Rogenovo oko
Jarmila Mlčoušková
Stíny nad Univerzitou v Tir Erath série
1. díl
Doprava poháněná parními ďasy. Nepolapitelný vrah, který se specializuje na kolegy z branže. Magická čtvrť ozubených kol, ocelových květů a podezřelých výtrysků páry. Úzká čtvrť plná studentských spolků, ohyzdných chrličů a skrýší uprchlých chimér. A samozřejmě kuchař, který býval travičem. To vše a mnohem víc skýtá jedinečný kolorit Tir Erath, města proslulého svou Univerzitou. Rianet přezdívaná Karmína si zdejší studium užívá plnými doušky. Patří totiž k lovcům a její bestiář se jen hemží morkodlaky, unicery se zlatým rohem i rudookými dragostami se šupinami na plecích. To její kamarádka Elenis s katedrou objevitelů tolik štěstí neměla a nudu výuky zahání koketováním s pátracími krystaly – artefakty, které se už po mnoho let nacházejí na seznamu zakázaných předmětů. Zatímco termín bakalářských projektů se blíží a Elenis s Karmínou kličkují mezi školními tresty, nad Univerzitou se stahují stíny z dávné minulosti a hrozí, že ji pohltí navždy... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha vyšla u prestižního nakladatelství patřícího pod moloch Albatros Media. Tento fakt by měl zajišťovat určitou kvalitu, ale bohužel tomu tak není.
Chtěla jsem podpořit českou autorku a anotace zněla lákavě. Když jsem stránky otevřela, příběh mě v prvním odstavci zaháčkoval a já se do něj vrhla s nadšením.
Které ale velmi rychle vyprchalo. Prvním kritickým bodem byla roztříštěnost děje. Pořád jsem čekala, kdy se jednotlivé střepy složí v mozaiku, ovšem do posledního řádku jsem se nedočkala. Namísto toho i v poslední kapitole naskakovaly nové a nové postavy s dalšími a dalšími zápletkami. Nebylo zřejmé, který zajíc je ten hlavní, autorka uspořádala hon na všechny a v důsledku neulovila žádného.
Celou dobu mě vrcholně iritovalo mračno bohů na stroji, kteří se z nebes snášeli pokaždé, když bylo potřeba. Klíčové situace jsou odbyté nebo rovnou vynechané. Drobné nesmyslné nelogičnosti mi také dávaly zabrat. Jako příklad uvedu výlet tlupy čarodějů pod vedením Lovce s cílem osvobodit draka. Celé to připomínalo školu v přírodě žáků základní školy, jako ostatně většina příhod v knize. Lovec pro partu mladých mužů na týdenní pobyt sbalí jen pár zapařených špekáčků a sám se na zbytek doby vypaří. Lovkyně, alias „lovčajda“ grrrrr, Karmína s sebou na výpravu nevezme žádnou zbraň, zato se táhne s moukou a hrachem, jako fakt? A hrstkovou polévku uvaříte v domácnosti plné zbytků, nikoli na tábornické výpravě, kde žádné jídlo není.
Největší katastrofou byly ale postavy. Životaschopnost prokazovaly asi jako figurky Člověče nezlob se. Všichni se chovali úplně stejně, a to jako nevycválaní, lehce přitroublí puberťáci, včetně Arcimága, Renegáta či partičky policistů. Lovcovo charisma jsem nezaregistrovala, inteligenci či zručnost čarodějů taktéž. O neohrožené Karmíně, která se víc starala o svůj make-up než o boj a zbraně, už byla řeč. Takže jediná hrdinka, která vyčnívala z davu, byla neohrabaná a neschopná Elanis. Trdlo, ale aspoň něčím zvláštní.
Mimochodem Karmíniny namlouvací rituály představovaly čiré utrpení. Jako že veškerý emocionální náboj textu se limitně blížil k nule. Ani jeden z hrdinů mě nezajímal, nikomu jsem nefandila. Jo, o Paní cest jsem měla matnou představu, že nebude úplně oukej, ale jelikož se všichni chovali hloupě a nesmyslně, takže jsem počítala, že zapadá do koloritu.
