Stín větru

23.01.2018

Pro mě docela zklamání, zvlášť po tak dobrém hodnocení knihy jak na goodreads, tak na databazeknih.
Jako plus vidím netradiční a napínavý příběh v zajímavých kulisách staré Barcelony. Pokud knihu neodložíte po prvních 50 stranách, tak už ji asi neodložíte. Když hledáte jen oddechovku, tak asi dobrý.
Naopak mě při čtení iritovaly jednotlivé postavy, snad všechny. Měla jsem problém uvěřit, že by někdo takový mohl existovat, připadaly mi spíš jako karikatury, ploché a bez jakéhokoliv vývoje. Málem mě odradil už popis, jak se ani ne 11letý hlavní hrdina zamiluje - jednoho jedenáctiletého doma mám a takhle to teda v tomhle věku ještě nefunguje. Vyjadřování postav bylo taky protivné - četla jsem v angličtině, tak jsem to možná nechytla úplně přesně, ale připadalo mi šroubované a teatrální.
A hlavní myšlenka? Když ztratíš "lásku svého života", povedeš už navěky život plný utrpení? Nikdy už nemůžeš potkat nikoho, kdo by jí sahal aspoň po kotníky? S tím se nemůžu ztotožnit.
Závěr: navazující knížky zatím číst neplánuji :-)

21.01.2018

Ďalšia kniha, ktorú som si vybrala do Čitateľskej výzvy, a ktorá nieže nesklamala, ale naopak, predčila všetky očakávania. Po prečítaní poslednej vety som dlho sedela s neprítomným pohľadom upretým do prázdna, celou dušou ešte v Barcelone. Toto je čistokrvný román, taký aký má byť. Veľmi kvalitná oddychovka.

P.S. Kŕčovitý slovenský preklad s množstvom nelogických viet sa nedal čítať. Radšej som si kúpila nové české vydanie. Toto nebol prvý prípad, keď som po prvých kapitolách odložila knihu z tohto vydavateľstva, a týmto už pre mňa definitívne prestáva existovať.

19.01.2018

Nechal jsem nalákat na recenzi. Čekal, jsem super knihu a ono to je červená knihovna. On byl bohatý , ona chudá tak si zapíchali. Po letech si zapíchali jejich děcka. Čekal jsem nějaký tajemný příběh o knihách a ono je to o lásce. Ten píchal, ten nepíchal, a jen tiše záviděl. No prostě ani Daniel Ocel, by to líp nenapsala. Jestli tohle je světový bestseller tak ahoj babi . Další díly už číst nebudu, průměrná kniha, která nenadchne a ani neurazí.

12.01.2018

Srdeční záležitost. Už aby vyšel čtvrtý díl. I když tento první román ze série je nepřekonatelný. Jeden z top románů dle mého vkusu.

12.01.2018

Tajuplné vyprávění Carlose Ruize Zafóna je důmyslnou poctou gotickému románu i detektivním dobrodružkám, stejně jako rafinovaným vyznáním lásky k šestákové literatuře. Typickým znakem spisovatelovy koncepce je rozehrát zápletku po vzoru ruských matrjošek, kdy se hlavní dějová linie tříští na menší a menší příběhy, které však ve finále celou mozaiku bizarní tragédie geniálně dotvářejí. Takřka dumasovské osnově přitom nechybí nečekané zvraty ani žalostné osudy, především ale neskutečně živé postavy a fascinující kulisy. Z jazykové stylistiky pak čiší vyslovená radost z tvoření a především úcta ke čtenáři, jež si nezaslouží nic menšího než to nejlepší.
A že jste o Stínu větru nikdy neslyšeli a už vůbec ne o tom, že by mělo jít o světový bestseller? Nejste sami. Osobně si však myslím, že je to autorův bezděčný způsob, jak Stín větru ještě více přiblížit neznalému čtenáři, který u něj tak zažívá stejné nadšení jako Daniel Sempere nad knihou Juliána Caraxe. Čirá magie, to mi nikdo nevymluví.

