Štěstí hřeje jako slunce
Pauline Mai
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495362/bmid_stesti-hreje-jako-slunce-YgT-495362.jpeg
4
122
122
Carli je něco přes třicet a pracuje jako servírka v kavárně, kterou kdysi vedli její italští prarodiče. Na krku má dluhy za nedokončené studium architektury, a tak živoří v pronajatém pokoji a jediným světlým bodem v jejím životě je kamarádka Fritzi. Jednoho dne se ale Carli dozví, že zemřel stálý host kavárny Fabrizio a odkázal jí starou hračkářskou dílnu ve Florencii. Že by osud přece jen nabídl způsob, jak uniknout neuspokojivému životu v deštivém Marburku? Mohla by dílnu prodat, zaplatit dluhy, a třeba i dokončit školu. Když se Carli ocitne ve Florencii, ucítí na kůži hřejivé paprsky italského slunce, toskánský vítr ve vlasech a ve vzduchu se mísící vůni bylinek, citronů, sladkého pečiva a skvělé kávy. Během vyklízení dílny objeví příběh dávné lásky, který jí pomůže pochopit spoustu věcí o sobě i své rodině. A pak si uvědomí, že už se nechce vrátit, protože možná právě tady a teď začíná prožívat úplně nový příběh…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2022
,
Cosmopolis
Originální název:
Das Leben leuchtet sonnengelb, 2021
více info...
Přidat komentář
Moc milé letní čtení, zábavné, hřejivé, líbilo se mi to snad o maličký fous víc, než předchozí autorčina kniha.
Musim se přiznat k lehkému zklamání. Možná jsem od knížky čekala víc, než byla schopna splnit. Každopádně už na začátku jsem poměrně dost přeskakovala odstavce (párkrát i celé stránky), protože ty popisný pasáže (všeho) byly prostě nudný :-(. Zároveň mi trochu lezla na nervy sama hlavní hrdinka. Ta její tvrdohlavost je do nebe volající. Dočetla jsem to víceméně silou vůle, moc se mi líbil nápad s tématem dřevěných hraček a galerií.... Jinak ale nic moc...:-(
Tahle kniha byla tak nádherně napsaná. Autorčiny popisy mě úplně vtáhly do děje, jako bych stála vedle Carlotty a spolu s ní si užívala teplou a slunečnou Florencii. Kdybych tam někdy byla, určitě bych ty místa poznávala.
Carlotta byla hodná a silná žena, i když chvílemi dost tvrdohlavá. Moc se mi její postava líbila. Obdivovala jsem ji za její rozhodnutí zůstat na novém místě sama a začít tam úplně od začátku.
Byla jsem zvědavá, co ve Florencii najde (anotace nečtu) a když jsem to zjistila, byla jsem nadšená. Bavilo mě sledovat, jak se snaží přijít na to, kdo vlastně ten starší pán, jménem Fabrizio, byl a bylo od ní moc hezké, že chtěla odevzdat jeho odkaz ženě, na které mu celý život záleželo. Ale proč stále navštěvoval kavárnu a vypadal tak smutně a osamoceně? Carlotta odkrývá nádherný příběh dávné lásky, který jí pomůže pochopit spoustu věcí o sobě i její rodině. Carlotta se vždy řídí hlavně svými vnitřními pocity, ale přijde na to, kterou cestou se ve svém životě vydat? Možná ji trochu pobídne Elio. Sympatický muž, který ji ve Florencii zkříží cestu a možná z toho bude i něco více...
Byl to nádherný a milý příběh. Dobře se četl, ale chvílemi mi přišlo, že děj se tu trochu táhne, takže kdyby byl příběh kratší, vůbec by mi to nevadilo.
Letní oddechovka, která vás zavede do Florencie. Příběhem nás provází třicetiletá Carli, která je nespokojená se svým životem. Lže rodičům o nedokončeném studiu a pracuje v kavárně, kterou vlastnili její prarodiče. A pak jí osud zavede do Florencie, kde nalezne přátele, lásku, a hlavně i samu sebe. A konečně i zjistí, co by chtěla dělat.. Čtení mě bavilo, ale kniha na mě působila zdlouhavě. V něčem byla i lehce předvídatelná, ale i tak měla svoje kouzlo. Carli mi byla sympatická - asi proto, že mi přišlo, že se ji v lecčem podobám.
Hezky se to četlo. Příběh vás doopravdy vtáhne do Florencie, kterou spolu s Carli objevujete.
