Stepný vlk
Hermann Hesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272412/bmid_stepny-vlk-3aZ-272412.jpg
4
862
862
Autor napísal svoj svetovo známy román v roku 1927 ako bilanciu kríz uplynulého desaťročia a pokúsil sa o formulovanie východísk z nich. Poučený psychoanalýzou odhaľuje korene vlastnej osobnosti a zároveň snahu o prekonanie protikladov ducha a pudov. Román vyniká neobvyklou štruktúrou, poetikou, fantastičnom a pôsobivým prelínaním sna a skutočnosti.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha! Některé knihy přečtu a časem zapomenu, ale tady se mi i po měsících v hlavě "vyplavují" pasáže. Kniha mě vzala víc než jsem si myslela. Vím, že se k ní jednou zase vrátím.
Neříkám, že jsem to pochopila, neříkám, že jsem to nepochopila. Ale každopádně mě to dostalo.
Stepní vlk mi spadl do klína v době, kdy jsem ho nejvíc potřebovala. Prožívala jsem velmi těžké období, z něhož mi Stepní vlk značnou měrou pomohl. Stejně jako autor píše v dovětku, i pro mě je Stepní vlk kniha o uzdravení, ne o ničivé síle deprese.
Jak napsal autor, kniha je o vnitřním rozpolcení a balancování života cca padesátiletého člověka. Když jsem se pokoušel o Stepního vlka v 18ti, nedočetl jsem ho, teď už v 34ech jsem ho zvládl přečíst, ale myslím, že ho (snad) plně docením, až si ho přečtu potřetí v 50ti. Kniha je moudrá, magická a hluboká, ano, každý si v sobě nosíme spoustu aspektů a osob a některé občas vnitřně promlouvají věci, které se nám líbí, kterým rádi a bez výčitek podlehneme, ale některé jsou tak odporné a neslučitelné s námi, že se je snažíme zahlušit a upozadit. Je pak možné, že pak taková osoba někdy nespoutaně osvobozená vytryskne a začne konat - takhle by se dali možná popsat psychopatičtí vrazi, ke kterým "promlouvají hlasy". Mě taky občas napadají věci, které bych nahlas neříkal, s kterýma ale umím žít a zde mi pan Hesse ve svém traktátu dal takového průvodce jak s nimi zacházet - a určitě nejen mně. Každý máme v sobě takového Stepního vlka, který občas cení zuby na vše kolem, na to přízemní maloměšťáctví s malými starostmi bez větších ideálů a máme chuť se rozběhnout vstříc chladivé divočině pryč od toho všeho pokrytectví dnešní doby. Je dobré, ne-li nutné, tento silný vnitřní hlas občas poslechnout, pokud ho člověk ještě slyší!!! Opravdu zásadní kniha.
Nikdy bych si nebyl pomyslel, že je možné složit román vlastně zhola jen ze samých myšlenek a úvah a napsat to tak, aby to přitom bylo úžasně čtivé. A to i přes skutečnost, že tohle arcidílko se krom úvodní kapitoly de facto odehrává jen v mysli hlavní postavy.
Věřím, že tohle je jedna z knih, ke kterým se člověk po čase vrací a i když je čte potřetí stále bude nacházet nové a nové podněty pro přemýšlení. Hesse měl dar věci vysvětlovat prostě, přímě, nepotřeboval k tomu používat frází, ani odborných výrazů, věty v jeho knihách plynou jako klidná řeka, ale také její silou podemílají břehy konvenčnosti a měšťáckosti...
..... Kdo dnes chce žít a radovat se ze života, ten nesmí být jako ty a já. Kdo žádá místo fidlání hudbu, místo zábavy radost, místo peněz duši, místo patlání opravdovou práci, místo hříček opravdovou vášeň, pro toho tenhle hezoučký svět není žádný domov....
Kniha vystihující základní protiklad vnitřku každého člověka, boj introverta a extroverta, boj liberalismu proti konzervatismu, boj člověka proti strachu (strach proti odvaze), a jako ve všech Hesseho knihách jde především o chtění být znalým (mocným z nietzsovského pohledu) či hluboce cítícím (propuknout v člověka), stepní vlk je takový Narcis a pomatený (Harry) je Goldmund. Hesse nás přibližuje jedinému člověku, odhaluje pocity, které niterně zažívá každý a vede nás tak sítí myšlenek a zároveň cestou pocitů vlastním životem. Snaží se nás vyléčit, protože nám předkládá utěšující myšlenku "mnoha duší člověka", řeší jí paradox "Narcise a Goldmunda", kdy si uvědomujeme, že sice nemůžeme žít plný a vědoucí život zároveň, ale můžeme je střídat podle toho, do jaké situace se dostaneme (a podle toho si poskládáme vlastní figurky - hůře či lépe). Je to utěšení mysli, která bojovala a zjistila, že tento druh boje je malicherný a zbytečný, že má život smysl i bez něho, protože život je samotným bojem o rozestavění figurek.