Dvě věci musím autorce přiznat k dobru, opravdu neotřelou a bohatou fantazii a potom vysokou čtivost. Ačkoli všechny složky díla selhaly, knihu jsem zvládla celkem rychle. Vystavěný svět by byl u někoho literárně zručnějšího kromobyčejně zajímavý, kdyby dotyčný dokázal své představy překlopit na stránky. Autorce se to ale vůbec nedařilo. V popisech beznadějně selhávala, pokud se jimi vůbec zatěžovala, a to se nestávalo často.
Prostoduché až hloupoučké, roztříštěné, žádné napětí či jiné emoce, schématické papírové postavy. Takže velké zklamání a za mě rozhodně ne.
Za mě rozhodně povedený kousek, který by si zasloužil víc pozornosti. Svět, který autorka vytvořila je velmi originální a zároveň se v něm člověk zorientuje velmi rychle, protože je to prostě město se všemi možnými krásnými a temnými zákoutími. Ale propletené magií a prazvláštními bytostmi.
Hlavní postavy jsou vystavěné až neskutečně uvěřitelně. Mají své povahy, touhy, choutky a cíle. Mají skoro normální vysokoškolský život se vším tím testováním, co k tomu patří. A nikdo není vyloženě dobrý nebo zlý, všichni jsou lidé konající podle situací, ve kterých se ocitnou tak, aby přežili, vyvázli a nebo se přiblížili ke svému cíli.
Možná bych ocenila, kdyby se příběh víc zaměřil pouze na jednu postavu a nesledoval jich tolik, protože pak nemáme takovou šanci se jim víc dostat pod kůži a víc si je zamilovat.
Děj byl ze začátku hodně pozvolný a dlouho jsem tápala, o čem to teda bude a kdy se začne něco dít. Až v polovině knihy mi došlo, že se to něco dělo na pozadí defakto od začátku a já se nemůžu dočkat, až bude druhý díl.
A musím vyzdvihnout obálku, ze začátku působila jen jako moc hezká, ale po přečtení dává mnohem větší smysl.
Magická univerzita plná ještě magičtějších potvor říznutá steam punkem - tohle je prostředí, v němž budete sledovat osudy dvou hlavních hrdinek. Introvertní, inteligentní, avšak snadno ovlivnitelné objevitelky Elenis a extravagantní, extrovertní lovkyně Rianet, přezdívané Karmína, s pořádně prořízlou pusou. Obě se snaží úspěšně získat bakalářský titul, ale aniž by to zamýšlely, zamotají se do událostí, které dalece přesahují rámec bakalářských projektů.
Autorka vás zavede do rozjetého děje a originálního prostředí, jež si promyslela do nejmenších detailů. Obojí na vás sype z rukávu pomocí barvitých popisů a fantazie vám tak pojede na plné obrátky. Každá z postav měla svůj cíl, své skryté úmysly a za tím si šla, ale trvalo mi notnou chvíli, než jsem si ve všem udělala pořádek a do knihy se ponořila.
Obě hlavní postavy z počátku nejsou až tolik výrazné a chyběl mi někdo, kdo by vše opravdu táhl. Zhruba v polovině knihy konečně jednotlivé dílky skládačky začaly zapadat do sebe a události nabraly spád. Možná v tom bylo i to, že mi chybělo nějaké ukotvení světa - měla jsem zmatek v tom, jak magie funguje a co od ní můžu očekávat.
V určitou chvíli převzala do svých rukou otěže Karmína, a můžu říct, že ta holka funguje. Je výrazná, impulzivní, vtipná a i když místy jednala trochu nesmyslně, bavila mě. Upozadila Elenis, která v jejím zářném světle zapadala do stínů. Máme tady ale i pár zajímavých mužských charakterů, které děj oživily. Myslím, že právě jednotlivé vztahy a i samotné dialogy Karmíny a Elenis se daly více rozvinout. Za prvé by mi nejspíš více přirostly k srdci a za druhé se některé scény posouvaly vpřed až příliš rychle.
Závěr je překvapující, ale i ten uběhl jako mávnutím proutku a neměl čas ve mně rezonovat. Celkově tak Rogenovo oko přináší dobře fungující svět se spoustou úžasných magických příšerek, v němž by si postavy zasloužily více prostoru. Protože právě ony rozhodně mají co říct.
Hodnocení: 60%
Za knihu k recenzi moc děkuji autorce.
