Stopařův průvodce galaxií
Douglas Adams
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538113/bmid_stoparuv-pruvodce-galaxii-663c95a947d74.jpg
4
4560
4560
Stopařův průvodce Galaxií série
< 1. díl >
Ano, stopovat po Galaxii se dá, dokonce za méně než třicet altajských dolarů denně. Zde je seznam toho, co k tomu potřebujete: kámoše, který už má projetou většinu galaktických barů; pivo; ručník; pouze reziduální pud sebezáchovy; vstřícnost k jiným formám života. A nesmí vás znervózňovat, že se možná nestihnete vrátit na Vánoce domů. To je přesně případ Arthura Denta, kterému doslova hoří Země pod nohama, a ať chce nebo ne, vydat se stopem po nekonečných rozlohách prostoru a času je pořád lepší, než zaniknout spolu s lidstvem kvůli budování galaktické dopravní infrastruktury.... celý text
Literatura světová Humor Sci-fi
Vydáno:
2008
,
Tympanum
Originální název:
The Hitchhiker's Guide to the Galaxy, 1979
Interpreti: Vojtěch Dyk
více info...
Přidat komentář
Chápem to nadšenie väčšiny čitateľov, ktorí urobili z tejto knihy kultovú záležitosť. Neviem, či som vôbec niekde videl také obrovské množstvo nápadov vtesnaných do takého malého priestoru. Takmer v každom odseku nový nápad, replika, či humorné zobrazenie niečoho. A z tempa to nepovolí až do konca knihy. Čitateľ je tak bombardovaný výsledkami veľkej fantázie tvorcu. Je to práve Stopárov sprievodca Galaxiou, odkiaľ pochádzajú známe a často používané, už v podstate zľudovené repliky - odpoveď "42" na všetko a Marvin, depresívny robot.
Za týmto všetkým je ale jedno veľké ale... Možno som to očakávanie prepálil, možno som čakal s jej čítaním pridlho. Ten humor mi už nič nehovoril a obávam sa, že mi nikdy nič nehovoril. Viem, že väčšina ľudí tento štýl humoru bude vychvaľovať a úprimne sa na ňom zabávať. Neviem sa smiať na nápadoch, ako že myši v laboratóriu vlastne robia pokusy na nás, že sa niekto stane prezidentom galaxie, len aby mohol ukradnúť loď a pod.
Jednoducho mi to nesadlo, mám kúpenú celú sériu a obávam sa, že sa ďalšie diely u mňa dostanú na rad až hlboko v dôchodkovom veku, keďže ma čakajú ešte tisíce kníh...
Tuto knihu jsem četla v rámci povinné četby a moc jsem se na ní těšila, protože se sci-fi v povinné četbě často neobjevuje. Nebyla jsem ani zklamaná, ani nějak extra příjemně překvapená. Byl to takový průměr i přesto, že mnozí čtenáři toto dílo považují za kultovní. Mě kniha nenadchla do takové míry, abych ji někde doporučovala.
__
Co bych osobně ocenila byl originální námět, to bez pochyby, zatím jsem neviděla sci-fi knihu s podobným tématem. Moc mi nesedl styl psaní a nevyznala jsem se v postavách, které mi přišly všechny skoro stejné. Humor, který se v knize vyskytoval nebyl holt můj styl a děj se mně neskutečně vlekl a nemohla jsem se za celou knihu pořádně začíst. Některé pasáže se potkávaly s dnešním děním a byly opravdu dost výstižné a aktuální, ale kniha jako celek byla za mě velmi průměrná a do dalšího dílu se nepustím.
Opět čteno/posloucháno (dle aktuálních možností) a to zcela symbolicky - když už jsem se kvůli věku konečně dověděla odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec ;-)
No a tentokrát v jízdě pokračuji - mám v plánu pěkně to všechno sjet :-)
Jsem zvědavá na další pokračování!
Stopárov sprievodca galaxiou je prvý diel legendárnej sci-fi ságy predčasne zosnulého autora a génia Douglasa Adamsa.
Jedná sa o absurdný príbeh obyčajného muža menom Arthur Dent, ktorému Vogonská flotila zničila rodnú Zem za účelom postavenia diaľničného obchvatu, ktorý so svojim najlepším kamošom, Fordom Prefectom (ako už názov napovedá), stopuje naprieč galaxiou.
Na ceste mu taktiež robia spoločnosť aj
pozemšťanka Trillian,
arogantný Zafod Bíblbrox
a večne psychicky zdeptaný robot Marvin s mozgom veľkým ako planéta.
