Poslední tajemství Jana T.
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177724/bmid_stinadelska-trilogie-posledni-tajem-vAr-177724.jpg
4
190
190
Ze světa Jaroslava Foglara série
4. díl
Poslední tajemství Jana T. završuje známou „stínadelskou“ trilogii Jaroslava Foglara–Jestřába, kterého Jaroslav Velinský od svých chlapeckých let osobně znal, a jehož památce je také kniha věnována. Rychlé šípy začínají vydávat další ročník oběžníku TAM-TAM po té, co Žlutý květ zvítězil ve volbách a Velkým Vontem se stal Otakar Losna. Hned v prvním čísle přislíbí prozradit poslední tajemství deníku Jana Tleskače. Deník se pokusí nečestně získat skupina Netopýrů ze Stínadel – Vontů, kteří chtějí vládnout Stínadlům a vrátit do nich strach. Souběžně se seznamujeme s Tončou Sedlářovou z Druhé strany (kamarádkou Jindry Hojera) a Martinou Ramouzovou ze Stínadel. Rychlé šípy, Tonča a Martina zakládají na obranu proti Netopýrům klub pro očistu Stínadel – Upřímná srdce. Proč chtějí Netopýři získat Tleskačův deník? Jaké je ono poslední tajemství? A jaké budou další osudy Rychlých šípů?... celý text
Přidat komentář
Vynikající doplnění Stínadelských románů od Jestřába. Kapitán Kidd dokázal, že je výborným spisovatelem a že kromě kovbojek, detektivek a sci-fi umí i dobrodružný román. Výborným je i to, že na rozdíl od Jestřába dovedl do děje příběhu hodnotně a dobře zapojit i děvčata. Dokonce se jedna z nich stává i ...... ...... Což je fajn. Takových knížek jen houšť, páni spisovatelé.Howgh.
(K Ardetce : Mně tedy vůbec nepřijde divné, že skupinu kluků a holek vede děvče. Když jsem před pár lety dělal patrona klubu SPJF Ostré šavle, taky tam byly holky a kluci dohromady a klub vedly Maruška a Alice. A vedly ho léta výborně. Anebo Hraničářský sbor, což je skupina kluků a holek, vede je Ostružina, což je děvče a vede je dobře. A navíc je poslední dobou podstatně více hraničářek než hraničářů! Takže děvčata skvěle! A co my páni kluci? Kdepak jsme zalezli, že nás dobrodružství už nezajímá?!)
Naprosto skvělé! Lepší pokračování stínadelské trilogie si neumím přestavit. Výborně vymyšlená zápletka, napětí. Styl přesně, jako by to napsal sám Foglar. Co však u Velinského navíc oceňuji, jsou propracovanější dialogy postav, Rychlé šípy se mezi sebou často přátelsky a vtipně popichují a vůbec přímé řeči je zde více než u Foglara. To čtenáře více vtáhne do děje, jako by se toho všeho sám účastnil, alespoň u mě to tak fungovalo. Kromě toho se také Velinský dokázal vyvarovat patosu, ke kterému Foglar občas sklouzne. Také jsem ocenil zapojení děvčat do příběhu a narážky na dobrodružství Vlaštovek a Amazonek od A. Ransomeho, kterými se Velinský také inspiroval - viz dobrodružná plavba po řece.
Za mně docela povedená knížka. Do hry se tu dostaly i dívky a je zde dost odkazů na komiksy rychlých šípů. Ty jsou pořád kladnými hrdiny, ale už ne tak jednobarevnými
Regulérní foglarovka! Jaroslav Velinský napodobil styl Jaroslava Foglara skvěle - krátké kapitoly, Stínadla, ježek v kleci, Druhá strana, TAM TAM...
Dívčí prvek příběh příjemně osvěžil.
Trochu mi vadilo nadměrné užívání vykřičníků, ale když jsme pak zalistoval Foglarovou stínadelskou trilogií, Velinský věděl, proč řadu vet končí vykřičníky!
Začátek pozvolný, pořád jsem čekal kdy se rozběhne nějaká akce. Uprostřed super, pěkně se to zhouplo do dobrodružství a záhadnosti, které známe z předchozí trilogie. Zakončení? Pro mě takové rozpačité, asi bych to tak nechtěl. Celkově mám z knihy takový rozpačitý pocit - je fajn, že příběh z trilogie je rozvedený dál, ale asi mi vadí, že autor pracoval s postavami od Foglara, ale asi to tak úplně neuměl a není to ono. Skoro bych řekl, že Uctívači ginga od Hrnčíře, jsou možná lepší.
Byly tam pasáže, které se táhly a tak jsem neměl nutkavou potřebu číst dál a dál. Zklamání to rozhodně není, ale pár věcí mi tam vadilo a proto nemůžu dát plný počet.