04.01.2018

„Knížky jsou jako zrcadlo. Člověk v nich vidí to, co nosí v sobě.“

Podle anotace jsem čekala fantasy o prolínání dvou světů. Světa knižní fikce a skutečného. Ale čekal mě místo toho romantický příběh tragické osudové lásky až za hrob na pozadí dozvuků občanské a světové války ve Španělsku. Války, která zničila spousty životů a donutila lidi ukázat se v holé syrové podobě svých charakterů. Příběh o tom, že přátelství a láska k bližnímu znamenají tak zásadní hodnoty, že probudí hrdinství v lidech, u kterých by to nikdo nečekal. A také o tom, že nenávist dokáže zatemnit mozek do té míry, že se z člověka stane zrůda. Žádný patos ani dojetí však nečekejte. Ačkoli je to z velké části kniha o smutku a beznaději, slzu neuroníte ani jednu. Je psána velmi civilně, přesto čtivě. A navíc je celé vyprávění umně zahaleno do oparu tajemství s až detektivním nádechem, který vám nedovolí přestat číst, dokud neposbíráte všechny střípky a tu skládačku nesložíte.

„Válka nemá paměť. Nikdo se neodvažuje válku pochopit. A nakonec nezůstane žádný hlas, který by mohl vyprávět o tom, co se stalo. Pak však nastane chvíle, kdy už válku nikdo nepozná a ona se pod jiným jménem a s jinou tváří vrací, aby spolkla, co tu ještě zbylo.“

Skvėla kniha, jako ostatně skoro všechny Ruizovo knihy.Četba pro dospělé i pro mládež.Oblibeny autor Emy Watson.

05.11.2017

Garantuji Vám, že jste nikdy nic podobného nečetli a možná už ani číst nebudete. Zpočátku Vám možná bude činit problémy to, že Barcelóna a tamní reálie jsou pro nás celkem "španělská vesnice", protože přeci jen žijeme v trochu jiném kulturním okruhu, ale neznalost v tomto případě omlouvá a děj lze pochopit i bez hlubších vědomostí. Navíc překladatelka si dala tu práci a na konci knihy připravila pro hloubavé čtenáře bohaté vysvětlivky, které Vám pomohou orientovat se v historických událostech i v jejich aktérech. Chvilku bude trvat, než se ponoříte do děje. Na začátku knihy je Daniel ještě mladý chlapec, ale společně s tím, jak dospívá, začne nabírat celý příběh na obrátkách a nakonec budete mít problém se od knihy odtrhnout. Kromě tajuplné atmosféry pohřebiště knih na Vás dýchne dobrodružství, láska, ovane Vás menší závan hororu a nakonec se ztratíte v Zafónově dějové spleti, která Vás pohltí a nepustí až do poslední strany.

01.10.2017

Napínavá jednohubka. Četla jsem v originále a opravdu mě kniha dostala- musela jsem pokračovat dál a dál, abych zjistila, jak to všechno vlastně bylo a je.

08.09.2017

Velice krásně napsaná kniha, kde si najde každý to své. Mísí se v ní znaky dramatu, románu, detektivního příběhu... Při čtení tohoto příběhu Vás to bude chytat za srdce, budete nuceni přemýšlet a zároveň budete napjati jako struna. SUPER počteníčko!!!

05.09.2017

Úžasný příběh!! Nemohl jsem se od něj odtrhnout už od úvodní stránky. Čtenář má ihned chuť odcestovat do Barcelony a kráčet ve šlépějích hlavních postav. Zafón disponuje nesmírně bohatou slovní zásobou. Jeho vypravěčský styl je unikátní, prolnout tolik lidských osudů do jediného... Nemám slov!!
Moc se mi líbí doba děje a uvedení čtenáře do kontextu politických událostí. Nestanete se pouze účastníky úžasného dobrodružství Daniela Sempereho v čele s věrným a okouzlujícím Fermínem, ale poznáváte i dějiny Španělska konce 19. a první poloviny 20. století.
Barcelonu osobně neznám, ale to už se brzy změní. A vím, že jedno místo musím stoprocentně navštívit - Avenida Tibidabo 32.