Repost hodnocení z mého instagramového účtu:
Jako první musím vyzdvihnout svět, v němž se příběh odehrává. Je neuvěřitelně plastický. Čtenář má dojem, že se pořád něco děje a že je vždy co objevovat, ať už jde o pochybné podniky v Tir Erath, nebo o bestie, které se pohybují za jeho hranicemi. Tohoto účinku je dosaženo i tím, že vás kniha zkrátka vhodí do děje. Neztrácí čas přílišným vysvětlováním, to přichází jen v relevantních situacích a většinou skrz interakci samotných postav s okolním světem. Někomu ovšem na takovém přístupu nemusí sedět skutečnost, že je na spoustu věcí potřeba dávat pozor, tedy se nejedná o vyloženě oddechové čtení.
Můj názor na postavy může znít trochu podivně. Jsou nádherně propracované. Mají vlastnosti, které jsou podle situace negativní i pozitivní, chovají se konzistentně, řeší problémy jak známé obyčejným dospívajícím, tak specifické pro fantastické prostředí. Jenže je poznáváme spíš jako kamarády - není dostatek příležitostí, kdy je jim vidět do hlav. Tohle má své důvody, které se ukazují s plynutím děje, ovšem na druhou stranu pak některé vypjatější situace nemají takový dopad, jaký by mít mohly. Nejedná se nicméně o chybu, jen o přístup autorky, který mně osobně nesedl.
Ještě řeknu pár obecných slov k ději. Nejdříve působí celkem epizodicky a náhodně. Postupně se ale nitky začínají proplétat, přicházejí opravdu zajímavé a nečekané zvraty... a najednou je to useknuté v nejlepším. Rozumím, že jde o první díl trilogie, ale snad by neuškodilo, kdyby nenechával až tolik věcí otevřených! Kdo má pak vydržet čekání na pokračování?
Rozhodně doporučuji každému, kdo by se zajímal o lehce netradiční příběh z prostředí magické školy, rád čte o výrazných protagonistech a bohatých světech a nevadí mu čekat na další díl. Naopak pokud chcete čistou temnou fantasy akci (což je něco, co jsem od Rogenova oka vlastně čekala sama), sáhněte raději po něčem jiném. Stejně tak vás kniha pravděpodobně neosloví, pokud máte raději pomalejší rozjezdy a uzavřenější děj pro jednotlivé díly série.
Někdy člověk narazí na knihu prostě náhodou. Jako třeba na tuhle. Koukala na mě v regálu a vesele pomrkávala zmíněným Rogenovým okem. Palec nahoru za jednoduchou obálku. A anotace... ha! Město, ve kterém se odehrává a její hrdinky ve mně vzbudili podezření, že jsem nejspíš s autorkou hrála stejnou online NWN hru, která ji inspirovala. Může bejt.
Sedla jsem si, že si s tou knihou ukrátím čekání, a pak ji vrátím.
Nevrátila. A ráda bych tímto autorku poprosila, ať si s dalším dílem pohne, smutně koukám, co nejrychleji, ano? Mezitím si ten první díl koupím, protože hezky doplní knihovničku,
No a co že je na knize tak skvělé? Je to "YA fantasy", je to holčičí kniha, to ano, ale víte co? Ani to nevadí. Nekonají se (naštěstí) žádné Mary Sou, před kterými padají na zem chlapské trencle a kontinenty, a které jsou ve svých 16 letech nej nej nej v celé historii všeho a všech. Kdepak. Je to pozvolný příběh o vysokoškolském životě dvou neobyčejně obyčejných mladých mágyň, které zažívají a prožívají dny, které - a to bude asi to, co mě bavilo - bude tak nějak blízké každému, kdo si to zažil v reálu. Jenom v tom fantasy kabátku. Trochu mi to připomnělo první knihu Jméno větru, případně Tkáče iluzí.
Dozvíte se o světě mágů s nádechem steampunku, o učitelích magie a jejich škole, projdete se uličkami s hospůdkami, kde se schází studenti, poznáte vztahy mezi fakultami, nějaké ty první lásky a nelásky, velmi laskavě lidské a reálné, prostě si to všechno v klidu vychutnáte. Osaháte si několik dějových linek, o kterých víte, že budou důležité. A na konci se to dobře rozjede. Mám ráda takové klidné příběhy, které možná nehýbou světem, ale zato se s hrdiny sžijete s pocitem, že ty holky od vedle znáte už roky. A co víc - věříte příběhu i jeho hrdinům.
