Stopa v mém srdci
Lenka Lanczová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165025/stopa-v-mem-srdci-165025.jpg
4
359
359
Patnáctiletá Anna Jarešová jede s maminkou a babičkou na dovolenou do letního penzionu Mlýn. Tatínek za nimi přijede později. Nápad strávit dovolenou na tomto místě, přišel od tety Dity. Anně místo připadá snobské a chová se jako rozmazlený spratek. Maminku to hrozně rozčiluje, protože jí hodně záleží na mínění ostatních lidí, zatímco Anna si myslí, že to důležité není. Navíc když u vedlejšího stolu v jídelně sedí rodina pana podnikatele Markovického, má maminka Anně co předhazovat za vzor - jejich roztomilou dceru Josefínu. Anna si nechá obarvit vlasy na oranžovo, pak na zeleno, jednou přijde na večeři v tunice z hotelové záclony, zkrátka dělá všechno proto, aby nebyla jako maminka a babička - chce být výstřední a všechny obyvatelé penzionu nechat přijít na její přezdívku od spolužáků z gymplu - Miss šoking. Annin cíl rodinné dovolené je přijít na kloub lásce, ochutnat ji, ověřit si teorii v praxi. Ovšem v tomhle snobském podniku nejsou žádní mladí kluci, se kterými by se to vše dalo podniknout. Při návštěvě blízkého městečka objeví partu mladých lidí, kteří ve vesnici buď bydlí, nebo jsou na brigádě na místním zámku coby průvodci. Nakonec se s nimi seznámí, tedy především s Romanem, který jí začne nadbíhat. Anna ale netouží po tom, aby byla jen něčí prázdninová epizodka, navíc se na scéně objevuje Lešek, nenápadný chytrý kluk. Anna si také zkusí sama vydělávat peníze, ale ani jednodenní kariéra servírky v zámecké hospodě či sběr okurek ji nepřijdou jako ideální kariéra či snadné vydělání peněz. Dojde jí víc věcí… A té lásce na kloub nakonec přijde.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku mě příběh moc nezaujal... nevychovaná puberťačka Anna, která se neustále předvádí... Ale musím říct, že čím jsem se dostávala dál do příběhu, tím jsem víc pronikala pod povrch a hlavně do nitra Aniny duše. Nakonec ani ta Anna není tak špatná... Doporučuji všem, kteří hledají odpočinkovou literaturu. Skvělé na dovolenou.
Tak já jsem z téhle knihy poměrně rozpačitá, protože na to, jaká jsem měla očekávání, mě bohužel lehce zklamala. Se stylem psaní Lenky Lanczové jsem seznámena velmi dobře, jelikož jsem přečetla už pěknou řádku jejích knih, ale tahle mi z nějakého důvodu moc nesedla. Hlavní postava - Anna - byla podle mě svojí nevychovaností až otravná pro mě jako čtenáře. Celý příběh mě také neoslovil tak jako jiné, chybělo mi tam asi nějaké překvapení? I když s notnou dávkou předvídatelnosti se musí počítat.
No nevím, Lanczovou jakožto autorku vřele doporučuji, jen bych sáhla po jiném příběhu.
Na soukromé prohlídce v jaroměřickém zámku mimo prohlídkovou trasu s vyprávěním o všech místních legend, na jejímž základě má matka tuhle knihu vlastně napsala, jsem s ní tehdy byl. I proto je to z nostalgie moje nejoblíbenější knížka, kterou kdy napsala. Plus dokonalá letní atmosféra, který nechybí snad nic.
Jako náctiletá mě tato kniha od Lenky minula a díky výzvě jsem se do ní ráda začetla. Ačkoliv byla Anna na začátku s prominutím "na přes ústa", tak nakonec se z ní stala celkem fajn holka, která si uvědomila, o čem vlastně život je. Bylo fajn se znovu vrátit v čase a být zase praštěnou puberťačkou :-)
Knihu mi zkazila hlavní postava Anny, která byla dost rozmazlená. Byly v ní i dobře myšlenky.
