Sto roků samoty přehled
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296160/mid_sto-roku-samoty-yWe-296160.jpg
4
2164
2164
Sto roků samoty popisuje historii šesti generací rodu Buendíů z fiktivního města Macondo, jehož předlohou se stalo spisovatelovo rodné kolumbijské město Aracataca. Celý příběh je plný autobiografických prvků, mísí se v něm řada historických událostí s autorovou fantazií a celek pak působí tak kompaktně, že je často problém je od sebe odlišit, také důležité postavy mají své předobrazy ve spisovatelově rodině.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , OdeonOriginální název:
Cien años de soledad, 1967
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sto roků samoty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (311)
Můj největší problém asi je, že nemůžu číst knihy s mnoha postavami, protože se mi pletou. To platí o to víc zde, kde se všichni jmenují José Arcadio nebo Aureliano. Vlastně se mi audiokniha dlouhou dobu pěkně poslouchala... než jsem zjistila, že vlastně nevím, o kom mluví, kdo je čí syn, bratr, vnuk... Jinak vyprávění o zapadlé jihoamerické vísce naprosto odřízlé od světa, kde se diví jakékoliv moderní (i nemoderní) vymoženosti, mi přišlo vlastně roztomilé. Jen to není pro mě.
Sto roků samoty je nejlepší kniha, kterou jsem zatím četl. Za svůj život jsem ještě nezažil knihu, která by mě vtáhla již v prvních deseti stránkách a nepustila ani na minutu až do samého konce.
Bylo velmi zajímavé sledovat vývoj Maconda, které začalo jako malá osada uprostřed ničeho, a vyvíjelo se až v "moderní" město, a rodinu Buendíových v něm. Vzhledem k dlouhým rokům, ve kterých se kniha odehrává, byl každý odkaz na věc minulou slast pro oči a člověku to i svým způsobem pomáhá obecně pochopit, jak moc času je sto let.
Buendíové byli různí. Pan Márquez si nehrál na nějaké perfektní postavy, všichni členové rodiny jsou lidští, uvěřitelní, každý svým způsobem dobrý a zlý, někdo více to první, jiný druhé. I samo vyprávění zní, jako byste poprosili svoji babičku, aby vám povyprávěla o rodině, do které se narodila - pro čtenáře to je jaksi neosobní, dočte se převážně o momentech důležitých, během vyprávění utíkají roky jako voda a vzpomínání člověka připomíná i občasné přeskakování v čase, když se autor zaměřil na jinou postavu, aby děj byl zajímavější a ne jenom "tupě" chronologický.
Za mě zkrátka plný počet, bezchybné zakončení tohoto románu i kniha celkově ve mém srdci zanechaly sto roků samoty a mně dost dlouho trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval a dostal se ke čtení další knihy.
Související novinky (1)
Zemřel spisovatel Gabriel García Márquez, nositel Nobelovy ceny
18.04.2014
Citáty z knihy (1)
„Otec Nicanor přinesl ke kaštanu šachovnici a krabici s kameny a nabídl mu, aby si zahráli dámu, José Arcadio Buendía však odmítl s tím, že nikdy nedovedl pochopit, jaký smysl má utkání mezi dvěma odpůrci, kteří se shodují v zásadních věcech.“
Ocenění knihy (1)
1972 -
Premio Rómulo Gallegos
Kniha Sto roků samoty v seznamech
| v Právě čtených | 64x |
| v Přečtených | 3 215x |
| ve Čtenářské výzvě | 268x |
| v Doporučených | 345x |
| v Knihotéce | 878x |
| v Chystám se číst | 1 274x |
| v Chci si koupit | 180x |
| v dalších seznamech | 43x |
Štítky knihy
rodinné vztahy Jižní Amerika magický realismus rozhlasové zpracování ságy Kolumbie kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Mám z této knihy trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně jde o pěkné představení moderního vývoje latinsko-amerických zemí, doplněné místy o poutavé politické drama, a zajímavé symbolické ztvárnění vývoje lidské společnosti. Na straně druhé mi to až příliš připomínalo jakousi variaci latinsko-americké telenovely, které jsem se občas nestačil divit. Ta byla jen sem tam ozvláštněna trochou magična, na kterém byla originální určitá přirozenost, s jakou autor popisoval zcela nadpřirozené věci. Obecně byl styl textu zajímavý, včetně výborného závěru, který dokázal pěkně uzavřít celý příběh, který by jinak kvůli své povaze generačního románu bez významnějších zvratů vyzněl víceméně do ztracena.