Stezka odvahy
Miloš Zapletal
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31398/bmid_stezka-odvahy-eLp-31398.png
5
91
91
Dobrodružný román, zasazený do Jizerských hor, rozvíjí příběh šestnáctiletého chlapce z letního tábora, který se podle pravidel táborové hry vydává na stezku odvahy, aby prožil noc a den sám v horách. Hra se však záhy změní ve skutečnou zkoušku odvahy.
Přidat komentář
Kniha o bezva partě a jejich Náčelníkovi. Cesta Ježka bude chtít opravdu hodně odvahy. Myslíte, že ji zvládne? To už musíte zjistit sami. Kniha se mi moc líbila napětí nechybělo a ke konci i velký čin k záchraně života. 5*
Pohodova knizka o opravdovem pratelstvi a hodnotach na zpusob Jaroslava Foglara. Do takove party jsem vzdycky chtela patrit!
Foglarovský příběh o skautech před rokem 89. Dávám 5*, tuhle část Jizerek mám ve velké oblibě! Pokud Ježek během jednoho dne stihnul Poledník, Ořešník, Ptačí Kupy, Jizeru, Protrženou, Bukovec, Pytlácké kameny plus další akce popsané v knize, aspiruje na titul Lung-gom-pa, tibetský chodec!
Letecká havárie se v Jizerkách stala v dubnu 1992, kdy do Smědavské hory narazila dvě sportovní letadla. Zbytky je dodnes možno vidět na místě.
Krásné dobrodrůžo podobné Foglarově tvorbě od neméně zdatného pana Zapletala. Určeno opět pro dorost, ovšem tak nějak předrevolučně orientovaný. Pro dnešní omladinu by byla stezka odvahy jít do hor bez mobilu za neustálého připomínání panáka z GPS za první skálou doprava a po 30ti metrech zahněte vlevo.
Vynikající dobrodružný chlapecký román, jehož autorem je Zet. Vše v nejlepším duchu slavných Foglarovek! V postavě Náčelníka odhalujeme přítele Zeta, známého spisovatele, skauta a tuláka Miloslava Nevrlého. Nicméně hlavním hrdinou je Ježe, mladík, který skládá těžkou zkoušku. A ano, protržená přehrada na Desné je opravdu podivné místo! A fakt to tam vypadá a je popsáno přesně jako je to v knize! Také jsem tam byl... Knihu doporučuji všem správným dobrodruhům! Howgh.
Kdo prošel v mládí oddílem, tomu musí při čtení sepnout první signální, stejně jako lidem, kteří mají podrobně prochozené a milují Jizerky. U koho jde o obojí, zažije nejspíš při čtení extázi. Milé vzpomínky na dětství, já na táboře při hře s přespáváním mimo tábor také "přepadnul" zásobovací sklad a byl na mne vypsán zatykač, proto mne děj tak vtáhnul.
Jenom ta havárie letadla je tam už podle mne navíc, je to příliš nevěrohodné. Bohatě by stačilo, kdyby se Ježek po větrné smršti vrátil do tábora a byl uvítán jako hrdina přečkavší bezpečně přírodní pohromu.
Kniha popisuje jen 2 noci a 1 den jednoho hocha na táboře, přesto je příběh čtivý, zajímavý, napínavý, strhne. Kromě příběhu je i obsáhlá část věnovaná myšlenkovým pochodům hrdiny, co vše se mu honí hlavou, jak vnímá přírodu a situaci kolem sebe. Je to psáno nicméně velmi věrohodně, takže to nijak knihu neztěžuje. Nudnější jsou pouze pasáže, kdy mu nějaká situace připomene něco, co zažil před rokem a vzpomíná na to. S příběhem to de facto vůbec nesouvisí a zdržuje. Ale o to víc chce člověk dojít k další kapitole. Doporučil bych starším skautům, kteří už za sebou mají nějaký ten tábor a pobyt v přírodě.
Milošovy knížky se prostě čtou sami, autor dokáže poutavě popisovat krásnou horskou přírodu Jizerských hor, trefně se vcítit do chování a myšlenkových pochodů náctiletých kluků a samozřejmě to spojit do skvěle fungujícího dobrodružství skauta a jeho plnění stezky odvahy, při které objeví kus chlapa v sobě - 90 %
Přečetl jsem několikrát. Taky jsem se díky této knize rozhodl navštívil démonické místo - protrženou přehradu.
Velmi dobře si vzpomínám, s jakou netrpělivostí jsem někdy kolem roku 1978 čekávala na další číslo Pionýrské stezky, kde tato lahůdka vycházela na pokračování. Jak asi Ježkovo osamělé dobrodružství dopadne??
V roce 2018 hrdě přiznávám, že mám Stezku odvahy uloženou spolu s dalšími podobnými ve své čtečce a při pohledu na své syny si přeju, aby si ji přečetli a jednou taky potkali svého Náčelníka, který by se s nimi, tak jako v knížce s Ježkem, podělil o své životní krédo:
"Všechno, co skutečně potřebujeme, si můžeme celkem levně koupit, jen zbytečnosti jsou drahé. Opravdu krásné věci se neprodávají vůbec. Kdykoliv můžeme hledět na východ i západ slunce, na oblaka plující po obloze, na květiny u cesty. Také do síně noci, osvětlené pravými hvězdami, se žádné vstupné neplatí."