Dej je poskladaný zo zväčša náhodných situácii, do ktorých autor vnáša svojský situačný humor, ktorý spôsobuje to, že nikdy nie ste pripravení na to, čo vám následne autor odprezentuje.
Jedná sa o takú zmesicu klasického sci-fi a ľahkej fantastiky.
Aby som to teda zhrnul, Stopárov sprievodca galaxiou je kultový titul, ktorý by nemal minúť žiaden fanúšik moderného science fiction.
"Je to veľmi pozoruhodná kniha, možno dokonca najpozoruhodnejšia, no rozhodne najúspešnejšia kniha, ktorú vydalo Mamutie nakladateľstvo v Malej medvedici... Nahradila Galaktickú encyklopédiu ako najväčší zdroj poznania a to z dvoch dobrých dôvodov: 1) Jednak je o niečo lacnejšia 2) a predovšetkým má na obálke veľký vľúdny nápis: Nepanikárte."
Veď kto by to nechcel?
Toto je prostě ikonická kniha, která si nezaslouží jiné než pětihvězdičkové hodnocení. Film je také skvělý, viděla jsem ho už mnohokrát, a oproti knize má trochu upravený děj.
Přiznám se, že tahle legendární věc mi moc nesedla. Zkonzumovala jsem to jako audioknihu a pořád jsem čekala, kdy se stane nějaký další velký NĚCO, který tomu všemu dá smysl... a ono nic. Takže jediný velký NĚCO bylo politováníhodné zničení Země vogonskou stavební flotilou (což na mě z celého díla zapůsobilo asi nejvíc)... a dál už to bylo jen jakýsi vršení komickejch situací bez ladu a skladu, jako kdyby sám autor úplně moc nevěděl, co s tím chce udělat a kam to chce dovést. I humor mi místy přišel dost přepjatej a šroubovanej, taková ta snaha vymyslet něco superoriginálního za každou cenu. Je to spíš mozaika gagů než nějakej smysluplnej gradovanej děj... a ten já mám ráda a tady mi chybí.
Sakra, teď to zní jako totální propadák :) a přitom jsem dala tři hvězdy, což není špatný. Já jsem na super-legendární klasiky prostě tvrdá a hodně od nich čekám. Tohle očekávání nesplnilo, ale pořád musím nechat, že mi některé útržky vykouzlily úsměv a výšlap při tom docela hezky ubíhal... ale že bych toužila po tom si to zopakovat, to se asi nestane. A interpretaci vševysvětlujícího čísla 42 budu i nadále odvíjet od seriálu LOST a Stopařovu průvodci jen poděkuju za to, že ho možná scénáristům vnukli. :)
K této knize mě dovedla knižní šifra od Martinusu. Říkala jsem si, jaké mám mezery ve vzdělávání, když jsem takové kultovní dílo ještě nečetla. Bohužel však musím konstatovat, že jsem o nic moc nepřišla. Mnoho uživatelů ve svých komentářích pěje ódy na humorné pasáže... S mým smyslem pro humor se to moc nepotkalo. Bohužel.
"Zvlášť prezident je pouhou figurkou - není držitelem pražádné moci. Vybírá ho vláda, avšak kvality, jimiž se má vyznačovat, rozhodně nejsou vůdcovské schopnosti, jde tu spíš o schopnost pobuřovat. Proto je za prezidenta vybírán vždycky sporný typ - provokativní a zároveň fascinující. Jeho úkolem není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost."
Dnes možná více aktuální než kdysi.
Tak moc profláknutá klasika, že asi nemůže nikoho překvapit. Bylo to pěkné a originální. Nicméně, čekal jsem trochu víc. Stále to ale je výborná kniha a doporučuji při případné revizi povinné četby na ZŠ tuto zařadit.
Já mám s knihou zásadní problém, protože mně nesedí styl psaní. Mně se to prostě blbě čte! Podívala jsem se teď na film, ten s Martinem Freemanem a zvyšuji o jednu hvězdičku. Ve filmu je skoro vše totožné s knihou, ale ač to říkám málokdy a nerada, tak film byl lepší. Takže za mě příběh, vtip, satira a vše kolem super, ale styl psaní není nic pro mě - stejný problém mám s Terry Pratchettem.
