od ní čekala ještě o trošku víc. Jinak řečeno: četla jsem i mnoho jiných, lepších knih, o kterých se tolik nebásní.
Týhle knihy jsem se vždycky bál, nakonec jsem, stejně jako třeba u Kafky, zjistil, že nejlepší je zahodit za hlavu všecky předsudky a jít do toho s čistou hlavou. Přes svojí komplikovanost se to totiž čte víc než dobře, základní myšlenka je poměrně srozumitelná a že člověk něco tak úplně nepochopí naopak dává možnost interpretovat si to po svém. Ve svých 30 letech jsem asi dokonalej prototyp měšťáka (z vesnice :-), nemam potřebu zkoumat svoje hranice - naopak, mám rád svůj klid... přesto jsem si z knihy vzal dost. Marně vzpomínám, kdy jsem naposled šel tak "do sebe"... tohle je osobní, každej ať se s tim popasuje po svym, nemam potřebu přidávat sem další obecný plky. Rozhodně ale nadčasová kniha, vždyť utápění se v bezobsažný zábavě nebo devalvace reprodukované hudby se zhusta řeší i teď. Samotnej konflikt "zvířecí" osobnosti vs. civilizační vrstvy je taky věčnej ať už tomu zvířeti v sobě řikáte stepní vlk nebo gorila (V518)
Neviem čo ma Stepnom vlkovi dostalo, miestami som nedýchal, miestami sa nudil, ale hlavne som nedokázal prestať čítať a so slzami v očiach čakal na Harryho zázračné uzdravenie, ktoré by bolo zdravením aj mojim. Krásne a smutné zároveň.
Tohle není kniha, tohle je kult. Spirituální román v tom nejlepším slova smyslu, pro mě důkaz, že umění v západní kultuře do jisté míry převzalo funkci dříve vyhrazenou pouze náboženství. Formálně inovativní první část románu tvoří dlouhá úvaha/esej o tom, kdo je to stepní vlk. Teprve poté následuje Harryho příběh. Ten mi přišel zajímavý už z toho důvodu, že podobné období jazzového věku zachytil ve svých knihách můj jiný oblíbenec, Fitzgerald. Na jedné straně moderní styl amerického autora, na straně druhé téměř nábožensky starosvětská atmosféra Hesseho románu. Zajímavé srovnání.
Knihu jsem měl jako povinnou četbu na škole. Nevím čím, ale kniha mě úplně dostala. Vtahovala mě do děje, nutila mě přemýšlet a číst ji dál. Dlouho po přečtení jsem ji měl v hlavě. Jedna z nejlepších knih, co jsem četl.
Kdybych neměla Stepního vlka zařazeného v povinné četbě, asi bych po něm nesáhla. Popravdě mě vyděsily sáhodlouhé a složité popisy této knížky, bála jsem se dát do čtení, ale nakonec jsem nelitovala. To, jestli jsem knížku plně pochopila, nechám stranou. Našla jsem si v ní to "svoje", několikrát jsem v ní našla sebe samotnou. Rozhodně to není oddechová četba před spaním, člověk by měl při čtení Stepního vlka zaktivovat všechny mozkové závity a bude se divit, co v této knížce najde.
Pěkné zamyšlení nad ustrnutostí v životě, ze začátku mě nadchnula kritika měšťáctví, ke konci zase objevování skrytých výzev života, mladé lásky, radosti. Žádná velká filozofie, prostě jen tak.
A ještě citát z knihy, který mě oslovil:
Měšťák je tedy bytostně stvoření s chabou životní hybnou silou, stvoření úzkostlivé, bojící se sebeobětování, snadno ovladatelné. Na místo moci dosadilo raději většinu, na místo odpovědnosti hlasování.
srdcovka. vzpomínám si, že jsme ji dokonce měli zmíněnou v osnovách českého jazyka na střední škole asi takto: německo 30. léta, meziválečná literatura, písemnictví. Hermann Hesse - stepní vlk. Kritika společnosti. Tečka. Následně nám byla přednesena profesorkou báseň stepního vlka, a poté se zmínila, že mě by se tato kniha určitě líbila. Pomyslel jsem si no to určitě. Profesorka, která pohrdá J.P. Sartrem a třeba i Bukowským může vědět kulové o tom co se mi líbí a co ne. Po letech jsem si knihu přečetl, a musím uznat.... Ano paní profesorko měla jste pravdu:))
Perfektni nadčasová kniha. Ale musim se přiznat, dal jsem si během čteni pauzu. Asi v prvni třetině jsem se začal prokousávat ani nevim proč. Ale pak to dostalo uplně jiný nádech. Kniha je nadčasová a myslim že by bylo zajimavé psát knihy tohoto tipu každých deset let.
Jestliže mi Petr Camenzind připadal jako CESTA, potom Stepní vlk zapůsobil jako naprostá závrať. Dojem člověka pod vodou, který pozoruje světlo skrze vodu a v noci je obestřen úplnou tmou. Neuchopila jsem jistě vše a věřím že to co zachytím příště bude stejně závratné. Ta nevyčerpatelnost slova do kterého zapouzdřil obrovské záležitosti. 5/5
Ach Ti klasičtí němečtí autoři. Číst Stepního vlka pro mne bylo utrpení. Nedokázal jsem se identifikovat s hlavní postavou, byl pro mne krajně nezajímavý, nudný, otravný. Často jsem protrpěl 5 stránek, aby mne alespoň trochu zaujaly 2 odstavce. Od setkání s Hermionou to bylo trochu lepší, stále jsem trpěl, ale věděl jsem, že chci knížku dočíst. Popisuje duši HH mnohovstevnatě, důkladně a hluboce. Jeho uzdravování vedlo přes propasti, vrcholy i temné slepé uličky a nakonec jsem si dokázal asi 3 stránky i vnitřně prožít a užít. Jsem moc rád, že jsem vydržel a ještě raději, že už to mám za sebou. Zalíbení HH v Goethovi a Mozartovi není náhodné. Zpracování je 5*, čitelnost pro mne 1*. Takže nehodnotím.
Štítky knihy
zfilmováno německá literatura švýcarská literatura samota
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
Dočteno. Nemám slov, pravděpodobně je najdu za pár let. Zatím se pokusím seskládat střepy myšlenek do jednoho zrcadla.