Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522/bmid_sto-roku-samoty-4cI-522.jpg
4
2197
2197
Sto roků samoty popisuje historii šesti generací rodu Buendíů z fiktivního města Macondo, jehož předlohou se stalo spisovatelovo rodné kolumbijské město Aracataca. Celý příběh je plný autobiografických prvků, mísí se v něm řada historických událostí s autorovou fantazií a celek pak působí tak kompaktně, že je často problém je od sebe odlišit, také důležité postavy mají své předobrazy ve spisovatelově rodině.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , OdeonOriginální název:
Cien años de soledad, 1967
více info...
Přidat komentář
Při čtení mi pomáhalo otevřít si Wikipedii, kde je krásně zpracován rodokmen rodu Buendíů - v tomhle ohledu je čtení poměrně náročné. Kniha má však krásný jazyk a musím říct, že děj mě zaujal mnohem více než v Lásce za časů cholery.
Celkově se kniha četla hezky.
Hodně těžké, ale hodně zajímavé, je dobré si občas přečíst něco jiného, co zrovna není náš šálek kávy...
Hezká kniha, vášnivá, děj se na vás valí jako divoká, živelná řeka. Barvitý román odehrávající se v imaginárním světě kdesi v Latinské Americe, geneze a zánik jednoho rodu. Četla se mi velice dobře (i když jsem si občas pletl hlavní protagonisty). Výborné, fantaskní ilustrace B. Jirků skvěle doplňují knihu. Čili: nebe je plné hvězd...
Skvělá kniha, která je tak trochu i kronikou lidstva. Na pozadí malých dějin, tj. dějin jednoho města v Jižní Americe, se dějí velké dějiny... Pro nás středoevropany je těžké vstřebat tak vzdálené historické události, ale když si nastudujete alespoň letmo dějiny Kolumbie, bude mít pro vás kniha větší vypovídající hodnotu. Nemluvě o dokonale vykreslených charakterech, ať už ženských, nebo mužských. Cykličnost, aluze k bibli atd. Za mě dokonalá kniha, ke které se budu vracet, protože jen jedno téma by se dalo zpracovat na několik přednášek. Jedním komentářem se rozhodně nedá vystihnout genialita tohoto románu.
Povstalo TO (dosaďte si co potřebujete; město, rod, život, příběh, …) z ničeho, ale díky píli, vášni, umíněnosti (a mnoho dalšího), TO začalo růst, mohutnět, větvit, množit a vzkvétat, dělat taky různé velotoče a samozřejmě při tom všem i často krvácet, až TO vykrvácelo…
Autor mistrně proplétá až prostou (uvěřitelnou) realitu s nadreálními obrazy a oba protipóly jsou v sympatické symbióze. V knize je zachycen i otisk neradostné minulosti (ale bohužel stále i současnosti) tohoto kusu krásné země.
Ještě si dovolím kratičký, ale mnohé sdělující úsek ze závěru díla:
Farář si ho změřil soucitným pohledem.
„Synu, synu,“ vzdychl. „Mně by úplně stačilo mít jistotu, že ty a já teď opravdu existujeme.“
Nedočetl jsem a už se o to ani nepokusím. Těžké Baroko, prostě nebavilo, nezaujalo.
Magický realismus na jihoamerický způsob. Osudy rodiny Buendíů byly vskutku turbulentní, místy hodně absurdní, protkané přesahem o pomíjivosti a smyslu života. Pro mě to byl také nečekaný vhled do života na opačné straně zeměkoule, kde život běží poněkud temperamentnějšími cestami. Jen jsem se občas ztrácel v postavách, které se stále odkudsi vynořovaly. A nechápu, proč by různé osoby nemohly mít odlišná jména. Bylo to matoucí a přišlo mi také, že kniha je mnohem delší, než ve skutečnosti byla. Trpělivě přečteno v rámci čtenářské výzvy. Nezvyklý zážitek.
Tolik podob samoty, tolik melancholie, tolik magie, tolik potutelných vtípků...a tak málo stránek. Ach jo.
Jasně, šarády s Aureliany a Arcadii Buendiovými jsou trochu na hlavu, obzvlášť když v té rodině kámen š... cihlu a chronologie rodu tak dostává zabrat, ale asi by stačilo kreslit si rodokmen. Jinak mě ale nic nerušilo, je to zaslouženě vyzdvihované dílo a úplně mě pohltilo. Moc mi to sedlo.
A taky jsem díky tomu konečně pochopila text jedné z písní Vypsané fixy: "Kdyby bylo nebe blízko, kdyby bylo nebe o trochu níž, tak bych si sáhnul na Remedios, to si piš! A dole bloudila Ursula Buendía sem a tam..."
Edit: teď koukám, že jsem knihu dočetla v den výročí autorova narození. Krásně symbolické!
Naprosto úžsáné komplexní literální dílo! Magický realismus mne velmi oslovil (možná i v tom vnímat svět jako magické místo) a kniha v čtenáři rezonuje ještě dlouho po jejím přečtení.
Když mi říkala dcera: "To si musíš přečíst, to je úžasná kniha.." a já na to: "A a o čem to je?" A ona: "No to se vůbec nedá vyprávět.." A já: "Prosím tě, každá kniha se dá vyprávět.." No a Sto roků samoty se asi vyprávět fakt nedá... Jednoduše shrnuto, je to magické vyprávění o několika generacích jedné rodiny, ve které se Vám neustále pletou podobná jména, ale kvůli tomu, aby člověk pochopil, že život je vlastně neustálý koloběh.. Nebo tak nějak, prostě si to přečtěte... :)
Vynikajúca kniha. Už dávno som nečítala nič tak dobrého . Ťažké ale úžasné. Magický svet, magickej literatúry.
