Stín banyánu
Vaddey Ratner
Výjimečný debutový román Vaddey Ratnerové, autorky s nevšedním citem pro jazyk, o naději, síle dětské představivosti, lásky k příběhům i k životu samotnému, který se odehrává na pozadí jedné z nejtemnějších a nejbrutálnějších kapitol lidské historie. Píše se rok 1975 a pro sedmiletou Raami ze dne na den končí dětství. Její otec se za rozbřesku vrací ze své pravidelné procházky se zprávou o bojích, které právě zachvátily ulice Phnompenhu, hlavního města Kambodže. Chaos revoluce a následný teror záhy rozdrtí všechny představy, které doposud holčička o světě měla. Ve světě novém, v němž se smrt, hladovění a tvrdá práce na hranici fyzických možností stanou něčím tak hrůzně všedním a všudypřítomným, se malá Raami upne k tomu jedinému, co jí z násilně přervaného dětství zbylo – k tradičním kambodžským mýtům a legendám, které jí vyprávěl otec. V ovzduší brutálního systematického teroru, kde je paměť brána jako nemoc a záminka popravě, se dívka snaží s jejich pomocí bojovat o každý další den, kdy zůstane naživu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
In the Shadow of the Banyan, 2012
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha. Nejdříve jsem litovala, že jsem se vůbec do čtení takového lidského dramatu vůbec pustila. není to zrovna můj žánr. Ale potom jsem se stejně už od knihy nemohla odtrhnout, až po poslední stránku. Opravdu krásné vyprávění, ale šílená nelidskost.
Krásný, silný příběh, při kterém si uvědomuji, že můžeme být rádi za to, kde, jak a hlavně za jakých podmínek žijeme. Na druhou stranu vyprávění bylo jako dívat se na dokument o Kambodži s celou její krásou. Včetně příběhů, voňavých květin a rýžových polí.
no neviem neviem. mňa kniha moc nezaujala, téma mi vôbec nebola blízka, veľmi mi vadili prirovnania, vysvetľovanie pôvodu mien a pod. viem, že išlo o skutočný príbeh, je to veľmi smutné, ale ako kniha ma toto neoslovilo..
Vyprávění v "ich"-formě malého děvčátka mi moc nevyhovovalo. Stále jsem čekala, kdy se v knížce "něco začne dít", uvítala bych víc děje. Poetické pasáže z kambodžské mytologie a různá přirovnání mne neoslovila - nerozumím jim. Knížku jsem přečetla až do konce jen proto, že mi bylo líto ji v polovině odložit. Téma je velice smutné a hrozivé, přesto mne příběh natolik nezasáhl, aby pro mne knížka vybočovala z průměru. Nakonec nejlepší ze všeho byl doslov o autorce.
Takové knihy prostě číst nemůžu. Skončil jsem asi na 38 % . Doba o které se píše byla tak temná, že pro mě nemá význam si ty krutosti připomínat.
Je to zvláštní kniha ve všech směrech. Jiný pohled na život, na smrt, jiné pohádky a příběhy, které ji provázejí... A přece je to 20. století a tahle planeta, žádný středověk a řádné sci-fi. Pokud si přečtu suchá data o tom, co se v těch letech v Kambodži dělo a co lidé prožívali, o to víc je obdivuhodné, že o tom Vaddey Ratner dokázala napsat takovou knihu. Nečetla se mi na začátku lehce, ale určitě jsem ráda, že se ke mně dostala.
Koncentrovaná hrůza. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tohle se dělo před pár desítkami let. V té době se o tom u nás nepsalo. Kontrast k tomu děsu jsou kambodžské mýty a legendy a dobří duchové, jako ochránci, kteří ale na tuhle lidskou hrůzu nestačí. Ten příběh je fascinující, i když je vám z toho všelijak, musíte dočíst až do konce.
Právě jsem ji dočetla ... oči ještě plné slz. Jsem tím příběhem úplně plná ... na každé stránce jsem si uvědomovala, že to není žádná fikce ... hrozné co dokáže člověk člověku provést. A co dokáže člověk vydržet, přežít.
Kniha poutavě vypráví příběh malého děvčátka, které žije v dostatku a krásné rodině, je milováno svými rodiči. Vše se jako mrknutí okem promění v nekonečnou hrůzu, strach, hlad a velké utrpení. Znovu si uvědomíte jak je komunismus zvrácená ideologie a jak lehce je tato myšlenka zneužitelná hloupými lidmi. Výborně napsaný příběh, doporučuji k přečtení a přemýšlení .
Moc pěkná kniha se strašně smutným a nepochopitelným dějem. Kéž by to byla jenom fikce a ne realita. Doporučuji všem!
Smutná knížka o smutné době. Době ne nepodobné komunistickému řádění u nás v padesátých letech. Době kdy odlišnost byť jen brýlemi se trestá smrtí. Době kdy všichni jsou si rovni, jen někteří jsou si rovnější. O to horší,že se jedná o vyprávění dítěte (v mnohém autobiografické).Doporučuji přečíst,ale jen pokud jste momentálně v dobrém rozpoložení, jinak by vás mohla uvrhnout jen do hlubší deprese.
Jeden z nejsilnějších příběhů, jaké jsem četla. Měla by to být povinná četba, obvzlášt pro věčné remcaly, kteří si stěžují že o 2 kč zdražily máslo (taky mě to štve, ale v té knize člověk pochopí co je to mít hlad) a pak také všichni příznivci komunismu....To že je to vyprávěné z pohledu malé holčičky na síle jen přidává. Sice smutná kniha, ale doporučuji, není napsaná krvavě jako některé knihy např.genocid v africe....
Kniha vás chytne a nepustí a vy musíte číst do konce příběhu i s tím, že ji budete chtít odložit. Je to velmi silný příběh o rodině, velkých ztrátách, hladu a těžké práci, ale také o víře ve slova a pohádky a o možné naději na záchranu.
Stín banyánu je snad nejsilnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Snad je to formou, jakou je psaná, vyprávěná malou holčičkou...Absolutně ji nemůžu dostat z hlavy, malou Raami a její lásku k rodičům a životu jako takovému.
Možná je snazší prožívat trýzeň, potupu a strasti války jako malé dítě, kdy spoustu věcí vidíte jinak, občas i jako dobrodružství...
Je hodně knížek, u kterých slzím, Stín banyánu mě několikrát dočista rozplakal.
Přečtěte si ji, je nádherná...plná lásky, a víry v život, ne přežívání...
Pohádková revoluce. Snová genocida, Báseň šílenství. Až dosud jsem netušil, že peklo může být poetické. Pohlcující. Vřele doporučuji.
Jak autorka píše, jedná se o románově zpracované zážitky z jejího vlastního života, zážitky opravdu hrozné, o to více, že rodina patřila ke kambodžské šlechtě. Jak je psáno níže, silný příběh, ale způsob vyprávění někoho nadchne, někomu nesedne.
Hm, já vám nevím. Námět a příběh jsou silné a mají obrovský potenciál, ale podání (zpracování) mi nesedlo. Autorka používá hodně bohatých přirovnání, předkládá ukázky kambodžských mýtů, legend a pohádek. Je to hodně pestré a barvité. Řekl bych, že je to kniha spíše určená ženám.
Stín banyánu
Já fakt věřím, že ta kniha je krásná, ale já prostě nemam na to, ve čtení této knihy pokračovat...