Sto básní: Svět staré japonské poezie
* antologie , Helena Honcoopová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432533/bmid_sto-basni-stara-japonska-poezie-LSu-432533.jpg
5
40
40
Kniha Sto básní představuje Svět staré japonské poezie na vybraných ukázkách (paradoxně) více než dvou set „japonských básní“ waka, jež vznikaly u císařského dvora v Kjótu od 7. do 15. století. Jejím jádrem je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou z tisíců veršů zařazených do tzv. Císařských antologií vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika (1162–1241) kolem r. 1236. Tato klasická sbírka patří dodnes k základním kamenům japonského duchovního dědictví. Do historického, literárního i výtvarného kontextu sbírky Sto básní zavede čtenáře obsáhlý úvod, zatímco doslov se soustředí na staré japonské poetiky a vysvětlení básnické dikce, figur a estetiky formy pětiverší waka, známého též jako „krátká báseň“ tanka – tedy strofy o 31 slabikách se závazným schématem 5-7-5 // 7-7 slabik. Dalších více než sto básní přeložených v úvodu a v doslovu ilustruje slohový vývoj této formy, její tematické a metaforické bohatství a jazykové zvláštnosti staré japonské poezie. Sto básní přeložila japanistka Helena Honcoopová, která též napsala komentáře a dvě doprovodné studie, vybrala ilustrace a připravila grafickou koncepci knihy. České vydání sbírky doprovází sto čtyřicet (převážně) barevných dřevořezů a maleb z 13.–20. stol. (Moronobu, Šunšó, Gakutei, Kunisada, Hokusai, Hirošige ad.). Tak bohatá obrazová příloha byla umožněna rychlou digitalizací světových sbírek japonského umění, celoživotní specializací autorky na japonské umění a hlavně podporou soukromé nadace Japan Foundation, která přispěla na tiskové náklady této knihy.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2020 , DharmaGaiaOriginální název:
Šúgjoku hjakunin isšu Ogura-šú, 1836
více info...
Přidat komentář
Snad pozdě není
pokusit se
Bláhové snění?
Ta jedna báseň
možná všechno změní
- nikdy nedopsaná...
Tak toto je úplný a dokonalý literárny skvost :) Nečítam ho šmahom,hoci by som ho vedela "zhltnúť" za dva dni ale dávkujem si to postupne a vychutnávam ako zákusok po nedeľnom obede :)
Prečo takéto niečo nie je učebnicou dejepisu v školách???
Rozhodne by ma literatúra bavila omnoho viac :D
Plus obal knihy,grafické spracovanie.....čistá radosť keď knihu vezmem do rúk.
Keby sa dalo tak dám aj 100*,žiaľ môžem iba 5* :)
Krásně vypravená publikace s vynikající komentářovou částí a úžasným obrazovým doprovodem. Poetická kvalita převodů Hany Honcoopové se sice nemůže úplně rovnat převodům například Antonína Límana, ale v téhle knize nejde ani tolik o literární zážitek jako spíš o pochopení a vhled do japonské kultury a jejích pravidel.
Naprostý bonbónek nejen pro milovníky poezie.
Sám básním moc neholduju, jedouc dle hesla: Když to nemá příběh, nemá smysl to číst. Přesto – tihle Japončíci (někteří, ne všichni) dokázali napráskat do malých/krátkých básní hned několik rovin, což je dost v kontrastu se spoustou básníků západní kultury. A to tahle knížka se skládá pouze z „tanky“, tedy z jakéhosi předstupně k veleminimalistickému haiku. Zkrátka tyhlety básně jsou tím, co si ráno na minutu dáte, a i v poexkrementovaným dni vám to projasní aspoň to dopoledne.
