Stín někdejšího času

11.04.2019

Slabší než Stařec, který četl milostné romány, přesto stojí za přečtení. Vtipná kniha o zrůdné době. Hvězdičku navíc za Fučíka.

28.02.2018

" Svoboda je stav milosti, a my jsme svobodní, jen pokud za ni bojujeme. "

31.12.2016

Sepúlvéda není magický realista, ale jeho knížky jsou přesto kouzelné. Vyprávění je stručné a sevřené, děj běží hladce a hbitě, je v něm kus smutku a nostalgie (jako snad u všech jihoameričanů), je to prostě život. Tahle knížka je skvělé čtení.

03.02.2016

Boha Jeho!!!

Stín někdejšího času jsem zakoupil na základě dvou velmi silných indícií - za prvé se mi knížka vešla do náprsní kapsy, což je vždy velké plus, protože ruce raději využívám na držení cigaret, Jégra a penisu (mého). Za druhé, autor se jmenuje Sepulveda, takže jsem si říkal, že by to mohlo být skvělý, když prvních pět písmen z jeho jména začíná stejně jako Sepultura. Navíc měla být knížka o čtyřech důchodcích co jdou vyloupit banku - námět hustej jako krupicová kaše!

Jenže už mě nikdo nevaroval, že ti důchodci se předtím sejdou v garáži a celou dobu vzpomínají na svoje partyzánské činy a hnutí v Chile v šedesátých letech, během čehož stihnou vyjmenovat asi třináct milijonů partyzánských skupin, anarchistů, komunistů a dalších spolusoudruhů, takže jsem měl v hlavě guláš jako ve tři ráno na IPáku. V tomhle by se ztratil i Marquéz. Nejhorší je, že všechny ty historky o různých komunistických bojůvkách a stranách jsou dost lokálního významu, takže si při čtení člověk připadá asi jako Chilan, který čte o Slovenském povstání a trenýrkách Ludovíta Štúra. Ovšem klobouk dolů před Sepulvédou, že dokázal narvat komunisty do naprosto všeho, takže dialogy vypadají nějak takto:

Pedro: Hele, dej mi ochutnat kuře.
Salinas: Ha, kuřata, to mi připomíná, jak jsme s Monteros a Ejército Revolucionario del Pueblo stříleli na represivní složky v Santiagu, poté co Vanguardia organizada de Pueblo zavraždila ministra Edmunda Peréze Zujovice, zodpovědného za masakr mužů a žen v Puerto Montt. Jo a tenhle citát od Lenina znáš? Říkával ho i Ceausescu....

Aby toho nebylo málo, souběžně vyšetřuje policajt smrt jednoho z nich a jelikož je to natural born chilan, tak taky odpovídá na každou otázku, třeba jestli si dá kafe, velkým esejem o tom, jak v šedesátých letech lidi bojovali za svou věc. Asi to zkusím taky tady u nás v Praze. "A kolik teda těch rohlíků?" "Paninko, osm, což mi připomíná, jak tehdy Gabčík s Kubišem zavřeli dveře vod sklepa toho kostela, no pamatujete ne, jo to tehdá byli jiní chlapi, celá Operace Silver to byl kumšt. A ještě dalamánky prosím."

24.09.2012

slovo svižné, jak píše Skip, je bezesporu výstižné pro tuhle knihu. přečetla jsem ji přes deštivou neděli a pěkně mi ji zabila.

k překladu: bylo zde pár stylistických chyb.

04.04.2012

Typicky úsporný a svižný styl tohoto Chilana, který se rozhodl psát trochu jinak než ostatní Latinos a musím říct, že píše opravdu dobře, i když nečekejte nějaké velké příběhy ani extra pointy. Prostě život, tak jak běží, ale s trochou té černoty. Stín někdejšího času je pro mě asi to nejlepší, co Sepúlveda napsal, spolu se Starcem, který četl milostné romány, ale ten patří trochu do jiného ranku. Jestli jste zatím nečetli Sepúlvedu, tahle kniha nezklame.