Opravdu nečekejte nabouchanou akci a vzrušující souboje, i když na něco tam taky dojde.
Je to laskavá kniha s humorem. Je to moc hezké české fantasy.
Knihu jsem právě dočetla a kdyby byl druhý díl, vrhnu se na něj.
Líbí se mi, že je děj psaný z perspektivy různých postav, díky čemuž se dostáváme i do míst, kde se hlavní hrdinky neobjevují a děj tak získává větší spád i trochu záhadných zápletek. Celý svět plný zajímavých bytostí, různých univerzitních kateder a rozličných postav byl pěkně vykreslený a nejednou jsem přemýšlela, na kterou katedru bych se sama zapsala.
Trošku mě na začátku mátlo velké množství postav a chvíli mi trvalo se v nich zorientovat, ale nakonec se to dalo. Co se týká postav, bylo tam hodně záhadných identit, o kterých bylo sice něco naznačeno, ale ne tolik, aby si čtenář mohl domyslet, o koho se jedná. Na konci knihy se nám sice alespoň nějaké záhady odkryjí, ale je to jen malé množství z toho všeho, nad čím čtenář v průběhu čtení přemýšlí. No, autorka rozhodně umí navnadit čtenáře na další díl.
Jedna věc mě opravdu mrzela a to, že kuchař, který byl prve travičem a je na něj upozorňováno v popisku knihy, se tam moc neobjevoval. Opravdu jsem se na něj těšila, protože chodit do menzy, kde vaří travič, musí být vcelku odvaha. Snad dostane trochu víc prostoru v dalších knihách.
Takže pokud máte rádi fantasy z univerzitního prostředí, s lehkou naznačenou romantikou, ale především plnou různých zápletek, kde si nedokážete tipnout, kdo je vrah a kdo pro koho pracuje, určitě doporučuji přečíst.
Příběh plánované trilogie je rozepsán tak, jako by šlo o jeden z dalších dílů, a ne o úvod do celého světa, postav a děje. První dojmy a rozkoukávání je u fantasy klíčové, protože ledacos je jinak než v naší každodenní realitě. Já se ale poměrně dlouho nedokázala začíst. Připadalo mi, že místo abych byla do nového světa uváděna, tak se do něj musím bolestivě prodrat. To bývá na začátku čtení velký zádrhel. Je to jako být na prvním rande a moc si to neužívat. Vždycky je velká otázka, jestli to zkoušet dál, nebo jít od toho.
Na magickou univerzitu jsem se hodně těšila. Měla jsem bezpočet očekávání ohledně toho, co všechno se tam bude učit, jaké tam budou ročníky, katedry nebo obory.
Ke kladům knihy rozhodně patří samotný svět, jeho zákonitosti, bytosti a možnosti tohoto univerza, které se jistě rozehrají v dalších dílech. Když už jsem se začetla (okolo 70. strany), na čtení jsem se těšila a příjemně mi ubíhalo. Byla jsem především zvědavá na další tvory, vynálezy a čím dál více i na vývoj zápletky.
Velkou nevýhodou bylo, že styl vyprávění mi nesedl. Pro recenzenta/komentátora je důležité, když si uvědomí, že kniha zřejmě není psaná pro něj. Cílového čtenáře bych viděla jako mladšího milovníka fantazijních světů, kterého baví objevovat zákoutí autorovy fantazie. Ovšem neměl by být příliš náročný ohledně propracovanosti postav, práce s napětím a samotnou zápletkou.
Podrobněji v recenzi (v sekci Recenze - knihorožec blog).
Napsat příběh z prostředí magický univerzity, aniž by to kopírovalo Harryho Pottera, je kumšt. A když přijde na udílení školních trestů nebo procházení zdí do tajemnejch komnat, nejspíš se dostaví drobný déjà vu.