O knize jsem se dozvěděla celkem nedávno, což mě, jakožto nadšenou hltačku Foglarovek, dost překvapuje. Knížka příjemně překvapila, Velínský velmi pěkně najel na styl Foglarova vyprávění, zajímavě vyřešil některé nedořešené záhady z předchozích dílů. Také mě velmi potěšilo zapojení dívek do příběhu (to mě v dobách dětství hrozně mrzelo, že všechna dobrodružství zažívali tak akorát kluci :) Co mi přijde už trochu nadsazené, je to, jak se takřka všichni kluci i holky dají dohromady a vytvoří velkou skupinu, která spolu spokojeně vychází a vede ji dívka (to už na mě bylo přece jen moc :)) Nicméně celková linie příběhu velmi čtivá, nebýt toho, že jsem ho četla večer dětem na pokračování, asi bych ho zhltla za jediný večer sama a s chutí. Moc se mi také líbilo, jak Velínský dobře znal předchozí tři díly a dokázal vykřesat velmi mnoho z jen letmo zmíněných postav (viz Tonča Sedlářová..) Odtajnění tajuplných Stínadel bylo malinko na škodu a osobně mě zamrzel konec, byť naprosto chápu, že to tak mělo dopadnout. Všechna čest autorovi, popasoval se s velkou výzvou se ctí!
Foglarovo Dobrodružství v temných uličkách jsem četl už hodně dávno, takže srovnávat to nemůžu. Velinský, který pokorně potlačil svůj obvyklý styl, hned na první stránce zaujme nápadem zapojit do děje víc holky, a je to nápad dobrý. Ne úplně stejně zvládnuté jsou ale dvě příběhové linie – zatímco ta s Tleskačem je napínavá i překvapivá a autor tu nezapře, že těžištěm jeho tvorby jsou detektivky, tak se srdcovou revolucí ve Stínadlech to trochu přehnal. A „odstínování“ Stínadel, to už vypadá na první pohled na nepochopitelnou svatokrádež. Ale svůj důvod asi má a souvisí s poslední kapitolou, která končí přesně tak, jak má. A je to konec skvělý, a dokonce lehce dojemný. A říkám si, že by mě zajímalo, jaké osudy asi ti hoši prožívali po roce 1938, ve kterém se kniha odehrává. Ale to už by byl jiný příběh a asi i jiný žánr…
Můj ty světe! Četlo se to parádně. Ovšem Foglar to není. Občas mi lezly na nervy neustálé vzpomínky Rychlých šípů. Po zapojení žen a ostatních čtvrtí chybí už jen barevní, handicapovaní a uprchlíci. Ještě že datově je to 1938 a ne 1948 ..
Skoro jako by to psal Foglar. Až na to, že zde poměrně velkou roli hrají dospělí a děvčata. Přesná datace knize nijak zvlášť neuškodila, byť v historických souvislostech trochu pokulhává logika - pouštěli by rodiče své děti těsně po Mnichovu za šera jen tak do ulic města?
Velinský se snažil až moc zapasovat do děje i různé epizody a postavy z komixové řady Rychlých šípů - a místy to vyznívá až násilně . A také si neodpustil přihřát svoji vodáckou polívčičku.
Ale rád si tuto knihu jednou za čas přečtu.
Formálně velmi dobře řemeslně zpracované, láska k Foglarovu dílu dýchá z každé stránky knihy. S dějem je to trochu slabší. První třetina - nuda. Prostřední část je napínavá, čte se jedním dechem. Škoda jen, že pokus o logické dotažení Tleskačova příběhu nakonec vyzní poněkud nedotaženě, a vzhledem k původnímu Foglarově vykreslení Jana Tleskače i nelogicky. Konec - neskutečný úlet. A poslední kapitola je vyloženě kopnutí do slabin.
Hodně dobře napsáno.Kdybych nevěděl,kdo to napsal bral bych to jako další pokračování.Dokonce bych řekl,že je to lepší než třetí díl J.Foglara.Hodně logicky vysvětlena část záhad,které zůstaly otevřené.Je škoda,že dalšího kvalitního pokračování už se asi nedočkám,protože Kapitán Kid na nás také už kouká zezhora a možná se nám směje,když se snažíme hodnotit jeho knihy a přemýšlet,co tím autor myslel.
Ruku na srdce, kdyby tohle napsal Jaroslav Foglar, tak půjde o jeho nejslabší knihu. Pokud nikde, tak tady je jasně vidět jak skvělý to byl spisovatel a jak nenuceně vyprávěl své strhující příběhy. Jaroslav Velinský se snažil co mohl, ovšem vyšlo to naprázdno. Zhusta si pomáhal odkazy na Foglarovy knížky, přesto marně. Dokonce mě tím mírně znechutil, protože v první půli knihy snad není odstavec, do kterého by nenarouboval událost ze života Rychlých šípů. Jednak tím zpomaloval tempo, a také tím mlčky přiznával, že by bez Foglarovy trilogie kniha zapadla hluboko do podprůměru. Nijak se jí ovšem neodvděčil. Popřel téměř vše co v ní bylo napsáno a děj zavedl úplně jinam. Konec se do Jestřábových knížek vůbec nehodí. Když se řekne foglarovka, tak se mi rozhodně nevybaví dospělý pragmatismus a feminismus.
