Dobrodružství v temných uličkách
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49788/bmid_dobrodruzstvi-v-temnych-ulickach-IAN-49788.png
5
627
627
Dobrodružství v temných uličkách - skalní "foglarovci" budou ten společný titul marně hledat ve své skvělé paměti, se Záhadou hlavolamu a s jejím pokračováním Stínadla se bouří to ovšem bude docela jiné. Proslulost tajuplného "ježka v kleci", jakož i nebezpečí neustále číhající ve stínadelské čtvrti jsou neoddiskutovatelné skutečnosti, a vzrušily už nejednu chlapeckou (ale i dívčí) generaci. Právem lze předpokládat, že tak budou činit i nadále, tím spíš, že příběhy v nich se odehrávající se tentokrát dočkaly i jakéhosi završení.To představuje třetí díl trilogie spojené událostmi kolem vynálezu Jana Tleskače, zešeřelými uličkami, rozechvívanými stále znovu hlasem zvonů, a samozřejmě postavami chlapeckého čtenářského klubu někdejšího časopisu Mladý hlasatel - Rychlými šípy - Tajemství Velkého Vonta. Po jeho odhalení, dramatickém stejně jako události předcházející, jako by však stále zůstávalo cosi nevyřešeného, nedořečeného. A je to logické, neboť dětské ideály, dětská touha po spravedlnosti, ale tady po dobrodružství, jsou stejně věčné. A tak tedy vzhůru - do vše dobrodružství v temných uličkách! Graficky upravil a obálku s použitím ilustrace Marka Čermáka navrhl Ivan Urbánek. Výtvarný redaktor Antonín Kalcovský. V tomto souboru 1. vydání, celkově: Záhada hlavolamu - vydání 6. Stínadla se bouří - vydání 2. Tajemství Velkého Vonta - vydání 1.... celý text
Přidat komentář
Tuhle Stínadelskou trilogii jsem dostala jako dítě k Vánocům od rodičů, do konce roku jsem hltala stránku za stránkou. Dodnes si pamatuju všechny ty pocity...kdy jsem plakala, kdy ani nedýchala napětím, kdy se smála...
všechno již mnohokrát zaznělo. Klasika, kult, kniha mládí. Naštěstí patřím ke generaci, která vyrostla v dobách, kdy byl všeho nedostatek, neexistoval internet, neexistovaly sociální sítě a lež, dezinformace a schopnost umět jasně rozlišit zlo od dobra, byla elementární způsobilost téměř každého rozumného člověka. Nyní, když čtu Foglarovy knihy po čtyřicítce, ve světě, ve kterém je společnost schopná (doslova vše) bagatelizovat, projevovat se na sociálních sítích jako zvěř a kdy se zpochybňují dokonce už i pojmy jako tvar naší planety (takhle to dopadá, když to někdo přepískne s četbou Zeměplochy od sira Pratchetta), připadají mi příběhy Rychlých šípů takřka jako fantasy historky z dob zalitých odpoledním sluncem. Stačilo pár desítek let a zlo opět slaví absolutní triumf a společnost se již ani nestydí veřejně podporovat komunisty (kteří Foglara nenáviděli a zakazovali mu činnost, a kteří zakázali skauting) a válku. Ještě, že se vývoje naší společnosti Jaroslav Foglar nedožil.
Vyrůstal jsem s klubáckým komiksem; komiksy Rychlých šípů, Družiny lišek, Svorných Gambrusínů a příběhy génia Káji Saudka mě navždy ovlivnily. V letních dnech, kdy na střechu vyhřáté půdy bubnovaly kapky deště a opodál vonělo seno, jsem ve své klubovně, stále dokola četl dobrodružné příběhy, Foglarovy knihy, vyplňoval okénka modrého života, zakresloval mapy, dával různým místům jména, zkoumal živočichy, nerosty, flóru. Navštěvoval jsem skautskou organizaci v Jablonci nad Nisou, která již dávno zanikla. Trávil celé prázdniny v lesích, u přehrady, u potoků, sbíral různé přírodní artefakty a zvláštnosti, zakládal všelijaké sbírky. Všechny vzpomínky se vážou ke knihám Jaroslava Foglara, jeho laskavosti, důrazu na čest, kamarádství a spravedlnost. Stínadelský triptych neztratil ani po mnoha letech, kdy jsem se k němu vrátil, nic ze svého kouzla a tajemství. Snad jsem si jen nyní nějak víc uvědomoval, jak hodně mě zasáhla smrt klubovního psa Bubliny a z paměti se za ty dekády vytratila i vzpomínka na chudáka vonta Dymoráka. Četbu jsem podpořil i vynikajícím seriálem Záhada hlavolamu od Hynka Bočana z roku 1969. A po mnoha letech jsem si splnil sen a konečně koupil vlastního ježka v kleci symbol Velkého vonta a celých Stínadel - v luxusní mosazné úpravě na zakázku (Rademic Puzzles).