06.08.2017

Ideální čtení na prázdniny, když se nemusí ráno vstávat a dá se kniha dotáhnout v kuse třeba do tří ráno. Zvlášť, když jeden zná a má rád Barcelonu. Zpočátku trochu pomalé, finále je strhující a tak člověk přimhouří oko nad některými detaily.

30.07.2017

Pomalý rozjezd, krásný střed a napínavý konec. Tuto knihu jsem si vybrala jako druhou od Zafóna a dobře jsem udělala. Je to krásný román zasazený do staré Barcelony (ano, opět). Je tam to slastné pátrání po odhalení tajemství a nastolení pravdy. To se mi líbilo.

07.07.2017

"Existuje místo, kam se dostane každá kniha, která upadne v zapomnění ... ztracené v čase tu dál žijí ... za obalem se rozprostírá nekonečný svět ... stačí jen vejít a prozkoumat jej" ... tak jsem tedy vešla :-) ... a začetla se do romantického, tajemstvím obestřeného a detektivní zápletkou zpestřeného příběhu, který mi z počátku hodně připomínal příběhy z červené knihovny, které jsem si jako cca 13ti letá občas četla v létě na prázdninách u babičky (v té době jsem četla všechno na co jsem přišla :-) ... ideální četba pro teplé letní dny začínajících prázdnin :-) ...

... k mému překvapení (příjemnému překvapení) ... se tento příběh rozvinul ... a já dostala víc (daleko víc) než jsem očekávala ... na pozadí plynul příběh, jak vystřižený z edice "Večery pod lampou" (možná někdo znáte ... viz. babiččina četba :-)) ... romantický hrdina zmítaný osudovou láskou ... v několika podobách a variantách
(a přiznávám, že se mi to pěkně četlo ... byla to pro mě taková pěkná vzpomínka na mou babičku :-)) ...

... do popředí mé pozornosti se ovšem velice brzy probojoval "jiný" příběh ... okamžitě, jak jsem ho zachytila, mě zaujal a já se s touto linií příběhu snažila "držet krok" až do poslední stránky :-) ... ústřední postavou této linie ... pro mě nejzajímavější z celého příběhu, je ... kdo jiný než Fermín Romero de Torres ... a jeho životní filozofie :-):

"Tenhle svět nezahyne při výbuchu atomové bomby, zahyne, protože se utluče smíchy ... zahyne kvůli banalitám, protože si ze všeho dělá vtipy ... a navíc ještě špatný."

"Lidé nejsou zlí ... ale pitomí, a to není totéž, zlo představuje jakousi morální hodnotu, vyžaduje záměr a jistou úvahu, ... pitomec nebo blb nijak nepřemýšlí, ani neuvažuje, jedná pudově jako hovězí dobytek. Je přesvědčen, že jedná správně, že má vždy pravdu, je pyšný, že se s odpuštěním tentuje do každého, kdo mu připadá jiný, kdo se od něj liší, ať už barvou, ... jazykem, vírou, ... nebo svými volnočasovými aktivitami. Světu by skutečně prospělo víc zlých lidí a méně omezených tupců."

"až do této chvíle jsem nepochopil, že se jedná o příběh o osamělých lidech, o ztrátách a prohrách, ... že jsem jako člověk, který v románech hledá únik ..."

Knihy by neměly být únikem z reality, neměly by nám naše žité životy nahrazovat ... ale jen doplňovat ... příjemně doplňovat :-)... "pak následovalo vrzání a skřípění ... stovky kavkovských zámků".

Tuhle knížku jsem špatně odhadla ... s každou další otočenou stránkou mě překvapovala ... s každým dalším dějovým zvratem, se příběh stával zajímavější ...