Sice tak nějak tušíte už od půlky, jak kniha skončí, ale to vůbec nevadí. A teď nutně potřebuju do té Florencie, prosím :)
U Nakladatelství COSMOPOLIS vyšla v nedávné době další kniha oblíbené autorky Pauline Maiové Štěstí hřeje jako slunce. V její předchozí knize jsme byli ve Francii a tentokrát nás vytáhla do Itálie a krásné Florencie.
Carli je přes třicet, pracuje v kavárně, kterou kdysi vedli její prarodiče. Má dluhy za nedokončenou školu a vůbec neví, jak to má říct svým rodičům, neb se bojí, že by opět uslyšela to jejich MY TI TO ŘÍKALI.
Proto ji překvapí, když ji jedno dne osloví právník s tím, že zdědila nemovitost ve Florencii od starého pána, který byl pravidelným hostem kavárny. Nezbývá jí tak nic jiného, že si sbalit pár věcí a vydat se do města, které nesnáší.
Myšlenka, že tam rychle prodá svoje nečekané dědictví se ale rozplyne jako mávnutím proutku, když zjistí, co vlastně zdědila. Malá zaprášená dílna ji okouzlí a tak se pro ni snaží najít odpovídající nového majitele, který by zachoval ducha tohoto místa. Snad i díky tomu všemu hledání si uvědomí, že není kam spěchat a návrat do rodného Německa může nechat plavat. Že pravý domov našla zde v tomhle velkolepém městě.
U téhle knížky jsem strávila pár hezkých večerů, kdy jsem si ji dopřávala po kouskách. Itálie a Florencie se svými krásnými scenériemi se mi zjevovali před očima a já viděla svět jako Carli. Dívkou, která na začátku neví co chce, ale když konečně procitne a dostaví se ten bod zlomu, není k zastavení.
Její hledání toho pravého nájemníka pro svou dílnu, snažení se něco zjistit o Fabrziovi, který jí tohle místo odkázal a tím ji sem přivedl.
Máme vlastně dvojí příběh. Jeden ten o Carli a druhý, maličkatý o Fabriziovi a co ho přimělo odejít z toho kouzelného místa vonícího dřevem a barvami. Příběhem, který by mohl vydat sám na knihu, ale takhle ho bylo v knížce tak akorát, i když já toužila po trošku lepším konci.
Od knihy jsem dostala přesně to, co se očekává. Sluníčko, pohodovou atmosféru, trochu škádlení a velkou chuť na kafe pokaždé, když se tam o něm psalo.
Příjemné romantické čtení, pohlazení po duši, oddechovka. Příběh. který přináší nejen to štěstí , po kterém všichni toužíme, ale na jazyk přinese chut kávy a zmrzliny, dobrého jídla a Itálii. Knižka je tlustá ale nenudí a opravdu hřeje.
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Již prvotina Štěstí má vůni levandule od Pauline mě moc bavila a užila jsem si ji. Napjatě jsem tedy čekala, zda si svou laťku udrží. Nejen, že si ji udržela, ale v mých očích ji předčila. Moc jsem si příběh užila a mohu ho jen doporučit.
Jak ten život dokáže někdy pěkně potrápit, že? Asi to znáte všichni. Myslíte si, jak máte naplánovanou svou životní cestu a najednou – ani nevíte kdy a jak – se něco zvrtne a vy směřujete tam, kam byste nikdy nechtěli. Carli z jedné takové cestičky špatně zabočila a začala se plácat ve všem, co se jí do života nachomýtlo. Mladé ženě je něco málo přes třicet, pracuje v kavárně a zhruba rok už plánuje říct svým rodičům, že odešla z univerzity a živí se jako servírka v kavárně. A to v té samé, kterou kdysi vlastnili její prarodiče, které tolik milovala a jejichž smrt jí tolik ranila, že skoro zapomněla, jak se vlastně dýchá. Jednoho dne se ale mladá Carli dozví, že jí jeden stálý zákazník kavárny Fabrizio odkázal svůj byt ve Florencii. Z bytu se nakonec vyklube dílna na dřevěné hračky pro děti, ale i tak Carli cítí, že jí vesmír přinesl nový začátek. Rozhodne se, že ve Florencii zůstane a konečně začne ve svém životě něco budovat. Seznamuje se s majitelem kavárny, ve které nakonec začne pracovat, aby se ve Florencii uživila (a splatila své značné dluhy), poznává nové přátele, a kromě toho začne pátrat po ženě, které Fabrizio napsal víc jak před třiceti lety dopis, který nakonec ze záhadných důvodů neodeslal. Pátrání jí ale přinese nejeden dojemný okamžik a výlet do minulosti, ale také i na první setkání nepříjemného (avšak atraktivního) jednatele velké továrny na výrobu dřevěných hraček. Hmmm – láska je cítit ve vzduchu – je to létem? Nebo tím nádherným pohledem do dob minulých, kdy jsme svědky jedné silné, ale rodinnou nepochopené lásky?