Titul zatím sklízí více než slušný hodnocení, ale připadá mi, že spoustu lidí vyhledávající YA/NA minul, což je škoda. Snad je to způsobený anotací, ze který až příliš čpí tématika steampunku…
Rozhodně se nebojte, že by vás rozdrtily ozubený kolečka ;) protože to není zas až tak dominantní prvek, zkrátka to dává tvář onomu světu a době. Existujou technologie (vzducholodě, lokoparolodě), ale k mobilům a počítačům se ještě nedospělo - zato si někteří vypomáhaj kouzelnejma artefaktama; pobíhaj tam všelijaký magický potvory a postavy mluvěj jako klasický moderní teenageři, co leda místo do kina zajdou do čajovny na dýmku a partičku Padouchů (přičemž jde o opravdovou karetní hru, kterou vymyslela autorka a má to takový Bang! vibes, smekám).
Studenti jsou buďto budoucí mágové, lovci nebo objevitelé… Do tý poslední skupinky patří aj hrdinka Elenis, jenže za poslední roky její obor dost upadá. Vedoucí katedry Paní cest totiž upustila od výprav za dobrodružstvím a její studenti dálný kraje znaj pouze z map a cestopisů (i když i ty jsou dosti cenzurovaný).
Zážitků z vyučování si moc neužijete, jelikož tenhle rok Elenis spolu s nej kámoškou-lovkyní Karmínou čeká psaní bakalářský práce, k níž si musí najít ještě třetího do party, páč se na ní má podílet z každý katedry jeden zástupce. Tož přišel čas sbalit nějakýho arcinerda :D
A to je asi ten hlavní děj, i když se zápletka zpočátku tváří krapet detektivně: městem se potuluje Vrahotepec (zabíjí vrahy a nechává u mrtvol svoji pečeť). Jistě že to nebude nic jednoduchýho a přimotá se do toho hafo odboček - a to, když se naše trojice se rozhodne pro svůj projekt porušit pár pravidel. Plus se odehrává cosi nad rámec toho všeho, neboť vzdušnej pirát Renegát chystá nekalosti. Jo, zmatek nad zmatek, ale aspoň se nebudete nudit a ani nedokážete předvídat konec.
Charaktery jsou dle mýho skromnýho mínění oblíbitelný, zapamatovatelný a uvěřitelný - jenže se jako první seznámíte s Elenis a tak nějak čekáte, že vás bude příběhem provázet… No a potom si uvědomíte, že se vše točí spíš okolo Karmíny (změnila se i perspektiva). Prostě ten koncept vyprávění je hrozně zvláštně uchopenej… což nemění nic na tom, že mě knížka bavila a budu se těšit na pokračování.
3,5/5* (navykla jsem si na goodreads systém, takže je to na pomezí „I liked it“ a „I really liked it“) aneb první díl Stínů nad Univerzitou v Tir Erath je velmi osobitej a nápaditej počin, kterej nepochybně obohatil českou fantasy scénu - i když má svoje mouch… chiméry.
/Za recenzní výtisk moc děkuji autorce Jarmile Mlčouskové a nakladatelskému domu Albatrosmedia a.s./
Za tím, že autorka psát umí si stojím i na samém konci. Ale v rozsahu celé knihy to jako celek nesouznělo. Věřím, že povídka by byla nadupanější, protože si až tak nežádá to, co má autor v hlavě, ale nesděluje to čtenáři, stejně tak by obstála humorná stránka, která zde zdvihala koutek jen prvních sto stran.
Prostředí univerzity a velice lehce steampunkového města s chimérami, jednorožci a nejen draky, do toho tři katedry a párek studentíků se zápletkou, nezápletkou táhnoucí se skrz na skrz semestry…
Tak nějak bez emocí, tak nějak se zbytečně se opakujícími informacemi, tak nějak ploché a uvězněné mezi postavami v jedné rovině.
A i když cítím poměrně velký potenciál, všechno ztroskotalo právě na nedostatku informací, které by si čtenáře zaháčkovali a vzbudily zájem. Informace na správném místě ve správném čase ..
Příběh byl ze začátku docela nudný a moc jsem se nechytal. Dvě mladé studentky a jejích problémy s dospíváním a studiem (největší trofej jsou spoďáry vedoucího katedry) , ano jsem si jistý, že nejsem cílová skupina, pro kterou byla tato kniha napsaná, ale já rád objevuji nové fantasy světy, knižní postavy a hlavně tuzemské autory. Naštěstí kniha se četla dobře byla pěkně napsaná a stránky ubíhaly jedna za druhou. Navíc jsem neustále objevoval nové zajímavosti, jenž nám nabízí Tir Erath. Po půlce knihy jsem se naplno ponořil do příběhu a byl jsem mile překvapen, jak dobrou knihu Jarmila Mlčoušková napsala.