... tahle knížka je (přesně jak píše ve svém komentáři tanuki) ... jako žena ... "rozehřívá se pomalu, ... ale pak už ji nic nezastaví" :-) ... příběh se pak na vás valí, a od jistého okamžiku, už není cesty zpět :-) ... je třeba vyjít mu vstříc ... a dojít až k poslednímu písmenku :-).

19.03.2017

Pohřebiště zapomenutých knih, Barcelona, Julian Carax, Daniel Sempere, Fermín Romero de Torres. Nejsou to jen místa a lidé. Jsou to příběhy, záhady a rozličné osudy, které jsou něčím tajemným spojeny a já žiji s nimi. Prožívám každou jejich radost i bolest. Toulám se Barcelonou, čtu knihy a luštím záhadu jménem: Laín Coubert.

Dokonalá kniha od dokonalého spisovatele! Carlos Ruiz Zafon je spisovatel, jež se mi zaryl hluboko do srdce i duše.

05.11.2016

Tak tohle byla fakt bomba. Klasický román s prvky tajemna a dramatického pátrání mladého Daniela Semprese po tajemném spisovateli Juliánovi Caraxovi odehrávající se v uličkách katalánské Barcelony na počátku 20. století. Postupně se osudy obou začnou prolínat. Dlouho to sice nevypadá na pět hvězdiček, Danielův příběh se postupně rozvíjí od první návštěvy pohřebiště knih přes jeho první pokusy v lásce a náhodné setkání s Fermínem až po setkání s protagonisty Juliánova příběhu. Přesto jsem na konci knihy musel uznat, že celé vyprávění je až překvapivě emotivní a myšlenkově hluboké.

"Je to pravda, že jsi žádnou z těch knížek tady nepřečetl?"
"Knížky jsou nudný."
"Knížky jsou jako zrcadlo. Člověk v nich vidí to, co nosí v sobě," opáčil Julián.
*******
"Lidi, co nemají svůj vlastní život, se vždycky musí montovat do života ostatním," rozhořčil se Fermín.
*******
"Koukněte, Danieli. Osud číhá většinou hned za rohem, jako nějaký zloděj, děvka nebo prodavač loterie. To jsou totiž jeho nejčastější převtělení. Jedno však nedělá. Nikdy vás nenavštíví doma. Člověk si pro něj musí zajít."
*******
"Víno dělá z mudrce hlupáka a z hlupáka mudrce."
*******

06.10.2016

Poutavě napsané, ale právě jenom to. Neodbytně mě pronásledovala otázka, proč vlastně knihu čtu a jestli ji vůbec chci dočíst.

23.09.2016

Autor je výborný vypravěč,dokáže čtenáře chytit za srdce. Věrohodně vás přenese do míst, které přijmete za skutečnost, k postavám, které dokáží něco říct. Obklopí vás Barcelonou a vynese na povrch zajímavé dobrodružství. Gotická linka románu má jisté řekněme nedostatky a je trošku splašená ( tak někde pod úrovní sebe sama ), ovšem přesto je pořád kniha, která si zaslouží vysoké hodnocení.

23.09.2016

Já styl Ruize Zafóna miluju. Jeho popisy situace a prostředí vás vtáhnou. Přečetla jsem celou trilogii a moc se mi libí. Kolegyni, které jsem knihu doporučila se zdála příliš "složitá a překombinovaná" a ani jí nedočetla. Já nemám příliš ráda autory, kteří během 12ti měsíců vydají 12 knih, které jsou dějově téměř identické, jen se mění postavy a prostředí. Carlos je všestraný autor a umí to. Trošku mám pocit, že u Nebeského vězně na něho někdo tlačil, aby knihu rychle napsal, ale i tak je dobrá, ale myslím si, že kdyby měl vice času, tak je propracovanější. Stín větru a Andělská hra jsou naprosto výtečné a určitě se k ním vrátím.