PS. Náčelník zde citoval kdysi populárního spisovatele a i jinak pozoruhodnou osobnost Axela Muntheho, o kterém taky stojí za to dovědět se něco víc...
Kultovní kniha, u které velice lituji, že se mi nedostala do rukou před dvaceti lety....
U knihy bych zvláště vyzdvihnul prostředí Jizerských hor, postavu Náčelníka ( M. N.) strhující děj....
Povzdech a palec nahoru
Nádherná knížka, kterou jsem četla asi v té nejvhodnější době. Naprosto mě nadchla a dodneška se mi některé pasáže z ní, či přesněji atmosféra vybavují. Líbil se mi nesmírně styl vyprávění, který je modernější než u Jaroslava Foglara. Libily se mi ty občasné závany jemného kamarádského humoru. Myslím, že je to jedna z knížek, která i "nepolíbeného" čtenáře příjemným a nenásilným způsobem seznámí s prostředím skautingu. Dodneška na ni ráda vzpomínám a překvapuje mě, jak až často.
Pod Jizerskými horami žiji prakticky celý život, takže popisované reálie jsem znal přinejmenším teoreticky, pohledem z okna. A záhy i "na vlastní nohy", včetně Velké jizerské louky. Poutavé čtení i pro starší, ale duší ještě kluky (holky).
Na první pohled mně knížka zaujala obrázkem. Říkala jsem si takový druh Foglar? Po přečtení prvních kapitol jsem si říkala - aha, to bude celé jen o popisování přírody. Ale nakonec jsem se v druhé kapitole začetla a příběh byl zajímavý. Autor se opravdu hodně nechává unášet popis přírody a jizerských hor. Jak už však napovídá název knížky, ve skutečnosti tuto přírodu popisuje mladý chlapec, který právě vykonává zkoušku odvahy. Být sám celou noc a celý den v horách bez moci a nesmí potkat živou duši. ,,Ježek - přezdívka kterou chlapec má se pouští na tutop stezku. Miluje hory a přírodu a jeho opěvování přírody je vážně nádherné. Cítíte a vidíte přírodu před sebou. Otevírá se vám přímo v knížce , do které Ježek vždy vloží i nějaký příběh ze svého žití v táboře, nebo příhod doma. Má teenagerovský slang takže je zábavné číst, když zakopne o kmen stromu a hodí ,,tygra,, a dá si do čumáčku. A podobné hezké vyrázy. Pěkný děj kdy v horách dojde k vichřici, která zdevastuje les a v horách (poblíž našeho hrdiny) padá letadlo. O životy lidí v něm pak bojuje chlapec a jeho instinkty a zkušenosti z táborů. Pěkné!!!
Je zvláštní, jak se nějaká kniha po pouhém jednom přečtení, může stát srdcovou záležitostí.. Možná je to právě tím, že to není jen "nějaká" kniha, ale kniha s velkým K. Pan Zapletal napsal příběh s poselstvím, plný napětí, dobrodružství a odvahy. Po jejím přečtení mám pocit, že mi něco dala, že ten čas u ní strávený za to stál a upřímně, řekla bych, že ne naposledy. Zakládám do osobní knihovničky a na brzkou shledanou..
Jedna z mých srdečních záležitostí i díky tomu, že se odehrává v Jizerských horách a týká se reálných událostí. Líbí se mi motiv chlapce, který si musel sáhnout na dno, aby zjistil, že je vlastně mladý muž, který je schopen jednat a konat, když je to potřeba. Pokud takovouto průpravu získali všichni členové Zapletalova oddílu, tak se mezi námi pohybuje mnoho nenápadných, ale velmi kvalitních lidí. Knížka je sice řazená do dobrodružné a chlapecké literatury, ale Zapletal píše tak svěže a dobře, že se k ní pořád vracím .
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1987 |  Velká encyklopedie her 1: Hry v přírodě |
| 1995 | Stezka odvahy |
| 1989 | Soví jeskyně |
| 1993 | Sedmička |
| 1986 | Velká encyklopedie her 2: Hry v klubovně |
Velmi mě bavila první polovina knihy. Popis přírody, neodůvodněných strachů a z nich plynoucích pocitů ohrožení. Strach má velké oči. Každý z nás, kdo takovou stezkou odvahy prošel (u nás se to jmenovalo zkouška přežití), si určitě vzpomíná. Hned při první osamělé zkoušce mi došlo, že se nebojím zvířat ani duchů, ale lidí. Druhá část knihy s pádem letadla pro mě byla nadbytečná. Z idylické přírody plné dobrodružství zpátky do civilizace mi zážitek trochu zkazilo. Ale děkuji za návrat do mladších let, kdy jsme takovéto dobrodružství také prožívali. Jen mě tak napadlo, že teď, když je kdekoli neskutečně přelidněno, by bylo možné ujít tolik kilometrů bez toho, abyste někoho nepotkali. Podle mého názoru už to nejde.