"Víš," svěřoval se Arthur, "v takovýchle chvílích, jako třeba když jsem uvězněný ve vogonské přechodové komoře s chlapem z Betelgeuze a čeká mě smrt zadušením v hlubinách kosmu, si vždycky přeju, abych byl poslouchal, co mi maminka říkala, když jsem byl malý."
"Proč? Co ti říkala?"
"Nevím, neposlouchal jsem ji."
"Aha." Ford si dál pobrukoval.
Ze začátku se mi Adamsův styl zdál hrozně překotný, jako kdyby házel bez ladu a skladu na papír myšlenky, které ho zrovna napadly a ani moc nerozmýšlel, jestli se mu hodí do konceptu. Jenže po chvilce jsem tomu jeho bláznivému vesmíru přišel na chuť natolik, že zbytek knížky už jsem doslova zhltl a hlavně- se opravdu bavil. Samozřejmě vede depresivní robot Marvin, ale všechny postavičky jsou správné charaktery (čti jeden větší blázen než druhý). Zkrátka jak jsem nedávno v seriálovém světě propadl Doctor Who, tak v tom knižním si mě omotal kolem prstu Arthur a spol.
Stopařova průvodce jsem si chtěla přečíst už hodně dávno - jednak mám ráda sci-fi... a taky že je to už taková klasika. A nějak jsem si neuměla udělat představu, co bych asi tak mohla od knihy dostat.
Nakonec se z této knihy vyklubal dost svérázný příběh postavený na absurdních situacích a britském suchém humoru. A to je podle mne něco, s čím by případně čtenář měl počítat, když se do knihy začne pouštět. Nejedná se totiž úplně klasický sci-fi román. Ta humorná složka tvořená z bizarních a absurdních situací a rozhovorů tu hraje dost podstatnou roli. Pro mne osobně to bylo něco, na co jsem si musela dost zvykat. Asi jsem na tom nebyla zrovna správně mentálně nastavená, abych to uměla ocenit, a bohužel jsem tomuto stylu, kterým je kniha napsaná, začala přicházet na chuť až v závěru. Což vím, že je problém hlavně u mne.
Proto v tuto chvíli dokážu hodnotit jen průměrně. Víc jak polovinu knihy jsem se ztrácela, dějem mi to přišlo zmatené a chaotické. Ani ten humor mi dlouho nedokázal přirůst k srdci. Holt jsem nebyla v tom správném rozpoložení a až ten konec jsem si vlastně začala užívat, což je dost škoda. Knihu si budu muset přečíst znovu a věřím, že ji napodruhé ohodnotím lépe a knihu si náležitě užiju a ocením ji.
Další z knížek, které se mi těžko hodnotí nezaujatě, protože pro někoho znamenají vrchol literární tvorby. Ale i proto jsem si Průvodce chtěla už delší dobu přečíst, ačkoli nejsem žádný fantasy fanda. A nelituji. Oltáříček mu sice zřizovat nehodlám, ale docela jsem se bavila. Styl humoru mně osobně sednul, knížka se čte rychle a dobře. Povedené ilustrace z Průvodce tomu dodaly ještě něco navíc. V budoucnu určitě sáhnu i po dalším dílu.
Využívám Knižní výzvu hlavně proto, abych se konečně donutil přečíst knížky z vlastní knihovny, ke kterým jsem se dosud nedostal. Jinak by mě asi nikdo nedonutil přečíst si sci-fi. A byla by to škoda, knížka je vtipná a zábavná a její kultovní status docela chápu.
Podívejte se. Když hodnotíme Stopařova průvodce, musíme si uvědomit, že vyšla v časech, kdy na Divokém východě spolu souložila Blbost se Zločinem, aby nám jejich děti mohly vládnout dodnes.
Většina knih, které do té doby byly nepřeložené, tak mohly zůstat, aniž by to ovlivnilo intelektuální rozvoj našeho obyvatelstva, které dohání naše západní vzory co může.
Nevím, proč Stopařův průvodce získal své kultovní postavení, ale jsem si jistý, že ne pro své mimořádné kvality. Pokud se nepletu, četl jsem několik (rádoby) humorných sci-fi, které se řídily jeho odkazem, takže můj nejlepší odhad je, že D. Adams měl prostě to štěstí, že s žánrem začal mezi prvními.
Pokud nebudete čekat žádné zázraky, možná se pobavíte. Nesmíte zkrátka laťku nastavit příliš vysoko.