Tohle byl dost zvláštní zážitek. Ještě nikdy jsem se nesetkala s magickým realismem (pokud nepočítáme Spalovače mrtvol, který se asi nedá stoprocentně počítat). Ještě nikdy jsem nečetla jihoamerického autora. Bylo to silné, to jo, ale nedokázala jsem se s ničím z toho úplně ztotožnit. Těžko se to popisuje. Rozhodně kniha nadhazuje spoustu myšlenek, nad nimiž stojí zato se pozastavit. O životě, o smrti, o tom, co děláme a kam naše činy vedou...
Sto let Maconda a historie rodu Buendíů, s nímž jakoby osud města stojí a padá.
Už chápu, proč je tato kniha považována za stěžejní Marquézovo dílo ... živočišné, plnokrevné, silné a nezdolné postavy (mužské i ženské), z nichž i přes určité podobnosti každá má svůj zvláštní zapamatovatelný osud, nedostižný vypravěčský talent vykrystalizovaný do vrcholné formy, obohacený o poetické, snové prvky magického realismu (které mi u Marquéze občas připadají nejen jako metafora, ale i jako určitý způsob humorné, absurdní nadsázky) ... Koncentrované, kompaktní dílo, které pocitově vydá za několikanásobný počet stran. Naštěstí jsem byla na něj tak vyladěná, že se mi v postavách orientovalo naprosto snadno a vyprávění mne nejen bavilo od první po poslední stranu, ale její čtení na mne (i přes melancholické poslední strany) jako bonus ještě působilo svou vitální atmosférou jako značná energetická vzpruha:)
Hodně náročná četba, ale krásná. Je to protipól tzv. jednoduchých románů na oddechnutí od všedních starostí.
Kritikou i čtenáři vysoce ceněné dílo. Já jsem se dost ztrácel, možná moje chyba.
(SPOILER) Šest generací jedné osamělé rodiny, kde je každý jinak ujetý a prožívá svou duševní samotu z jiného důvodu. Potud je mi téma knihy blízké. Nejvíc mě zasáhla Fernanda se svou povýšenou osamělostí, nepřizpůsobivostí a tíhnutím k rodnému domu, kde v ní vypěstovali pocit, že je něco víc než ostatní, a tak si jí v jejím novém domově přestali všímat, až na ni zapomněli, zatímco ona nikdy ze své důležité pozice v duchu neustoupila. Slušný zrcadlo mých mladších let, než jsem se pustila do světa, kterej mi neustále otevírá oči. Co se týče prolínání nadpřirozena s realitou, mně to moc nesedlo. Možná hraje roli celkově exotický prostředí, realita Kolumbie před asi 150 lety, která je mi vzdálená sama o sobě, a k tomu se tam někdo občas scvrkne do velikosti krabičky, dožije 145 let nebo narodí s prasečím ocasem. Obávám se, že ke mně spousta narážek nedolehla, ale přesto jsem si v příbězích všech těch José Arcadiů a Aurelianů našla to svoje. Obdiv k celoživotnímu usilování Úrsuly, lehkou závist, když jsem sledovala bezuzdné třeštění její jmenovkyně Amaranty Úrsuly, porozumění Rebečiným snahám o spořádanost, které v emočním vypětí přehlušil výbuch chování přirozeného jejímu původu...
Věnoval jsem té knize asi dva měsíce života, chtěl jsem ji dočíst za každou cenu. Šílený proud mini příběhů nových a nových postav, všech se jménem Aureliano či Arcadio. Po čase se začnete ztrácet, v půlce přestanete řešit kdo je kdo a prostě domýšlíte o kom by se tak mohlo mluvit. Zvláštní knížka, v mých 22 mi zas tak geniální nepřijde. Ale kdo ví, čas vše mění.
Absolútne úžasná kniha! Ten štýl rozprávania, tá lexika... Rozsiahly dej s kvantom postáv, nadprirodzeno, ktoré každému príde ako súčasť života.
Štítky knihy
rodinné vztahy Jižní Amerika magický realismus rozhlasové zpracování ságy Kolumbie kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Vzdávám se asi 50 stran před koncem. Ztratil jsem se tolik, že když mi došlo, že jediná přítomná postava, kterou si pamatuju, je Ursula, pochopil jsem, že čtení už nemá smysl. (I přesto jsem si poté přečetl shrnutí celé knihy, abych byl v obraze.) "Sto roků samoty" je velice zajímavá knížka, která rozhodně nezapadne mezi ostatní a já si na ni budu pamatovat. Způsob psaní, kdy uprostřed nějaké tragédie autor začne vtipkovat, nebo kdy nějakou nepředstavitelnou událost popíše ve stylu "no a co, tak se to stalo", je dost jedinečný. Knihu jsem si půjčil z knihovny, abych se blíž dostal k magickému realismu, což je literární styl, který mě moc zaujal, ale ještě jsem neměl moc šanci se k němu dostat. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Ve výsledku jsem s knihou spokojený, líbí se mi její důležitost a přesah. Ale na mě je v knize příliš postav (kdyby alespoň většina nezačínala na "A"...), proto jsem po většinu knihy, místo toho, abych si užíval čtení jako takové, tápal nad tím, o jakou postavu se jedná a ke komu patří. Proto čtyři hvězdičky. Věřím, že čtenářům, kterým nedělá takový problém udržet pozornost a zapamatovat si hispánská jména, se "Sto roku samoty" bude líbit více.