Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296160/mid_sto-roku-samoty-yWe-296160.jpg
4
2182
2182
Sto roků samoty popisuje historii šesti generací rodu Buendíů z fiktivního města Macondo, jehož předlohou se stalo spisovatelovo rodné kolumbijské město Aracataca. Celý příběh je plný autobiografických prvků, mísí se v něm řada historických událostí s autorovou fantazií a celek pak působí tak kompaktně, že je často problém je od sebe odlišit, také důležité postavy mají své předobrazy ve spisovatelově rodině.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , OdeonOriginální název:
Cien años de soledad, 1967
více info...
Přidat komentář
Když jsem potřetí četl tuhle knihu, trochu mi zatrnulo: pokaždé to bylo na začátku září x). Ta kniha je ... magická ;)
Pět hvězdiček je málo! Když STO roků samoty, tak také sto hvězdiček:-) Tato kniha patří k mým nejoblíbenějším. Četla jsem jedním dechem a s poslední stránkou se mi těžko opuštělo Macondo... Vřele doporučuji!
Tři hvězdičky jsou za styl psaní a děj, protože se mi to krásně četlo, ale zbylé dvě hvězdičky jsem nedal kvůli opakujícím se jménům v rodě (chápu, že ve skutečnosti to tak v mnoha kulturách bývá), ale mě to zapříčinilo to, že jsem po pár generacích byl pěkně zmaten, kdo jak umřel, kdo je čí dítě a sourozenec či kdo si koho vzal... ale i přes to jsem si knihu docela užil.
Všechny cesty vedou do Maconda a až tam dojdete, padne na vás čiré šílenství, naplní vás pocit cestování v čase, ale nezblázníte se z toho, budete si to užívat. Šílenství a genialita často jdou ruku v ruce a Márquez je obobjí při psaní této knihy držel pevně za ruce. Sice jsem se občas ztrácel v postavách (spíše v jejich jménech), ale přesto jsem utržil několik nevšedních zážitků a mnohé živě prožíval s obyvateli a obyvatelkami Maconda. Vidět Macondo a zemřít, protože pak už nic jiného nezbývá.
Tak nevim, proc jsem se tomu Marquezovi porad tak vyhybala. Sto roku samoty me opravdu nadchlo. Vychutnavala jsem si kazdy slovicko a po docteni me mrzelo, ze uz je konec:) Mam rada knizky s prvky fantaskna. Ale chapu, ze tahle nemusi sedet kazdymu, nektery casti jsou docela sokujici a morbidni. Navic porad stejna jmena dokola ... stejny situace dokola, stejny chyby ... ale o tom je prave cely lidstvo, ne:) Lidi delaji furt stejny chyby dokola. Garcia Marquez proste umi psat. Tesim se na dalsi jeho romany.
Mimochodem, doporucuju vydani knizky od nakladatelstvi Odeon z roku 86 - s ilustracemi od Borise Jirku;)
Je jen málo knih, které by mi tak silně utkvěly v hlavě. I když uběhlo už dost času od doby, kdy jsem ji četla naposled, některé scény znám nazpaměť, mnohé postavy vstoupily do mého života téměř jako moji známí, jako živí lidé. A to je jedna z věcí, které na knize vždycky ocením. Márquezův vypravěčský styl je tak propracovaný a přitom přirozený, že jsem se opravdu nenudila ani chvilku.
Ale nejde zdaleka jen o to, že kniha má spád, je plná příběhů, osudů a neuvěřitelných událostí. Je to především kniha o vzestupu a pádu, o rozvoji a úpadku. A tento příměr se vztahuje nejen na lokální a osobní oblast, ale týká se celé civilizace.
Vím, že jsou to zcela odlišné knihy, ale po nedostižně dokonalém magickém realismu Bulgakova Mistra a Markétky jsem čekal něco obdobného a dostal jsem něco, co pro mě v tu chvíli bylo naprosto nestravitelné. Stejná jména, stejné scény, hraní v čase.....všechno je skvěle a úmyslně vymyšlené a kniha je jistě zajímavá. Objektivně nemohu popřít její originalitu - nemám k tomu důvod a ani si to nemyslím. Subjektivně to pro mě bylo nesnesitelné a tak útlá kniha se mi jevila několikanásobně delší než například Egypťan Sinuhet nebo Na východ od ráje. Jako by Sto roků samoty mělo tisíc nudných stran. Pro mě - nesnesitelné :-))
Nádherná kniha, nic víc netřeba říkat! Všem doporučuji! Patří mezi mé nejoblíbenější.
Bohužel nějak nesdílím nadšení níže uvedených čtenářů. Asi budu muset přečíst nějaké další Márguezovy knihy, možná mu časem přijdu na chuť.
Jedna cesta do Maconda - a člověk se už nikdy na svět nepodívá stejnýma očima. Řadím mezi svých deset nejoblíbenějších knih, počet hvězdiček fitkitvně navyšuji minimálně na osm!
Naprosto skvělá kniha, která zasáhne člověka hodně hluboce... Buendíovi a jejich sto roků samoty jsou dokonale popsány, postavy vykresleny v celé své pravdivosti. Popisování reálných věcí nerealisticky a nereálných realisticky. Magický realismus již nemůže být magičtější!!!
Kdybych mohla, dám i šest hvězdiček...tahle kniha se člověku prostě zaryje do mozku
Neskutočné sa prelína s realitou a človek nevie, čo je čo. Brilantná sága rodu Buendíovcov.
Knížka je napsáná v Marguezovým způsobem, takže by si měl zájemce o tuto knížku přečíst nějdříb nějakou jeho tenčí knížku, aby si zvykl na jeho styl a pak vřele doporučuji.
Štítky knihy
rodinné vztahy Jižní Amerika magický realismus rozhlasové zpracování ságy Kolumbie kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Musím souhlasit s uživatelem Elhzar,že při nepatrné nepozornosti jsem se po čase začala ztrácet kdo je s kým jak přesně ve vztahu - díky tomu, že se dávají v rodinách stále stejná jména. Byla jsem velmi zvědava, jak toto dílo může vypadat na prknech divadla ABC, kam jsem na ně byla pozvána. Lépe řečeno vůbec jsem si to nedovedla představit, jak 3 hodiny herci zvládnou tak těžký text a různě podobné situace, aby byl divák stále udržen v pozornosti. Klobouk dolů a děkuji hlavním představitelům za úžasné herecké výkony, nejvíce paní Jitce Smutné.