(SPOILER)
OBSAH :
Kniha je o Arthurovi Dentanovi, který se jednoho rána probudí a kolem jeho baráku jsou demoliční buldozery, které se chystají zničit jeho dům. V tom ho vyruší jeho přítel Ford Prefect, který mu vysvětlí, že je to jedno, protože Země bude zničena kvůli stavbě nové intergalaktické dálnice. Ford se s Arthurem zachrání tím, že si stopnou vogonskou vesmírnou loď. Vogoni zjistí, že jsou na palubě 2 stopaři a nechají je vyhodit do kosmu, kde mají pár vteřin na záchranu. Oni mají, ale velké štěstí, nabere je loď Srdce ze zlata, kterou ukradl prezident Galaxie, aby našel planetu Magratheu. To se jim podaří a dozví se, že před miliony lety vynalezli ten nejlepší počítač Hlubina myšlení, který dokáže odpovědět na otázku Života, vesmíru a vůbec. Po 7,5 milionu let odpověď zjistil. Odpověď je 42. Nikdo, ale neví, co to znamená, tak postaví nový nejvýkonnější počítač, kterým byla planeta Země. Zemi si objednali myši, aby dělali pokusy na lidech, protože lidi byli správou rasou na zjištění souvislosti s odpovědí 42. ….
HODNOCENÍ :
Tato knížka se mi moc líbila, byla vtipná, napínavá, hezky se mi četla.
Moje oblíbená postava je hluboce deprimovaný robot Marvin.
Obrovské zklamání. A také týdenní literární utrpení. Relativně nedávno jsem přečetl Hrozny hněvu od Steinbecka za 4 dny a teď jsem se s touhle relativně krátkou knížečkou lopotil víc než týden.
Chápu, že to má být parodie. Na to ale navazuje hned první otázka - nemá parodie být něčím vtipná? Trochu jsem se pousmál za celou knihu možná tak dvakrát.
Ale co je hlavní - děj fakt neměl smysl. Ale nebyl tak roztomile a vtipně absurdní. Byl prostě jenom... no, divný. Jednání postav nemělo smysl a postavy samotné neměly žádný charakter. Byly úplně ploché a to, co dělaly, nemělo zdánlivě žádnou motivaci. A kdykoliv se objevila nová postava, měla ještě absurdnější a zkomolenější jméno, než ta předtím. Vážně taková přehlídka bizáru, na které se marně snažím najít nějaká pozitiva.
Takže pardon, ale Adams pro mě nebude a tahle jeho klasika asi už vůbec ne...
„Stále více lidí se přiklánělo k názoru, že udělali nenapravitelnou chybu už tehdy, když slezli ze stromů. Někteří dokonce tvrdili, že chybou bylo vůbec na ty stromy lézt, že měli všichni pěkně zůstat v oceánech.“
„Stopařova průvodce galaxií“ jsem s hihňáním četla jako střední školu flákající Metlička, za několik let znovu (se stejným úspěchem), potom se objevil film (těšila jsem se velice a skončila převážně zklamaná), nyní jsem si dala repete ve formě poslechu. Čím jiným odvádět pozornost od mizerné doby plné úzkosti, než knihou o zničení Země?
Příznivci sci-fi a praštěného humoru ve stylu Monty Pythonů by se měli dobře bavit, leč ne každý musí být pozitivně naladěn na tento druh prdlé legrace a absurdních situací, tudíž si netroufám Adamsův kult vyloženě doporučit.
S hodnocením váhám; kdysi to bylo jasných 5 supernov, momentálně už tak jasné nebyly. Pokud bych se zaměřila čistě na audioknihu, Vojtěch Dyk se do přednesu chvályhodně položil, ovšem u některých postav se pitvořil příliš (např. Ford byl téměř neposlouchatelný). 80-85%
Každopádně bych neměla zapomínat mít neustále ručník na dosah... také špunty do uší pro případ, že bych při stopování skončila ve vogonském létajícím talíři a byla vystavena nejhorší formě mučení – poezii!
„Ó fretná chrochtobuznosti!
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele
Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy
A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty
nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem,
tak bacha na to!“
Autorovy další knížky
| 2003 |  Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho |
| 2002 | Život, vesmír a vůbec |
| 2002 | Převážně neškodná |
| 2002 | Sbohem, a díky za ryby |
| 1991 | Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru |
Četla jsem v mládí několikrát, četla jsem i nedávno znovu. Co dodat, tato kniha a i ostatní od autora jsou dokonalost sama. Ve své době to nejlepší v tomto žánru, pro mě jsou tyto knihy nejlepší dodnes.