Sto rokov samoty
Gabriel García Márquez
Magický príbeh o zrode, rozkvete a zániku mestečka, o živote, káskach a túžbach jej obyvateľov. Popri všedných udalostiach tu ožívajú fantastické príbehy, dávne mýty a legendy.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Ikar (SK)Originální název:
Cien años de soledad, 1967
více info...
Přidat komentář
Vím, že jsou to zcela odlišné knihy, ale po nedostižně dokonalém magickém realismu Bulgakova Mistra a Markétky jsem čekal něco obdobného a dostal jsem něco, co pro mě v tu chvíli bylo naprosto nestravitelné. Stejná jména, stejné scény, hraní v čase.....všechno je skvěle a úmyslně vymyšlené a kniha je jistě zajímavá. Objektivně nemohu popřít její originalitu - nemám k tomu důvod a ani si to nemyslím. Subjektivně to pro mě bylo nesnesitelné a tak útlá kniha se mi jevila několikanásobně delší než například Egypťan Sinuhet nebo Na východ od ráje. Jako by Sto roků samoty mělo tisíc nudných stran. Pro mě - nesnesitelné :-))
Bohužel nějak nesdílím nadšení níže uvedených čtenářů. Asi budu muset přečíst nějaké další Márguezovy knihy, možná mu časem přijdu na chuť.
Jedna cesta do Maconda - a člověk se už nikdy na svět nepodívá stejnýma očima. Řadím mezi svých deset nejoblíbenějších knih, počet hvězdiček fitkitvně navyšuji minimálně na osm!
Naprosto skvělá kniha, která zasáhne člověka hodně hluboce... Buendíovi a jejich sto roků samoty jsou dokonale popsány, postavy vykresleny v celé své pravdivosti. Popisování reálných věcí nerealisticky a nereálných realisticky. Magický realismus již nemůže být magičtější!!!
Neskutočné sa prelína s realitou a človek nevie, čo je čo. Brilantná sága rodu Buendíovcov.
Štítky knihy
rodinné vztahy Jižní Amerika magický realismus rozhlasové zpracování ságy Kolumbie kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo
Autorovy další knížky
2006 | Sto roků samoty |
2008 | Láska za časů cholery |
2005 | Kronika ohlášené smrti |
1997 | O lásce a jiných běsech |
2005 | Na paměť mým smutným courám |
Je jen málo knih, které by mi tak silně utkvěly v hlavě. I když uběhlo už dost času od doby, kdy jsem ji četla naposled, některé scény znám nazpaměť, mnohé postavy vstoupily do mého života téměř jako moji známí, jako živí lidé. A to je jedna z věcí, které na knize vždycky ocením. Márquezův vypravěčský styl je tak propracovaný a přitom přirozený, že jsem se opravdu nenudila ani chvilku.
Ale nejde zdaleka jen o to, že kniha má spád, je plná příběhů, osudů a neuvěřitelných událostí. Je to především kniha o vzestupu a pádu, o rozvoji a úpadku. A tento příměr se vztahuje nejen na lokální a osobní oblast, ale týká se celé civilizace.