No, tak Anička byla sice nevychovaný spratek (pardon my french), ale kniha upozorňuje na některé zajímavé myšlenky, pro mladé dívky může být prospěšné
Jé,tak mi zase na chvíli bylo patnáct se vším všudy,telecí roky,vzdory,dospěláci pitomý až hrůza. Po čtyřícítce super pocit :-) Jednou za čas po Lanczové sáhnu a skočím si v čase.
Knihy Lenky Lanczové jsem četla coby patnáctiletá holka a tehdy se mi líbily.
Dnes, téměř ve třiceti, už pro mě asi takové kouzlo nemají, nicméně jsem se chtěla odreagovat něčím nenáročným, a to Stopa v mém srdci splnila.
Opět jedna z těch, ke kterým se nevracím. Kdyby výstřední puberťačka Anna dostala facku pokaždé, kdy byla na někoho hubatá, asi by jí ještě do čtvrtiny knihy upadla hlava. To se nicméně nestalo a příběh dospěl ke smírnému konci.
Hezký příběh. Asi snad nejvtipnější knížka od autorky co jsem četla. Upřímně jsem ale s hodnocením na vážkách...Anna mi byla strašně nesympatická a musela jsem knížku na chvilku odložit, abych prodýchala to co zrovna udělala, nebo co řekla babi. Vážně jsem měla chuť ji proplesknout ať se vzpamatuje. Ale zase jsem ráda, že nenaletěla jednomu nejmenovanému blbci. Aspoň nějaký rozum v hlavně má, hurá. :-D
Jak dopadne když je rozjívená patnáctka dopálená že musí jet na hotel s maminkou a babičkou a co všechno dokáže na místě provést .. a v závětru se objeví i ten srdcovej kluk jako třešinka na dortu ...
Anna je správně ujetá, někdy až moc. Bylo mi hned od začátku jasné, že rodinka Markovických se jen snaží tvářit jako slušná rodina a Josefína jako vychovaná a spořádaná dívka....
Zajímalo by mě jak by to dopadlo, kdyby kniha měla pokračování
To aby, když si člověk chce vzít Lanczovou třeba do čekárny k zubaři, si knihu balil do papíru. Bo se tak trošku stydím, že ve čtyřiceti čtu takové "blbosti". Ale svůj účel kniha splnila, odpočinula jsem si, zasmála se a to i přes to, že mi hlavní hrdinka nebyla moc sympatická. :-)
Skvělá pubertální kniha. Nedá se tomu vytknout zhola nic. Četla jsem ji jako trochu starší puberťačka. Teď se k těmto knihám vrátím, neboť začínám mít doma také puberťačky a někdy můžu vyletět z kůže.
Jedna z mých oblíbených knížek. Moc jsem se u ní nasmála. Anna byla taková svá, byla správně ujetá a výstřední. Zpočátku mě zaráželo Annino chování k rodičům a babičce, divila jsem se, že jí to všechno procházelo. Ale ... zajímalo by mě, jestli se s Leškem potom ještě setkali?
Knížka mě hodně nadchla vsuvkou s historií zámku a záhadnými situacemi. Jinak to byl klasický román, který se dobře a rychle čte. Aniny výstřelky se mi hodně líbily a pobavily.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Těžká noc |
| 2014 | Život na ostro |
| 2013 | Dvakrát dospělá |
| 1997 | Znamení Blíženců |
| 2009 | Pošeptej po větru |
21%
Tak tentokrát jsem s výběrem sáhla vedle. Chtěla jsem se úplně odreagovat, tak jsem zkusila dívčí románek. A odložila jsem po padesáti stránkách. Lenka Lanczová mi nesedla. Já vím, že je to moje chyba, je to knížka pro děti a mládež, a asi se nějaké děti smějí "vtipným" dialogům a situacím, které v knížce nastanou. Přitom například se Stanislavem Rudolfem a jeho dívčími románky problémy nemám. Ale možná taky, že to bylo jenom touto konkrétní knihou. Zatím nevím, jestli budu mít chuť si od autorky přečíst ještě něco jiného.