Samostatnou stránkou je pak vydání od DharmaGaia, které odpálilo má budoucí očekávání ohledně básnických sbírek tak vysoko, že to musí sestřelit i kdejakou kosmickou loď. Obsahuje kvalitní reprodukce japonských obrazů, které se vztahují přímo k jednotlivým básním. Každá báseň je uvedena krátkým životopisem daného básníka, následuje ona báseň v českém překladu, za níž je umístěno vysvětlení, „co tím básník chtěl říci“, po němž následuje původní zápis a fonetický přepis. Některé stránky jsou ještě zakončeny popisem ilustrace. To vše v provedení paní Honcoopové.
Celé je to uvedeno rozsáhlou předmluvou, popisující popularitu sbírky v Japonsku i japonskou dvorskou... básnivost. Konec je tvořen rovněž rozsáhlým doslovem, v němž jsou zmíněna právě i haiku.
Sečteno a podtrženo – tleskám, posílám 5 minimalistických *, a doufám, že i jiné básnické sbírky (klasiků) budou vydávány s takovou péčí a tak elegantně (nikoliv v nějakých zbytečně artových pseudokabátech).
nelze než podepsat komentáře přede mnou..ideální na momentální podivnou dobu..číst postupně, kochat se ilustracemi, vychutnávat si slová básní, někdy i vícero možných překladů. Úžasný je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu)..líbí se mi i jak v Japonsku tuhle sbírku znají, oceňují, nezapomínají na ni..(zaujaly soutěže a karetní hry, kdy účastnící již podle prvních slov poznávají a hádají, o kterou báseň se jedná)..možná by to chtělo více poezie u nás :)
a ještě jednou musím vyzdvihnout obrazovou přílohu (konec konců, i formát samotné knihy a grafická úprava, kdy listy jsou laděné do světlé béžovožluté, skvěle projasnil pochmurné jaro...), ty ilustrace jsou nesmírně krásné a ráda bych někdy nějakou viděla naživo v originálu...
Jak píše podemnou knih-o-mol : Pro milovníky Japonštiny a básní dar z nebes.
A pro nás, co se v problematice až tak hluboce nevyznáme, paní Honcoopová dokázala svým podrobným rozborem, slovníčkem a detaily vše potřebné doplnit...
Doporučuji !!!
po letech konečně něco na vysoké úrovni narušující Límanův monopol. Kniha mimo japonského originálu básní, jejich fonetického přepisu a překladu obsahuje informace o reáliích v básni, o použitých motivech a jazykovém pozadí překladu. Dále kniha obsahuje řadu studií o prostředí a jednotlivých rámcích ve kterém básně vznikají. Pro mne nikoliv navázání na (pro mne ne příliš oblíbeného) Mathesia, ale na Miroslava Nováka, který je v knize zmiňován jako: jejich Zenový mistr a člověk co je trpělivě zasvěcoval japonské poezie. Pro milovníky Japonštiny a básní dar z nebes.
Tahle kniha přináší zážitek velmi speciální (R.E.M. to napsala přesně); básně volají po tichu a soustředění, ilustrace vykreslují Japonsko 8.-13. století jako místo k životu klidné, přesto dramatické; eseje Svět staré japonské poezie a Z japonských poetik plus obsáhlý poznámkový aparát přibližují svět tehdejší a spojují ho se světem současným. Forma tanky (31 slabik, obvyklá struktura 7-5-7-7-5), její závaznost a tradice svědčí o tom, že skutečně v omezení poznáš mistra... Respektuhodná zjištění: pozornost věnovaná poezii a umění vůbec byla v Japonsku enormní; sbírka Sto básní od sta básníků z roku 1235 byla často součástí věna a na jejím základě vznikla karetní hra; přestože téma i motivy byly dány, variací vznikalo nespočet a ty nejlepší dokázaly nabídnout překvapivou pointu... A velký dík patří Heleně Honcoopové, jednak za úroveň překladů a zprostředkovanou hlubokou znalost předmětů zájmu, ale také za odvahu, s níž navázala na skvělého, ale dnes už přece jen akademicky a zastarale působícího Bohumila Mathesia...