Stínadelská trilogie si zasluhuje plný počet hvězd a měla by být součástí povinné četby na základních školách. Bohužel, pro poslední generace jde o zapomenutého autora a Foglarova snaha o spravedlivější, lepší svět a mládež se vštípeným kodexem slušnosti, cti a kritického myšlení, nenávratně zapadla do prachu zapomnění.
Záhadu hlavolamu som spolu s ostatnými Foglarovkami prvý krát čítal v optimálnom veku, keď sme s kamošmi podnikali výpravy do okolia nášho mesta a zakladali si bunkre. Dobrodružstvo vtedy číhalo za každým rohom a túto knihu, ktorá bola splnením všetkých chlapčenských snov, som hltal plnými dúškami. Aj teraz, o dvadsaťpäť rokov neskôr, vo mne zarezonovala rovnako ako vtedy a opäť rozdúchala túžbu hľadať v záhadných Stínadlách ukryté tajomstvá Vontov. Viem, že nostalgia a spomienky (obzvlášť v tomto prípade) nasadzujú na oči ružové okuliare, ale naozaj si myslím, že toto je najlepšia kniha pre mládež akú som kedy čítal. Tu naozaj nič nechýba - pútavý tajuplný príbeh plný napätia a nebezpečenstva, skutky veľkej odvahy aj sebaobetovania a nezabudnuteľné finále. Všetko do seba krásne zapadá a funguje to ako výborne namazaný stroj.
Bohužiaľ to isté už nemôžem povedať o jeho dvoch pokračovaniach, ktorú sú tiež súčasťou tejto knihy. Tie sa ku mne dostali až teraz a cítim z nich pokus o vstúpenie do tej istej rieky, ktorý tak úplne nevyšiel. Opakuje sa v nich motív ježka v klietky, ktorý bol podľa mňa v prvom diely uzavretý ideálnym spôsobom a pokračovania mu tým robia medvediu službu. Stínadlá a Vontov tu spoznáme do takých podrobností, že sa úplne rozplynie aura ich výnimočnosti a záhadnosti. Dej tiež pôsobí ako recyklát bez poriadneho ťažiskového nápadu, ktorým bolo v prvom diely odkrývanie Tleskačovho osudu. Stále sú to veľmi dobré chlapčenské dobrodružstvá, ale tu som už viackrát musel privierať oči nad očividnými spisovateľskými barličkami.
Aj napriek výrazným výhradám voči druhému a tretiemu príbehu ale nemám srdce strhnúť tejto knihe ani jednu hviezdu. Keby totiž namiesto sociálnych sietí formovali dnešné nastupujúce generácie takéto diela, tak by som bol určite spokojnejší. Lebo chlapíkov ako je Mirek Dušín a jeho partia nie je nikdy dosť. 9-/10
Úžasná klasika, Foglar to s kluky prostě umí. Takže žlutý špendlík do klopy a hurá do Stínadel ;-)
Kdeže ta Stínadla jsou? Stačí touha po dobrodružství, trocha fantazie, a za každým rohem na vás může vybafnout Široko...
Jedná se o tři knihy. 1/ Záhada hlavolamu 2/ Stínadla se bouří 3/ Tajemství Velké Vonta
Kromě komiksů o Rychlých Šípech jsou to jediné tři knihy, které jsem od Foglara četl někdy v 10 až 11 letech. Bavilo mě to moc. Knihy jsou asi o něco tajemnější než zbytek Foglarovy tvorby a za mě lepší, než např. Hoši od Bobří řeky.
Dobrodružství v temných uličkách si tedy přečtěte někdy zamlada, tak do 14 let věku.
Geniální kniha pro mládež, kterou si ale jednou za pár let znovu čtu i jako dospělý.
Foglarova představa Stínadel výrazně ovlivnila i mé vnímání staré Prahy a dalších historických měst.
Není to zrovna dívčí čtení, od prvního vydání po mé dětství taky uběhlo dost času,ale pro mne to stejně mezi Neználkem, Čukem a Gekem, Timurem a dalšími socialistickými sragorami bylo zjevení. Ano Foglar není zrovna adept na Nobelovku. Ale spousta dobrodružství, tajemná Stínadla a zjevný morální podtext vytváří lákavý mix. Mně přivedla k ježkovi v kleci předchozí generace a já dál předávám svým dětem. Jen teď už mají Rychlé šípy obrovskou konkurenci. Tak jsem sama zvědavá jestli ten ohýnek vzplane.
