Sto hororů ve sto slovech
Honza Vojtíšek , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321249/bmid_sto-hororu-ve-sto-slovech-nYw-321249.jpg
4
49
49
Sbírka hororových příběhů. Jedenáct lidí (Devět samostatných autorů: Adela Blažek Hrivnáková, Roman Bílek, Martin Štefko, Mark E. Pocha, Diuk, Jiří Šedý, Kristina Haidingerová, Honza Vojtíšek, Josef Blažek a jedna autorská dvojice: Petr Boček a Miloslav Zubík) sepsalo sto hororových příběhů. Sto záchvěvů strachu, z nichž každý je nacpaný do pouhé stovky slov! Jejich tvůrci totiž počítají s tím, že je tak přečtete dřív, než vám dojde, jaké hrozné chyby se tím dopouštíte. No, a pak už bude pozdě – svými zuby a drápy budou zaseklé do vašeho podvědomí, odkud vás budou strašit… už navždy.... celý text
Přidat komentář
Na knihu Sto hororů ve sto slovech jsem se moc těšila! Byla jsem nadšená z námětu, připadalo mi to velmi originální.
Bohužel provedení mi nesedlo ani trochu! Tím, jak krátké horory byly, ani zdaleka se na mě nepřenesla atmosféra. Ani jsem se do příběhu nestihla vcítit a byl u konce.
Ze sta hororů mě zaujaly dva, ale i na ty brzy zapomenu.
Jako pozitivum mi přijde možnost prozkoumat české autory hororů alespoň prostřednictvím těchto krátkých příběhů. U mnohých je velmi výrazný rozdíl ve stylu psaní, zaměření na reálné příběhy nebo naopak na nadpřirozeno.
Když už mají příběhy tak málo prostoru, čekala jsem větší a výraznější originalitu, více výrazné prvky,...
Horory jsou jednohubky, takže na jedno zamračené odpoledne ideální. Přesto bych si raději vzala plnohodnotný, do hloubky vystavěný horor o několika stech stranách.
Kniha se četla dobře a rychle.
Ač je to zajímavý titul, v budoucnu se k němu nejspíš nevrátím a podobné knihy vyhledávat nebudu.
U čtení kratičkých povídek jsem se bavila - nejvíce se mi líbily ty, které byly napsány s notnou dávkou černého humoru. Knížka je proložená medailonky autorů, které vždy uvádí část s jejich příběhy o sto slovech. Četla jsem v okamžiku, kdy jsem byla extrémně vytížená a přesně tyto kraťoučké horory byly to, co jsem mohla ještě vtěsnat do svého přeplněného rozvrhu.
Přečteno za chvilku. Dala bych spíš sedmdesát procent, ovšem tady to nejde. Nechápu, proč ztrácím čas hodnocením, když vlastně způsob, jakým je zde nastaveno, zkresluje výsledek.
Čtením jsem ale čas rozhodně neztrácela.
Jen naprosté minimum (4-5) povídek jsem nepochopila. U některých mi název nepasuje k obsahu. Většina povídek zaujala spíš víc. A jako celek jde o zajímavý počin, protože napsat krátkou a narvat do ní děs a hrůzu, emoce, hnis, smrad a někdy i mimozemšťany, to jen tak někdo neumí.
Čteno už dříve, dnes jsem se k této knize shodou okolností vrátil. Příběhy jsou většinou (minimálně pro mě) vtipné a svižné. U žádného z autorů jsem se vyloženě nenudil (byť někteří autoři mi seděli více a jiní méně). Je kumšt napsat krátký fungující příběh, ale tady se zadařilo.
