Dobrodružství v temných uličkách přehled

21.08.2023

všechno již mnohokrát zaznělo. Klasika, kult, kniha mládí. Naštěstí patřím ke generaci, která vyrostla v dobách, kdy byl všeho nedostatek, neexistoval internet, neexistovaly sociální sítě a lež, dezinformace a schopnost umět jasně rozlišit zlo od dobra, byla elementární způsobilost téměř každého rozumného člověka. Nyní, když čtu Foglarovy knihy po čtyřicítce, ve světě, ve kterém je společnost schopná (doslova vše) bagatelizovat, projevovat se na sociálních sítích jako zvěř a kdy se zpochybňují dokonce už i pojmy jako tvar naší planety (takhle to dopadá, když to někdo přepískne s četbou Zeměplochy od sira Pratchetta), připadají mi příběhy Rychlých šípů takřka jako fantasy historky z dob zalitých odpoledním sluncem. Stačilo pár desítek let a zlo opět slaví absolutní triumf a společnost se již ani nestydí veřejně podporovat komunisty (kteří Foglara nenáviděli a zakazovali mu činnost, a kteří zakázali skauting) a válku. Ještě, že se vývoje naší společnosti Jaroslav Foglar nedožil.

Vyrůstal jsem s klubáckým komiksem; komiksy Rychlých šípů, Družiny lišek, Svorných Gambrusínů a příběhy génia Káji Saudka mě navždy ovlivnily. V letních dnech, kdy na střechu vyhřáté půdy bubnovaly kapky deště a opodál vonělo seno, jsem ve své klubovně, stále dokola četl dobrodružné příběhy, Foglarovy knihy, vyplňoval okénka modrého života, zakresloval mapy, dával různým místům jména, zkoumal živočichy, nerosty, flóru. Navštěvoval jsem skautskou organizaci v Jablonci nad Nisou, která již dávno zanikla. Trávil celé prázdniny v lesích, u přehrady, u potoků, sbíral různé přírodní artefakty a zvláštnosti, zakládal všelijaké sbírky. Všechny vzpomínky se vážou ke knihám Jaroslava Foglara, jeho laskavosti, důrazu na čest, kamarádství a spravedlnost. Stínadelský triptych neztratil ani po mnoha letech, kdy jsem se k němu vrátil, nic ze svého kouzla a tajemství. Snad jsem si jen nyní nějak víc uvědomoval, jak hodně mě zasáhla smrt klubovního psa Bubliny a z paměti se za ty dekády vytratila i vzpomínka na chudáka vonta Dymoráka. Četbu jsem podpořil i vynikajícím seriálem Záhada hlavolamu od Hynka Bočana z roku 1969. A po mnoha letech jsem si splnil sen a konečně koupil vlastního ježka v kleci symbol Velkého vonta a celých Stínadel - v luxusní mosazné úpravě na zakázku (Rademic Puzzles).

Stínadelská trilogie si zasluhuje plný počet hvězd a měla by být součástí povinné četby na základních školách. Bohužel, pro poslední generace jde o zapomenutého autora a Foglarova snaha o spravedlivější, lepší svět a mládež se vštípeným kodexem slušnosti, cti a kritického myšlení, nenávratně zapadla do prachu zapomnění.