Klasika mládí spousty lidí. Kniha obsahuje všechny tři díly najednou. Musím říct, že jako obvykle u sérií, se mi nejvíce líbil první. Ale i další díly nezklamaly. Rychlé šípy jsou prostě vtipné a napínavé v jakékoliv době.
Láska mého dětství/dospívání, mnohokrát přečtená, která mi dala do života hodně - včetně toho, že nikdo v okolí neuměl vyndat ježka z klece tak rychle jako já =) -, ale přiznám se, že dnes už je pro mě Foglarův sloh nestravitelný.
Ukořistěno z košíku na letáky u nás v paneláku, jelikož to někdo !!vyhodil!! ... Nechápu. :)
Venku mělo být jaro, vrátil se však znovu mráz a sníh. Já měl zrovna dovolenou, týdenní, z neveselých rodinných důvodů. V práci máme systém, do kterého si zadáváme volno a kdo chce, může si tam vypsat i místo, kam jede. U mě zůstala tentokrát tato kolonka prázdná. Již po pár dnech mi bylo ale jasné, že jedno slovo jsem tam napsat mohl – Stínadla. Vždyť, kdo se může pochlubit tím, že se o svém volnu vydal se žlutým špendlíkem v klopě kabátu po stopách tajemství Jana Tleskače, zúčastnil se voleb velkého Vonta, proháněl tajemného Široka temnými uličkami či se vkrádal přes zeď do svatyně Uctívačů ginga? Doslova jsem se každý den těšil, až utrhnu pár desítek minut času k tomu, abych mohl vyrazit s Rychlými šípy, tam na druhou stranu, za tramvajovou trať, daleko za Rozdělovací třídu. Nevybavuji si přesně pocity z první četby v dětství, ale myslím, že mě ta dobrodružství i letos strhla jako malého kluka.
Ráda jsem se vrátila do dětských let. Foglar a jeho temné uličky uchvátí i po tolika letech.
Zcela určitě nejznámější oblast činnosti Rychlých šípů, umocněná ještě devítidílným seriálem (i když ten se ve vztahu k předloze příliš nepovedl). Souborné Stínadelské období doplněné po letech poslední části trilogie - Foglarovi nelze upřít cit pro záhadné až temné líčení událostí, o kterých snil nejeden kluk, ale málokdo by si ho troufl prožít (dovolte osobní poznámku - s kamarádem jsme "na zapřenou" prolezli část tramvajové vozovny a jentaktak jsme si necvrnkli do textilu. Přitom tam nebyl žádný Široko, Vontové nebo jim podobné elementy). Pokud něco mohu vyčítat, tak snad jenom značně nevěrohodné pobíhání patnáctiletých chlapců do noci a až na pár zlomkovitých momentů totální absenci dospělých. Nic to neubírá na auře, s níž jsme po Foglarových knihách sahali.
K přečtení této knihy jsem se dlouho odhodlávala, protože jsem knihu jako menší poslouchala a nebyla jsem si jistá, jestli se mi bude líbit. Ale vůbec nelituji! Kniha je napínavá a zábavná.
Jenom mě trochu štval Mirek Dušín. Byl na mě až trochu moc čestný, odvážný a podobně.
Moje nejoblíbenější postavy jsou Rychlonožka a Červenáček, kteří svým dohadováním a pošťuchováním mnohdy pobaví.
Když mi to táta ukázal tak jsem si říkal že to bude hrůza, ale když jsem to začal číst tak jsem si uvědomil že je to jedna z nejlepších knih které jsem kdy četl.
Záhadu hlavolamu jsem si chtěla přečíst už dávno, vždycky jsem viděla jen film a protože máme doma jen tohle vydání a navíc mi bylo stejně řečeno, že si musím přečíst všechny díly ať vím jak to dopadne, tak jsem sfoukla celou stínadelskou trilogii a nelituji, super, p. Foglara mám ráda, některé jeho knihy jsem četla, do junáku jsem chodila .... Záhadu hlavolamu a nejen záhadu vřele doporučuji mladým i starým čtenářům, prostě fajn a féroví kluci z Rychlých šípů!
Čtvrté pokračování existuje dokonce ve dvou příbězích. Jedno napsal J.Velinský pod názvem „Poslední tajemství Jana T.” a druhé stvořil J.Červinka - Grifin pod názvem „Poselství ze Stínadel”. Obě pokračování pěkně navazují na třetí Foglarův díl a dobře se čtou. Já se bavil u obou.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
První setkání s RR coby textem a ne komiksem: poprvé čteno hned po revoluci, v prvním vydání: uhrančivé, podmanivé, návykové!