Stopař
James Fenimore Cooper
Příběhy Kožené Punčochy série
< 3. díl >
Děj Cooperova Stopaře se odehrává v polovině 18. století. V té době se Anglie snažila utužit své panství v Novém Světě. V Americe se střetala hlavně s francouzskými zájmy. Francouzští Kanaďané štvali Indiány k přepadání osamocených anglických statků a vojenských nebo obchodních stanic. Po sedmileté válce se po uzavření míru Anglie definitivně zmocnila Kanady, a tím skončily boje mezi Angličany a Francouzi, jež v Americe probíhaly téměř nepřetržitě po 70 let. Neproniknutelnými lesy americké divočiny se prodírají čtyři lidé, dva muži a dvě ženy. Jsou to Lučihlav, Indián proslulého kmene Tuskarorů a jeho žena Červnová Rosa. Dalším mužem je námořník Charles Cap, neústupný a podivínsky zaujatý pro moře, a jeho neteř, 19letá Mabel Dunhamová. Mají namířeno do pevnosti k jezeru Ontario za Mabeliným otcem, seržantem Dunhamem. V lese se setkávají se Stopařem, Sokolím okem, jenž jim vyšel vstříc. Vyslal ho Mabelin otec ze strachu o jejich bezpečí v těchto lesích plných Indiánů. Stopaře doprovází jeho věrný přítel, Mohykán Čingašguk a mladý Jasper Western. Průběh cesty se zkomplikuje, když tato skupinka narazí na několik Irokézských Indiánů. Nastává boj o holý život a cesta do bezpečí pevnosti se zdá být nekonečná. Nikdo si ani nevšimne v nastalém nebezpečí, že se Lučihlav s Rosou vytratili. Nicméně neohrožený a bezelstný Stopař dovede přátele do pohraniční vojenské stanice Oswego v pořádku. Mabel se setkává se svým otcem, dosud pro ni cizím člověkem, kterého znala jen z dětství. Netuší, že jedním z plánů, proč sem pozval svou dceru, aby s ním žila na hranicích, byl Stopař, jehož jí otec vybral za manžela. V pevnosti, kde jsou společenské rozdíly přesně vymezeny, si Mabel získává mnoho ctitelů. Jedním z nich je i starý ubytovatel, Skot David Muir, již třikrát ženatý, jemuž se Mabel líbí. Nikdo netuší, že je to ve skutečnosti francouzský zvěd a jeho falešná láska k Mabel je jen zástěrkou k jeho špionáži. Velitel pevnosti, major Lundie Duncan, posílá seržanta Dunhama na Tisíc ostrovů vystřídat posádku. Na Jasperově lodi Oblaku jede Mabel, Stopař, jenž se mezitím do dívky zamiloval, Cap, Muir a Dunham vstříc neznámému. Varující anonymní dopis způsobí, že začnou všichni Jaspera podezřívat z velezrady, ze spolupráce s Francouzi, a zbaví ho velení. Uprostřed bouře, řádící na jezeře, v ohrožení životů, je to právě Jasper, kdo celé osazenstvo lodi zachrání a oni dorazí do cílové stanice. Následujícího rána se seržant a jeho družina vydávají přepadnout francouzské lodě. Zůstává Muir, Mabel, Cap a několik vojáků. Znenadání se objevuje Červnová Rosa a varuje Mabel před útokem Indiánů. A skutečně, netrvá to dlouho a všichni, kromě Capa a Muira, jež jsou zajati, jsou povražděni. Mabel se zachrání útěkem do srubu, kde se schovává s Rosou. Divoši vedení Lučihlavem obsadí ostrov a čekají na seržantův návrat. Za několik dní se ve srubu zjeví Stopař a snaží se odrazit útoky Indiánů. Nečekaně dříve se vrací seržant, posádka je ale pobita, když padne do léčky, a smrtelně raněný Dunham se doplazí z posledních sil do bezpečí srubu. Připlouvá Oblak s Jasperem, kterého předem varoval Čingašguk. Díky Jasperově odvaze a přesnosti Stopařovy Zvěrobijky, která nikdy nemine cíl, je srub s Mabel zachráněn. Francouzský kapitán, spolupracující s Lučihlavem a Muirem, je zajat. Lučihlav zabije Muira, onoho zrádce, a než stačí Lučihlav utéci je usmrcen Čingašgukem. Seržant Dunham podléhá svým zraněním a umírá v domnění, že si Mabel vezme Stopaře, ta ale ve svém srdci nosí mladého Jaspera. Stopař si je vědom hluboké věkové propasti, která ho dělí od Mabel a nechce mladým milencům bránit ve štěstí. Teprve díky němu naleznou k sobě mladí lidé cestu. Rosa, truchlící pro svého manžela, zemře krátce po těchto událostech. Jasper se ožení s Mabel. Stopař žije nadále osamoceně v kanadské divočině. Tento text byl zkopírován ze serveru: cesky-jazyk.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1942 , Gustav PetrůOriginální název:
The Pathfinder, 1840
více info...