Příběh ve druhé půli nabere spád a hlavní protagonisté budou muset nejen spojit své schopnosti ale také zajít za hranicí svých fyzických sil i etických bariér. Musí totiž uspět jak u zkoušek univerzitních, tak ukázat i osobní sílu, jelikož univerzita a lidé, jenž jí obývají ukrývají více tajemství než si naši hrdinové, kdy uměli představit.
Závěrem – jedná se o příjemnou, zábavnou a magií protkanou knihu. Příběh má své kouzlo a svět je vážně povedený. Sice na můj vkus tam bylo až moc mladistvého vztahového odbočování ale vztahy k YA knihám patří. Určitě tuto knihu hodnotím pozitivně, hlavně díky krásné psané formě a zábavné, ojedinělé fantasií.
Nezvykle skvělé čtení, moc doporučuju!
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou, ovšem tohle, to bylo opravdu velkolepé: spousta skvělých nápadů, úžasně vykreslené prostředí města se zvláštním, dračím jménem Tir Erath (názvy hospůdek a kaváren vůbec nezaostávají), archetypálně pojmenované postavy: Mecenáš, Renegát, Lovec, Arcimág; výborně popsané typy studentů a studentek. Autorce se povedl i styl vyjadřování, všechno se děje svižně a v tempu, vztahy i chování postav jsou velmi reálné a mnohdy více než pochopitelné.
Prostě nenacházím žádné nedostatky, snad kromě jediného: jak dlouho budeme čekat na další díl?
"Deorenově návštěvě předcházel zamračený den, který město zasypal pořádnou chumelenicí. V sobotu však po něm zbylo jen pár rozptýlených obláčků a oblohu si zabralo hřejivé slunce, oslnivě se odráželo od zasněžených ploch a rozplakávalo rampouchy."
Jsem napnutá jak kšandy jak to sakra bude dál!?! A přesně z tohoto důvodu obvykle nezačínám číst neukončené série :).
Prostředí velmi dobře promyšlené, takové správně barvité se všemi těmi zapadlými uličkami, hospodami, studentskými spolky.
Různé školy, akademie, univerzity, to je něco, co mám ve fantasy hodně ráda. V prvním díle své série autorka vykreslila epický svět, který ještě podpoří mapa v knize, s nenucenou lehkostí umí jednoduchým popisem obsáhnout prostředí svého příběhu: ulice, městské čtvrti, putyky, i samotná Univerzita, při čtení se přede mnou prostředí příběhu odvíjelo nádherně jako film. Hlavní hrdinky Karmína a Elenis se navzájem nijak neupozaďují, ač jedna má dějovou linii poněkud akčnější, jsou si vypravěčkami vyrovnanými a dostáváme od obou osobitý pohled na svět a příběh, který jej v mnohém dotváří ještě mnohem více. Autorka píše příjemným svižným jazykem, postavy si drží své charaktery, některé se drží při zdi, jiné jsou drzé až běda, ale v příběhu to krásně funguje a charaktery se vyvíjí. Že vám to nepřijde jako steampunk (slibovaný v anotaci) okopírovaný z Londýna 19. století? Je to epická fantasy, ne historický román - a za mě autorka steampunkovými prvky okořenila na výbornou. Stejným kořením je i drzé Rianetino chování nebo jedna z podstat fakulty lovců - protože když lovit, tak se vším všudy. Magická stvoření, fungování světa a společnosti, Padouši? Ti si zaslouží svou vlastní herní sadu! A ten konec? Klade mnoho otázek, rozvíjí nové příběhy, a já jsem zatraceně zvědavá, kam hrdin(k)y další díly této trilogie zavedou.
3,5 *
Přiznávám , opravdu dlouho mi trvalo se začíst. Nevím zda je to mnou či knihou.
Svět ve kterém se ocitneme je velmi pěkný a proto je škoda že nás autorka do něj jen tak hodila . :-\
Jsem velmi zvědavá co přinesou další díly.