Za mě spokojenost. :-)
„Stíny jsou všude. Brzy ale postřehl, že některé nemizí.“ Pokračovania malej kultovky 66+6 hororů ve sto slovech som sa, na rozdiel od jednotky, ako autor nezúčastnil. Kolegom to však bolo zjavne ľúto a tak v ich príbehoch môžete naraziť na postavu menom ako Ivan, tak Kučera. Aká „dvojka“ je? Fajn. Najviac sa mi páčili drabble od Honzu Vojtíška a Martina Štefka a špecifické oživenie publikácii dodali svojské texty Marka E. Pochu, ktoré sú všelijaké, len nie triviálne. Celkovo je to po vizuálnej stránke o čosi prepracovanejšie, než prvý diel, je to väčšie a hrubšie. Ale zároveň je až priveľa textov na môj vkus príliš čiernohumorných; vyložene „čistých“ a temných hororov je tu relatívne málo. Každý si možno pod pojmom „temný horor“ predstaví niečo iné, ale môj názor je každopádne taký, že takých hororov sympatická knižočka obsahuje málo. Plus mi v nej chýbala vyložená geniálna pecka, ako bol v jednotke Liborek od Martina Skuřoka.
Dobrý nápad, ale jak se ukázalo, do sta slov se ne vždy hororový prvek povede zasadit. U některých povídek jsem měla pocit, že do takových pěti set slov už by se z toho dalo něco vytěžit. U jiných zase, že je to vzato od začátku špatně a nepomohlo by slov ani deset tisíc. Byly ale výjimky, které mě i celkem dostaly.
Příběhy od první autorky mě málem odradily od knihy, moc se mi nelíbily a rozhodně mi nepřišly ani trochu děsivé.. Další příběhy už byly lepší ale rozhodně žádný z nich mi nepřipadal prostě ani trochu děsivý, většinou jsem se spíš opravdu hodně zasmála, připadalo mi to víc jako kniha vtipů ze skupiny černého humoru. Rozhodně se mi hrozně líbí nápad 100 hororů ve 100 slovech, oceňuji, že někdo vymýšlí tak krátkou povídku a chce tím vyvolat hrůzu, já nejsem schopná ani napsat komentář abych se nerozepsala vášnivě, i když taky ne u všeho. :D Takže rozhodně to celé oceňuji a nechci být kritická, protože bych to sama nezvládla, jen prostě říkám po přečtení všech těch hororů, že mě to daleko víc pobavilo, než aby mi byť jediný z nich nahnal husí kůži natož nějaký strach či hrůzu.. Opravdu mi nepřišel jediný příběh děsivý. :) Každopádně jsem milovnice jak hororů, tak černého humoru, takže to pro mě nebyl ztracený čas.. :)
Velmi zajímavá četba...Byť byly některé povídky slabší, tak z některých mrazilo a některé byly z mého pohledu doslova "nechutné". Je opravdu umění stvořit z tak malého počtu slov povídku, která musí v konečném důsledku dávat čtenáři smysl... :-)
Skvělá knížka pro milovníky hororů a morbidních příběhů. Některé kousky zamrazily, jiné až tak moc ne. Velmi zajímavé čtení. :-)
Kniha „Sto hororů ve sto slovech“ je velmi kvalitním nástupcem knihy „66+6 hororů ve sto slovech“, a to i v tom smyslu, že je vytištěna na velmi dobrém papíru a s krásnou obálku. Nezapomeňte se podívat i na zadní obálku, až knihu dostanete do ruky. Povídky jsou celkově dobré, samozřejmě, že zde najdete kusy, které vás neosloví, ale budou zde i takové, které vás oslní. Každý autor je jiný, každý je svůj, a díky tomu je to skvělý mix pro každého. Budete zhnuseni, budete pobaveni a budete i zděšeni. Těch pocitů bude víc.
Štítky knihy
drabblování české horory antologie hororu
Část díla
- ... a já v nich a to je věčnost 2016
- Ako na zavolanie 2016
- Ako starozákonný boh 2016
- Alickine bábiky 2016
- Autobus 2016
Velmi rozdílná úroveň jednotlivých povídek je bohužel na škodu.