Přísahal
a naše rukávy svazoval
slibem věrnosti.
Že prý spíš moře přes horu
přejde než jeho láska - lhal.
Kéž by svět trval
a my uměli nehynout!
Krajina moře -
Pohleď, jak rybář vleče
svou bárku mělčinou.
Nádherně a současně kvalitně zpracované - od půvabných básní, doprovodných textů, krásných ilustrací po obálku knihy, která na první pohled probouzí touhu vzít ji do ruky a pak domů, do knihovny v obýváku.
Obdiv patří básníkům i výtvarným umělcům, poděkování pak japanistce, paní Honcoopové, která s erudicí a citem přeložila básně, vybrala ilustrace, přidala poutavé informace a připravila koncepci této pozoruhodné sbírky.
Sídlo mých předků!
Plevel teď dravě obrůstá
tvé staré krovy.
Tajně se k tobě vinu i já -
vzpomínám na dávné doby.
Hledal jsem krásu
kvetoucích třešní až do setmění.
A pak jsem žasl
nad lunou, jež náhle vyšla
mezi stromy na hraně hory.
Potřebují tyto básně více slov?
Tohle je malý poklad, kniha vydaná s láskou a pečlivostí, s nádhernými ilustracemi,. Kniha, ke které se člověk znovu a znovu vrací a pokaždé nachází něco nového. Dotek křehké krásy.
Toto není jen tak nějaká sbírka poezie, spíš zážitek z objevování starého Japonska a jeho kultury. Jsem ráda, že jsem aspoň symbolicky nové ilustrované vydání podpořila.
Prečítané najnovšie vydanie. Vymazlené do najmenších detailov, obdivujem prekladateľku a všetkých, ktorí si s knihou dali tú námahu.
Rozsiahly úvod, ktorý tvorí takmer štvrtinu knihy ma najprv vydesil. Je však napísaný zrozumiteľne a poskytuje dobré uvedenie do samotných Sto básní. Na konci zbierky nasleduje ešte niekoľko podobne spracovaných štúdií, incipity, register a slovník.
Samotné básne sú krátke, no úderné a zanechajú dojem. Niekedy som mal pocit, že by to chcelo viac, potom som si uvedomil, že zbierka sa nevolá "Sto básní" len tak. Potešilo, že som tam videl viacero autorov, ktorých tvorbu som poznal.
Samotné básne s prekladom do češtiny, originálom, prepisom a komentárom dopĺňajú nádherné ilustrácie s popisom a uvedením pôvodu (často zbierky múzeí alebo univerzít, párkrát aj súkromné). Mnohokrát sa mi pri pohľade na ne rožiarili oči ako decku pod vianočným stromčekom a ticho som závidel ich majiteľom.
Klasika nad klasiky, takové "the best of" ze staré japonské poezie. Radostnou zprávou je, že má letos vyjít v novém, moc povedeném vydání.
Lituji lidí
některé nenávidím
Soužím se
ve světě pádů a lstí
Jsem postižený svědomím
(CÍSAŘ GOTOBA-IN)
Co tě znám
a s jinými srovnávám
tak už vím
že mé velké lásky dřív
byly jen tvůj stín
(FUDŽIWARA NO ACUDA)
Kniha je zameraná skôr pre záujemcov o históriu japonskej poézie, ako pre milovníkov básní samotných. Hjakunin iššu predchádza dlhší vysvetľujúci úvod. Každá báseň má svoju sprievodnú maľbu a ďalší kratší úvod. Preklad ma bohužiaľ za srdce nechytil a história ma po chvíli vyčerpávala. Verím však, že pre nadšencov to bude créme de la créme. Ilustrácie sú ozaj už iba čerešničkou na torte.
Přísahal
a naše rukávy svazoval
slibem věrnosti.
Že prý spíš moře přes horu
projde než jeho láska – lhal.