Univerzitní město s tajemnou atmosférou (zobrazeno na vnitřní straně obálky krásnou mapou). Univerzita pro čaroděje, lovce, objevitele, řemeslníky...dvě kamarádky, Karmína alias Rianet a Elenis, jedna rebelka, druhá slušňačka, pátrací kámen, záhadná Galéra, Arcimág, Paní cest, Lovec ...to vše, ale nejen to, tvoří zajímavý příběh, který se dobře čte a ve kterém nechybí napětí, láska, touha, humor ale i spousta zajímavých bytostí, detailů a názvů. Na konci příběhu zjistíte, že ne všichni jsou takoví, jací se zdáli na začátku. Pravděpodobně budete mít také pár otázek...nicméně by nás měly čekat ještě další díly.
Kniha se opravdu dobře čte. Je napsaná lehkou rukou a svižným tempem, hodně dialogů a méně popisů. Mohu vřele doporučit.
Už od dob, kdy jsem poprvé přečetla Harryho Pottera, mám velmi ráda fantasy ze školního prostředí, vyhledávám je a nijak se přitom nebráním ani českým autorům. V poslední době jsem objevila hned tři série českých autorek, které přivábily mou pozornost tím, že „nabízely“ studium na čarovné univerzitě. Dvě z nich mě nadchly, jedna bohužel zklamala.
U Rogenova oka jsem si chvíli musela zvykat na styl psaní, který je sice svižný, ale příliš nevysvětluje a nechává čtenáře tápat, než v textu začne vnímat souvislosti a nacházet vodítka. Musím ale říct, že mě tato hra postupně víc a víc bavila – jedná se rozhodně o knihu, která nabídne mnohem víc náročnému čtenáři.
Velmi se mi líbil autorčin humor, který dovedně kombinuje s vážnějšími tématy (panenské dilema - jak se rozhodnout mezi pozorností oblíbeného jednorožce a sváděním pohledného čaroděje?), zaujalo mě řemeslné pojetí magie a steampunkový nádech některých částí města, který asi nejlépe vystihuje existence parních ďasů. K tomu mi utkvěla spousta dalších úsměvných nápadů jako dráčci zapalováčci, karetní hra na padouchy nebo travičský kuchař, který připravoval jídlo v menze. Taky mi vyhovovalo, že děj netáhne jen jeden ústřední vztah mezi dvojicí, popřípadě trojicí, ale výrazných postav je víc a vztahy mezi nimi se prolínají a nejsou nutně milostné.
Na fantasy knihách doslova miluji mapy, a ta v Rogenovu oko je zkrátka nádherná, působí útulným dojmem a ukázala mi všechna důležitá místa, která jsem v knize navštívila, od kavárny U Cibetčina ocásku až po Kladivo na čaroděje.
Půl hvězdy strhávám za to, že se autorka v některých pasážích víc nerozepsala, protože ta spousta nápadů by si to zasloužila, ale nehledě na to mě kniha velmi příjemně překvapila a určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Téhle knížky jsem se celkem bála (česká autorka, nikde žádná recenze), ale hrozně mě navnadila anotace a nakonec za mě super. Hlavní hrdinka byla správně přidrzlá a sedělo mi k ní, že se ve volným čase chodila starat o morkodlaky nebo likvidovat krysatce (ještě aby ne, když studovala na lovecké katedře). Puťka Elenis mě ze začátku trochu nudila, ale aspoň s Karmínou tvořila kontrast, no a v závěru se taky celkem rozjela (SPOILER delirium po braní povzbuzujících látek).
Nejvíc se mi líbila atmosféra univerzity a různých částí města se spoustou ulítlejch nápadů (travičskej kuchař v menze, chiméry na vodítku nebo atlas červů za trest). Taky mě bavily vztahy mezi Karmínou a čaroději nebo vedoucími kateder a autorčin sarkastickej humor (lov na jednorožce a táboření s čarodějema byly top). Asi bych brala víc odpovědí na tu spoustu otázek a dočetla se víc o vrahotepci a tak, ale je mi jasný, že to měl být jenom rozjezd. Jo a Padouchy bych si taky někdy zahrála!
Velice oceňuji barvitě popsaný zajímavý svět se spoustou promyšlených detailů. Dialogy byly napsány s příjemnou lehkostí a rychle ubíhaly. Dějově se příběh spíše rozehrává. Je zde spousta scén, které budou mít význam pravděpodobně hlavně do budoucna.
Každopádně autorka psát umí, stránky rychle ubíhají. Doufám, že budeme mít příležitost přečíst si další díl.