Přidat komentář
Poněkud slabší pokračování Příběhů kožené punčochy, ale v době, kdy jsem tyto příběhy jako kluk hltal, mi to až tak nepřipadlo. S odstupem času mám přece jen náhled trochu jiný, ale čtyři poctivé hvězdy to hodí.
Další skvělé pokračování dobrodružství Sokolího oka, velkého zvěda a zálesáka. Společně s Posledním Mohykánem nejlepší z celé pětidílné série. Howgh.
Cooper, je jeden z oceňovaných autorů dobrodružné literatury, hlavně z období konfliktů Anglie a Francie z dob poloviny 18 století. Psát rozhodně umí, má dobrý vypravečský styl, který může působit místy obsáhlé, což je způsobeno tím, že autor toto období miluje. Nejlepší jeho román je Poslední mohykán, na jehož motiv vzniklo několik povedených filmů. Ani Stopař není špatný počin, ale přece se najdou lepší. Rozhodně silné 3.
Autorova díla jsou symbiózou dobrodružného příběhu s historickou realitou. Cooper položil základy dobrodružným románům nejen v USA. Kniha STOPAŘ se mi líbila. Vyskytovalo se v ní dobrodružství i láska.
Na můj vkus se kniha táhne šíleným způsobem. Člověk se prokousává neskutečně zdlouhavým dějem. Málo akce a spousta nudných řečí o ničem. :-|
Po 100 stránkách jsem to musel vzdát. Děj tvoří sotva desetinu knihy. Jinak jsou to neustálé moralizující dialogy o ho...
"... ... V třetím díle Koženkové punčochy se znovu setkáme s Nathanielem Bumpem, hlavní postavou, již známe také pod jmény Dlouhá karabina, Sokolí oko. V tomto díle mu autor přidělil prosté jméno Stopař. Znovu budeme prožívat dobrodružné výpravy s jeho přítelem, indiánským náčelníkem Hadem, zadíváme se do osudů vojenské posádky na hranicích, a s obdivem budeme sledovat Jaspera Westerna, jak odvážně a s jistotou ovládá svůj kutr v rozbouřených vlnách obrovského jezera Oswego.
Ušlechtilé vztahy mezi přáteli v boji proti společnému nepříteli, francouzským jednotkám, boj Stopaře proti všemu špatnému, nečestnému, proti násilí a zlu, staví tohoto hlavního hrdinu Koženkové punčochy znovu do popředí napínavého děje, v němž poznáme život amerických vojáků z konce 18. století."
(úryvek anotace na zadní straně pevné vazby lesklé, Stopař, 1963) :)
Obdobie konkvistádorov je časť ľudských dejín, ktorá sa mi snáď zo všetkých najviac hnusí. Tá všadeprítomná ctižiadostivosť, hra na šľachetnosť a falošný hrdinovia, ktorí sa najprv nepriateľovi úctivo uklonia a potom mu strelia do chrbta. Doslova jediným pozitívom v tomto príbehu bola Mabel, ktorá ako jediná zo zúčastnených vyjadrovala aspoň občas radosť z krás okolitej prírody a nechuť z neustáleho bojovania s "divochmi", ktorí, pravdupovediac, mali na odpor voči belochom plné právo.
Zatímco v Lovci jelenů je Sokolí oko téměř neopýřené mládě a v Posledním Mohykánu zkušený mladý zálesák, román Stopař jej zastihuje již ve středním věku, kdy se začíná dívat zpátky za svým minulým životem, hodnotí jej a pomalu ztrácí víru v lepší zítřky. Jakoby se potácel na hraně životní skepse, ze které ho vytrhne přítomnost mladé dámy a domněnka, že se jí líbí. Najednou začíná vnímat možnost nového smyslu života a chytá se této naděje jako tonoucí stébla. Nu a samozřejmě, čtenář nebude ochuzen ani o dobrodružný příběh.
Zde se už potřetí objevuje Sokolí oko - po knihách Lovec jelenů a poslední Mohykán !!!!!!
Štítky knihy
boj o přežití 18. století americká literatura Indiáni divočina dobrodružství Severní Amerika lovci bojovníci zálesáci
Autorovy další knížky
1963 | Stopař |
1991 | Lovec jelenů |
1967 | Prérie |
1964 | Průkopníci |
1973 | Lodivod |
Kožená Pančucha – 3. diel!
„Trpezlivosť je najväčšia cnosť človeka žijúceho v lesoch.“
Letné obdobie ma primälo zaspomínať a siahnuť po dávnych tituloch, keď som hltal dobrodružné príbehy a zvlášť tie o Indiánoch. Cooper alebo May? U mňa jednoznačne May. Priznám sa, ťažko sa mi čítali príbehy amerického autora a pamätám si dodnes, že som sa pri nich poriadne zapotil. Možno som mnohým veciam v tom čas nerozumel. Teraz som si to však užil naplno. Nádherné vydanie v edícii STOPY, ilustrácie Theodora Schnitzera sú pomyselnou čerešničkou na torte.
„Jestvuje len jedno nebo a jedno peklo, hoci ta vedú najrozličnejšie cesty.“