Tahle kniha je krásná a plná všeho toho potřebného dramatu, které ve svém životě prostě potřebujeme. Láska, přátelství, životní křivdy, rodinné vztahy, ale i naděje v lepší budoucnost.
Štěstí hřeje jako slunce bola príjemná, nenáročná oddychovka. Zo začiatku som mala trochu problém začítať sa, zdalo sa mi, že autorka niektoré veci zbytočne naťahuje, ale postupne sa mi už čítalo lepšie.
Carli je mladá tridsiatnička, ktorá pracuje v kaviarni, ktorú kedysi vlastnili jej milovaní starí rodičia. Má však pocit, že sa akosi zasekla a rada by robila niečo iné, len stále nevie, čo by to malo byť. Keď zdedí staré hračkárstvo vo Florenci, berie to ako možnosť opustiť rutinu, zmeniť prostredie a konečne naviesť svoj život správnym smerom.
Carli bola celkom sympaťáčka, hoci miestami ma štvala jej tvrdohlavosť a výbušná povaha. Na druhej strane sa tomu nečudujem, keďže jej rodičia boli rovnakí, neustále jej hovorili, čo by mala a nemala robiť, spochybňovali každé jej rozhodnutie.
Veľmi sa mi páčila jej najlepšia kamarátka Fritzi. Bola to taká neriadená strela, s ktorou na sranda. Sympatické boli aj jej dve kamarátky, ktoré si našla vo Florenci. Nesmiem zabudnúť ani na starí manželský pár, ktorý jej prenajal byt a tak trochu jej nahrádzať zosnulých starkých.
Romantická linka bola milá. Išlo o haters-to-lovers romantiku, ktorá sa vyvíjala pomaly, takže mne sa páčila. Nebola až tak výrazná, objavila sa až v polovici príbehu. Carli a Elio boli veľmi podobné povahy, takže ich vzťah si prešiel viacerými skúškami.
Dá sa povedať, že v príbehu sledujeme až dva romantické príbehy. Carli nájde v starom hračkárstve dopis, ktorý jeho bývalý majiteľ napísal svoje láske a rozhodne sa zistiť, čo sa vlastne pred 40 rokmi stalo. Príbeh Fabrizia a Clemenze bol krásny, ale veľmi smutný. Keby sa otvorene porozprávali, nemuseli sa celý život trápiť.
Čaro príbehu dodáva aj prostredie Florencie. Autorka ho veľmi pekne popísala. Staré hračkárstvo bolo tiež magické, najmä v súvislosti s jeho históriou a príbehom jeho pôvodného majiteľa.
Ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst, start příběhu byl za mě docela zdlouhavý, každopádně od příchodu Carli do Florencie se rozjela pořádná jízda.
Nádherně vymyšlený děj se spoustou zápletek, dramat, ale i lásky a štěstí. Krásné prostředí Itálie, hezkého počasí, památek a kouzelného obchůdku s dřevěnými hračkami. Vzájemná přitažlivost a neustálé pošťuchování mezi Carli a Elim bylo vážně skvělé pozorovat! Zajímavá zápletka v podobě pohledu do historie a nešťastné lásky. Dokonalá souhra!
Určitě doporučuji přečíst.
Prosluněný příběh o novém začátku, který vás zavede do Florencii. I když jsem místy měla pocit, že autorka děj trochu natahuje, stejně mě bavil. Hlavní hrdinka řeší své problémy a zároveň se snaží přijít na kloub tajemství jedné dávné lásky.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Štěstí má barvu levandule |
| 2022 | Štěstí hřeje jako slunce |
| 2023 | Štěstí voní jako chleba |
| 2024 |  Štěstí jiskří jako sníh |
lehké letní čtení na pláž, u kterého nemusíte přemýšlet, jen se nechat okouzlit prosluněnou Florencií. líbilo se mi to víc, než jsem čekala. určitě zkusím i první autorčinu knihu, tím spíš, že znám Provence líp než Toskánsko.