Stíny nad Prahou
Karolína Kotová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537102/bmid_stiny-nad-prahou-662915b567aa7.jpg
5
3
3
Málokdo tuší, že Praha je plná monster z mýtů a pověstí. Naštěstí jsou tu lovci, kteří nás před nimi neúnavně chrání. Teď se ale probouzí něco, co může být příliš velkým soustem i pro ně. Do našeho světa natahuje svá chapadla moc, která ho snadno může zničit. Ale i když to snad vypadá beznadějně, jedno je jisté: pražští lovci se nevzdávají.... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem něco jiného, než četbu pro puberťáky. Nemám ráda humor za každou cenu a ten trčí z každé stránky jako pěst na oko. Je to jako jedna z delších creepypast na YT, která se poslouchá při nějaké činnosti a nebere vážně. Navíc knížku asi neviděl korektor. Zbytečná kniha, naštěstí tenká.
(SPOILER)
Zajímavá obálka, tajuplně nicneříkající název, oslavné recenze. Úvod mi připadl sice chytlavý, ale rozehraný moc doširoka. Konspirace bylo naservírováno nad míru, naštěstí se příjemně rozjela linka se sympatickým Alexem a honem na vylepšeného upíra, tak jsem předpokládala, že si vše sedne.
No, hm, nesedlo. Úvodní sekvence k ničemu nepatřily, pouze uměle zvyšovaly tajnosnubnost textu. Tato složka mi v první části připadla přehnaná, jenže od začátku druhé části se vyvalilo tolik problémů, že tento prvotní dočista zapadl.
Slečna Lucie rozjela sešup do hlubin po černé, dočista zledovatělé sjezdovce. Už první příhoda ve Stromovce ukázala naplno všechny závady. Nejhorší byl charakter hlavní hrdinky. Nechápu, co je atraktivního na střečkujícím, arogantním frackovi. Mě otrávil. Samotná scéna nedávala vůbec smysl, snad kromě prezentace Luciiny permanentní nasranosti. Její chování vůči Derekovi bylo hloupé a totálně mi pilo krev.
Další věc, která postrádala logiku, ovšem pro dílo představovala typický jev, byla Luciina matka. Její manžel i děti patří k lovcům stínů, ovšem před maminkou to úzkostlivě tají. Přitom ale kamarádce v kavárně Lucie hrozivé tajemství vybreptá na první dobrou. Tak si říkám – fakt byla máma tak hloupá? Nebo její rodinní příslušníci zaslepení? Nebo si ze mě autorka dělá bžundu? Cé je správně.
„Praštím tě rozjetým bagrem.“ Ano, tak vypadá běžný třeskutý vtípek knihy. Takže humor nic moc. Dialogy kostrbaté a nereálné. Dva přechodníky v každé větě také dost rušily čtenářskou pohodu. Charaktery postav schématické, afektované. Lucie je hysterka. Lojzíček je… No, to vlastně nikdo neví. Derek jakbysmet. Uf.
Dostávám se k další lahůdce, a tou je děj. Na akční fantasy byl dosti rozvláčný. První díl s lovem upíra ještě odsýpal, nicméně druhý se potácel od ničeho k ničemu. Na tak zásadní ohrožení lidstva a těžkou konspiraci utajené nadnárodní korporace se vlastně nic nedělo. Žádný problém autorka neřešila do hloubky, vlastně je vůbec neukázala. Jen se o nich mluvilo.
Závěrečná bitva představovala jedno velké zklamání. Dobrá, splétání pečetě bylo popsáno zajímavě. Nicméně prostřihy na zápas lovců s démony by zvýšily napětí. Ale protože scházely, tak se pro změnu opět téměř nic nedělo.
A byl konec. Krátký rozsah patřil zjevně k nemnoha kladům díla. Zápory bohužel veškerý dobrý dojem pohltily.
Kniha „Stíny nad Prahou“ je moc hezky napsaná vtipným jazykem, kde o úsměvné hlášky není nouze. Je velmi čtivá, chytlavá a do děje vás vtáhne prakticky hned na začátku. Mě osobně se moc líbily zvučené a „živelné“ přirovnání, jež textu dodávají ten správný šmrnc.
Autorka svým čtenářům skvěle přiblížila nejen prostředí autentické Prahy v podobě míst jako jsou Stromovka, Podolí a Komořany, tak i dokonale vykreslené charakteristické povahové rysy jednotlivých postav tak, že vám jsou mnohem blíž. Mají svou vlastní osobnost, názory, pohnutky a chovají se tak, jak by se dalo předpokládat.
Stěžejní části knihy jsou však jednotlivé honby a boje, kde chválím rozepsání do sebemenších detailů tak, že se můžete stát součástí tohoto dění, být toho všeho součástí, ne jen tichým a přihlížejícím svědkem.
Stíny nad Prahou jsou napínavým čtením, jež rozhodně stojí za přečtení. Pro mě to bylo velmi příjemné čtení, jež mě po celou dobu bavilo, několikrát kvůli hláškám a přirovnáním vykouzlilo i úsměv na tváři. Je to kniha, ke které se v budoucnu určitě ráda vrátím.
Jak všichni víme, je Praha (a nejen ta) plná magie, ale hlavně upírů, ohnivých mužů a jiných stvoření. Že jste to nevěděli? Ale ale... No, přiznám se, že já taky ne. Ale po přečtení tohohle dílka jsem nabyla dojmu, že každý průměrně informovaný občan tohle ví. S existencí upírů, bazilišků a jiných podobných potfor v našem světě se tu totiž počítá tak nějak samozřejmě, asi jako s výskytem vrabce domácího ve Stromovce.