Kniha nám nepřináší jen tyto krásné myšlenky stepního vlka, ale ukazuje nám právě naše pudové protispolečenské cítění pomatených, prochází se tak s námi vlastním životem a dává nám dopřát niterných pocitů (magické divadlo), plní tak komplexně vnímání obou protikladů a manifestuje celé své dílo.
Strukturalizovaný, poetický, halucinogenní a skrz nasrkz psychoanalytický pohled do nitra bytosti, která myslela, že je jen a pouze stepním vlkem, ale ve výsledku jim pouze chtěla být. Dekonstrukce člověka a jeho mysli.
"Jsem stepní vlk a stepí pobíhám,
sněhem zasypán leží svět,
z břízy odlétá havran a jsem sám,
zajíčka, srnky nikde nevidět."
Od chvíle, kdy jsem narazila na tuto knihu a přečetla si tyto verše, věděla jsem, že Stepní vlk bude mou srdcovkou. Věřím, že je na světě spoustu mladých pseudointelektuálů, kteří se v knize našli tak jako já, ale to nic nemění na tom, jak mě příběh dostal. Mám zlozvyk si podtrhávat citáty, jež mě zaujaly. Nutno říct že jsem si počmárala polovinu knihy (tužkou, tak snad nepřijdu do pekla).
První dvě třetiny jsem se ztuha prokousával a několikrát jsem chtěl knihu nadobro odložit. Ale poslední třetina byla strhující. Celý závěr se mi před očima odvíjel jako nějaký temný kreslený komiks. Konec trochu nečekaný a přiznám se, že ne úplně pochopený. Škoda těch prvních 2/3, které mi nesedly.
Tak začínám mít pocit, že z těch mých zdejších komentářů nic moc nevyleze... Ono se těžko píše několik let nazpět. Ale nedá mi to, zase si zavzpomínám... Stepní vlk... Tak jsem to četla... a pořád jsem si říkala, že mě to vlastně moc nebaví, ale přitom střídala jedna lepší stránka druhou. Opravdu, a po dočtení jsem měla pocit poctivě odvedené dřiny. Možná bylo dobře, že mě linka nestrhla k rychlému přelítnutí, ale trochu jsem si zabojovala. Jako když se čte filosofie - námaha, ale ty výsledky! Né, tak dramatické to nebylo, četlo se to docela dobře, jen jsem občas vzhlédla a zpřemýšlela si, co to vlastně čtu.
Mám Hesseho moc ráda a přečetla jsem hodně jeho knížek, ale Stepního vlka, jsem nějak nemohla pochopit. Zkoušela jsem to, ale fakt se mi to nepodařilo. Je to už hodně let zpátky, takže mám v plánu to ještě jednou zkusit. Těším se:)
Z období krize, kdy bouře emocí a rozkolů trhala duši. Kniha, z níž mám smíšené pocity a přesto ten jemný a lidský Hesseho styl dělá dojem - jak píše o člověku, o věčném boji každého z nás. I přes to, jak moc to mává emocionálně je radost tohleto číst a strašně snadno se do toho ponoříte, ať čtete v autobuse, doma, na návštěvě, kdekoliv.
Ikonická kniha, Hesseho nejčtenější, ale rozhodně ne nejlepší.
Mistrovské dílo! ... ale to si vlastně říkám o každé přečtené knížce od Pana Hesseho:)
Velmi silná záležitost. Kniha, která je hodně hluboko zapsaná. A zůstane napořád zapsaná.
Knížka, co se musí vstřebat. A ten výsledný dojem není vůbec špatný, ba naopak! Naděje na konci má být vždycky :))
Štítky knihy
zfilmováno německá literatura švýcarská literatura samota
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
Stepní vlk je jako Harryho dívky. Každému je dáno to, co si jen dokáže vzít. Myslím, že není třeba přesně chápat, stačí si brát. Těším se na další přečtení a jsem zvědavá, co mi bude příště dáno.