Celkově pokažená atmosféra do té doby pochmurných, ponurých a nepřátelských Stínadel. Mnohem lepší pocit ve mě navozovalo a tedy daleko lepší a čtivější příběh pro mně znamenalo pokračování Stínadelské triologie od pana Josefa Červinky (Grifina): Poselství ze Stínadel. To je pro mě ten pravý čtvrtý díl!
Připojuji svůj souhlas, že se jedná o opravdu velmi zdařilé a důstojné ukončení Stínadelské série. Miluju knihy Jestřába, hlavně ty z počátku jeho tvorby, a snad proto jsem knihu kupovala se zvědavostí a určitými rozpaky, co mě asi čeká a jak se s příběhem pan Velinský "popere". A musím říct, že jsem vážně nadšená a chválím velmi povedené dílo, které mě hned po přečtení pár stránek dokázalo vtáhnout do děje přesně tak, jak to umí Foglarovky. Svým "napnelismem" a stylem psaní mi to hodně připomínalo styl právě starého dobrého Foglara, jak psal ze začátku a možná i proto jsem tak nadšená, jen tak někdo by to nedokázal.
K Velínského čtvrtému dílu jsem se dostal až po letech od jeho vydání a jak píše p.Pecina, přistupoval jsem k němu trochu ostražitě. Je pravda, že kapitola o vydávání TAM TAMu popisující v úvodu knihy podrobně celý mechanismus vzniku a distribuce není zrovna šťastný počin. Jenže děj se pak zvolna a jistě rozjede do takových obrátek, že na tohle rozladění je rychle zapomenuto. Příběh má sevřenou strukturu, jednotlivé motivy do sebe zapadají jak ozubená kola a jen ten závěr počínaje kapitolou o rozpuštění vontské rady si zasloužil podle mého mínění pečlivější zpracování. jinak ale klobouk dolů, při vší úctě ke klasikovi J.F. je to dramatičtější a "foglarovštější" než třetí díl. Foglar již opravdu psal jinak než v dobách Hlasatele. Kupodivu, co jiní zde vytýkají, je naopak kladem - zahlazení některých nelogičností novým řešením, které působí věrohodně a zapadá do předchozích dějů, nové motivy (cesta po řece, přístavní prostředí), ba i "zcivilnění" Stínadel a zařazení děje do předválečné reality čtenáře -sice vytrhne z romantiky tajemného bezčasí- ale boduje opět ve prospěch věrohodnosti. Co unesl jeden a řekněme i druhý díl, v dalších pokračováních už je, nebo by bylo, přítěží. Je diskutabilní, zda je úplně šťastné použití motivů z komiksu do děje knihy, ovšem jak jinak a věrohodně Druhou Stranu zalidnit, že. Prolínání žánrů málokdy dopadne bezvadně a zde naštěstí k žádnému kolapsu nedošlo. Doplňování vontských nově objevených reálií do děje vůbec nechybí, pokud je nahrazeno jinou kvalitou - a tou zde je pozornost věnovaná Tleskačovi a jeho osudu. Tahle linie dopadla celkem vkusně a jsem s ní spokojen. Takže závěrem - přes uvedené výhrady, nevěřím, že by to někdo odložil nedočtené.
Jaroslav Velinský je zárukou kvality. Téměř vše co napíše, se velmi dobře čte a křivka napětí přitom nenápadně šplhá vzhůru. Poslední tajemství Jana T. je rovněž poctivě napsaná kniha s každou drobností, která odkazuje na svět Rychlých Šípů. Kniha obsahuje téměř všechna hlavní i vedlejší jména, místa i události z předchozích dvou Foglarových dílů a přitom za nimi nijak nezaostává. Hlavní slovo tu také, konečně!, dostávají děvčata. Snad jen závěr je poněkud netradiční, jiný, ale jinak je pro mne tento volně navazující díl o stupeň lepší, než Tajemství Velkého Vonta.
Kdybych neznal jméno autora, myslel bych si, že knížku napsal můj oblíbený Jaroslav Foglar (Rychlé šípy - z ostatních knih jak která). Ovšem kdyby takhle psal pan Foglar, určitě by ho znalo a četlo i více dívek. Knížka mne prostě velice potěšila a od nynějška má pro mne stínadelská trilogie čtyři díly.
Mám po přečtení takový rozpačitý pocit. Temná Stínadla pro mě stále budou mít nádherný pocit z dobrodružství. Stínadla, která se změní v přítelskou a milou atmosféru je pro mě docela horor.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Četl jsem hodně pokusů, ať už vážně či veskrze nevážně míněných, stínadelskou sérii doplnit či upravit, napsat něco dalšího o Rychlých Šípech. Některé věci se mi líbily, jiné vůbec. Ale tohle, tohle se vážně povedlo. Velinský uměl parádně vykreslit nejen Otu Finka, mého oblíbeného soustružníka. Je to psané citlivě, navazuje to na Foglara, ale zbytečně to neomílá a už vůbec nevykrádá staré pasáže, jak to udělal Macek se Saturninem. Vůbec mě neuráží zapojení dívek, naopak. Pokud jste fanoušci té tajemné čtvrti za Rozdělovací třídou, tahle kniha vás tam zase vezme. Myší past, Široko, vontská historie...je tu všechno. Kide, díky!