Hned zkraje vyprávění jsme hozeni do děje a co víc, rovnou do akce. Zavání to velkým, opravdu velkým průšvihem. Ale oč jde, na to si musíme počkat. Zatím sledujeme vyprávění jedné z postav, Alexe Norberta, takto lovce duchů, strašidel a dalších obtížných entit. Ten se po návratu z namáhavého lovu na baziliška setkává s Derekem, podivným mužem, který ví o Alexově profesi víc, než je obvyklé. A také s jeho bodyguardem, kredencoidním Lojzíčkem. Derek přichází s nabídkou práce. Práce riskantní a nebezpečné, ale odolejte, když vám druzí do očí tvrdí, že jste jediní, kdo může uspět!
Alex nakonec souhlasí, ale už po této první akci je jasné, že něco je tu ještě tajemnější, než jsou lovci (ano, je jich víc) zvyklí - a ti jsou věru zvyklí na leccos!
V druhé části se slova ujímá překvapivě Lucka, jedno z dvojčat, která mají v první části úlohu spíše vedlejší. Jak se dozvídáme, ulovit upíra bylo ještě to nejjednodušší, s čím se skupina lovců potýká. Proti novému úkolu to byla rozcvička. Teď je v sázce existence celého světa. Protivník je velmi silný, času je málo a ti, kteří mohou pomoci, řeší raději mocenské půtky. Nezbývá, než aby si lidé - tedy lovci - pomohli a poradili sami.
Knihu jsem přečetla snadno a rychle, je psaná vtipným jazykem s mnoha nápaditými obraty a přirovnáními, z nichž některá jsem si se souhlasem autorky vypůjčila do vlastní slovní zásoby (kafe bylo tak silné, že se málem vyškrábalo samo z konvice). Na druhou stranu lehkost a vtipnost jazyka možná udělá dílku trochu medvědí službu, protože já jsem například čekala odlehčený tón po celou dobu a ono bác ho, nebyla to vždy taková legranda, psina a hlína. Naopak skalní fandové upírů a jim podobných možná vtip a humor neocení.
Jazykově je kniha zvládnuta dobře, snad jen přechodníků je tam pro současného čtenáře možná trochu víc, než je nutné. Jinak je vyprávění barvité a jak už řečeno, vtipné.
A abych nebyla obviněna z podlézání, tu jsou nějaké ty drobné výtky:
Trochu mě rušilo střídání minulého a přítomného času, ačkoli chápu úmysl, rozlišit dvě linky vyprávění.
Poměrně hodně mi vadilo trvalé tykání Derekovi. Jednak jsem neobjevila příčinu, ale dobře, mezi chlapy to tak asi je, zejména když jeden ukazuje druhému nadřazenost a lehké pohrdání. U Lucky mi to nesedělo, zejména když jí Derek setrvale vyká a i jinak se chová dvorně a zdvořile.
Taky jsem ne zcela pochopila, proč je Lucie na Dereka neustále nabroušená a "přednasraná", ačkoli jim oběma prokazatelně zachránil život.
A nakonec - trochu mě zklamala závěrečná bitva. K té vlastně směřuje logicky celý děj, proto by si podle mého názoru zasloužila delší a košatější popis, aby si to čtenář déle a více užil.
Poslední drobná námitka směřuje k názvu, který mi připadá zcela nevýstižný, všední a nepřitažlivý. Pod takovým názvem bych čekala spíše sbírku městské poezie...
Ale to jsou všechno jen námitky poměrně okrajové. Stíny nad Prahou jsou (nejen) upíří jednohubka, lehká, vtipná a srozumitelná. Kdo nepotřebuje k napětí potoky krve a hromady usekaných končetin, bude jistě spokojen.
Mně se Stíny nad Prahou líbily. Jen doufám, že to byla opravdu fikce. Potkat baziliška by se mi vážně nechtělo...
Ačkoli to není můj běžný žánr, knihu jsem si velmi užila. Byla jsem napjatá do samého konce. Jedná se o propracovaný příběh, který vám - ať chcete, nebo nechcete - nasadí brouka do hlavy. Co když na tom něco je?
Praha, tajný spolek lovců strašidel, upíři a jeden titánský Lojzíček. Takhle nějak si představuju knihy od Kulhánka, kdyby se míň věnoval hektolitrům krve a víc uvěřitelným postavám :).
Jelikož znám styl autorky, nebyla jsem překvapená ani šokovaná. Byl Alex protivný? Ano. Byla Lucie na zabití? Zcela určitě. Na druhou stranu, kdybych já před sebou měla vidinu osamělého života bez blízkých vztahů a byla traumatizovaná ztrátou někoho milovaného, dost pravděpodobně by ze mě také nebyla úplně snadno oblíbitelná knižní postava. Dost možná bych pro pobavení vypouštěla poltergeisty do bytů těch, kteří by mě udávali za špatné parkování, a kazila jim sexuální radovánky bandou ochočených rarachů.
Psychologická hloubka postav za mě odpovídala zvolenému žánru a rozsahu (v Praze je potřeba porubat hromadu příšer, neasi!), i když si dovedu představit rozpracování jednotlivých částí do hlubokého temného románu plného depresivních úvah o lidské existenci, ale to by potom bylo úplně jiné dílo.
Bavila jsem se, atmosféra děsivé Prahy se mi líbila a knížka obsahuje spoustu zajímavých nápadů.